22 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 398,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 398,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 398,85 Kč od 13. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 11. 11. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 398,85 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu podáním ze dne 3. 3. 2022 doplnila a upřesnila. Žalobu ve znění jejího doplnění žalobkyně odůvodnila tím, že dne 22. 6. 2018 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen„ právní předchůdce“) smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které umožnil právní předchůdce žalovanému čerpat peněžní prostředky až do záporného zůstatku na účtu ve sjednané výši 5 000 Kč, resp. dodatkem ke smlouvě o kontokorentu ze dne 10. 7. 2018 až do výše 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případné další platby, přičemž kontokorent se stal splatným na požádání v souladu s čl. 2 smlouvy. Před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťoval právní předchůdce osobní a majetkové poměry žalovaného, včetně jeho lustrace v rejstřících dlužníků a prověřil tak jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. K prvnímu čerpání úvěru došlo dne 26. 6. 2018, a sice výběrem hotovosti – částky ve výši 5 000 Kč – z bankomatu, jak plyne z výpisu z účtu za červen 2018. V období červen 2018 až leden 2020 pak byl žalovaným úvěr splácen a čerpán v souladu s podmínkami, ujednanými ve smlouvě o kontokorentu. Za rozhodné datum, ke kterému došlo k čerpání úvěru, který již nebyl splacen v souladu s podmínkami, ujednanými ve smlouvě o kontokorentu, je třeba považovat datum 26. 2. 2020, kdy došlo k čerpání úvěru v částce 906,26 Kč, a sice výběrem hotovosti – částky ve výši 3 700 Kč – z bankomatu. Kontokorentní úvěr byl poté dále čerpán, ale již nikoliv splácen v souladu se smlouvou o kontokorentu. Žalovaná jistina ve výši 9 398,85 Kč potom sestává z čerpané jistiny dne 26. 2. 2020 – 906,26 Kč (výběr hotovosti z bankomatu) a 7 000 Kč (výběr hotovosti z bankomatu); úroků z kontokorentu účtovaných ke dni 29. 2. 2020 ve výši 117,56 Kč (jeho zaúčtováním přečerpání kontokorentního úvěru nad sjednanou výši) a ke dni 31. 3. 2020 ve výši 126,49 Kč; dále úroků za nepovolené přečerpání ke dni 29. 2. 2020 ve výši 4,48 Kč, ke dni 31. 3. 2020 ve výši 15,32 Kč, ke dni 30. 4. 2020 ve výši 185,74 Kč, a dále poplatků dle ceníku právního předchůdce účtovaných dne 13. 3. 2020 ve výši 9 Kč, dne 17. 3. 2020 ve výši 9 Kč, dne 19. 3. 2020 ve výši 9 Kč, dne 22. 3. 2020 ve výši 499 Kč, dne 24. 3. 2020 ve výši 9 Kč, dne 11. 4. 2020 ve výši 499 Kč, a dne 26. 4. 2020 ve výši 9 Kč. Dne 1. 4. 2021 uzavřela žalobkyně s právním předchůdcem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly mimo jiné sporné pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých závazků, pročež právní předchůdce využil svého oprávnění a pohledávku zesplatnil. Pohledávka se tak stala splatnou ke dni 12. 5. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou výzvu k plnění.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.

4. Účastníci se nedostavili k nařízenému jednání dne 4. 4. 2022, a to žalovaný bez včasné omluvy či žádosti o odročení jednání a žalobkyně s tím, že se omlouvá z nařízeného jednání a žádá o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud s ohledem na jednání účastníků věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

