22 C 357/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 659,17 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 3 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 690 Kč od 1. 9. 2021 a zaplacení částky ve výši 4 026,62 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 916 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 916 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, částku 3 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 090 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 10 936 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) na žalovaném domáhala původně zaplacení částky 13 696 Kč s příslušenstvím, který představoval úrok z prodlení v zákonné výši, jako podnájemného, a dále částky ve výši 14 963,17 Kč jako smluvní pokuty 0,1 % denně z uvedené dlužné jistiny za období 1.9.2021 až 28. 8. 2024. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnájmu k ubytovacímu prostoru č., hodnota, na adrese , adresa, , a to na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021. Za přenechání předmětu podnájmu měl být povinen žalovaný platit částku ve výši 8 400 Kč měsíčně (6 900 Kč podnájemné a 1 500 Kč paušální částku za energie). Dále bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou podnájemného. Nárok měl vyplývat jednak z faktury č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2021, kterou byly žalovanému vyúčtovány částky za měsíc červenec a srpen 2021 (2x 8 400 Kč), a dále kauce za pronájem ve výši 9 000 Kč; tj. celkem 25 800 Kč, se splatností ke dni 31. 8. 2021, ze které dosud nebylo uhrazeno 10 606 Kč, a dále z faktury č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2021, kterou byly žalovanému vyúčtovány částky za měsíc září 2021; tj. celkem 8 400 Kč, se splatností ke dni 31.8.2021, ze které dosud nebylo uhrazeno 3 090 Kč, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 16.7.2024.

2. Podáním doručeným soudu dne 24. 1. 2024 pak žalobkyně žalobu upřesnila tak, že žalovaný jí uhradil kauci za předmět podnájmu ve výši 9 000 Kč a tato kauce (jistota) mu byla vrácena spolu s přeplatkem dle výdajového pokladního dokladu č. , hodnota, ze dne 9. 12. 2021, když dále bylo za žalovaného uhrazeno na předmět podnájmu úřadem práce za červenec a srpen 2021 celkem 9 884 Kč, což bylo započítáno na podnájemné a paušál za energie za červenec 2021 (8 400 Kč) a částečně na podnájemné a paušál za energie za srpen 2021 (1 484 Kč). Nárok, který měl vyplývat z faktury č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2021 tak sestává pouze z nedoplatku na podnájemné a paušál za energie za srpen 2021 ve výši 6 916 Kč. S ohledem na uvedené také žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do 3 690 Kč na popsaném nároku, a dále na nároku ze smluvní pokuty co do 4 026,62 Kč, když její novou výši určila jako 0,1 % denně z nově určené dlužné částky 6 916 Kč od 1.9.2021 (dne splatnosti faktury, která je pro žalovaného výhodnější než dle podnájemní smlouvy) do dne podání žaloby, tj. 28.8.2024, tj. za 1093 dní prodlení.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní před zahájením jednání ve věci samé soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, zastavil (výrok I.), aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí žaloby.

5. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 27. 1. 2025. Žalovaný se k jednání nedostavil, žalobkyně, resp. její zástupkyně z řad advokátů se z jednání omluvila s tím, že netrvá na odročení jednání, a proto bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti:

7. Ze smlouvy o podnájmu ze dne 2. 7. 2021 (na č. l. 21-22) soud zjistil, že účastníci uvedeného dne uzavřeli smlouvu o podnájmu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do užívání nemovitou věc, ubytovací prostor č. , hodnota, na adrese , adresa, , který měla v nájmu, na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021, a žalovaný se jí za to zavázal platit částku ve výši 8 400 Kč měsíčně (6 900 Kč podnájemné a 1 500 Kč paušální částku za energie), a to na ve smlouvě uvedený účet pod v.s. , var. symbol, vždy k 25. dni v měsíci, který předchází měsíci, za který podnájemné náleží. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že pro případ prodlení podnájemce s úhradou podnájemného nebo jeho části se podnájemce zavazuje zaplatit nájemci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná vždy k poslednímu dni v měsíci, za který na ni nájemci vznikl nárok. Dále si účastníci ve smlouvě ujednali, že na zajištění budoucích pohledávek podnájemného a jeho příslušenství, jakož i budoucích pohledávek nájemce za podnájem na náhradu škody zaplatí podnájemce nájemci po uzavření této smlouvy jistotu ve výši 9 000 Kč (dále jen „kauce“) do tří měsíců od podpisu smlouvy a nájemce je oprávněn tyto prostředky použít k úhradě dluhů podnájemce vzniklých v souvislosti s podnájmem a jejich příslušenstvím, jakož i smluvních pokut dle této smlouvy. Smlouva obsahovala též další ujednání o poplatcích a smluvních pokutách, které však nebyly učiněny předmětem řízení.

8. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně za srpen 2021 (na č. l. 30) soud zjistil, že na účet žalobkyně byla dne 20. 8. 2021 připsána pod v.s. , var. symbol, částka 9 884 Kč, a to od Úřadu práce Ústí n/L s poznámkou „, Anonymizováno, “.

9. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně za září 2021 (na č. l. 32) soud zjistil, že na účet žalobkyně byla dne 21. 9. 2021 připsána pod v.s. , var. symbol, částka 5 310 Kč, a to od Úřadu práce Ústí n/L s poznámkou „, Anonymizováno, “.

10. Z vyúčtování č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2021 (na č. l. 23) soud zjistil, že tímto žalobkyně žalovanému vyúčtovala za měsíce červenec a srpen 2021 dvakrát 6 900 Kč podnájemné a dvakrát 1 500 Kč paušální částku za energie, a dále kauci za pronájem ve výši 9 000 Kč; tj. celkem 25 800 Kč se splatností ke dni 31. 8. 2021.

11. Z vyúčtování č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2021 (na č. l. 24) soud zjistil, že tímto žalobkyně žalovanému vyúčtovala za měsíc září 2021 6 900 Kč podnájemné a 1 500 Kč paušální částku za energie; tj. celkem 8 400 Kč se splatností ke dni 31. 8. 2021.

12. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 10. 11. 2021 (na č. l. 31) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne 10. 11. 2021 žalovanému částku 10 704 Kč, a to jako vyplacení vratné kauce a přeplatku.

13. Z předžalobních výzev na částku ve výši 25 800 Kč a na částku 8 400 Kč, obou ze dne 16. 7. 2024 (na č. l. 25 a 26), soud zjistil, že těmito výzvami žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částek, jak je uplatnila později původní žalobou. Obě výzvy byly žalovanému odeslány dne 16. 7. 2024, jak soud zjistil z podacích lístků (na č. l. 27).

14. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

15. Účastníci řízení dne 2. 7. 2021 uzavřeli smlouvu o podnájmu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do užívání nemovitou věc, ubytovací prostor č. , hodnota, na adrese , adresa, , který měla v nájmu, na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021 a žalovaný se jí za to zavázal platit částku ve výši 8 400 Kč měsíčně (6 900 Kč podnájemné a 1 500 Kč paušální částku za energie), a to na ve smlouvě uvedený účet pod v.s. , var. symbol, vždy k 25. dni v měsíci, který předchází měsíci, za který podnájemné náleží. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že pro případ prodlení podnájemce s úhradou podnájemného nebo jeho části se podnájemce zavazuje zaplatit nájemci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná vždy k poslednímu dni v měsíci, za který na ni nájemci vznikl nárok. Dále si účastníci ve smlouvě sjednali, že na zajištění budoucích pohledávek podnájemného a jeho příslušenství, jakož i budoucích pohledávek nájemce za podnájem na náhradu škody, zaplatí podnájemce nájemci po uzavření této smlouvy jistotu ve výši 9 000 Kč (dále jen „kauce“) do tří měsíců od podpisu smlouvy a nájemce je oprávněn tyto prostředky použít k úhradě dluhů podnájemce vzniklých v souvislosti s podnájmem a jejich příslušenstvím, jakož i smluvních pokut dle této smlouvy. Žalovaný zaplatil v souvislosti s podnájmem kauci 9 000 Kč, která mu byla vrácena dne 10. 11. 2021 spolu s přeplatkem ve výši 1 704 Kč, když za žalovaného bylo na předmět podnájmu uhrazeno ze strany Úřadu práce Ústí n/L dne 20. 8. 2021 9 884 Kč a dne 21. 9. 2021 5 310 Kč, a dále již ničeho, když žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by na pohledávky vyúčtované dne 15. 8. 2021 vyúčtováními č. , hodnota, a č. , hodnota, , v celkové výši 34 200 Kč se splatností ke dni 31. 8. 2021, uhradil více, nebo něčeho jiného, a to přes předžalobní výzvy ze dne 16. 7. 2024.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc i po právní stránce takto:

