22 C 319/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o snížení výživného na rozvedenou manželku

I. Návrh žalobce na umožnění splácet výživné uložené mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], včetně výživného dlužného z titulu citovaného rozsudku, v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobci se snižuje výživné, které je povinen platit žalované jako své rozvedené manželce, na částku ve výši 500 Kč měsíčně, a to od 18. 9. 2018, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], jímž bylo žalobci uloženo platit žalobkyni výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje dnem 18. 9. 2018.

III. Žalovaná je povinna vrátit žalobci přeplatek, který vznikl žalobci na výživném stanoveném rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], po snížení výživného tímto rozsudkem, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná není povinna platit soudu soudní poplatek.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 11. 2020, ve znění jejího doplnění ze dne 17. 3. 2021, se žalobce domáhal jednak snížení výživného, které je povinen platit žalované jako své rozvedené manželce, na částku ve výši 500 Kč měsíčně, a to od 18. 9. 2018, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], jímž bylo žalobci uloženo platit žalobkyni výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje dnem 18. 9. 2018, a dále aby mu bylo umožněno splácet výživné uložené mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], včetně výživného dlužného z titulu citovaného rozsudku, v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Žalobu zdůvodnil tím, že ve vztahu k přiznanému výživnému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], nemá dostatečné příjmy, když příjmem jeho domácnosti je pouze příspěvek 9 383 Kč, resp. od 1. 10. 2020 ve výši 8 244 Kč, což převyšuje výdaje domácnosti ve výši 10 000 Kč na nájemném a 1 310 Kč na energiích, s čímž jim pomáhá starší syn a tchýně, pročež mu již vznikl dluh na výživném ve výši 30 000 Kč a naopak příjmy žalované činí 25 478 Kč, a tedy nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby platil výživné v původní výši.

2. Žalovaná se k žalobě na snížení výživného vyjádřila tak, že její příjmy nejsou tak vysoké, jak uvedl žalobce, když je vyčíslila na celkem 20 103 Kč a své výdaje na 9 800 Kč, pročež navrhla, aby bylo výživné naopak zvýšeno na 3 500 Kč a bylo žalobci uloženo splatit dluh na výživném ve splátkách po 5 000 Kč.

3. Soud v podání žalované postrádal její tvrzení ohledně samotného důvodu vzniku a trvání výživného na rozvedenou manželku, která nebyla uvedena ani v původním řízení (viz dále), stejně jako podrobnější vylíčení skutečností pro určení jeho výše a doložení těchto skutečností, když žalovaná neoznačila přes poučení soudu k prokázání svých tvrzení žádné důkazy. Žalovaná se následně nedostavila ani k jednání dne 8. 9. 2021, k němuž byla řádně předvolána a vzdala se tím tak dobrodiní výzvy soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen„ o. s. ř.”, k odstranění nedostatků svých tvrzení a jejich doložení.

4. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil z návrhu na rozvod manželství (na č. l. 1-2), že tímto návrhem, napadlým dne 7. 5. 2014, se žalovaná domáhala rozvodu manželství s žalobcem s tím, že s manželem bydlí již třetím rokem odděleně, nezletilá dcera je umístěna v náhradní rodinné péči, tedy jsou osvobození od péče o ni, když v roce 2011 si žalobce našel jinou partnerku a od té doby nejsou v kontaktu. Návrh byl projednán dne 26. 6. 2017, jak soud zjistil z protokolu o tomto jednání (na č. l. 42-43), a to v nepřítomnosti žalované, která se nedostavila, když žalobce uznal skutečnosti uvedené v návrhu, ale následně při výslechu uvedl, že od žalované v prosinci 2011 odešel, protože ta na něj vyvíjela psychický nátlak a byly mezi nimi hádky, když se seznámili v roce 2006 na inzerát, a žili spolu od roku 2007 ve společné domácnosti. Vztah k jiné ženě měl žalobce od roku 2011, a to s výjimkou 3 měsíců, kdy se snažil obnovit manželství s žalovanou. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 26. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], (na č. l. 44-45), a to z důvodů převážně na straně manžela, který nepřizpůsobil své pracovní vytížení manželskému životu a následně navázal vztah k jiné ženě. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 2. 2018.

5. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil z návrhu na stanovení výživného pro nerozvedenou manželku ze dne 6. 1. 2016 (na č. l. 1) a návrhu na vydání předběžného opatření (na č. l. 4), že v tomto řízení se žalovaná domáhala na žalobci výživného pro nerozvedenou manželku ve výši 2 000 Kč měsíčně s tím, že sama pro svůj zdravotní stav nemůže živit a pečovat o domácnost, když manžel se v roce 2012 odstěhoval a nepřispívá jí. Návrh na předběžné opatření v tomto znění byl odmítnut usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 1. 2016 (na č. l. 5). Návrh na stanovení výživného pro nerozvedenou manželku byl následně shodně podán totožným návrhem ze dne 8. 8. 2016 (na č. l. 18). K jednání z 2. 5. 2017, jak soud zjistil příslušného protokolu (na č. l. 39), se žalobce nedostavil a žalovaná byla vyzvána k doplnění svých tvrzení. K jednání z 24. 10. 2017, jak soud zjistil příslušného protokolu (na č. l. 44), se nedostavil ani jeden z účastníků, a proto bylo jednání přerušeno a následně zastaveno usnesením ze dne 26. 2. 2019, [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] ([anonymizováno] [číslo listu]).

6. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil z žaloby o stanovení výživného na rozvedenou manželku ze dne 17. 9. 2018 (na č. l. 1), že se touto žalobou podanou dne 18. 9. 2018 žalovaná jako rozvedená manželka žalobce na tomto domáhala výživného pro rozvedenou manželku ve výši 2 000 Kč měsíčně s tím, že sama pro svůj zdravotní stav nemůže živit a pečovat o domácnost, když manžel se v roce 2012 odstěhoval a nepřispívá jí, i když na to má prostředky, přičemž manželství bylo rozvedeno (k tomu shodná zjištění viz shora). Z protokolu o vyhlášení rozsudku pro uznání ze dne 12. 7. 2019 (na č. l. 29) a rozsudku pro uznání ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], (na č. l. 30-31) pak soud zjistil, že usnesením ze dne 29. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], soud žalobce vyzval po první marné výzvě usnesením ze dne 18. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], podle § 114b o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě a současně jej poučil, že pokud se bez vážného důvodu ve věci písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání, přičemž usnesení mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 24. 4. 2019 a žalobce se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil. Na základě tohoto uznání pak soud rozhodl ve prospěch žalované, aniž by věc přezkoumával po věcné stránce, a uložil žalobci povinnost platit žalobkyni od 18. 9. 2018 výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, s účinností od doručení rozsudku, a dále dlužné výživné za období od 18. 9. 2018 do 30. 6. 2019 ve výši 18 867 Kč, jakož i za období od 1. 7. 2019 do doručení rozsudku. Proti rozsudku žalobce podal odvolání, ale odvolací řízení bylo zastaveno, neboť žalobce nezaplatil doplatek soudního poplatku za odvolání, jak soud zjistil z odvolání žalovaného (na č. l. 34), nesouhlasu s odvoláním žalobce (na č. l. 46) a usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 11. 2019 (na č. l. 54). Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 12. 2019.

7. Ze stvrzenek za období září 2020 až srpen 2021 (na č. l. 2 a č. l. 33-35) soud zjistil, že žalobce platil žalované v období září 2020 až srpen 2021 měsíčně 2 000 Kč, a to vždy ke konci každého měsíce.

8. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 22. 10. 2020 (na č. l. 3) soud zjistil, že paní [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], byla ode dne 1. 10. 2020 do 30. 6. 2021 snížena dávka sociální podpory- příspěvek na bydlení z výše 9 383 Kč měsíčně na 8 244 Kč, jako příjemkyni dávky posuzované rodiny spolu s nezl. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], když jejich doložený měsíční příjem na rozhodné období 3. čtvrtletí roku 2020 činí 700 Kč a součet jejich životního minima částku 9 520 Kč. Majetkové a osobní poměry žalobce pak soud ověřil prohlášení o osobních a majetkových poměrech žalobce pro osvobození od soudních poplatků včetně příloh (na č. l. 17-24), kde byl další příjem domácnosti 700 Kč měsíčně identifikován jako příspěvek na dítě. Výdaje byly identifikovány výdaji na bydlení v celkové výši 11 310 Kč. Jako další osoba přispívající na domácnost žalobce byla identifikována paní [jméno] [příjmení], [datum narození], tchýně.

9. Z obžaloby ze dne 26. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], (na č. l. 36-38) soud zjistil, že touto obžalobou byl žalobce obžalován za úmyslné neplnění právě řešené vyživovací povinnosti ve vztahu k žalované v období od 16. 8. 2019 do 18. 9. 2020, když v přípravném řízení bylo k osobě žalobce zjištěno za účelem posouzení jeho možností, schopností a majetkových poměrů, že byl v předmětném období veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 5. 8. 2019 dosud, žádost o podporu v nezaměstnanosti neuplatnil, o rekvalifikaci nežádal, v předmětném období mu nebyly vypláceny dávky pomoci v hmotné nouzi, ani dávky státní sociální podpory, o tyto ani nežádal, dávky státní sociální podpory jsou však vypláceny manželce žalobce (současné), a to konkrétně příspěvek na bydlení (v předmětném období v rozmezí od 6 882 Kč měsíčně až po současných 9 383 Kč měsíčně) a přídavek na dítě, syna [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], o dávky pomoci v hmotné nouzi (současná) manželka žalobce nežádala. Žalobce neprochází evidencí jako zaměstnanec, zaměstnavatel, nebyly mu vypláceny nemocenské dávky, ani žádný z důchodů vyplácených ČSSZ, poslední evidence jako zaměstnance je z roku 2011. Žalobce nemá žádné živnostenské oprávnění, a neprochází evidencí registru vozidel, ani k jeho osobě evidována žádná vlastnická práva k nemovitým věcem. Žalobce trpí cukrovkou, těžkou obezitou, má bércové vředy a křečové žíly, není schopen práce ve směnném provozu, ne ve vynucených polohách v chladu a vlhku, je schopen práce bez zvýšené fyzické námahy. K osobě žalované bylo zjištěno, že tato byla v evidenci uchazečů o zaměstnání od 11. 1. 20017 do 14. 4. 2019, kdy byla sankčně vyřazena pro nedostavení se ve stanoveném termínu, pro přiznání podpory v nezaměstnanosti nesplnila zákonnou podmínku. Je příjemcem příspěvku na péči ve výši 12 800 Kč měsíčně od srpna 2019, od téže doby má přiznán i příspěvek na mobilitu 550 Kč měsíčně. Z dávek státní sociální podpory jí byl do března 2020 dále vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 4 435 Kč měsíčně, z dávek pomoci v hmotné nouzi jí pak byl do ledna 2020 vyplácen příspěvek na živobytí v celkové výši 1 184 Kč měsíčně, bylo také potvrzeno, že od srpna 2018 je jí vyplácen invalidní důchod prvního stupně, aktuálně v částce 6 507 Kč měsíčně. Z rozhodovací činnosti soudu je tomuto známo, že na podkladě podané obžaloby byl žalobce zdejším soudem odsouzen trestním příkazem ze dne 2. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], k trestu odnětí svobody podmíněně odloženému za skutek dle obžaloby.

10. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, po zvážení předložených listin jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, následující skutečnosti:

11. Účastníci spolu žili ve společné domácnosti od roku 2007, resp. od roku 2008 jako manželé, do roku 2011, když žalovaný se v zásadě v této době od žalované jako manželky po vzájemných hádkách odstěhoval k jiné ženě a manželství bylo rozvedeno pravomocně až ke dni 10. 2. 2018. Na základě uznání nároku žalobcem, bez věcného přezkumu, pak soud rozsudkem ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], uložil žalobci povinnost platit žalobkyni od 18. 9. 2018 výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, s účinností od doručení rozsudku, a dále zaplatit dlužné výživné ve výši 18 867 Kč. K osobě žalobce bylo zjištěno, že byl v předmětném období veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 5. 8. 2019 dosud, žádost o podporu v nezaměstnanosti neuplatnil, o rekvalifikaci nežádal, v předmětném období mu nebyly vypláceny dávky pomoci v hmotné nouzi, ani dávky státní sociální podpory, o tyto ani nežádal, dávky státní sociální podpory jsou však vypláceny manželce žalobce (současné), a to konkrétně příspěvek na bydlení (v předmětném období v rozmezí od 6 882 Kč měsíčně až po současných 9 383 Kč, resp. 8 244 Kč měsíčně) a přídavek na dítě, nezl. syna ve výši 700 Kč; výdaje žalobce na bydlení pak přesahují 11 000 Kč, a dále má žalobce výdaje v podobě výživného, řešeného v této věci. Žalobce neprochází evidencí jako zaměstnanec, zaměstnavatel, nebyly mu vypláceny nemocenské dávky, ani žádný z důchodů vyplácených ČSSZ, poslední evidence jako zaměstnance je z roku 2011. Žalobce nemá žádné živnostenské oprávnění, a neprochází evidencí registru vozidel, ani k jeho osobě evidována žádná vlastnická práva k nemovitým věcem. Žalobce trpí cukrovkou, těžkou obezitou, má bércové vředy a křečové žíly, není schopen práce ve směnném provozu, ne ve vynucených polohách v chladu a vlhku, je schopen práce bez zvýšené fyzické námahy. K osobě žalované bylo zjištěno, že tato byla v evidenci uchazečů o zaměstnání od 11. 1. 20017 do 14. 4. 2019, kdy byla sankčně vyřazena pro nedostavení se ve stanoveném termínu, pro přiznání podpory v nezaměstnanosti nesplnila zákonnou podmínku. Je příjemkyní příspěvku na péči ve výši 12 800 Kč měsíčně od srpna 2019, od téže doby má přiznán i příspěvek na mobilitu 550 Kč měsíčně. Z dávek státní sociální podpory jí byl do března 2020 dále vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 4 435 Kč měsíčně, z dávek pomoci v hmotné nouzi jí pak byl do ledna 2020 vyplácen příspěvek na živobytí v celkové výši 1 184 Kč měsíčně, bylo také potvrzeno, že od srpna 2018 je jí vyplácen invalidní důchod prvního stupně, aktuálně v částce 6 507 Kč měsíčně. Oba účastníci jsou tak v zásadě bez většího majetku a s omezenými výdělkovými schopnostmi, když u obou manželů jsou rezervy v čerpání dávek sociální podpory, které tak nečerpají v plné výši, v jaké by pravděpodobně mohli, a ani jedním z účastníků není vyvíjena aktivita, aby dosáhli na příjem vyšší, např. rekvalifikační kurzy apod.

12. Naopak soud po provedeném dokazování nemá za dostatečně prokázané tvrzení, že po žalobci lze požadovat v rozhodném období od 18. 9. 2018 do současnosti, jako po bývalém manželovi žalované, aby jí platil výživné, resp. výživné v jí požadované výši, když není tvrzena ani prokazována souvislost mezi jejími nedostatečnými příjmy a manželstvím, resp. jeho rozvodem, popřípadě původem nedostatečného příjmu žalované v manželství, nebo v jeho rozvodu, když manželka se svou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud musel přezkoumávat věcně i nárok na výživné jako takový, když k takovému přezkumu při jeho přiznání nedošlo (viz dále).

13. Věc soud posoudil po právní stránce hmotného práva dle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen„ o. z.”.

