22 C 39/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A se sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B se sídlem Adresa advokátky B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Ruší se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a) , Jméno žalobce A, , narozené , Datum narození žalobce A, , a žalované , Jméno žalované, , narozené , Datum narození žalované, , k následující nemovité věci: bytové jednotce č. , Anonymizováno, nacházející se v bytovém domě č. p. , Anonymizováno, , stojící na pozemcích parcelní číslo , hodnota, a parcelní číslo , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na společných částech domu a pozemcích parcelní číslo , hodnota, , parcelní číslo , hodnota, , a parcelní číslo , hodnota, , to vše zapsáno na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, .

II. Nařizuje se prodej následující nemovité věci ve veřejné dražbě: bytové jednotky č. , Anonymizováno, , nacházející se v bytovém domě č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemcích parcelní číslo , hodnota, a parcelní číslo , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na společných částech domu a pozemcích parcelní číslo , hodnota, , parcelní číslo , hodnota, , a parcelní číslo , hodnota, , to vše zapsáno na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, .

III. Výtěžek prodeje nemovité věci uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku bude po odečtení nákladů prodeje rozdělen tak, že žalobkyni a) , Jméno žalobce A, , narozené , Datum narození žalobce A, , žalobci b) , Jméno žalobce B, , narozenému , Datum narození žalobce B, , narozené , Datum narození žalovanéIV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na náhradě nákladů státu částku 1 294 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, na náhradě nákladů státu částku 1 294 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne 24. 1. 2025 se žalobci domáhali vůči žalované zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce č. , Anonymizováno, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemcích p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a pozemcích p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , Anonymizováno, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, (dále též jen „vypořádávaná bytová jednotka“). Žalobci tvrdili, že každý z nich je spoluvlastníkem ideální jedné čtvrtiny vypořádávané bytové jednotky a žalovaná je její spoluvlastnicí v rozsahu ideální jedné poloviny, přičemž nadále nechtějí ve spoluvlastnickém vztahu se žalovanou setrvávat a nedošlo mezi nimi k dohodě o jeho vypořádání. Původně žalobci navrhovali, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádávaná bytová jednotka byla přikázána do spoluvlastnictví žalobců tak, že každý z nich bude vlastníkem ideální jedné poloviny, oproti povinnosti každého ze žalobců zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši jedné čtvrtiny obvyklé ceny bytové jednotky, v žalobě vyčíslený podle jimi předloženého ocenění částkou 412 500 Kč od každého z žalobců. Tento způsob vypořádání žalobci odůvodňovali zejména tím, že žalobkyně a) nabyla původní spoluvlastnický podíl po svém otci, byt pro ni představuje osobní a rodinnou vazbu a žalobci měli v úmyslu jej v budoucnu společně užívat jako své zázemí v České republice. Současně se žalobci domáhali i širšího vypořádání spoluvlastnictví, a to vydání bezdůvodného obohacení za tvrzené užívání celé bytové jednotky žalovanou nad rámec jejího spoluvlastnického podílu bez souhlasu žalobců za období od října 2024 do ledna 2025 v celkové výši 16 715,95 Kč, z čehož měla žalobkyni a) připadnout částka 8 837,53 Kč a žalobci b) částka 7 878,42 Kč. Řízení o této peněžité části bylo nejprve usnesením soudu ze dne 3. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, na což žalobci reagovali podáním ze dne 20. 3. 2025, jímž svůj peněžitý nárok znovu uplatnili jako návrh na širší vypořádání podle § 1148 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“, v rámci řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Následně žalobci podáním ze dne 12. 9. 2025 vzali žalobu v části tohoto nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od října 2024 do ledna 2025 ve výši 16 715,95 Kč zpět s tím, že žalobní návrh ohledně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k vypořádávané bytové jednotce zůstává zachován. Při jednání dne 8. 10. 2025 žalobci trvali na žalobě již v rozsahu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Po provedení znaleckého ocenění vypořádávané bytové jednotky a poté, co se účastníci ani nadále neshodli na jejím převzetí některým ze spoluvlastníků za vypořádací podíl, žalobci při jednání dne 20. 5. 2026 změnili svůj konečný návrh na způsob vypořádání tak, že navrhli zrušit podílové spoluvlastnictví k vypořádávané bytové jednotce a nařídit její prodej ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku po odečtení nákladů prodeje podle velikosti spoluvlastnických podílů, tedy jednou čtvrtinou pro žalobkyni a), jednou čtvrtinou pro žalobce b) a jednou polovinou pro žalovanou. Ve vztahu k nákladům řízení žalobci navrhli, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám a aby náklady státu byly rozděleny mezi strany rovným dílem.