17. Závazkový vztah z podnájmu soud posoudil ve smyslu § 2274 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“, když žalobkyně v roli nájemce dále měla dát k užívání do podnájmu žalovanému byt.

18. U podnájemního vztahu, jehož účelem je užívání bytu podnájemcem, mají strany podnájemní smlouvy při úpravě svých práv a povinností smluvní volnost. Mohly si proto sjednat smluvní pokutu pro případ porušení povinností podnájemce. Stejně jako u jiných dohod a smluv, i v tomto případě smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 a § 547 o. z., právní jednání, které by se příčilo dobrým mravům, je neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Protože úprava smlouvy o podnájmu je dispozitivní (§ 1 odst. 2 o. z.), je také třeba se zabývat tím, zda smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a nepodnikatelem, zda subjekty smlouvy měly rovné postavení, tedy zda se nejednalo o spotřebitelskou smlouvu. Úprava závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem je zvláštní úpravou k obecné úpravě závazků, spotřebitele chrání zvláštní relativně kogentní úprava a není žádný rozumný důvod, proč by se neměla aplikovat i na smlouvu o podnájmu (u nájmu bytu se neuplatní, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1273/2021). Podnájemce, tj. žalovaný, jako spotřebitel je tak chráněn proti nepřiměřeným ujednáním, a proto soud podrobil ujednanou „smluvní pokutu“ též posouzení z hlediska dobrých mravů.

19. Výklad projevů vůle je zásadní i při posuzování označení takového ujednání, které má zesilovat postavení věřitele při plnění dluhu dlužníkem a hrozící sankcí motivovat dlužníka k jeho splnění. Jde zejména o situace, kdy je třeba rozlišit, zda jde o ujednání o úrocích z prodlení či např. o smluvní pokutu. Judikatura tak řešila ujednání o povinnosti platit storno, penále, sankci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 744/2006, 33 Odo 70/2004, 3 Cdon 1032/96). Složitější odpověď je na otázku, zda lze výkladem dospět k tomu, že i když strany výslovně zajistily závazek zákonem řešeným prostředkem, může jít o jiný, nikoliv nepojmenovaný, zákonem řešený prostředek. Např. dohodly-li si strany zajištění ve smlouvě označené jako pokuta, zda lze výkladem dospět k tomu, že půjde nikoliv o smluvní pokutu, ale např. o úrok z prodlení. Judikatura naznačuje, že to není vyloučeno, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 512/2002: „Skutečnost, že účastníci ve smlouvě uvedli zákonný termín (smluvní pokuta) s odkazem na příslušná ustanovení právního předpisu, totiž sama o sobě nevylučuje aplikaci § 266 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a nemůže být důvodem pro to, aby soud při výkladu takového úkonu vyšel pouze z významu jeho jazykového vyjádření vyplývajícího z odkazované právní normy a nepřihlédl též k úmyslu jednajících osob, resp. k dalším okolnostem.“ Protože případný takový výklad, odlišný od zřejmého jazykového vyjádření, může mít pro povinnost dlužníka plnit a právo věřitele plnění požadovat zásadní význam, bude zřejmě určující posouzení, zda strany byly ztotožněny s dopady kogentních ustanovení řešících takový zákonný prostředek (srov. např. § 2051 o. z. a otázky moderace smluvní pokuty). Viz C.H.Beck: Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): P. Horák, k § 1970.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud posoudil smluvní ujednání o „smluvní pokutě“ za prodlení se zaplacením částek konstruovanou jako 0,1 % denně z dlužné částky a dospěl k závěru, že takové ujednání je namístě posoudit jako smluvní určení výše úroků z prodlení, když se jedná právě o stanovení povinnosti zaplacení úroku z peněžitého dluhu při prodlení s jeho zaplacením ve smyslu § 1970 o. z. Následně s ohledem na shora uvedené podrobil soud posouzení sjednanou výši úroku z prodlení s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a to v její komparaci s úrokem z prodlení stanovenou zákonem, resp. nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Sazba úroku z prodlení stanovená nařízením vlády (její konstrukce vychází z článku 2 bodu 6 a 7 výše směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích), jež se považuje za ujednanou v případě, že výše úroku z prodlení nebyla stranami sjednána, sice prezentuje určitou představu zákonodárce o tom, jaká výše úroku z prodlení je obecně způsobilá plnit jeho funkci sankčně-motivační a reparační (kompenzační), tj. přimět dlužníka ke včasné úhradě dlužné částky a případně alespoň částečně nahradit újmu, jež věřiteli jejím včasným neuhrazením vzniká (srov. § 1971 o. z.), je však zjevné, že s ohledem na různorodost smluvních vztahů taková představa zákonodárce nemusí vždy odpovídat jejich konkrétní realitě a z rozličných důvodů mohou být sjednávány úroky z prodlení v jiné výši. Pouze takové ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. Výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednané výše smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády tedy může být signálem rozporu takového ujednání s dobrými mravy, sama o sobě však (bez posouzení relevantních okolností jejího sjednání) takový rozpor ještě neznamená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019-II.).

