22 C 503/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 510 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 510 Kč od 29. 6. 2021 do 2. 7. 2021 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 18 510 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně jí tento nárok vznikl, když za uhradila náklady na léčení poškozené [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ poškozená“), za období od 12. 9. 2018 do 31. 12. 2019 ve výši 18 510 Kč, když ta byla léčena v důsledku toho, že ji žalovaný dne 12. 9. 2018, před vchodem do kavárny [anonymizováno] na [anonymizováno] náměstí [číslo] v [obec] fyzicky napadl údery pěstí do obličeje, v důsledku čehož utrpěla povrchní tržnou ránu kůže pod pravým okem, mírně doleva posunutou víceúlomkovou zlomeninu nosních kůstek s průvodním otokem a bolestivostí nosu a pohmoždění hrudníku vpravo bočně provázené pohmatovou bolestivostí., tj. žalobkyně uhradila náklady na léčení za svou klientku v příčinné souvislosti s ublížením na zdraví a podle § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění – dále jen„ ovzp“, má nárok na jejich náhradu od žalovaného, neboť je vynaložila v důsledku jeho protiprávního jednání, jak o něm žalovaný s poškozenou uzavřel narovnání, schválené usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací], ze dne 26. 5. 2021. Žalovaný přes výzvu žalobkyně žalovanou částku nezaplatil do lhůty splatnosti stanovené ve vyúčtování ze dne 14. 6. 2021, do 15 dnů od doručení výzvy, a žalobkyně proto vedle nákladů řízení žádala též zákonný úrok z prodlení, a to od 29. 6. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že podle § 309 odst. 1 trestního řádu se schválilo narovnání mezi žalovaným [celé jméno žalovaného], narozeným dne [datum] a poškozenou [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum] ohledně skutku, že žalovaný dne 12. 9. 2018 v době okolo [údaj o čase] hodin v [obec], před vchodem do kavárny [anonymizováno] na [anonymizováno] náměstí [číslo], nejprve slovně a poté i fyzicky napadl poškozenou [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum] tak, že ji dvakrát udeřil pěstí do oblasti obličeje, v důsledku čehož tato upadla na zem a udeřila se do hrudníku, kdy uvedeným jednáním poškozené způsobil povrchní tržnou ránu kůže pod pravým okem délky 3 cm, mírně doleva posunutou víceúlomkovou zlomeninu nosních kůstek s průvodním otokem a bolestivostí nosu a pohmoždění hrudníku vpravo bočně provázené pohmatovou bolestivostí, přičemž uvedená zranění si vyžádala lékařské ošetření v [anonymizováno] nemocnici v [obec], kdy poškozená byla rovněž omezena v obvyklém způsobu života, a to otokem a bolestivostí nosu po dobu 3,5 týdne, jakož i na nose po dobu 9 dnů přiloženou termoplastickou dlahou, neboť obžalovaný uhradil poškozené škodu ve výši 60 000 Kč a dne 12. 1. 2021 složil na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem částku ve výši 15 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Trestní stíhání obžalovaného [celé jméno žalovaného] pro výše popsaný skutek, v němž byl spatřován přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, bylo týmž usnesením (výrokem II.) zastaveno. Popsané usnesení nabylo právní moci dne 26. 5. 2021. Jak soud zjistil k uzavřenému narovnání z trestního spisu sp. zn. [spisová značka], tak schválení narovnání předcházelo dne 25. 11. 2020 uzavření dvoustranné smlouvy mezi žalovaným a poškozenou o narovnání v obdobném znění, jak soud zjistil z této dohody, a dále dne 26. 5. 2021 hlavní líčení, ve kterém žalovaný při svém výslechu uvedl, že: spáchal skutek, pro který byl stíhán; ve kterém byl dle obžaloby shledáván jednak přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a dále přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku.

6. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení zpracovaného dne 4. 2. 2019 soud zjistil, že v období ode dne 12. 9. 2018 do 12. 10. 2018 bylo na léčení poškozené vynaloženo 18 238,40 Kč, a to v příčinné souvislosti s újmou na zdraví poškozené ze dne 12. 9. 2018. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení zpracovaného dne 25. 2. 2020 soud zjistil, že v období ode dne 24. 1. 2019 do 7. 11. 2019 bylo na léčení poškozené vynaloženo 271,20 Kč, a to v příčinné souvislosti s újmou na zdraví poškozené ze dne 12. 9. 2018. Uvedeným vyúčtováním odpovídají rozpisy plateb k náhradě za léčení ze dne 15. 2. 2021.

7. Z výzvy k zaplacení náhrady nákladů ze dne 14. 6. 2021 soud zjistil, že touto výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 18 510 Kč, jako nákladů na léčení vynaložených v souvislosti s ublížením na zdraví poškozené dne 12. 9. 2018, které bylo předmětem narovnání schváleným usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], přičemž tyto byly ve výzvě rozepsány. K uhrazení nákladů na léčení stanovila žalobkyně žalovanému lhůtu 15 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě jejich neuhrazení bude věc předložena k rozhodnutí soudu. Dle přiložené doručenky byla výzva žalovanému odeslána dne 17. 6. 2021 a dne 18. 6. 2021 ji měl žalovaný připravenu k vyzvednutí.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. Žalovaný dne 12. 9. 2018 v době okolo [údaj o čase] hodin v [obec], před vchodem do kavárny [anonymizováno] na [anonymizováno] náměstí [číslo], nejprve slovně a poté i fyzicky napadl poškozenou [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum] tak, že ji dvakrát udeřil pěstí do oblasti obličeje, v důsledku čehož tato upadla na zem a udeřila se do hrudníku, kdy uvedeným jednáním poškozené způsobil povrchní tržnou ránu kůže pod pravým okem délky 3 cm, mírně doleva posunutou víceúlomkovou zlomeninu nosních kůstek s průvodním otokem a bolestivostí nosu a pohmoždění hrudníku vpravo bočně provázené pohmatovou bolestivostí, přičemž uvedená zranění si vyžádala lékařské ošetření v [anonymizováno] nemocnici v [obec], kdy poškozená byla rovněž omezena v obvyklém způsobu života, a to otokem a bolestivostí nosu po dobu 3,5 týdne, jakož i na nose po dobu 9 dnů přiloženou termoplastickou dlahou, přičemž tento skutek byl mezi poškozenou a žalovaným vyřešen dne 25. 11. 2020 uzavřením dvoustranné smlouvy o narovnání a trestním soudem bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], schváleno narovnání, poté co se při hlavním líčení žalovaný doznal, že spáchal skutek, pro který byl stíhán; ve kterém byl dle obžaloby shledáván jednak přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a dále přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. V souvislosti s ublížením na zdraví poškozené žalobkyně vynaložila na její léčbu v období od 12. 9. 2018 do 7. 11. 2019 celkem částku 18 510 Kč (po zaokrouhlení na celé Kč), k jejímuž zaplacení vyzvala žalovaného výzvou ze dne 14. 6. 2021, kterou mu doručila do sféry vlivu dne 17. 6. 2021. K uhrazení nákladů na léčení stanovila žalobkyně žalovanému lhůtu 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaný na úhradu léčby poškozené žalobkyni ničeho neuhradil, resp. ničeho takového soudu netvrdil, ani nedoložil.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Dle § 55 odst. 1 ovzp, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

12. Dle právního názoru soudu je protiprávním jednáním bezesporu jednání, které naplňuje znaky trestného činu či přestupku. Rozhodnutím správního orgánu či soudu o vlastním právním jednání nikoliv o vině třetí osoby, resp. jejich nerozhodnutím ve věci, není soud vázán, když si učiní vlastní závěr o jednání třetí osoby a o jeho protiprávnosti.

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaný svým úmyslným jednáním dne 12. 9. 2018 poškodil zdraví poškozené, v důsledku čehož žalobkyně v období od 12. 9. 2018 do 7. 11. 2019 musela žalobkyně na její léčení vynaložit celkem částku 18 510 Kč, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) ve výši stanovené příslušným nařízením vlády, když žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením částky po výzvě k jejímu zaplacení, resp. po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě, tj. dne 3. 7. 2021 (16. den poté, co se dostala výzva k plnění do sféry vlivu žalovaného).

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok již od 19. 6. 2021, když však její nárok byl dle právního názoru soudu splatný až marným uplynutím lhůty k plnění dnem 2. 7. 2021, nezbylo soudu než část žalovaného zákonného úroku z prodlení jako nedůvodného zamítnout (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen ve zcela nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující á 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za úkony výzvy k plnění a podání písemného návrhu ve věci samé.

16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.