22 C 368/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 35 314 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 27 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 499 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 7 815 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2025 do 24. 11. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2025 do 1. 9. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 501 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 862,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 10. 2025 Okresnímu soudu v , adresa, domáhala, aby uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 35 314 Kč s přísl. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 28. 5. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřenou v elektronické podobě s využitím verifikační platby 1 Kč, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla poukázána na účet žalovaného a částka 2 500 Kč na účet samostatného zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úroky v souhrnné částce 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 6. 2025. Žalovaný úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách nesplácel řádně a včas, proto došlo k jeho zesplatnění ke dni 25. 8. 2025. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil, vyjma verifikační platby 1 Kč, že neuhrazená jistina činí částku 30 000 Kč, že mu byly odeslány 3 upomínky zpoplatněné částkou 100 Kč za každou upomínku, a dále požadovala dlužné úroky ve výši 2 013 Kč, smluvní pokutu za prodlení s celkem 3 splátkami v celkové výši 1 497 Kč a smluvní pokutu kapitalizovanou částkou 1 504 Kč za prodlení s úhradou zesplatněného úvěru do podání žaloby; v doplnění žaloby dále uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho příjmů, výdajů a prověření v příslušných registrech.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 23. 2. 2026 a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, když účastníci k jednání nedostavili a nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání, resp. žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Soud ve věci provedl dokazování důkazními listinami předloženými žalobkyní a opatřenými soudem, z nichž učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 11. 6. 2024 (na č. l. 18) a z Výpisu z obchodního rejstříku ze dne 2. 9. 2024 (na č. l. 19) soud zjistil, že žalobkyně je společností , Jméno žalobkyně, ., zapsanou v obchodním rejstříku, a současně nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru oprávněným k této činnosti.

6. Z Kopie OP žalovaného (na č. l. 125), kterou předložila žalobkyně, soud zjistil osobní údaje žalovaného, a to že se jedná o , jméno FO, , narozeného dne , Datum narození žalovaného, , , adresa, , přičemž z předložení této listiny žalobkyní současně plyne, že měla občanský průkaz žalovaného k dispozici.

7. Ze Závazků spotřebitele – čestného prohlášení ze dne 28. 5. 2025 (na č. l. 20 a 34), z Výdajů spotřebitele – čestného prohlášení ze dne 28. 5. 2025 (na č. l. 20 p.v. a 34 p.v.) a ze Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 21 a 33) soud zjistil, že v těchto listinách jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, u čestného prohlášení o závazcích tvrzení, že proti němu není vedeno exekuční ani obdobné řízení, není v úpadku ani hrozícím úpadku a že nemá další neuvedené závazky, a u čestného prohlášení o výdajích a příjmech údaje o pravidelných měsíčních výdajích a příjmu, přičemž tato čestná prohlášení neobsahují podpis žalovaného; ze záznamu o vložení dokumentu do systému pak plyne toliko to, že dokument byl dne 29. 5. 2025 v 11:36:19 vložen do informačního systému žalobkyně z IP adresy 37.48.17.133, přičemž s ohledem na to, že jde o interní automaticky generovaný záznam předložený žalobkyní a žalobkyně se k jeho vzniku a významu nedostavila podat vysvětlení, je jeho vypovídací hodnota omezená.

8. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 39), Prohlášení samostatného zprostředkovatele ze dne 28. 5. 2025 (na č. l. 39 p.v.), Výpisu platby z , právnická osoba, ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 40), Výplatní pásky za duben 2025 (na č. l. 40 p.v.) a za březen 2025 (na č. l. 41), Výpisů platby z , právnická osoba, ze dne 15. 5. 2025 (na č. l. 41 p.v.), 15. 4. 2025 (na č. l. 42), 14. 3. 2025 (na č. l. 42 p.v.) a 14. 2. 2025 (na č. l. 43), Výsledku prověření ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 43 p.v.) a Úvěrové a platební historie ke dni 29. 5. 2025 (na č. l. 44) soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 30 000 Kč, z doložených příjmů na účet žalovaného ve výši 21 617 Kč, 26 442 Kč, 26 266 Kč a 24 966 Kč, jejichž průměr činil 24 822,75 Kč, dále z údaje o bydlení žalovaného v podnájmu a z platby nájmu ve výši 9 200 Kč, přičemž v interním formuláři žalobkyně bylo výsledné hodnocení úvěruschopnosti žalovaného označeno jako „C(NE)“; ze záznamu o prověření dále plyne, že ke dni 29. 5. 2025 nebyl na žalovaného zjištěn záznam v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, a z úvěrové a platební historie, že žalovaný měl evidován jeden otevřený spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč se zbývající částkou 14 340 Kč, zatím bez částky po splatnosti; z prohlášení samostatného zprostředkovatele pak soud zjistil, že ten uvedl nulové závazky a nulové další pravidelné výdaje žalovaného.