23. V řešené věci byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a byl nárokován z částky 10 006 Kč od 1. 9. 2021 do 28. 8. 2024, což představuje částku 10 936,56 Kč. Ve stejném období činil zákonný úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8,5 % ročně, tj. z částky 10 006 Kč od 1. 9. 2021 do 28. 8. 2024 částku 2 546,87 Kč. Sjednaný úrok z prodlení tak 4,29x přesahoval úrok z prodlení dle sazby stanovené nařízením vlády a soud proto ve smyslu § 1 odst. 2 a § 547 o. z. vyhodnotil jeho šikanózní charakter, tedy rozpor s dobrými mravy, když přihlédl též k dalšímu chování žalobkyně, která zjevně nevyužila svého práva na úhradu dlužných plateb ze zaplacené kauce, ale tuto naopak již v době splatných dluhů vrátila zpět žalovanému, čímž tohoto zjevně záměrně zatížila právě též sjednaným úrokem z prodlení.

24. Na základě shora uvedeného skutkového závěru a právního posouzení tak soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné části podnájemného za část měsíce srpna 2021 a měsíc září 2021, když byl prokázán její nárok na tyto platby. Uvedené platby byly splatné v prvním případě 25. 7. 2021 a v druhém případě 25. 8. 2021, dle předložené podnájemní smlouvy a ode dne následujícího proto žalobkyni příslušelo též právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a proto jí soud přiznal též zákonný úrok z prodlení se zaplacením těchto plateb od 1. 9. 2021 do zaplacení, jak byl žalobkyní nárokován, když soud nemohl překročit žalobní nárok žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

26. Naopak soud žalobkyni nepřiznal nárok na smluvní úrok z prodlení, nárokovaný žalobou jako smluvní pokuta, když dospěl k závěru, že tento byl sjednán a nárokován v rozporu s dobrými mravy, viz výše, a proto neplatně (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.), tedy žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější (při vyčíslení předmětu řízení vč. příslušenství k datu rozhodnutí částkou 32 629,53 Kč, z níž bylo žalobkyni přiznáno pouze 12 907 Kč, tj. 39,56 %, přičemž řízení bylo ve smyslu § 146 odst. 2 částečně zastaveno rovněž ze zavinění žalobkyně), resp. žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému zjevně ve spojení s řízením žádné náklady řízení nevznikly.