6. Právní předchůdce žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], s žalovaným dne 21. 9. 2017 uzavřel rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb, na základě které byl žalovanému zřízen běžný bankovní účet, v rámci kterého byl s žalovaným právním sjednán kontokorent – možnost přečerpat běžný účet do výše 5 000 Kč dne 22. 6. 2018, resp. dodatkem ke smlouvě o kontokorentu ze dne 10. 7. 2018 až do výše 8 000 Kč. Uzavření smluv o kontokorentu proběhlo podání návrhu žalovaným v systému právního předchůdce, který byl po zjištění osobních a majetkových poměrů žalovaného, včetně jeho lustrace v rejstřících dlužníků a prověření jeho schopnosti poskytnutý úvěr řádně splácet, právním předchůdcem žalobkyně akceptován. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případné další platby – včetně poplatků dle ceníku žalobkyně, který učinily smluvní strany spolu s všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. K prvnímu čerpání úvěru došlo dne 26. 6. 2018, a sice výběrem hotovosti – částky ve výši 5 000 Kč – z bankomatu, jak plyne z výpisu z účtu za červen 2018. V období červen 2018 až leden 2020 pak byl žalovaným úvěr splácen a čerpán v souladu s podmínkami, ujednanými ve smlouvě o kontokorentu. Žalovaný poskytnutý úvěr dále čerpal a splácel, jak soud zjistil z předložených bankovních výpisů, a to až do porušení sjednaných podmínek, kdy byl úvěr přečerpán do výše žalované částky. Žalovaná jistina ve výši 9 398,85 Kč potom sestává z čerpané jistiny dne 26. 2. 2020 – 906,26 Kč (výběr hotovosti z bankomatu) a 7 000 Kč (výběr hotovosti z bankomatu); úroků z kontokorentu účtovaných ke dni 29. 2. 2020 ve výši 117,56 Kč (jeho zaúčtováním přečerpání kontokorentního úvěru nad sjednanou výši) a ke dni 31. 3. 2020 ve výši 126,49 Kč; dále úroků za nepovolené přečerpání ke dni 29. 2. 2020 ve výši 4,48 Kč, ke dni 31. 3. 2020 ve výši 15,32 Kč, ke dni 30. 4. 2020 ve výši 185,74 Kč, a dále poplatků dle ceníku právního předchůdce účtovaných dne 13. 3. 2020 ve výši 9 Kč, dne 17. 3. 2020 ve výši 9 Kč, dne 19. 3. 2020 ve výši 9 Kč, dne 22. 3. 2020 ve výši 499 Kč, dne 24. 3. 2020 ve výši 9 Kč, dne 11. 4. 2020 ve výši 499 Kč, a dne 26. 4. 2020 ve výši 9 Kč. Dne 1. 4. 2021 uzavřela žalobkyně s právním předchůdcem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly mimo jiné sporné pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému podáním ze dne 12. 1. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých závazků, pročež právní předchůdce využil svého oprávnění a pohledávku zesplatnil, o čemž žalovaného informoval dopisem ze dne 13. 5. 2020 s tím, že pohledávka se tak stala splatnou ke dni 12. 5. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou výzvu k plnění ze dne 29. 7. 2021, resp. ničeho takového v řízení netvrdil ani neprokázal. Oznámení o postoupení pohledávky i předžalobní výzva byly žalovanému zasílány na adresu uvedenou jako korespondenční v žádosti o zřízení kontokorentního úvěru.

7. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Protože právní předchůdce žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2021 postoupil spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

10. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

11. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

12. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o běžném účtu podle § 2662 o. z., na jejímž základě právní předchůdce zřídil pro žalovaného a vedl pro něj běžný účet. V návaznosti na smlouvu o účtu, uzavřeli podle § 2665 ve spojení s § 2395 o. z. smlouvu o kontokorentu, kterou právní předchůdce umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky i nekryté vkladem až do debetního zůstatku do výše 5 000 Kč, resp. později 8 000 Kč a žalovaný se zavázal takto čerpané prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem. Zatímco právní předchůdce žalobkyně své povinnosti splnil, vedl pro žalovaného běžný účet, povolil mu čerpání finančních prostředků, žalovaný porušil smluvní ujednání tím, že takto čerpané peněžní prostředky nevrátil, přičemž celková dlužná částka činí 9 398,85 Kč a byla platně převedena smlouvou o postoupení pohledávky žalobkyni. Z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky pak má žalobkyně rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení, a to ode dne následujícího po zesplatnění dlužné částky, k němuž došlo dne 12. 5. 2020. Žalovaný pak svoji pasivitou zapříčinil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad na spornou částku uhradil něčeho více, než uváděla žalobkyně, pročež soud v otázce úhrad vyšel plně z žalobních tvrzení.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, a tedy tak, že žalobě zcela vyhověl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 398,85 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

18. Soud na závěr poznamenává, že žalobkyni nepřiznal odměnu za zastupování advokátem a paušální náhradu hotových výdajů za úkon spočívající v podání ze dne 3. 3. 2022, jímž svůj nárok nárok, jenž nebyl v žalobě dostatečně odůvodněn, a tedy toliko odstranila nedostatek podané žaloby, pročež náklady spojené s tímto úkonem nelze považovat za účelně vynaložené. Dále soud konstatuje, že při rozhodnutí o výši náhrady nákladů řízení na věc aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť bylo rozhodováno v řízení zahájeném návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

19. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.