9. Ze Statistiky rodinných účtů za rok 2016 (na č. l. 120), Výdajů na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – domácí pojetí (běžné ceny) za rok 2016–2023 (na č. l. 121–122), Výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2025 (na č. l. 123) a Údajů o životním minimu 2025 (na č. l. 124) soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti zřejmě vycházela též z obecných orientačních údajů vztahovatelných k domácnosti žalovaného jako jednotlivce bez vyživovaných dětí, a to zejména z částky životního minima jednotlivce 4 860 Kč měsíčně, z normativních nákladů na bydlení pro jednu až dvě osoby v nájemním či podnájemním bydlení v obci do 69 999 obyvatel ve výši 13 737 Kč měsíčně a z obecných statistických údajů o výdajích domácností, přičemž ze statistiky rodinných účtů za rok 2016 plyne u jednočlenné domácnosti bez vyživovaných dětí roční čistý peněžní příjem 245 252 Kč a roční spotřební vydání 194 111 Kč. Soud k tomu zjistil z ČSÚ: Spotřební výdaje domácností podle postavení osoby v čele domácnosti (na č. l. 128-129), že výdaje domácnosti zaměstnance měly činit v roce 2024 průměrně 17 621,53 Kč.

10. Z Výpisu z RZE žalovaného (na č. l. 127), pořízeného soudem, soud zjistil, že vůči žalovanému bylo vedeno exekuční řízení pod sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku 1 518 Kč s příslušenstvím podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. EPR , č. účtu, -5, přičemž exekuční řízení bylo zahájeno dne 13. 10. 2019 a skončeno dne 22. 1. 2022.

11. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 5. 2025 (na č. l. 22–24), ze Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 28. 5. 2025 (na č. l. 25), 16. ze Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 25 p.v.), 17. z Přílohy č. 1 – Úvěrové podmínky (na č. l. 26–27), ze Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 28. 5. 2025 (na č. l. 28), ze Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 28 p.v.), z Přílohy č. 2 – Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (na č. l. 29–31), ze Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 28. 5. 2025 (na č. l. 32), ze Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 32 a 33) a ze Záznamu o vložení dokumentu do systému ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 35) soud zjistil, že žalobkyně předložila smluvní a předsmluvní dokumentaci k úvěru č. , hodnota, , podle níž měl být žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr nepřímý, celková výše spotřebitelského úvěru činila 30 000 Kč, z toho 27 500 Kč mělo být vyplaceno žalovanému a 2 500 Kč představovalo provizi zprostředkovatele, žalovaný měl úvěr splatit ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, první splátka měla být splatná dne 20. 6. 2025 a celková částka k úhradě činila 46 000 Kč; dále z této dokumentace plynou sjednané úvěrové podmínky, předsmluvní informace a ujednání o smluvních pokutách a zesplatnění, přičemž smlouva uvádí, že byla žalovaným podepsána verifikační platbou 1 Kč; pokud jde o záznamy o vložení dokumentu do systému, z nich lze zjistit jen to, že příslušné dokumenty byly v uvedených dnech vloženy do systému žalobkyně, avšak jejich vypovídací hodnota je omezená, neboť k nim nebylo při jednání podáno bližší vysvětlení a žalobkyně se jednání nezúčastnila.