2. Žalovaná se k žalobě a k návrhu žalobců na vydání bezdůvodného obohacení vyjádřila zejména podáním ze dne 13. 4. 2025 tak, že nárok žalobců na širší vypořádání neuznala, neboť podle ní bytovou jednotku od října 2024 neužívala způsobem, který by mohl zakládat její bezdůvodné obohacení. Tvrdila, že je spoluvlastnicí ideální jedné poloviny bytové jednotky již od 4. 2. 2008, kdy ji pořídila se svým druhem, zůstavitelem, po němž žalobkyně a) nabyla spoluvlastnický podíl, a že v bytě společně žili přibližně 17 let. Po vzniku spoluvlastnictví se žalobci se však měla v návaznosti na komunikaci se žalobkyní a), zejména její požadavek na zaslání klíčů s upozorněním na možnou výměnu zámku, z bytu dne 18. 10. 2024 odstěhovat ke své dceři do Krupky, kde měla bydlet v podnájmu, přičemž žalobcům podle svého tvrzení nabízela možnost protokolárního převzetí a užívání jejich spoluvlastnického podílu. Současně žalovaná tvrdila, že naopak sama hradila náklady související s bytovou jednotkou, a proto podáním ze dne 13. 4. 2025 uplatnila vůči žalobcům vlastní návrh na širší vypořádání spoluvlastnictví ve výši 18 000,50 Kč, představující podle ní polovinu záloh a plateb za byt za období od 3. 10. 2024 do 3. 5. 2025. Podáním ze dne 20. 6. 2025 žalovaná svá tvrzení a důkazní návrhy rozvedla, zejména navrhovala výslechy svědků k jejímu odstěhování, bydlení po 18. 10. 2024, komunikaci mezi účastníky a k platbám spojeným s bytem, a dále předkládala listiny k vyúčtování služeb, energií, dani z nemovitých věcí, SIPO a dalším platbám. Při jednání dne 8. 10. 2025 žalovaná prostřednictvím své zástupkyně na protinávrhu trvala, avšak byla ochotna jej smírně vyřešit zaplacením částky 11 592 Kč jako podílu žalobců na fondu oprav za období od října 2024 do září 2025. Ohledně samotného zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalovaná uváděla, že se účastníci před zahájením řízení pokoušeli věc řešit mimosoudně, avšak neshodli se zejména na ceně jejího podílu; žalovaná prostřednictvím své dcery nejprve zvažovala převzetí bytu s vyplacením žalobců, poté prodej třetí osobě a rozdělení výtěžku, přičemž při jednání dne 8. 10. 2025 požadovala pro případ přikázání bytu žalobcům vypořádací podíl ve výši 1 300 000 Kč. Po provedení znaleckého ocenění a po změně stanoviska žalobců při jednání dne 20. 5. 2026 žalovaná setrvala na svém eventuálním návrhu, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádávaná bytová jednotka prodána ve veřejné dražbě. V závěrečném návrhu proto navrhla rozhodnout právě tímto způsobem a ve vztahu k nákladům řízení žádala jejich náhradu s odůvodněním, že příčinu vedení řízení nezavdala, neboť se před zahájením řízení účastnila jednání o vypořádání a podle jejího názoru byli žalobci ti, kdo postupně měnili a snižovali nabízenou cenu za její spoluvlastnický podíl.

3. Usnesením ze dne 17. 9. 2025, č. j. , spisová značka, , soud řízení v části, v níž se žalobci domáhali, aby žalovaná zaplatila žalobkyni a) částku 8 837,53 Kč a žalobci b) částku 7 878,42 Kč z titulu tvrzeného bezdůvodného obohacení, zastavil, neboť žalobci vzali žalobu v tomto rozsahu zpět dříve, než začalo jednání. Při jednání dne 8. 10. 2025 soud dále schválil částečný smír účastníků, podle něhož jsou žalobci povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované částku 11 592 Kč jako podíl na nákladech vynaložených na fond oprav za období od října 2024 do září 2025, čímž byl mezi účastníky vypořádán nárok žalované vznesený v tomto řízení na zaplacení částky 18 000,50 Kč z titulu nákladů vynaložených na společnou bytovou jednotku, přičemž náklady řízení účastníků vynaložené v souvislosti s touto částí předmětu řízení si měla nést každá ze stran sama. Po uvedeném částečném zastavení řízení a po schválení částečného smíru tak soud tímto rozsudkem rozhodoval již pouze o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k vypořádávané bytové jednotce v užším smyslu podle § 1140 a násl. o. z., tedy o tom, zda má být podílové spoluvlastnictví účastníků zrušeno a jakým způsobem má být vypořádáno.

