22 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 29 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 450 Kč a částku 5 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 600 Kč od 5. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 240 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 430,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 4. 9. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 550 Kč od 5. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem v částce 4 667,01 Kč, s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,27 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dle žaloby podané dne 22. 10. 2025 nárok žalobkyně vznikl z titulu nesplacených spotřebitelských úvěrů poskytnutých žalované právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 10. 2018 a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 4. 8. 2018. Na základě smlouvy č. , hodnota, měla být žalované poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 240 Kč, tedy celkem 18 240 Kč, v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Na tuto smlouvu měla žalovaná uhradit toliko částku 1 550 Kč. Na základě smlouvy č. , hodnota, měla být žalované poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tedy celkem 18 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Na tuto smlouvu měla žalovaná uhradit toliko částku 4 850 Kč. Pohledávky měly být na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se proto po žalované domáhala zaplacení částky 29 840 Kč s příslušenstvím, sestávající u smlouvy č. , hodnota, z částky 16 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 111,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 124,44 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a u smlouvy č. , hodnota, z částky 13 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 319,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 542,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 19,27 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná výzvou ze dne 20. 8. 2021 vyzvána k zaplacení do 4. 9. 2021, ničeho však již neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a zůstala po celou dobu zcela pasivní. K jednání dne 13. 4. 2026 se žalovaná, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila a nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující:

4. Z výpisu z lustrace žalované z ISZR (na č. l. 19) soud zjistil identifikační údaje žalované, zejména její datum narození a evidenci bydliště.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne 4. 8. 2018 (na č. l. 32–33) soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovanou a že žalované byla podle smlouvy poskytnuta v hotovosti jistina ve výši 10 000 Kč, jejíž převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tedy celkem 18 000 Kč, v 60 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč. Poslední splátka měla být splatná dne 28. 9. 2019. Ve smlouvě byla uvedena RPSN 206,75 %.

6. Z karty zákazníka ze dne 4. 8. 2018 (na č. l. 34–35) soud zjistil, že žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že je nájemkyní bytu, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u zjevně zahraničního zaměstnavatele Russek + Burkhard GmbH jako pokojská, její čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč, její měsíční výdaje na bydlení činí 8 000 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč, celkem tedy 12 000 Kč, a použitelný příjem činí 10 000 Kč. V kartě zákazníka byly jako dokumenty k ověření finanční situace žalované zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. V poznámce označené hvězdičkou bylo přitom výslovně uvedeno, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovaných dokumentů za období posledních tří měsíců a že pracovní smlouva samotná nestačí k prokázání příjmů, neboť musí být vždy doplněna výpisy z účtu či výplatními páskami za období tří měsíců. Samotné výplatní pásky ani pracovní smlouva však soudu předloženy nebyly.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2018 (na č. l. 36–37) soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovanou a že žalované byla podle smlouvy poskytnuta v hotovosti jistina ve výši 10 000 Kč, jejíž převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za životní pojištění , Anonymizováno, Life ve výši 240 Kč, tedy celkem 18 240 Kč, v 60 týdenních hotovostních splátkách po 304 Kč. Poslední splátka měla být splatná dne 12. 12. 2019. Ve smlouvě byla uvedena RPSN 215,01 %.

8. Z karty zákazníka ze dne 18. 10. 2018 (na č. l. 38–39) soud zjistil, že žalovaná uvedla stejného zahraničního zaměstnavatele a stejnou pracovní pozici jako při předchozí žádosti, čistý měsíční příjem ve výši 28 955 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč a splátky úvěrů či zápůjček u , Anonymizováno, ve výši 1 350 Kč, celkem tedy měsíční výdaje 13 350 Kč, a použitelný příjem 15 605 Kč. V kartě zákazníka byly jako dokumenty k ověření finanční situace žalované zaškrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. V poznámce označené hvězdičkou bylo přitom výslovně uvedeno, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovaných dokumentů na straně příjmů i výdajů za období posledních tří měsíců a že pracovní smlouva samotná nestačí k prokázání příjmů, neboť musí být vždy doplněna výpisy z bankovního účtu či výplatními páskami za období tří měsíců. Samotné výplatní pásky, pracovní smlouva ani nájemní smlouva však soudu předloženy nebyly.

9. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 18. 10. 2018 (na č. l. 40) soud zjistil, že žalovaná byla v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, zařazena do pojistného programu, přičemž poplatek za toto pojištění byl ve smlouvě č. , hodnota, zahrnut do celkové částky k zaplacení ve výši 240 Kč.

10. Ze seznamu postoupených pohledávek ze dne 14. 1. 2021 (na č. l. 41–42) soud zjistil, že v seznamu postoupených pohledávek byla uvedena pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 4. 8. 2018 za žalovanou ve výši 15 650 Kč se splatností ke dni 28. 9. 2019 a pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 18. 10. 2018 za žalovanou ve výši 20 190 Kč se splatností ke dni 12. 12. 2019.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně přílohy č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2021 (na č. l. 43–47) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi soubor pohledávek vymezených v seznamu pohledávek, a to s účinností ke dni uzavření smlouvy. Z přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že postupitel potvrdil zaplacení celé úplaty za postoupení pohledávek žalobkyní.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 (na č. l. 48) soud zjistil, že žalované bylo oznámeno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 se žalobkyně stala věřitelkou pohledávek vzniklých ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, a že výše pohledávek k datu postoupení činila 35 840 Kč bez příslušenství. Z informace o zpracování osobních údajů ze dne 19. 2. 2021 (na č. l. 48 p. v.) soud zjistil, že žalovaná byla současně informována o zpracování osobních údajů žalobkyní v souvislosti s nabytím pohledávky. Z podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 (na č. l. 49) soud zjistil, že oznámení bylo žalované odesláno doporučeně.

13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 20. 8. 2021 (na č. l. 50–51) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě pohledávek v celkové výši 40 457,19 Kč nejpozději do 4. 9. 2021. Výzva obsahovala vymezení právního důvodu obou pohledávek, rekapitulaci poskytnutých částek, plateb žalované, tvrzeného postoupení pohledávek i upozornění na další navyšování pohledávek o smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení. Z podacího lístku ze dne 20. 8. 2021 (na č. l. 52) soud zjistil, že tato výzva byla žalované téhož dne odeslána doporučeně.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 12. 12. 2022 (na č. l. 53) soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, totožnou s osobou postupníka uvedenou ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, a že předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

15. Z listiny ČSÚ: Spotřební výdaje domácností pro období 2018 (na č. l. 55–56) soud zjistil, že roční výdaje domácnosti bez dětí činily dle statistiky pro rok 2018 částku 163 540 Kč ročně, tedy v přepočtu částku 13 628,33 Kč měsíčně. Tento údaj soud použil jako srovnávací podklad při posouzení věrohodnosti a úplnosti tvrzených výdajů žalované zachycených v kartách zákazníka.

16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 4. 8. 2018 písemně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky, tj. celkem 18 000 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Dne 18. 10. 2018 uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovanou další písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované opět částku 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem, poplatky a poplatkem za životní pojištění, tj. celkem 18 240 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 304 Kč. Na první smlouvu žalovaná uhradila 4 850 Kč a na druhou smlouvu 1 550 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly pohledávky postoupeny žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno a žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala výzvou ze dne 20. 8. 2021 k zaplacení do 4. 9. 2021. Žalovaná neuvedla ani neprokázala, že by na žalovaný nárok uhradila více.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“) a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“).

18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smluv poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smluv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

23. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Podle § 1884 o. z. zůstávají dlužníku i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení.

24. Smyslem právní úpravy dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je princip odpovědného úvěrování, tedy zabránit tomu, aby byl úvěr poskytnut spotřebiteli, u něhož jsou důvodné pochybnosti o schopnosti jej řádně splácet. Ustanovení § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je přitom třeba vykládat eurokonformně. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie, zejména z rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, plyne, že poskytovatel sice může při posouzení úvěruschopnosti vycházet i z údajů sdělených samotným spotřebitelem, avšak jen tehdy, jsou-li tyto údaje dostatečné a podložené příslušnými doklady. Nepostačují tedy ničím nepodložená prohlášení spotřebitele. Současně z rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že soud je povinen splnění této zákonné povinnosti zkoumat z úřední povinnosti a vyvodit z jejího porušení důsledky stanovené vnitrostátním právem, aniž by vyčkával na procesní obranu spotřebitele.