12. Z Odpovědi na žádost o součinnost ze dne 21. 1. 2026 (na č. l. 86) soud zjistil, že podle sdělení , právnická osoba, byl žalovaný , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, . , č. účtu, , založeného dne 10. 7. 2023, a že měl současně právo s tímto účtem nakládat; banka současně soudu zaslala požadované výpisy z tohoto účtu.

13. Z E-mailu (na č. l. 85) soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila schválení žádosti o úvěr, vyzvala jej k podpisu přiložených dokumentů prostřednictvím odkazu „Podepsat dokumenty“ a současně jej poučila, že k vyplacení úvěru je třeba zaslat z účtu uvedeného ve smlouvě na účet žalobkyně částku 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , čímž měla být úvěrová smlouva uzavřena a následně proplacen úvěr.

14. Z Potvrzení o provedení transakce ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 36), Potvrzení o provedení transakce ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 37) a Potvrzení o provedení transakce ze dne 29. 5. 2025 (na č. l. 38) soud zjistil, že dne 29. 5. 2025 byla z účtu žalobkyně provedena platba 27 500 Kč na účet žalovaného (č. , č. účtu, ) a dále platba 2 500 Kč na účet č. , č. účtu, , přičemž téhož dne byla na účet žalobkyně z účtu žalovaného připsána částka 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .

15. Z důkazů: , právnická osoba, – výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2025 – 30. 6. 2025 (na č. l. 87–91), , právnická osoba, – výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2025 – 31. 5. 2025 (na č. l. 92–99), , právnická osoba, – výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2025 – 30. 4. 2025 (na č. l. 100–106) a , právnická osoba, – výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2025 – 31. 3. 2025 (na č. l. 107–115) soud zjistil, že v období před poskytnutím úvěru byly na účet žalovaného připisovány pravidelné příjmy od zaměstnavatele , právnická osoba, . přibližně ve výši 25 000 až 26 500 Kč měsíčně, že z účtu odcházela pravidelná platba 9 200 Kč odpovídající tvrzeným nákladům na bydlení, že žalovaný současně čerpal více dalších spotřebitelských úvěrů, resp. měl účet zatížen opakovanými příchozími platbami od úvěrových společností a splátkami těchto závazků, a že jeho finanční situace již v rozhodné době nepůsobila stabilně, neboť účet byl zatížen vysokým počtem plateb, čerpáním kontokorentu a i neprovedenými transakcemi pro nedostatek prostředků; z výpisů dále soud zjistil, že v souvislosti s projednávanou věcí byla dne 29. 5. 2025 na účet žalovaného připsána od žalobkyně částka 27 500 Kč a z účtu žalovaného byla téhož dne odepsána verifikační platba 1 Kč.

16. Z Přehledu splátek ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 11. 10. 2025 (na č. l. 83) a z Bonity smlouvy/Přehledu plateb ze dne 11. 10. 2025 (na č. l. 84) soud zjistil, že podle evidence žalobkyně byla ke smlouvě č. , hodnota, uhrazena pouze verifikační platba 1 Kč ze dne 29. 5. 2025, zatímco splátky splatné dne 20. 6. 2025, 20. 7. 2025 a 20. 8. 2025 uhrazeny nebyly, a že žalobkyně dále evidovala zesplatnění úvěru ke dni 25. 8. 2025 s dluhem ve výši 28 564 Kč; z přehledu splátek dále plyne rozvržení sjednaných 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč na úrok a jistinu v celkové částce 46 000 Kč.

17. Z Upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 25. 6. 2025 (na č. l. 45) a Upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 27. 7. 2025 (na č. l. 45 p.v.), Seznamu odeslaných upomínek ze dne 25. 6. 2025 (na č. l. 46–51) a Přehledu odeslaných dávek ze dne 25. 6. 2025 (na č. l. 51 p.v. – 62), Čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 25. 6. 2025 (na č. l. 63) a Čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 27. 7. 2025 (na č. l. 63 p.v.), Seznamu odeslaných upomínek ze dne 27. 7. 2025 (na č. l. 64–68) a Přehledu odeslaných dávek ze dne 27. 7. 2025 (na č. l. 69–80) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila vůči žalovanému dvě upomínky pro neuhrazené splátky, a to dne 25. 6. 2025 na částku 1 748 Kč a dne 27. 7. 2025 na částku 3 497 Kč, přičemž v seznamech odeslaných upomínek a přehledech odeslaných dávek je pod číslem smlouvy 8197126 evidováno jejich odeslání dne 25. 6. 2025, resp. 27. 7. 2025 prostřednictvím hybridní pošty.