4. Ze shodných tvrzení účastníků, která byla v otázce vlastnického práva ověřena též výpisy z katastru nemovitostí (viz dále), a z tvrzení jedné strany, která druhá strana nezpochybnila, a která odpovídala i jejich procesním přednesům a listinám založeným ve spise, vzal soud za nesporné jednak tvrzení účastníků, že jsou podílovými spoluvlastníky vypořádávané bytové jednotky, a to žalobkyně a) v rozsahu ideální jedné čtvrtiny, žalobce b) v rozsahu ideální jedné čtvrtiny a žalovaná v rozsahu ideální jedné poloviny. Nesporné bylo rovněž, že mezi účastníky nedošlo před zahájením řízení k dohodě o zrušení a vypořádání tohoto spoluvlastnictví, ačkoli o něm před zahájením řízení jednali, přičemž jejich neshoda se původně soustředila zejména na způsob vypořádání a výši vypořádacího podílu. Účastníci se dále shodovali v tom, že vypořádávaná bytová jednotka nemá být nadále ponechána v jejich podílovém spoluvlastnictví, a z jejich závěrečných procesních stanovisek bylo nesporné, že již žádný z účastníků nenavrhuje její přikázání některému ze spoluvlastníků za náhradu, nýbrž že žalobci i žalovaná navrhují její prodej ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku podle velikosti spoluvlastnických podílů. Soud proto v dalším vycházel z toho, že sporným již nezůstalo samotné zrušení spoluvlastnictví ani výsledně navrhovaný způsob vypořádání, nýbrž pouze otázky právního posouzení tohoto způsobu vypořádání a rozhodnutí o nákladech řízení.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 16. 2. 2025 a následně z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí ze dne 19. 5. 2026 (na č. l. 56 a 192) soud zjistil, že vypořádávaná bytová jednotka č. , Anonymizováno, , vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb. v budově č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemcích p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , se spoluvlastnickým podílem o velikosti , Anonymizováno, na společných částech domu a pozemcích p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, , je ve spoluvlastnictví účastníků tak, že žalobkyně a) , Jméno žalobce A, je spoluvlastnicí v rozsahu ideální jedné čtvrtiny, žalobce b) , Jméno žalobce B, je spoluvlastníkem v rozsahu ideální jedné čtvrtiny a žalovaná , Jméno žalované, je spoluvlastnicí v rozsahu ideální jedné poloviny. Z týchž výpisů soud dále zjistil, že ve prospěch vypořádávané bytové jednotky ani k její tíži nejsou v katastru nemovitostí zapsána věcná práva, poznámky ani plomby, a že žalovaná nabyla svůj spoluvlastnický podíl na základě kupní smlouvy ze dne 23. 11. 2007 s právními účinky vkladu ke dni 4. 2. 2008, žalobkyně a) nabyla původní spoluvlastnický podíl na základě usnesení o dědictví Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 3. 10. 2024 s právní mocí téhož dne a žalobce b) nabyl svůj spoluvlastnický podíl na základě darovací smlouvy ze dne 3. 10. 2024 s právními účinky zápisu ke dni 10. 10. 2024.

6. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, vydaného v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelém dne , datum, , č. j. , spisová značka, ze dne 3. 10. 2024 (na č. l. 57-58), soud zjistil, že zůstavitel zemřel jako rozvedený, jeho dědičkami ze zákona byly jeho pozůstalé dcery , Jméno žalobce A, a , jméno FO, , a že podle schválené dohody o rozdělení pozůstalosti nabyla žalobkyně a) , Jméno žalobce A, z majetku náležejícího do pozůstalosti spoluvlastnický podíl ve výši ideální jedné poloviny na vypořádávané bytové jednotce, zatímco pozůstalá dcera , jméno FO, nabyla jiné položky pozůstalosti a žalobkyně a) byla povinna vyplatit jí na dědický podíl částku 372 500 Kč. Z tohoto usnesení soud dále zjistil, že obvyklá cena majetku zůstavitele byla v pozůstalostním řízení určena částkou 908 500 Kč, dluhy byly určeny částkou 0 Kč a čistá hodnota pozůstalosti částkou 908 500 Kč.