25. Tomu odpovídá i ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že věřitel nedostojí požadavku odborné péče, spokojí-li se pouze s objektivně nepodloženým osobním prohlášením spotřebitele o jeho příjmech, výdajích a majetkových poměrech. Údaje sdělené spotřebitelem je nutno kriticky vyhodnotit, ověřit a posoudit v jejich souvislostech, zejména ve vztahu k jeho pravidelným příjmům, běžným výdajům, vyživovacím povinnostem, dalším závazkům a celkové finanční situaci. Nestačí tedy mechanicky převzít údaje uvedené žadatelem o úvěr, aniž by byly objektivně podloženy nebo alespoň konfrontovány s dalšími dostupnými informacemi.

26. Současně však podle novější judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nepostačuje samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti pochybil. Sankce neplatnosti se uplatní teprve tehdy, je-li postaveno najisto, že v době uzavření smlouvy zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, tedy že při řádném posouzení úvěruschopnosti neměl být úvěr vůbec poskytnut.

27. Soud přitom otázku splnění povinnosti podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. zkoumá z úřední povinnosti. Pokud by tak nečinil, osoby poskytující spotřebitelské úvěry by mohly těžit ze svého vlastního pochybení, pokud by úvěruschopnost spotřebitelů řádně neposuzovaly a spoléhaly se na to, že spotřebitelé tento nedostatek v řízení nenamítnou. Primárně je to totiž věřitel, komu zákon ukládá povinnost před uzavřením smlouvy zjistit a vyhodnotit, zda spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Nedostatek odborné péče na straně věřitele přitom sám o sobě nezhojí ani případné nepravdivé či neúplné údaje sdělené spotřebitelem, ani jeho podpis stvrzující správnost uvedených údajů. Je zjevné, že žadatel o úvěr má zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy, a nelze po něm současně spravedlivě požadovat, aby sám hodnotil, zda poskytovatel při posouzení jeho úvěruschopnosti postupoval odborně a v souladu se zákonem.

28. Současně nelze povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného podmiňovat poctivým chováním samotného úvěrovaného. Opačný výklad by vedl k nepřijatelnému závěru, že čím méně spolehlivé nebo úplné údaje spotřebitel poskytne, tím menší by byla odpovědnost věřitele za jejich ověření a tím spíše by se mohl vyhnout následkům porušení povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Takový výklad je však v rozporu se smyslem a účelem této právní úpravy. Jedním z hlavních účelů požadavku odborné péče je právě to, aby poskytovatel úvěru v případě pochybností o správnosti či úplnosti údajů předložených spotřebitelem tyto údaje kriticky prověřil a nespokojil se pouze s tvrzením žadatele. To platí tím spíše v situaci, kdy se spotřebitel obrací na nebankovního poskytovatele úvěru a je ochoten přijmout zjevně nákladné podmínky úvěru, což samo o sobě zpravidla nasvědčuje zhoršené finanční situaci a vyžaduje zvýšenou obezřetnost poskytovatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Ani případná nepoctivost spotřebitele tak nevylučuje povinnost věřitele stanovenou v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., ani nebrání vyvození zákonných následků jejího porušení.

29. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této povinnosti nedostála. Žalobkyně předložila toliko dvě karty zákazníka zachycující zaznamenané údaje žalované a zaškrtnuté kolonky dokumentů, z nichž měl být ověřován příjem, pracovní poměr a u smlouvy ze dne 18. 10. 2018 též náklady na bydlení, avšak samotné výplatní pásky, pracovní smlouva ani nájemní smlouva soudu předloženy nebyly. To je významné tím spíše, že přímo v kartách zákazníka bylo v poznámce k dokumentům k ověření finanční situace uvedeno, že pracovní smlouva samotná k prokázání příjmů nestačí a že musí být doplněna výpisy z účtu či výplatními páskami za období tří měsíců, resp. že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovaných dokumentů za příslušné období. Soud tak neměl k dispozici listiny, z nichž by mohl ověřit, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně vycházela z objektivně doložených údajů o příjmu, pracovním poměru a nákladech na bydlení žalované. Výdaje žalované byly v kartách zákazníka převzaty toliko jako paušální částky 8 000 Kč na bydlení a 4 000 Kč na osobní výdaje, aniž by bylo prokázáno jejich reálné ověření či konfrontace s obvyklými výdaji domácnosti. Přitom již z údajů Českého statistického úřadu pro rok 2018 bylo zřejmé, že roční výdaje domácnosti bez dětí činily 163 540 Kč, tedy 13 628,33 Kč měsíčně. Tato částka sama o sobě převyšovala žalovanou uváděné celkové výdaje 12 000 Kč u smlouvy ze dne 4. 8. 2018 a prakticky odpovídala celkovým výdajům 13 350 Kč uváděným u smlouvy ze dne 18. 10. 2018, a to ještě bez jakékoliv rezervy na řádné splácení dalšího spotřebitelského úvěru.

