22 C 485/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 987,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 987,09 Kč s úrokem z prodlení v částce 222,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 987,09 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 6 987,09 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 5. 2006 ke sporožirovému účtu žalované č. bankovní účet, který žalobkyně pro žalovanou vedla. Na základě úvěrové smlouvy bylo žalované umožněno přečerpávat sporožirový účet do úvěrového limitu 6 000 Kč, který byla žalovaná dle uzavřené smlouvy povinna splácet spolu se sjednaným ročním úrokem 15,9 % ročně. Žalovaná v srpnu 2020 překročila kontokorentní úvěr, o čemž žalobkyně žalovanou informovala dopisem ze dne 24. 8. 2020 a upozornila ji, že pokud nebude nepovolený debet vyrovnán do 30. 9. 2020, stane se následně dluh splatný celý (odkládací podmínka úhrady), k čemuž následně došlo a zesplatněný úvěr je předmětem tohoto řízení. Žalovaná částka se skládá z čerpané výše kontokorentu ve výši 6 987,09 Kč k datu zesplatnění a kapitalizovaných úroků v sazbě 15,90% ročně a úroků z prodlení v sazbě 7,25 % ročně od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 (222,15 Kč), a dále nárokuje žalobkyně do zaplacení snížený úrok ve výši 8,25% ročně (namísto 15,9 % ročně) a úrok z prodlení v sazbě 7,25 % ročně, když žalovaná nároky žalobkyně přes výzvu zaslanou dne 27. 5. 2021 nezaplatila.

3. Žalovaná k žalobě přes výzvu soudu ničeho nezaplatila a zůstala po celou dobu zcela pasivní.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování z listin předložených žalobkyní, když žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila ani neoznačila, hodnocených ve vzájemných souvislostech a ve světle toho, že jak účastníci shodně tvrdí, žalovaná na původní dluh z úvěru již dobrovolně plnila, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 4. 5. 2006 smlouvu o úvěru ke sporožirovému účtu žalované č. bankovní účet, který žalobkyně pro žalovanou vedla. Na základě úvěrové smlouvy bylo žalované umožněno přečerpávat sporožirový účet do úvěrového limitu 6 000 Kč, který byla žalovaná dle uzavřené smlouvy povinna splácet spolu se sjednaným ročním úrokem 15,9 % ročně. Součástí smluvního ujednání bylo v bodu 3. též oprávnění žalobkyně na vrub kontokorentu započítávat splatné úroky a ceny za služby s tím, že nebude-li výše kontokorentu postačovat, je žalobkyně oprávněna tyto započíst i na vrub nepovoleného debetu (přečerpání kontokorentu). Žalovaná v srpnu 2020 překročila kontokorentní úvěr, který byl na počátku období čerpán ve výši 5 823 Kč a v průběhu tohoto měsíce byl přečerpán na částku 6 987,09 Kč, když k jeho tíži byly započítány smluvní pokuta za prodlení 900 Kč a další poplatky, pojištění a debetní úrok v souhrnné výši 263,61 Kč, o čemž žalobkyně žalovanou informovala dopisem ze dne 24. 8. 2020 a upozornila ji, že pokud nebude nepovolený debet vyrovnán do 30. 9. 2020, stane se následně dluh splatný celý, k čemuž následně došlo. Žalobkyně dále vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 3. 10. 2020 a dále předžalobní výzvou ze dne 27. 5. 2021.

7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OZ“) aplikoval ustanovení obchodního zákoníku (§ 1 odst. 1, 2 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ obch. z.“). Vztah účastníků soud posoudil jako obchodní vztah závazkový (§ 261 odst. 3 písm. d/ obch. z.) plynoucí z platně uzavřené smlouvy o běžném účtu (§ 708 a násl. obch. z.) a zejména z platně uzavřené smlouvy úvěrové (§ 497 a násl. obch. z.). Nedílnou součástí těchto smluv byly obchodní podmínky, sazebník a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně (§ 273 odst. 1 obch. z.). Z úvěrové smlouvy byl věřitel (žalobkyně) povinen poskytnout na požádání dlužníkovi (žalované) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalované) poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úplaty za sjednání závazku (§ 499 obch. z.) a úroků v ujednané výši (§502 obch. z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 497 obch. z.). Dle sjednané smlouvy o úvěru, bodu 8., byla banka oprávněna požadovat splacení celého úvěrového rámce po přečerpání kontokorentního úvěru do tzv. nepovoleného debetu (nad úvěrový rámec), k čemuž mohlo dojít po započtení částek na sjednané poplatky a úroky, jak bylo sjednáno v bodu 3. uvěrové smlouvy, přičemž následně vznikla povinnost žalované jako klientce splatit celý poskytnutý úvěr, včetně poplatků a příslušenství, ve stanovené lhůtě. Uvedená povinnost byla žalovanou porušena a žalovaná se ocitla v prodlení (§ 365 obch. z.) a vznikla jí též povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 369 odst. 1 obch. z.), jehož výše je stanovena dle předpisů práva občanského (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kterým žalobě zcela vyhověl, když žalobkyni přiznal jen příslušenství pohledávky v nárokované výši, když není oprávněn překročit výši uplatněného nároku (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.