7. Z SMS komunikace ze dne 5. 2. 2025 a 13. 2. 2025 mezi , jméno FO, , jednající za žalovanou, a právní zástupkyní žalobců , Jméno advokátky A, (na č. l. 134) soud zjistil, že účastníci ještě po podání žaloby prostřednictvím uvedených osob jednali o mimosoudním vypořádání spoluvlastnictví, přičemž dne 5. 2. 2025 , jméno FO, sdělila, že žalovaná zřejmě s nabízeným řešením souhlasí, a dotazovala se na další postup, zatímco právní zástupkyně žalobců reagovala, že se ozve přibližně za týden z důvodu nemoci. Dne 13. 2. 2025 pak , jméno FO, sdělila, že žalovanou již nezastupuje, neboť žalovaná je zastoupena advokátkou. Soud z této komunikace ověřil především to, že mezi účastníky probíhala mimosoudní komunikace o vypořádání spoluvlastnictví, avšak ke konečné dohodě nedošlo, jak ostatně plyne ze shodných tvrzení účastníků, a žalovaná následně přešla k právnímu zastoupení advokátkou, jak je zřejmé z průběhu řízení.

8. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně je dcerou žalované, zatímco k žalobcům nemá příbuzenský vztah; žalobkyni a) znala pouze okrajově z dřívější rodinné události, neboť otec žalobkyně a) a žalovaná spolu byli partnery. Svědkyně uvedla, že byla o věci informována od své matky a právní zástupkyně žalované, a že za žalovanou, s ohledem na její vysoký věk, vyřizovala některé záležitosti, včetně komunikace s právní zástupkyní žalobců, přičemž měla od žalované plnou moc. K obsahu této komunikace vypověděla, že se týkala vypořádání spoluvlastnictví k bytu, tedy toho, kdo by měl byt nabýt, za jakou cenu a zda by případně měl být prodán třetí osobě. Podle svědkyně se účastníci nedohodli zejména na ceně, za kterou by žalovaná svůj spoluvlastnický podíl převedla; žalobci měli nejprve vycházet z ocenění bytu částkou 1 650 000 Kč, nabízeli částku 825 000 Kč za polovinu bytu, později částku 1 000 000 Kč a následně částku 900 000 Kč, zatímco žalovaná vycházela z vlastní představy o hodnotě bytu přibližně 2 600 000 Kč a požadovala za svůj podíl částku 1 300 000 Kč, případně by byla ochotna uvažovat o částce 1 200 000 Kč. Svědkyně potvrdila, že v průběhu jednání došlo i k tomu, že za žalovanou dvakrát odsouhlasila částku 900 000 Kč, avšak následně byl tento souhlas odvolán, což vysvětlovala nerozhodností žalované a jejím měnícím se postojem. K samotné bytové jednotce svědkyně uvedla, že ji zná, naposledy v ní byla v létě, byt popsala jako obyvatelný a v dobrém stavu, s vybavením spíše starším, ale funkčním, se zaskleným balkonem, kuchyňskou linkou, obklady v kuchyni a rohovou vanou; současně však připustila, že o přesném rozsahu a době dřívější rekonstrukce nemá konkrétní informace a vychází spíše ze své domněnky podle stavu bytu. K užívání bytu uvedla, že v době její výpovědi byl byt neobývaný, neboť žalovaná bydlela u své druhé dcery.

9. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyně z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí, ze dne 5. 2. 2026, č. , Anonymizováno, , č. ev. , č. účtu, (na č. l. 155-175), soud zjistil, že znalkyně měla za úkol určit v místě a čase obvyklou aktuální cenu vypořádávané bytové jednotky a současně se vyjádřit k její faktické dělitelnosti z pohledu vlivu případného rozdělení na hodnotu věci. Znalkyně vycházela zejména z výpisu z katastru nemovitostí, prohlášení vlastníka, snímku z katastrální mapy, podkladů založených ve spise, včetně usnesení z pozůstalostního řízení a odhadů tržní ceny předložených účastníky, z vlastní prohlídky nemovitosti provedené dne 22. 1. 2026 za přítomnosti žalobců a zástupkyně žalované, a z nabídek obdobných nemovitostí zjištěných na realitním trhu. Znalkyně popsala vypořádávanou bytovou jednotku jako byt o dispozici 2+1 o celkové ploše včetně příslušenství 64,4 m², nacházející se v 1. nadzemním podlaží zatepleného panelového bytového domu v , Anonymizováno, , se sklepní kójí a zasklenou lodžií, s koupelnou a toaletou s keramickými obklady a dlažbou, původním umakartovým jádrem pod obkladem, rohovou vanou, původní kuchyňskou linkou bez vestavěných spotřebičů a s původními převážně ocelovými žebrovanými radiátory. Byt podle znalkyně ke dni ocenění nebyl užívaný, avšak vykazoval dobrý technický stav a pravidelnou údržbu bez zásadní rekonstrukce; bytový dům popsala jako zateplený panelový dům se šesti nadzemními podlažími, plastovými okny a dostupnými inženýrskými sítěmi, nacházející se v lokalitě s příznivou občanskou vybaveností, technickou infrastrukturou i polohou vzhledem k účelu užití. Pro ocenění znalkyně použila porovnávací metodu, přičemž pracovala s nabídkami obdobných bytů v , Anonymizováno, a okolí, upravenými koeficienty vybavenosti, polohy a zdroje ceny; průměrnou cenu standardní určila částkou 41 682 Kč/m², kterou s ohledem na umístění bytu v 1. nadzemním podlaží a skutečnost, že byt nebyl ke dni ocenění obývaný, ponížila o 5 % na částku 39 600 Kč/m². Výslednou obvyklou cenu vypořádávané bytové jednotky včetně příslušenství tak určila po zaokrouhlení částkou 2 550 000 Kč. K faktické dělitelnosti znalkyně uvedla, že nemovitost nelze rozdělit podle jednotlivých spoluvlastnických podílů tak, aby každý podíl bylo možné samostatně užívat; prostý podíl o velikosti ideální jedné čtvrtiny vyčíslila částkou 637 500 Kč a po ponížení o 10 % částkou 573 750 Kč, prostý podíl o velikosti ideální jedné poloviny částkou 1 275 000 Kč a po ponížení o 10 % částkou 1 147 500 Kč.

10. Shora popsané dokazování, při hodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke shodným tvrzením účastníků, bylo již dostatečným základem pro skutkový závěr soudu ve věci samé (po zúžení předmětu řízení a sjednocení stanovisek účastníků i ke způsobu vypořádání), že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky vypořádávané bytové jednotky, a to žalobkyně a) a žalobce b) každý v rozsahu ideální jedné čtvrtiny a žalovaná v rozsahu ideální jedné poloviny, přičemž jejich spoluvlastnictví nevzniklo mezi účastníky jako dočasně zamýšlený či jinak zvláštně účelově vázaný právní stav, nýbrž jako běžné podílové spoluvlastnictví k bytové jednotce vzniklé na straně žalobkyně a) děděním po původním spoluvlastníku, na straně žalobce b) následným darováním části tohoto podílu a na straně žalované již dřívějším nabytím podle kupní smlouvy. Účastníci sice neuzavřeli mimosoudní dohodu ani soudní smír o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v užším smyslu, neboť jejich předchozí jednání ztroskotala zejména na odlišných představách o hodnotě bytové jednotky a o výši vypořádání, v průběhu řízení se však shodovali na tom, že podílové spoluvlastnictví má být zrušeno. Vypořádávaná bytová jednotka je bytem o dispozici 2+1, který je stavebně a funkčně určen k užívání jako jeden celek; její rozdělení mezi spoluvlastníky tak, aby každý z nich mohl samostatně užívat reálně oddělenou část odpovídající jeho podílu, není fakticky dobře možné, jak vyplynulo zejména z popisu jednotky ve znaleckém posudku. Ke dni znaleckého ocenění šlo o byt v dobrém technickém stavu a pravidelně udržovaný, avšak bez zásadní rekonstrukce, jehož obvyklá cena byla stanovena částkou 2 550 000 Kč. V průběhu řízení žalobci původně usilovali o přikázání bytové jednotky do jejich spoluvlastnictví za náhradu žalované, žalovaná s takovým řešením za žalobci nabízených podmínek nesouhlasila a požadovala vyšší vypořádací podíl, popřípadě prodej bytové jednotky třetí osobě. Po provedení znaleckého posudku a po dalším neúspěšném pokusu o smírné vyřešení věci však již žádný z účastníků nenavrhoval, aby byla bytová jednotka přikázána některému ze spoluvlastníků za náhradu, ale naopak žalobci i žalovaná shodně navrhovali, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádávaná bytová jednotka prodána ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku prodeje podle velikosti spoluvlastnických podílů. Soud proto skutkově uzavřel, že spoluvlastnictví účastníků k vypořádávané bytové jednotce nadále nemá být podle shodné vůle účastníků zachováno, reálné rozdělení bytové jednotky není možné a žádný ze spoluvlastníků již nechce bytovou jednotku převzít do svého vlastnictví za vypořádání ostatních, takže skutkově přichází v úvahu její zpeněžení a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky podle jejich podílů.

