22 C 351/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela o rozvod manželství

I. Manželství manželky jméno příjmení, narozené dne datum, a manžela jméno příjmení jméno, narozeného dne datum, uzavřené dne 2. 6. 2005 ve obec, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 5. 8. 2021 domáhala rozvodu manželství uzavřeného s manželem dne 2. 6. 2005 ve obec. Návrh odůvodnila tím, že spolu více než 12 měsíců nežijí, jejich společný syn jméno příjmení je již zletilý a manželství je již hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, když ani jeden z manželů nemá zájem na jeho zachování.

2. Manžel se přes výzvu soudu k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil a k rozvodovému jednání se ač řádně předvolán nedostavil, a proto soud konal jednání v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil z oddacího listu a lustrací evidence obyvatel, že z manželství účastníků, uzavřeného dne 2. 6. 2005 ve obec, se narodil (před jeho uzavřením) dnes již zletilý syn jméno příjmení, narozený dne datum; manželka je českou státní občankou a manžel je občanem Německa. Oba manželé mají dosud evidovaný trvalý pobyt na adrese adresa manžela a manželky, v obvodu zdejšího soudu.

4. Výslechem manželky soud dále k věci zjistil, že manžel měl po dobu trvání manželství mnoho dalších známostí, které mu manželka tolerovala, když spolu podnikali v pohostinství a stěhovali se podle sídla jejich podnikání. Naposledy spolu bydleli v obec, kam se přestěhovali 1. 1. 2017, odkud manžel začal dojíždět za prací do Německa, kde vždy někoho potkal, což se vyhrotilo v době covidu, když musel zůstat v Německu přes dva měsíce a potkal tam další z jeho kamarádek, u které bydlel, když manželce i přiznal, že s danou přítelkyní má intimní vztah. Manžel se od manželky definitivně odstěhoval 30. 4. 2020, kdy mu manželka sbalila věci a od té doby se nevrátil, přičemž v současnosti žije u další přítelkyně v Německu v dalším trvalém vztahu. S manželem manželku již nic nespojuje, když jejich společný syn je již na vysoké škole. S manželem spolu vychází, ten řádně posílá peníze synovi, a jsou tak nyní spíše přáteli, neboť to špatné mezi nimi odeznělo. Manželství by se nedalo obnovit, protože manželka k manželovi již nic necítí a manžel má další přítelkyni.

5. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu, když nic takového v řízení netvrdili, ani neprokazovali.

6. Z provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr ve věci, že z manželství účastníků, uzavřeného dne 2. 6. 2005 ve obec, se narodil (před jeho uzavřením) dnes již zletilý syn jméno příjmení, manželé spolu nežijí od dubna 2020, kdy se manžel odstěhoval ke své přítelkyni do Německa, čímž mezi manželi došlo k nepřekonatelnému odcizení, pro které již nelze očekávat obnovení manželství. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese adresa manžela a manželky, v obvodu zdejšího soudu, kde manželka stále bydlí. Manželka je českou státní občankou a manžel je občanem Německa 7. Vzhledem k projevenému nezájmu manžela k setrvání v manželství, projevenému jeho nezájmem o rozvodové řízení, soud věc projednal bez jeho osobní účasti, když upustil též od jeho výslechu, neboť shledal v jeho pobytu v zahraničí a současným epidemickým opatřením předpoklad velkých obtíží spojených s jeho výslechem ve smyslu § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“, přičemž zároveň shledal skutkový závěr za dostatečně odůvodněný z již provedeného dokazování.

8. Po právní stránce soud shledal svou pravomoc ve věci rozhodnout, při zvážení bydliště manželů v různých členských státech, dle článku 3 bodu 1. písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, když manžel má bydliště ve Spolkové republice Německo a manželka v České republice a oba manželé měli poslední společné bydliště na území ČR, v obvodu zdejšího soudu, přičemž jeden z nich zde stále ještě v době řízení bydlí, což zároveň odůvodnilo příslušnost zdejšího soudu dle českých právních předpisů (§ 383 z. ř. s.). Na rozvod manželství pak soud v souladu s zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, aplikoval české právo – zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen„ o. z.”.

9. Podle § 755 odst. 1 o. z., může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

10. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o. z., když manželství bylo shledáno hluboce, trvale a nenávratně rozvráceným, a nebyly shledány žádné překážky vyhovění návrhu na rozvod manželství (§ 755 odst. 2 a odst. 3 o. z.), soud žalobě podle § 755 o. z. v celém rozsahu vyhověl. Příčinou rozvratu manželství soud shledal vzájemné odcizení a praktické přerušení kontaktu mezi manželi, pro které se stalo manželství již ryze formálním svazkem.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s . Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím podání u Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku. Manželé jsou povinni do 15 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat obecní (městský) úřad v místě svého bydliště o vydání nového občanského průkazu s vyznačenou změnou rodinného stavu. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení.