22 C 521/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 6 361 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 361 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 361 Kč od 29. 3. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž uvedenou povinnost je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu úhrady za lékařskou péči, poskytnutou dne 2. 2. 2019 žalovanému žalobkyní, kterou žalovanému žalobkyně vyúčtovala fakturou číslo ze dne 25. 5. 2019 splatnou dne 28. 3. 2019 na částku ve výši 6 361 Kč, když žalovaný neměl v době poskytnutí lékařské péče uzavřené zdravotní pojištění, a žalovaný ji přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že si není vědom období, kdy pohledávka vůči žalobkyni vznikla a v jaké výši by pohledávka měla být žalobkyni uhrazena. Dále uvedl, že je v České republice žadatelem o azyl a má jako takový zdravotní pojištění u VZP. Má zdravotní problémy, které doložil lékařskými zprávami, nulové příjmy a nemá tedy jak žalovanou pohledávku uhradit. Dále uvedl, že se v současnosti zdržuje v Integračním azylovém středisku část obce na adrese uvedené v záhlaví rozsudku, kterou rovněž uvedl jako adresu doručovací.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Žalovaný byla dne 2. 2. 2019 přijat k ambulantnímu lékařskému vyšetření na oddělení urgentního příjmu u žalobkyně. Zde byl zdravotně vyšetřen a byla mu poskytnuta medikace a za poskytnutou zdravotní péči mu byla vystavena faktura č. číslo ze dne 25. 5. 2019 splatnou dne 28. 3. 2019 na částku ve výši 6 361 Kč, neboť nebyl zdravotně pojištěn, jak soud ověřil dotazem u VZP, kde byl zdravotně pojištěn v období od 31. 3. 2015 do 27. 3. 2017, od 1. 10. 2017 do 30. 9. 2018, od 4. 4. 2019 do 5. 2. 2022 a od 7. 2. 2022 doposud. Žalovaný je v České republice žadatelem o azyl a v současnosti se zdržuje v Integračním azylovém středisku část obce. Žalovaný na vyúčtované služby ničeho neuhradil, přestože ho žalobkyně k zaplacení vyzvala před podáním žaloby výzvou ze dne 9. 9. 2020, resp. nic takového netvrdil ani nedoložil.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”). Dle § 2487 o. z., z pojištění pro případ nemoci hradí pojistitel za pojištěného oprávněné osobě v ujednaném rozsahu náklady nebo ujednanou částku na zdravotní péči vzniklé v důsledku nemoci nebo následku úrazu a úkonů souvisících se zdravotním stavem pojištěného, zejména s nemocí, úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo dispenzární péčí nebo s jinými skutečnostmi souvisejícími se zdravotním stavem pojištěného. Podrobněji povinnost pojistitele upravuje zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který upravuje osobní rozsah pojištění, do kterého žalovaná dle prokázaných skutečností nespadá 9. Dle § 17 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, poskytovatelé a další subjekty poskytující hrazené služby při vykazování zdravotních výkonů používají seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování a zdravotní pojišťovna tento způsob vykazování akceptuje, nedohodnou-li si se zdravotní pojišťovnou jiný způsob vykazování. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování.

10. Žalobkyně poskytla žalovanému službu, která mu nebyla kryta ze zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl zdravotně pojištěným, a proto na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši ceny poskytnutých zdravotních služeb dle zákona o veřejném zdravotním pojištění (§ 2993 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní) byla bez právního důvodu poskytnuta služba obohacenému (žalovanému), k jejímuž nahrazení byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.) do dne určeného výzvou k zaplacení a dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění (ve vyúčtování) se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši odpovídající hodnotě provedených zdravotních služeb i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

12. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla osobní a finanční situace žalovaného. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyni. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.