22 C 357/2020
č. j. 22 C 357/2020-19
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s tím, že se žalovaný na lince číslo 207, dne 17. 7. 2020, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za výše uvedenou přepravu, žalovaný ovšem nárokovanou částku nezaplatil. Žalobkyně v žalobě dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, čím rovněž udělil k rozhodnutí soudu bez nařízení jednání svůj souhlas. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud si je současně vědom toho, že je žalovaný nezletilý, přičemž je toho názoru, že je již dostatečně rozumově a mravně vyspělý na to, aby mohl ve věci uplatněného nároku samostatně jednat. Soud ze„ Zápisu o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, jak bylo uvedeno v žalobě. Na výzvu kontrolora se v uvedeném případě neprokázal platnou jízdenkou, jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za výše uvedenou přepravu, nezaplatil. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně: Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6, pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava. Dle ust. § 31 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Ohledně způsobilosti k právnímu jednání žalovaného je v daném případě soud toho názoru, že, byť jako nezletilý, je tento dostatečně rozumově a mravně vyspělý na to, aby byl schopen samostatně právně jednat ve smyslu uzavření přepravní smlouvy při přepravě městskou hromadnou dopravou. Žalovaný byl v době přepravy starší 15 let a současně byl dostatečně vyspělý na to, aby si byl vědom toho, že je povinen si zakoupit jízdní doklad a následně se při přepravě řádně prokázat kontrolorovi, a dále odpovídat za to, pokud tak neučiní. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do její splatnosti, jak byla uvedena v žalobě, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené příslušným podzákonným předpisem. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.