14. Dle § 760 o. z., není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda (a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, (b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, (c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, (d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo (e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

15. Dle § 762 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

16. Dle § 163 o. s. ř., rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

17. Citované ustanovení se dle názoru soudu vztahuje i na plnění přiznané rozsudky pro zmeškání a pro uznání, přičemž nová výše v budoucnu splatných dávek (výživného) se stanový s ohledem na nové poměry, a to v závislosti k období, za něž je výživné přiznáváno, resp. za období, za které je posuzována změna okolností rozhodných pro jejich přiznání. Z toho plyne, že nejsou-li z řízení, kterým byly v budoucnu splatné dávky přiznány, zřejmé okolnosti, pro které byly dávky výživného v dané výši přiznány, nezbývá soudu než tyto zjistit v řízení, kde posuzuje jejich změnu, jak to soud učinil též v tomto řízení. Pro soud to automaticky znamená, že v rámci přípravy jednání připojí k novému návrhu dřívější spis, který byl ve vztahu k účastníkům veden. V řízení zahájeném na základě návrhu na změnu dřívějšího rozsudku se tak soud nezabývá tím, zda dřívější nárok byl důvodný; nejde o přezkum správnosti původního rozhodnutí, řízení se týká pouze toho, zda došlo k podstatné změně okolností odůvodňující nové rozhodnutí. Je tedy nadbytečné do návrhu uvádět tvrzení vztahující se k meritu již rozsouzené věci. Návrh naopak musí obsahovat tvrzení a důkazy zejména ve vztahu k tomu, v čem se podstatně změnily okolnosti rozhodné pro výši či další existenci dávek či splátek. Tvrzení a důkazní návrhy je tedy třeba vztáhnout ke změně poměrů, nikoliv k základu dříve uplatněného nároku. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 5070/2009: Pravomocný rozsudek může být změněn nebo zrušen (nepočítaje v to mimořádné opravné prostředky a ústavní stížnost) jen v případech stanovených v zákoně a pouze z důvodů v něm uvedených. Jedním z případů, kdy zákon připouští změnu nebo zrušení pravomocného rozsudku, jsou rozsudky vydávané s doložkou rebus sic stantibus; taková rozhodnutí lze změnit nebo zrušit, avšak jen tehdy, změní-li se poměry (okolnosti), které jsou rozhodující pro výši nebo další trvání práva (nároku) (srov. § 163 o. s. ř.). Ustálená judikatura soudů v této souvislosti zdůrazňuje, že při rozhodování o zrušení nebo změně pravomocného rozsudku vydaného s doložkou rebus sic stantibus nelze přezkoumávat jeho správnost, nýbrž že se soud může zabývat jen otázkou, zda se po jeho vydání podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání přisouzeného plnění (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1966 sp. zn. 6 Cz 29/66).

18. V petitu návrhu musí navrhovatel uvést, jak (o jakou částku) mají být původní dávky či splátky změněny, protože, nejde-li o úpravu výživného pro nezletilé dítě (§ 26 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), je v novém řízení soud návrhem v tomto ohledu vázán (srov. též komentář k § 153 odst. 2 o. s. ř.). Účastník tedy musí tvrdit a prokázat, v čem lze spatřovat mimořádné okolnosti pro změnu dřívějšího rozsudku, a musí do konečného návrhu také uvést, jak má být původní dávka či splátka změněna (snížena či zvýšena). V řízeních zahájených na základě návrhu podaného podle § 163 není rozhodující, kdy bylo zahájeno řízení ve věci, nýbrž kdy došlo ke změně poměrů. Soud tak může rozhodovat v některých případech i za období před zahájením řízení a dávky či splátky zvýšit či snížit od okamžiku, který nastal před podáním návrhu. V návaznosti na to, zda se jedná o snížení či zvýšení, vznikne nedoplatek či naopak přeplatek, který je třeba doplatit, případně vrátit, nejde-li o výživné pro nezletilé dítě. I to musí soud ve svém rozsudku měnícím předchozí rozhodnutí vyjádřit a v případě, že návrh nezamítne, rozhodne o povinnosti zaplatit vzniklý nedoplatek či přeplatek druhému účastníkovi. Dávky či splátky mohou být v důsledku změn okolností sníženy či zvýšeny; někdy dokonce může soud novým rozhodnutím zprostit povinného placení zcela (srov. Jirsa a kol.: Občanský soudní řád - Soudcovský komentář, 2. část, komentář k § 163 o. s. ř. ke dni 1. 3. 2019).

19. Soud tedy v souladu se shora popsaným posoudil okolnosti pro přiznání výživného rozvedené manželce, a to v době rozhodné od 18. 9. 2018 a v době následující, a to k návrhu žalobce ve smyslu § 163 o. s. ř. na snížení v budoucnu splatných dávek - výživného, odůvodněného tím, že žalobce od počátku nemá prostředky k placení uloženého výživného a s přihlédnutím k tomu, že soud nemá na podkladě tohoto návrhu právo přezkoumávat správnost dříve přijatého rozhodnutí, ale toliko dle zjištěných okolností upravit dle data jejich vzniku výši budoucích dávek – výživného, a to i zpětně, k datu založení takových okolností odůvodňujících změnu jejich výše. Soud proto přezkoumával okolnosti v celém období, za které bylo výživné přiznáno, tedy od 18. 9. 2019 dále, avšak bez hodnocení správnosti dřívějšího rozhodnutí.

20. Soud ve věci dospěl ke skutkovým závěrům uvedeným výše, ze kterých plyne těžká a složitá majetková situace na obou stranách sporu, která je u obou účastníků zapříčiněná jednak jejich špatným zdravotním stavem a dílem jejich neaktivitou ve vztahu k získání nových příjmů, přičemž není pochybnost o vztahu účastníků jako rozvedených manželů. Naopak soud neshledal, že by v dotčeném období byly splněny podmínky pro přiznání výživného jednomu z manželů ve smyslu § 760 o. z., tedy že by se byť kterýkoliv z manželů nebyl schopen sám živit a tato jeho neschopnost měla svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, když takováto souvislost nebyla žádným z manželů pro rozhodné období ani tvrzena a nebyl ani tvrzen žádný závažný důvod, pro který by bylo lze po žalobci spravedlivě žádat, aby manželce výživné platil, a to též s přihlédnutím k jeho majetkovým poměrům v rozhodném období, ze kterých plyne, že sám se svou rodinou musí být vyživován třetími osobami. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že v posuzovaném období od přiznání výživného došlo k takové změně okolností, že ty nyní ani zpětně neodůvodňují přiznání výživného rozvedené manželce, a proto soud výživné odpovídajícím způsobem snížil, a to od evidované změny okolností. Soud byl při tom vázán návrhem žalobce, který se svým návrhem domáhal od počátku pouze snížení výživného na 500 Kč měsíčně a soud nemohl tento nárok překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). V souladu se shora uvedeným pak soud žalované uložil vrátit případný přeplatek na výživném, který jí vznikl zpětným snížením dávek výživného, když se v daném případě nejedná o výživné vyplacené nezletilému. Tuto povinnost soud určil jako relativně neurčitou, a to vzhledem k do budoucna plynoucí povinnosti žalobce k placení výživného, když ponechal na účastnících, aby si své závazky vzájemně vypořádali. Pro vrácení přeplatku soud určil žalované delší lhůtu 30 dnů ve smyslu § 160 o. s. ř., a to s ohledem na její nedobré majetkové poměry.

21. Soud naopak zamítl návrh žalobce, aby mu bylo umožněno splácet výživné uložené mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], včetně dlužného výživného z titulu citovaného rozsudku, v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, když jak již bylo dovozeno shora, soud nemůže do povinností s výjimkou úpravy v budoucnu splatných dávek zasahovat, když pravomocným rozsudkem je soud vázán (§§ 159 a 159a o. s. ř.); soud při tom nemůže v nalézacím řízení ani zasahovat do průběhu plnění již uložených povinností s výjimkou shora uvedeného postupu, popřípadě vykonávacího řízení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když oba účastníci měli ve věci úspěch pouze částečný. S ohledem na pouze dílčí úspěch žalobce soud též rozhodl, že neuloží žalované povinnost k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.