11. Před shodou účastníků na vypořádání rušeného podílového spoluvlastnictví prodejem nemovitých věcí, kdy byl preferován způsob přikázání nemovitostí do vlastnictví jedné ze stran sporu, soud provedl ještě řadu důkazů pro jejich ocenění, které nyní s ohledem na procesní změnu shrnuje pouze ve stručnosti, neboť neměly již významnějšího vlivu na rozhodnutí soudu ve věci samé.

12. Z potvrzení o ceně nemovitosti zpracovaného realitním makléřem , jméno FO, dne 29. 7. 2024 (na č. l. 7), odhadu nájemného zpracovaného , jméno FO, , , Anonymizováno, dne 15. 1. 2025 (na č. l. 8-10 a shodně na č. l. 32-34), nabídky prodeje bytu 2+1 v , adresa, v , Anonymizováno, za cenu 2 750 000 Kč (na č. l. 41), stanovení tržní ceny v místě a čase obvyklé zpracovaného pro žalovanou , jméno FO, , , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., dne 14. 2. 2025 (na č. l. 43-44), nabídky prodeje bytu 2+1 ve , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, za cenu 2 850 000 Kč (na č. l. 46) a dalších nabídek prodeje bytů v , Anonymizováno, předložených žalovanou (na č. l. 130-133) soud zjistil, že účastníci v průběhu řízení předkládali k hodnotě vypořádávané bytové jednotky a dříve též k výši obvyklého nájemného různé orientační podklady vycházející převážně z nabídkových cen realitního trhu. Tyto podklady se v ocenění bytu lišily, když podklady žalobců vycházely zejména z částky 1 650 000 Kč za byt jako celek, zatímco žalovaná předkládala ocenění částkou 2 600 000 Kč a další nabídky bytů v , Anonymizováno, v cenách od 2 333 100 Kč do 4 200 000 Kč; po provedení soudem ustanoveného znaleckého posudku a po změně procesních stanovisek účastníků však měly tyto listiny již jen podpůrný a orientační význam.

13. Soud neprovedl další původně navržené důkazy, tj. výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , případně blíže neoznačených sousedů žalované, účastnické výslechy žalobkyně a) a žalované, místní šetření ve vypořádávané bytové jednotce, jakož ani listinné důkazy vztahující se především k tvrzenému užívání či neužívání bytu žalovanou, jejímu odstěhování, předání klíčů a širší komunikaci účastníků či osob za ně jednajících, včetně výzvy ze dne 6. 11. 2024, vyjádření žalované ze dne 18. 11. 2024, WhatsApp a SMS komunikace nad rámec provedené komunikace na č. l. 134, sdělení žalobců ze dne 1. 8. 2025 včetně doručenky, dopisu žalobců ze dne 16. 2. 2025 a výzvy k předání klíčů. Soud neprovedl ani listiny k průběžným platbám a nákladům spojeným s bytem, zejména nájemní či podnájemní smlouvu, čestné prohlášení, evidenční list, doklady o platbách, SIPO, vyúčtování služeb a energií, doklady k dani z nemovitých věcí a doklad o úhradě pohřbu. Tyto důkazy byly navrženy převážně k částem předmětu řízení, které byly následně odklizeny částečným zpětvzetím žaloby žalobců a schváleným částečným smírem o nároku žalované, případně k otázkám, které se po shodných tvrzeních účastníků a po jejich konečné shodě na zrušení spoluvlastnictví a prodeji bytové jednotky ve veřejné dražbě staly pro rozhodnutí nadbytečnými. Stejně tak nebylo třeba provádět důkazy k finanční schopnosti žalobců vyplatit žalovanou, neboť konečný způsob vypořádání již nespočíval v přikázání bytové jednotky žalobcům za náhradu. Za této procesní situace by provedení uvedených důkazů nemohlo přispět ke zjištění skutkového stavu rozhodného pro zbývající předmět řízení, jímž bylo již jen vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu, a bylo by proto nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy podle o. z., neboť tímto rozhodnutím dochází ke zrušení a vypořádání existujícího podílového spoluvlastnictví k nemovité věci a k úpravě vlastnických práv účastníků za účinnosti tohoto zákona.