18. Z Zesplatnění pro smlouvu č. 8197126/předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2025 (na č. l. 81) a z Podacího lístku ze dne 25. 8. 2025 (na č. l. 82) soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 25. 8. 2025 zesplatnila, žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 32 013 Kč, smluvních pokut 1 497 Kč a upomínacích nákladů 300 Kč ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy a že tato zásilka označená jako „Zesplatnění, předžalobní výzva“ byla téhož dne podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného v Povrlech.

19. Na základě žalobních tvrzení, provedených listinných důkazů předložených žalobkyní a listin opatřených soudem vzal soud za prokázané, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, . je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru oprávněným k této činnosti a že se žalovaným , jméno FO, jako spotřebitelem elektronicky sjednala smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datovanou dnem 28. 5. 2025, přičemž podle předložené smluvní dokumentace a e-mailové komunikace mělo dojít k jejímu dokončení verifikační platbou 1 Kč z účtu žalovaného. Podle této smlouvy měl být žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč, z něhož částka 27 500 Kč měla být vyplacena přímo žalovanému a částka 2 500 Kč samostatnému zprostředkovateli jako provize, přičemž žalovaný se zavázal uhradit celkem 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 6. 2025. Dne 29. 5. 2025 byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, skutečně provedena platba 27 500 Kč, současně byla z účtu žalobkyně provedena platba 2 500 Kč na účet samostatného zprostředkovatele a téhož dne byla z účtu žalovaného na účet žalobkyně připsána verifikační platba 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný byl v rozhodném období majitelem uvedeného účtu a z výpisů z tohoto účtu soud zjistil, že mu na něj byly v měsících před poskytnutím úvěru připisovány pravidelné příjmy od zaměstnavatele , právnická osoba, . přibližně ve výši 25 000 Kč až 26 500 Kč měsíčně, že z účtu odcházela pravidelná platba 9 200 Kč odpovídající nákladům na bydlení, avšak současně byl tento účet zatížen dalším úvěrovým zatížením žalovaného, čerpáním kontokorentu a též neprovedenými transakcemi pro nedostatek prostředků. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně podle předložených podkladů vycházela z tvrzeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 30 000 Kč, z doložených příjmů na účet žalovaného za předchozí období v průměrné výši 24 822,75 Kč, z údaje o bydlení v podnájmu a platbě nájemného 9 200 Kč, z prověření v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí bez aktuálního nálezu a z úvěrové a platební historie, z níž plynulo, že žalovaný měl evidován nejméně jeden další otevřený spotřebitelský úvěr se zbývající částkou 14 340 Kč; v interním formuláři žalobkyně bylo přitom výsledné hodnocení úvěruschopnosti žalovaného označeno jako „C(NE)“. Současně soud zjistil, že žalobkyně k prokázání tohoto posouzení předložila zejména nepodepsaná čestná prohlášení o závazcích a o výdajích a příjmech žalovaného, interní záznamy o vložení dokumentů do svého systému a prohlášení samostatného zprostředkovatele, podle něhož měl žalovaný nulové další závazky a nulové další pravidelné výdaje, ačkoliv z úvěrové historie a zejména z výpisů z účtu žalovaného vyplynulo další úvěrové zatížení jeho osoby; z interních záznamů o vložení dokumentů do systému pak bylo možno zjistit toliko to, že příslušné dokumenty byly do systému žalobkyně vloženy, nikoliv však, kdo je pořídil, z jakých konkrétních podkladů vycházely a jakým způsobem byly ověřeny a vyhodnoceny. Soud dále zjistil, že žalovaný měl v minulosti vedeno exekuční řízení zahájené dne 13. 10. 2019, které bylo skončeno dne 22. 1. 2022. Na splátkách úvěru žalovaný neuhradil ničeho, vyjma verifikační platby 1 Kč, takže splátky splatné dne 20. 6. 2025, 20. 7. 2025 a 20. 8. 2025 uhrazeny nebyly. Žalobkyně proto žalovaného upomínala dne 25. 6. 2025 a 27. 7. 2025 a dopisem ze dne 25. 8. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, smluvních pokut a nákladů upomínek ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy. Z hlediska skutečně poskytnutého plnění měl pak soud za prokázané, že do majetkové sféry žalovaného přešla z prostředků žalobkyně pouze částka 27 500 Kč, neboť částka 2 500 Kč byla vyplacena samostatnému zprostředkovateli, a že žalovaný z takto přijatého plnění žalobkyni vrátil jen 1 Kč, takže v rozsahu částky 27 499 Kč zůstal na úkor žalobkyně obohacen.

20. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“).

21. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací; spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

26. Smyslem právní úpravy dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je princip odpovědného úvěrování, tedy zabránit tomu, aby byl úvěr poskytnut spotřebiteli, u něhož jsou důvodné pochybnosti o schopnosti jej řádně splácet. Ustanovení § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je přitom třeba vykládat eurokonformně. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie, zejména z rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, plyne, že poskytovatel sice může při posouzení úvěruschopnosti vycházet i z údajů sdělených samotným spotřebitelem, avšak jen tehdy, jsou-li tyto údaje dostatečné a podložené příslušnými doklady. Nepostačují tedy ničím nepodložená prohlášení spotřebitele. Současně z rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že soud je povinen splnění této zákonné povinnosti zkoumat z úřední povinnosti a vyvodit z jejího porušení důsledky stanovené vnitrostátním právem, aniž by vyčkával na procesní obranu spotřebitele.

27. Tomu odpovídá i ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že věřitel nedostojí požadavku odborné péče, spokojí-li se pouze s objektivně nepodloženým osobním prohlášením spotřebitele o jeho příjmech, výdajích a majetkových poměrech. Údaje sdělené spotřebitelem je nutno kriticky vyhodnotit, ověřit a posoudit v jejich souvislostech, zejména ve vztahu k jeho pravidelným příjmům, běžným výdajům, vyživovacím povinnostem, dalším závazkům a celkové finanční situaci. Nestačí tedy mechanicky převzít údaje uvedené žadatelem o úvěr, aniž by byly objektivně podloženy nebo alespoň konfrontovány s dalšími dostupnými informacemi.

28. Současně však podle novější judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nepostačuje samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti pochybil. Sankce neplatnosti se uplatní teprve tehdy, je-li postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, tedy že při řádném posouzení úvěruschopnosti neměl být úvěr vůbec poskytnut.

29. Soud přitom otázku splnění povinnosti podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. zkoumá z úřední povinnosti. Pokud by tak nečinil, osoby poskytující spotřebitelské úvěry by mohly těžit ze svého vlastního pochybení, pokud by úvěruschopnost spotřebitelů řádně neposuzovaly a spoléhaly se na to, že spotřebitelé tento nedostatek v řízení nenamítnou. Primárně je to totiž věřitel, komu zákon ukládá povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zjistit a vyhodnotit, zda spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Nedostatek odborné péče na straně věřitele přitom sám o sobě nezhojí ani případné nepravdivé či neúplné údaje sdělené spotřebitelem, ani jeho podpis stvrzující správnost uvedených údajů. Je zjevné, že žadatel o úvěr má zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy, a nelze po něm současně spravedlivě požadovat, aby sám hodnotil, zda poskytovatel při posouzení jeho úvěruschopnosti postupoval odborně a v souladu se zákonem.

