22 C 75/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky Anonymizováno žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 387,59 Kč s Anonymizováno

I. Žaloba o zaplacení 20 387,59 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení, jak byl vymezen žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2025, byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 387,59 Kč s příslušenstvím, který měl dle tvrzení žalobkyně vzniknout ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastnicemi dne 24. 5. 2024 distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (www., Anonymizováno, .cz), a to po prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Na základě této smlouvy se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s úvěrovým rámcem až do výše 10 300 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalované byly bezhotovostně na její bankovní účet vyplaceny finanční prostředky ve výši 5 000 Kč dne 24. 5. 2024 a dále částka 5 000 Kč dne 22. 8. 2024. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná na tento vztah provedla více dílčích úhrad, které byly podle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek započítávány nejprve na úrok, následně na poplatky a teprve poté na jistinu, přičemž na jistinu mělo být takto započteno pouze 720,25 Kč. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté prostředky spolu se smluvním úrokem a poplatky v pravidelných denních splátkách, což neučinila, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyně proto smlouvu dne 17. 7. 2025 vypověděla, resp. zesplatnila, přičemž celá pohledávka měla být splatná ke dni 17. 7. 2025. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky sestávající z nesplacené jistiny ve výši 9 279,75 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,60 Kč, smluvního úroku ve výši 10 843,70 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 164,54 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení z částky 9 543,89 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, uplatnila žalobkyně alternativně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu odpovídajícím poskytnuté jistině, která byla převedena na bankovní účet žalované.

2. Ještě před zahájením jednání soud žalobkyni sdělil, že její dosavadní žalobní tvrzení a důkazní návrhy nepovažuje za dostatečné, zejména pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, uzavření smlouvy, splátkový režim, vznik prodlení, zesplatnění pohledávky, výpočet jednotlivých složek žalované částky a skutkové vymezení eventuálně uplatněného nároku z bezdůvodného obohacení. Tím byla žalobkyně předem upozorněna na podstatné nedostatky svého břemene tvrzení a důkazního břemene. Žalobkyně na toto sdělení před jednáním nijak nereagovala a svá tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila.

3. Z nařízeného jednání dne 27. 4. 2026 se žalobkyně omluvila, a tím se vzdala možnosti, aby byla při jednání vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění chybějících tvrzení a označení dalších důkazů. Soud proto vycházel z toho skutkového a důkazního stavu, který žalobkyně přes předchozí upozornění ponechala v řízení, tedy neúplných právně významných tvrzeních z tvrzeních uvedených v žalobě.

4. Soud přesto provedl všechny předložené listinné důkazy. Učinil tak proto, že bez jejich provedení by nebylo možno spolehlivě posoudit alespoň to, zda žalobkyně žalované skutečně poskytla peněžní prostředky, jaké podklady měla k dispozici při hodnocení úvěruschopnosti žalované a zda by mohl obstát eventuálně uplatněný nárok z bezdůvodného obohacení. Současně šlo o spor ze spotřebitelského úvěru, v němž bylo třeba z úřední povinnosti posoudit i to, zda z obsahu spisu nevyplývají okolnosti rozhodné z hlediska § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

5. Z důkazu Informace o klientech ze dne 25. 3. 2026 (na č. l. 17, vyžádán soudem) soud zjistil, že účet číslo , č. účtu, byl v rozhodné době účtem žalované, že žalovaná byla jeho majitelkou a současně osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu.

6. Z důkazu Výpis z běžného účtu za období 4/2024 až 9/2024 (na č. l. 18-22, vyžádán soudem) soud zjistil, že na účet žalované byly v období zachyceném výpisy pravidelně připisovány dávky od ČSSZ ve výši 9 465 Kč, konkrétně dne 11. 4. 2024, 10. 5. 2024, 11. 6. 2024, 11. 7. 2024, 9. 8. 2024 a 11. 9. 2024. Současně soud zjistil, že bezprostředně po připsání těchto částek docházelo opakovaně k odchozím platbám ve výši 9 300 Kč na účet , č. účtu, , a to dne 11. 4. 2024, 10. 5. 2024, 11. 6. 2024, 11. 7. 2024 a 11. 9. 2024, dne 9. 8. 2024 pak k odchozí platbě 9 500 Kč na tentýž účet. Dále soud zjistil, že na účet žalované byly připisovány i další částky související s krátkodobými úvěrovými či obdobnými vztahy, např. 1 399,08 Kč od , právnická osoba, dne 19. 4. 2024, 608,66 Kč od , právnická osoba, dne 2. 6. 2024, 768,51 Kč od , právnická osoba, dne 2. 7. 2024, 2 000 Kč od , právnická osoba, . dne 20. 8. 2024, 2 000 Kč od , právnická osoba, . dne 30. 8. 2024, 3 000 Kč od , právnická osoba, . dne 30. 8. 2024 a 2 273,67 Kč od , právnická osoba, dne 24. 9. 2024, přičemž téhož dne nebo bezprostředně následujícího dne na tyto příchozí platby navazovaly odpovídající odchozí platby, resp. úhrady ve prospěch jiných subjektů. Z téhož důkazu soud dále zjistil, že dne 24. 5. 2024 byla na účet žalované připsána částka 5 000 Kč od žalobkyně s variabilním symbolem , var. symbol, a poznámkou „Váš , Anonymizováno, úvěr“, a že dne 22. 8. 2024 byla na tentýž účet připsána další částka 5 000 Kč od žalobkyně, opět s variabilním symbolem , var. symbol, . Ve výpisech naopak nejsou zjevné odchozí platby ve prospěch žalobkyně s tímto variabilním symbolem, které by odpovídaly žalobkyní tvrzeným dílčím úhradám žalované. Předložené výpisy navíc zachycují pouze období do září 2024, a nikoliv celé období, za něž žalobkyně tvrdila další úhrady žalované až do dubna 2025.