15. Dle § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví; nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

16. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Dle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc však nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

18. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. V řešené věci podali žalobci jako podíloví spoluvlastníci návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k vypořádávané bytové jednotce, přičemž nebylo zjištěno nic, z čeho by bylo možné dovodit, že by návrh byl podán v nevhodnou dobu nebo jen k újmě žalované. Naopak z provedeného dokazování i z procesních stanovisek účastníků vyplynulo, že účastníci se o vypořádání spoluvlastnictví pokoušeli jednat mimosoudně, avšak dohody nedosáhli, a v průběhu řízení se shodovali alespoň v tom, že podílové spoluvlastnictví k vypořádávané bytové jednotce má být zrušeno. Za této situace soud podle § 1140 a § 1143 o. z. podílové spoluvlastnictví účastníků k vypořádávané bytové jednotce zrušil.

20. Současně bylo třeba rozhodnout o způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví. Reálné rozdělení vypořádávané bytové jednotky ve smyslu § 1144 o. z. nepřicházelo v úvahu, neboť dle skutkových závěrů soudu jde o jednu bytovou jednotku o dispozici 2+1, která je stavebně i funkčně určena k užívání jako jeden celek a nelze ji reálně rozdělit podle jednotlivých spoluvlastnických podílů tak, aby každý podíl bylo možné samostatně užívat. Soud proto nemohl rozhodnout o jejím reálném rozdělení.

21. V úvahu dále přicházelo přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za přiměřenou náhradu podle § 1147 o. z. Tento způsob vypořádání žalobci původně navrhovali, avšak žalovaná s ním za jimi navržených podmínek nesouhlasila a účastníci se neshodli zejména na výši vypořádacího podílu. Po provedení znaleckého ocenění a po dalším neúspěšném pokusu soudu vést účastníky ke smírnému vyřešení věci již žalobci na přikázání bytové jednotky do jejich spoluvlastnictví netrvali a žalovaná rovněž nenavrhovala, aby byla bytová jednotka přikázána jí. Za této procesní situace nebylo třeba dále posuzovat solventnost jednotlivých spoluvlastníků k vyplacení vypořádacího podílu, neboť žádný ze spoluvlastníků již nechtěl vypořádávanou bytovou jednotku převzít do svého vlastnictví za náhradu ostatním.

22. Jestliže reálné rozdělení věci nebylo dobře možné a žádný ze spoluvlastníků již nechtěl věc převzít do svého vlastnictví za přiměřenou náhradu, nastupuje podle § 1147 o. z. vypořádání prodejem věci ve veřejné dražbě. Takový způsob vypořádání navrhli v závěrečných návrzích shodně žalobci i žalovaná. Soud neshledal žádný důvod, pro který by měla být dražba omezena pouze mezi spoluvlastníky, a proto rozhodl o prodeji vypořádávané bytové jednotky ve veřejné dražbě.