30. U první smlouvy ze dne 4. 8. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzeného čistého příjmu 22 000 Kč a tvrzených výdajů 12 000 Kč měsíčně, aniž by soudu byly předloženy listiny, z nichž měl být příjem objektivně ověřen. Potřeba objektivního ověření byla přitom zvýšena i tím, že žalovaná měla tvrzený příjem dosahovat u zahraničního zaměstnavatele, u něhož nelze bez dalšího vycházet ze stejných ověřovacích možností jako u tuzemského zaměstnavatele a kde bylo namístě důsledně doložit skutečnou výši a pravidelnost vypláceného příjmu. Již za této situace nebylo prokázáno, že by poskytovatel měl před uzavřením smlouvy k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace. U druhé smlouvy ze dne 18. 10. 2018 je tento závěr ještě zřetelnější, neboť žalovaná již měla u téhož poskytovatele dřívější úvěr, z něhož jí podle karty zákazníka plynula další pravidelná měsíční splátková povinnost ve výši 1 350 Kč, a přesto jí byl po krátké době poskytnut další úvěr za obdobně nákladných podmínek. Skutečnost, že žalovaná krátce po uzavření prvního úvěru žádala u nebankovního poskytovatele o další hotovostní úvěr s vysokou RPSN, a současně uváděla příjem od zahraničního zaměstnavatele, kde měla nadto v období 2 měsíců uvádět v druhém případě výrazně vyšší průměrný příjem (dokládaný za poslední tři měsíce), měla sama o sobě vést k obezřetnějšímu posouzení její celkové finanční situace, pravidelnosti příjmů a platební schopnosti. Žalobkyně přitom neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smluv skutečně zkoumala způsob plnění dosavadních dluhů žalované prostřednictvím dostupných registrů či jiných relevantních zdrojů, ani že by kriticky vyhodnotila přiměřenost tvrzených výdajů žalované ve vztahu k jejím běžným životním potřebám.

31. Soud proto uzavřel, že nešlo pouze o formální nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti. Bylo postaveno najisto, že v době uzavření obou smluv existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry řádně splácet, neboť poskytovatel neměl spolehlivě ověřeny rozhodné údaje o příjmech a výdajích žalované, převzal toliko tvrzené paušální výdaje, nevypořádal se s obvyklými životními náklady žalované podle dostupných statistických údajů a u druhé smlouvy nereflektoval dostatečně ani skutečnost dalšího zadlužení u téhož poskytovatele. Při řádném a odborném posouzení úvěruschopnosti proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná bude schopna oba úvěry řádně splácet.

32. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí úvěruschopnost žalované neposoudila, čímž nedostála požadavku § 86 zák. č. 257/2016 Sb., a smlouvy jsou proto neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona. Jelikož byly smlouvy uzavřeny dne 4. 8. 2018 a dne 18. 10. 2018, je třeba důsledky této neplatnosti posuzovat právě podle citovaného ustanovení ve znění účinném ke dni uzavření smluv, vyloženého eurokonformně a v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího soudu.

33. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, představuje § 87 zák. č. 257/2016 Sb. zvláštní právní úpravu vůči obecnému režimu bezdůvodného obohacení. Z této úpravy plyne, že poskytovateli spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy nevzniká nárok na sjednané úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění, nýbrž toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny. Právní vztah mezi účastníky je tudíž třeba vypořádat jako vztah vrácení plnění bez právního důvodu podle § 2991 a § 2993 o. z., se zvláštní úpravou splatnosti podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb.

34. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, poskytla žalované na základě smlouvy č. , hodnota, částku 10 000 Kč, zatímco žalovaná na tuto smlouvu uhradila toliko 1 550 Kč. Veškerá plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy poskytla, bylo třeba zohlednit jako částečné plnění na poskytnutou jistinu, nikoli jako úhradu jednotlivých smluvních poplatků či úplat. Žalobkyně má tudíž právo pouze na vrácení dosud neuhrazené části jistiny z této smlouvy ve výši 8 450 Kč.

35. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, poskytla žalované na základě smlouvy č. , hodnota, částku 10 000 Kč, zatímco žalovaná na tuto smlouvu uhradila toliko 4 850 Kč. Veškerá plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy poskytla, bylo třeba zohlednit jako částečné plnění na poskytnutou jistinu, nikoli jako úhradu jednotlivých smluvních poplatků či úplat. Žalobkyně má tudíž právo pouze na vrácení dosud neuhrazené části jistiny z této smlouvy ve výši 5 150 Kč.

36. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že pohledávky byly dne 15. 1. 2021 postoupeny na žalobkyni. Podle § 1879 o. z. může věřitel pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka a podle § 1880 o. z. s ní přechází i její příslušenství a práva s ní spojená; podle § 1884 o. z. však dlužníku zůstávají zachovány námitky, které měl proti pohledávce v době postoupení. Žalobkyně je tedy v řízení aktivně věcně legitimována, avšak pouze v tom rozsahu, v jakém pohledávky v době postoupení skutečně existovaly. Byly-li smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., přešly na žalobkyni pouze pohledávky na vrácení dosud nesplacených částí jistin, nikoli právo na sjednané úroky, poplatky, kapitalizované úroky, kapitalizované úroky z prodlení či jiná plnění odvozená od neplatných smluv.

37. Zvláštní úprava obsažená v § 87 zák. č. 257/2016 Sb. se promítá i do otázky splatnosti této pohledávky. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a usnesení ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a prodlení s jejím vrácením nelze bez dalšího dovozovat již z pouhé jednostranné výzvy věřitele. Teprve marným uplynutím doby odpovídající možnostem spotřebitele může vzniknout prodlení a s ním spojený nárok na zákonný úrok z prodlení.

38. V projednávané věci však žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, k žalobě se nevyjádřila, netvrdila žádné skutečnosti o své aktuální příjmové, majetkové ani sociální situaci a soudu nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že její nynější poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k vrácení jistiny nebo její splácení ve splátkách. Soud měl k dispozici toliko skutková zjištění o poměrech žalované v době uzavření smluv, ta však sama o sobě bez dalšího nevypovídají o jejích aktuálních možnostech v době rozhodování. Za této procesní situace soud neměl žádný podklad pro určení jiné, pro žalovanou příznivější doby plnění. Proto v poměrech projednávané věci považoval za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lhůtu, kterou jí žalobkyně poskytla v předžalobní výzvě ze dne 20. 8. 2021, tedy lhůtu do 4. 9. 2021. Nejde přitom o to, že by splatnost nesplacených jistin plynula přímo z této výzvy, nýbrž o to, že soud při absenci jakýchkoli tvrzení a důkazů o aktuálních poměrech žalované právě tuto lhůtu samostatně posoudil jako odpovídající jejím možnostem.

39. Marným uplynutím takto určené doby k vrácení nesplacených částí jistin se žalovaná dne 5. 9. 2021 dostala do prodlení. Teprve od tohoto okamžiku proto žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení odpovídala repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy 8,5 % ročně. Nárok na zákonný úrok z prodlení od dřívějšího data, stejně jako nárok na smluvní úroky, kapitalizované úroky, kapitalizované úroky z prodlení, administrativní poplatky, odměnu za hotovostní inkaso splátek, poplatek za životní pojištění či jiné plnění odvozené od neplatných smluv, žalobkyni nevznikl.

40. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 450 Kč a částku 5 150 Kč, tedy celkem nesplacenou část poskytnutých jistin ve výši 13 600 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 600 Kč od 5. 9. 2021 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně částky 16 240 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 2 430,55 Kč, zákonných úroků z prodlení požadovaných za období před 5. 9. 2021 a z částek přesahujících přiznanou jistinu, kapitalizovaných smluvních úroků v částce 4 667,01 Kč, smluvních úroků ve výši 19,12 % ročně a 19,27 % ročně a dalších smluvních plnění odvozených od neplatných smluv, soud žalobu zamítl.

41. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,48 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 27,52 % při vyčíslení vč. příslušenství k datu rozhodnutí) pro její pasivitu zjevně v řízení žádné náklady řízení k náhradě nevznikly.