7. Z důkazu Informace pro spotřebitele (na č. l. 25-26) soud zjistil, že žalobkyně sama uváděla, že k získání úvěru jsou potřebné mimo jiné doklad o příjmu, doklad o výdajích, potvrzení o existenci bankovního účtu a informace o výdajích žadatele s rozdělením na jednotlivé výdajové položky. Tento důkaz tak svědčí o tom, jaké podklady žalobkyně sama považovala za potřebné pro proces poskytování úvěru, neobsahuje však žádné konkrétní údaje o individuálním posouzení žalované.

8. Z důkazu Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru (na č. l. 27-28) soud zjistil základní parametry nabízeného produktu, zejména údaj o kreditním rámci 5 000 Kč, údaj o pevné denní úrokové sazbě 1,066 % a popis denních splátek. Tento důkaz je v dílčím nesouladu s později předloženou smlouvou, která uvádí kreditní rámec 10 300 Kč, a nevypovídá o konkrétním průběhu čerpání a splácení v projednávané věci.

9. Z důkazu BankID výpis (na č. l. 29) soud zjistil zde uvedené a tedy zřejmě evidované osobní údaje odpovídající žalované, zejména jméno, datum narození, rodné číslo, adresu, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo platebního účtu , IBAN, .

10. Z důkazu Souhlas se zpracováním osobních údajů ze dne 5. 3. 2024 (na č. l. 30-32) soud zjistil obecná pravidla zpracování osobních údajů při žádosti o úvěr a související komunikaci žalobkyně. Tento důkaz sám o sobě nevypovídá o tom, jaké konkrétní údaje byly o žalované skutečně zjištěny a ověřeny při posouzení její úvěruschopnosti.

11. Z důkazu Autorizace ověření totožnosti ze dne 24. 5. 2024 (na č. l. 33) soud zjistil, že totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID, a že jako protiúčet byl uveden účet , Jméno žalované, číslo , č. účtu, .

12. Z důkazu Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2024 (na č. l. 34-36) soud zjistil, že žalobkyně předložila listinu obsahující označení smluvních stran, údaje žalované, údaj o kreditním rámci ve výši 10 300 Kč, údaj o denní úrokové sazbě 1,066 %, údaj o poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a údaj o datu splatnosti první denní splátky dne 23. 6. 2024. Listina obsahuje též textové prohlášení o elektronickém potvrzení smlouvy žalovanou dne 24. 5. 2024.

13. Z důkazu Příloha: předpis denních splátek za období od 25. 5. 2024 – 15. 11. 2025 (na č. l. 37-44) soud zjistil rozpis denních splátek ve výši 57,62 Kč, sestávajících z denní splátky jistiny, denní splátky úroku a denní splátky poplatku. Z tohoto důkazu je patrné, že je v něm po dlouhá období uváděna konstantní denní splátka 57,62 Kč, aniž by z listiny bylo zřejmé promítnutí druhého čerpání ze dne 22. 8. 2024, žalobkyní tvrzených dílčích úhrad žalované nebo konkrétních změn výše denních splátek po těchto skutečnostech.

14. Z důkazu Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému) ze dne 24. 5. 2024 a ze dne 22. 8. 2024 (na č. l. 45) soud zjistil, že z interního systému žalobkyně byly evidovány odchozí platby dne 24. 5. 2024 ve výši 5 000 Kč a dne 22. 8. 2024 ve výši 5 000 Kč, obě na účet , č. účtu, , s variabilním symbolem , var. symbol, .