23. Protože podíly účastníků na vypořádávané bytové jednotce činí u žalobkyně a) ideální jednu čtvrtinu, u žalobce b) ideální jednu čtvrtinu a u žalované ideální jednu polovinu, rozhodl soud zároveň tak, že výtěžek prodeje bude po odečtení nákladů prodeje rozdělen podle těchto spoluvlastnických podílů, tedy jednou čtvrtinou žalobkyni a), jednou čtvrtinou žalobci b) a jednou polovinou žalované. O rozdělení až čistého výtěžku po odečtení nákladů prodeje soud rozhodl proto, že náklady spojené s realizací prodeje jsou nezbytným nákladem zpeněžení společné věci a teprve po jejich odečtení lze určit částku, která představuje výtěžek určený k rozdělení mezi bývalé spoluvlastníky; tomu odpovídá i úprava § 1148 odst. 3 o. z., která při prodeji společné věci vychází ze stržení nákladů prodeje před rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky. Tím soud, při vědomí předchozího částečného zastavení řízení a schválení částečného smíru, rozhodl o celé zbývající části předmětu řízení, tedy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k vypořádávané bytové jednotce v užším smyslu.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Při rozhodování vycházel z povahy řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v němž mají všichni spoluvlastníci rovné vlastnické postavení a v němž je třeba procesní úspěch posuzovat nejen podle toho, zda bylo spoluvlastnictví zrušeno, ale též podle toho, co bylo mezi účastníky skutečně sporné, jaké byly jejich návrhy v průběhu řízení a k jakému výsledku řízení dospělo. Tento přístup odpovídá rozhodovací praxi soudů, podle níž v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpravidla nelze mechanicky poměřovat úspěch a neúspěch pouze podle vyhovění návrhu na zrušení spoluvlastnictví, nýbrž je namístě vycházet z celkového procesního výsledku a zpravidla nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, nejsou-li dány zvláštní okolnosti odůvodňující jiné rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2882/2016, anebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2081/21). V projednávané věci účastníci nakonec shodně navrhli zrušení spoluvlastnictví a prodej bytové jednotky ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku podle podílů, takže nelze uzavřít, že by ve věci měla plný úspěch pouze jedna strana sporu. Návrh žalované na přiznání náhrady nákladů řízení soud nepovažoval za důvodný ani s ohledem na tvrzení, že nezavdala příčinu k vedení řízení, neboť mezi účastníky sice probíhala mimosoudní jednání, avšak k dohodě nedošlo především pro rozdílné představy o ceně a způsobu vypořádání. Soud neshledal zvláštní okolnosti odůvodňující jiné nákladové rozhodnutí ani v žalovanou tvrzených okolnostech, včetně jí dříve požadované výše vypořádacího podílu, neboť šlo o běžný spor spoluvlastníků o přiměřený způsob a ekonomické parametry vypořádání. Žalovaná navíc v průběhu řízení sama uplatnila vlastní nárok na širší vypořádání, který byl následně vyřešen částečným smírem s ujednáním, že si každá strana ponese náklady této části sama. Ani částečné zpětvzetí žaloby žalobci ohledně peněžitého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, k němuž došlo před prvním jednáním, za celkového procesního vývoje věci neodůvodňovalo přiznání náhrady nákladů řízení žalované, neboť rozhodující předmět řízení po procesních dispozicích účastníků spočíval ve vypořádání spoluvlastnictví v užším smyslu, v němž účastníci dosáhli srovnatelného procesního výsledku. Soud proto uzavřel, že spravedlivému uspořádání odpovídá, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám.

25. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu v tomto řízení představovalo znalečné přiznané znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, usnesením ze dne 23. 4. 2026, č. j. , spisová značka, , za podaný znalecký posudek v celkové výši 12 588 Kč, z toho odměna ve výši 12 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 588 Kč. Na důkaz znaleckým posudkem byly účastníkům uloženy zálohy tak, že žalobci byli povinni společně a nerozdílně složit zálohu 5 000 Kč a žalovaná zálohu 5 000 Kč; tyto zálohy byly při rozhodování o náhradě nákladů státu zohledněny, když po jejich započtení zůstala neuhrazena částka 2 588 Kč. S ohledem na shora uvedené posouzení procesního výsledku řízení a srovnatelné postavení obou stran sporu soud rozdělil tuto zbývající část nákladů státu rovným dílem mezi žalobce na straně jedné a žalovanou na straně druhé, tedy částkou 1 294 Kč. Proto uložil žalobcům povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, společně a nerozdílně částku 1 294 Kč a žalované povinnost zaplatit stejnému soudu částku 1 294 Kč, vždy ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

26. Pro úplnost soud uvádí, že v souvislosti s částečným zastavením řízení ani se schváleným částečným smírem nerozhodoval o vrácení části soudního poplatku, neboť po zákonném krácení nevznikla žádná vratitelná část soudního poplatku. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se při zastavení řízení před prvním jednáním vrací zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, a obdobně se postupuje při částečném zastavení řízení; podle § 10 odst. 7 téhož zákona se stejně postupuje i při schválení smíru, popřípadě jeho části. V rozsahu peněžitých nároků žalobců, ohledně nichž bylo řízení částečně zastaveno, soud již v usnesení ze dne 17. 9. 2025, č. j. , spisová značka, , uvedl, že soudní poplatek za každý z těchto nároků nepřevyšoval částku 1 000 Kč, o kterou by musel být při vrácení minimálně snížen, a proto nevznikla žádná částka k vrácení. Stejný závěr platí i ve vztahu k části řízení skončené schváleným částečným smírem o nároku žalované, neboť případná odpovídající část poplatku by byla rovněž snížena nejméně o 1 000 Kč, takže ani v tomto případě nevznikl vratitelný přeplatek na soudním poplatku.