30. Současně nelze povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného podmiňovat poctivým chováním samotného úvěrovaného. Opačný výklad by vedl k nepřijatelnému závěru, že čím méně spolehlivé nebo úplné údaje spotřebitel poskytne, tím menší by byla odpovědnost věřitele za jejich ověření a tím spíše by se mohl vyhnout následkům porušení povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Takový výklad je však v rozporu se smyslem a účelem této právní úpravy. Jedním z hlavních účelů požadavku odborné péče je právě to, aby poskytovatel úvěru v případě pochybností o správnosti či úplnosti údajů předložených spotřebitelem tyto údaje kriticky prověřil a nespokojil se pouze s tvrzením žadatele. To platí tím spíše v situaci, kdy se spotřebitel obrací na nebankovního poskytovatele úvěru a je ochoten přijmout zjevně nevýhodné podmínky, což samo o sobě zpravidla nasvědčuje zhoršené finanční situaci a vyžaduje zvýšenou obezřetnost poskytovatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Ani případná nepoctivost spotřebitele tak nevylučuje povinnost věřitele stanovenou v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., ani nebrání vyvození zákonných následků jejího porušení.

31. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně této povinnosti nedostála. Ačkoli předložila listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti, výplatní pásky, dílčí výpisy plateb, čestná prohlášení o příjmech, výdajích a závazcích žalovaného a výsledek prověření v některých registrech, z těchto podkladů neplyne, že by před uzavřením smlouvy důkladně, na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, zjistila a vyhodnotila skutečnou celkovou finanční situaci žalovaného. Čestná prohlášení o závazcích a o výdajích a příjmech žalovaného navíc neobsahují jeho podpis, a jejich důkazní hodnota je proto sama o sobě omezená. Totéž platí pro interní záznamy o vložení dokumentů do systému žalobkyně, z nichž lze dovodit pouze to, že určité dokumenty byly do jejího systému vloženy, nikoli však to, kdo je pořídil, z jakých konkrétních podkladů vycházely a jakým způsobem byly ověřeny a vyhodnoceny. Žalobkyně se navíc k jednání nedostavila, a význam těchto interních listin proto nijak blíže nevysvětlila.

32. Současně z provedeného dokazování vyplynulo, že již v době uzavření smlouvy zde byly objektivní okolnosti, které měly u žalobkyně vyvolat důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice vycházela z tvrzeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč, avšak z doložených příjmů na účet žalovaného vyplýval průměrný měsíční příjem toliko 24 822,75 Kč. Vedle pravidelné platby nájemného ve výši 9 200 Kč přitom z úvěrové historie plynula existence nejméně jednoho dalšího otevřeného spotřebitelského úvěru se zbývající částkou 14 340 Kč a z úplných výpisů z účtu žalovaného, opatřených soudem, bylo zřejmé i další úvěrové zatížení jeho osoby, opakované transakce související s úvěrovými společnostmi, čerpání kontokorentu a též neprovedené transakce pro nedostatek prostředků. Za této situace nemohla žalobkyně bez dalšího vycházet z prohlášení samostatného zprostředkovatele o nulových dalších závazcích a nulových dalších pravidelných výdajích žalovaného. Obecné statistické údaje a normativní náklady na bydlení, které žalobkyně zjevně rovněž zohlednila, mohly sloužit nanejvýš orientačně, nemohly však nahradit zjištění skutečných pravidelných výdajů a skutečného rozsahu závazků konkrétního žadatele. Významné je i to, že v interním formuláři žalobkyně bylo výsledné hodnocení úvěruschopnosti žalovaného označeno jako „C(NE)“, přičemž žalobkyně nijak neobjasnila, jaký konkrétní význam toto hodnocení mělo a proč navzdory němu přistoupila k poskytnutí úvěru.

33. Jestliže tedy žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z neúplných a zčásti nevěrohodných údajů o příjmech, výdajích a závazcích žalovaného, nijak uspokojivě nevysvětlila rozpory mezi jednotlivými podklady a současně nereflektovala objektivní známky napjaté finanční situace žalovaného, nemohla při řádném a odborném posouzení dospět k rozumnému závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. V projednávané věci tak nešlo jen o formální nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti, nýbrž bylo postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr řádně splácet.

34. Soud proto uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného neposoudila, čímž nedostála požadavku § 86 zák. č. 257/2016 Sb., a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 5. 2025 je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona. Důsledky této neplatnosti je třeba posuzovat právě podle citovaného ustanovení.

35. Z neplatnosti smlouvy plyne, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, smluvní pokuty, náklady upomínek ani na jiné smluvní plnění odvozené od neplatného právního jednání, nýbrž toliko na vydání toho, oč se žalovaný na její úkor bez právního důvodu obohatil. Vztah mezi účastníky bylo proto třeba vypořádat podle § 2991 a § 2993 o. z., se zvláštní úpravou splatnosti podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. V projednávané věci přitom bylo prokázáno, že do majetkové sféry žalovaného byla z prostředků žalobkyně skutečně vyplacena pouze částka 27 500 Kč. Naproti tomu částka 2 500 Kč byla žalobkyní poukázána samostatnému zprostředkovateli jako provize. Žalobkyně neprokázala, že by šlo o plnění dluhu žalovaného vůči zprostředkovateli, případně že by se právě o tuto částku žalovaný jinak ve své majetkové sféře obohatil. Tuto částku proto nelze považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný naopak z částky skutečně přijaté uhradil žalobkyni toliko verifikační platbu 1 Kč, kterou bylo třeba zohlednit jako částečné vrácení přijatého plnění. Žalobkyně má proto právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 27 499 Kč.

36. Zvláštní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se promítá i do otázky splatnosti této pohledávky. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu, resp. v poměrech této věci plnění, které skutečně přijal, v době přiměřené jeho možnostem; prodlení s jejím vrácením tedy nelze bez dalšího dovozovat již ze zesplatnění úvěru podle neplatné smlouvy. Pro účely posouzení nároku na úrok z prodlení proto soud samostatně hodnotil, jaká doba k vrácení přijatého plnění odpovídala možnostem žalovaného.

37. V projednávané věci žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřil, k jednání se nedostavil, netvrdil žádné skutečnosti o své aktuální příjmové, majetkové ani sociální situaci a soudu nepředložil žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že jeho nynější poměry odůvodňují stanovení delší doby k vrácení přijatého plnění nebo jeho splácení ve splátkách. Soud měl k dispozici pouze skutková zjištění o jeho poměrech v době uzavření smlouvy, ta však sama o sobě bez dalšího nevypovídají o jeho aktuálních možnostech v době rozhodování. Za této procesní situace soud neměl podklad pro určení jiné, pro žalovaného příznivější doby plnění. Proto v poměrech projednávané věci považoval za dobu přiměřenou možnostem žalovaného lhůtu, kterou mu žalobkyně poskytla v listině označené jako „Zesplatnění, předžalobní výzva“ ze dne 25. 8. 2025, tedy lhůtu 7 dnů od odeslání výzvy. Nejde přitom o to, že by splatnost pohledávky plynula přímo z této výzvy či z neplatného zesplatnění, nýbrž o to, že soud právě tuto dobu samostatně posoudil jako přiměřenou možnostem žalovaného. Tato lhůta uplynula dne 1. 9. 2025. Marným uplynutím takto určené doby k vrácení přijatého plnění se žalovaný dne 2. 9. 2025 dostal do prodlení. Teprve od tohoto okamžiku proto žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tedy ve výši 11,5 % ročně. Nárok na smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně, na smluvní pokuty, na náklady upomínek ani na zákonný úrok z prodlení od dřívějšího data či z částky 30 000 Kč žalobkyni nevznikl.

38. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 2. 9. 2025 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 7 815 Kč a požadovaného příslušenství, žalobu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 862,84 Kč, přičemž tato částka představuje 45,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,34 %, při vyčíslení předmětu řízení k datu rozhodnutí částkou 39 934,80 Kč, z níž bylo žalobkyni přiznáno pouze plnění 29 015,21 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 413 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 314 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 270 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 700 Kč ve výši 1 617 Kč. Naopak soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů ve spojení s jejím doplněním žaloby, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být již obsahem samotné žaloby a jejich následné doplňování soud neshledal z pohledu náhrady nákladů řízení účelným.

40. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.