15. Z důkazu Oznámení o výpovědi smlouvy o půjčce ze dne 17. 7. 2025 (na č. l. 46) soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila, že nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti, že smlouvu vypovídá s okamžitou platností a že celková dlužná částka 20 387,59 Kč je nyní splatná v plné výši. Z této listiny však nevyplývá, jaké konkrétní splátky měly být neuhrazeny, od kdy mělo prodlení běžet, ani to, že žalované předcházela výzva k úhradě dlužných splátek s dodatečnou lhůtou alespoň 30 dnů.

16. Z důkazu Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 (na č. l. 47) a z důkazu Potvrzení o podání doručené zásilky ze dne 5. 11. 2025 (na č. l. 48) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 20 627,83 Kč a že v této listině zároveň uvedla, že úvěr měl být vrácen nejpozději do 17. 4. 2025. Dále soud zjistil, že tato výzva byla odeslána dne 5. 11. 2025.

17. Z důkazu Identifikované příjmy (na č. l. 49) soud zjistil, že žalobkyně označila ověřený čistý měsíční příjem žalované částkou 9 465 Kč a uvedla, že příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce (bez jeho bližší identifikace či označení a předložení soudu).

18. Z důkazu Všeobecné obchodní podmínky (na č. l. 50-58) soud zjistil obecná smluvní pravidla žalobkyně pro poskytování a splácení úvěru. Soud zjistil zejména to, že denní splátka se skládá z denní splátky jistiny, úroku a poplatků, že platby klienta, není-li v prodlení, mají být v rámci jednotlivé denní splátky použity nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté jistiny, a že v případě prodlení mají být platby použity v jiném pořadí, přičemž zesplatnění úvěru mělo přicházet v úvahu až tehdy, je-li klient alespoň 91 dní v prodlení a byla-li mu předtím poskytnuta dodatečná lhůta alespoň 30 dnů k úhradě dlužných splátek.

19. Z důkazu ČSÚ: Spotřební výdaje domácností podle počtu vyživovaných dětí (na č. l. 61-62, zajištěného soudem) soud zjistil obecné statistické údaje o průměrných spotřebních výdajích domácností bez dětí v České republice za rok 2024 ve výši 241 750 Kč.

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně dne 24. 5. 2024 předložila žalované smluvní dokumentaci v rámci procesu sjednávání spotřebitelského úvěru na dálku prostřednictvím svých internetových stránek, přičemž žalovaná byla v tomto procesu identifikována prostřednictvím BankID a žalobkyně vycházela z toho, že bankovní účet č. , č. účtu, je účtem žalované. Bylo prokázáno, že žalobkyně následně dne 24. 5. 2024 a 22. 8. 2024 převedla na tento účet částky 5 000 Kč a 5 000 Kč, tedy celkem 10 000 Kč.

21. Naopak soud nevzal za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím tohoto spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Z důkazů předložených žalobkyní vyplynulo toliko to, že žalobkyně doložila identifikaci žalované, existenci jejího bankovního účtu a ověřený čistý měsíční příjem žalované ve výši 9 465 Kč. Nebylo však prokázáno, jaké konkrétní výdaje, další závazky a další rozhodné údaje o finanční a ekonomické situaci žalované žalobkyně zjistila, z jakých podkladů tyto údaje čerpala a jak je ověřila. Zvláště nebylo prokázáno, že žalobkyně disponovala dostatečnými a spolehlivými podklady o pravidelných výdajích žalované a o jejích dalších úvěrových či obdobných závazcích, ačkoli z předložených výpisů z běžného účtu je zřejmá existence dalších krátkodobých úvěrových či obdobných vztahů žalované a pravidelného odčerpávání podstatné části jejích příjmů krátce po jejich připsání. Nebylo tedy prokázáno, že žalobkyně skutečně porovnala příjmy žalované s jejími reálnými výdaji, závazky a celkovou ekonomickou situací tak, aby mohla bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet.

22. Soud dále nevzal za prokázané, že žalobkyně dostatečně konkrétně tvrdila a prokázala obsah splátkového režimu v jednotlivých obdobích, změny tohoto režimu po druhém čerpání, konkrétní neuhrazené splátky, okamžik vzniku prodlení a splnění podmínek zesplatnění celého úvěru. Předpis denních splátek nepodává průkazný obraz o skutečném průběhu splácení po druhé tranši a po tvrzených dílčích úhradách, oznámení o výpovědi smlouvy neobsahuje konkretizaci neuhrazených anebo uhrazených splátek a ve spise není doložena ani předchozí výzva k úhradě dlužných splátek s dodatečnou lhůtou alespoň 30 dnů, kterou samy všeobecné obchodní podmínky vyžadují.

23. Soud rovněž nevzal za prokázané, v jaké celkové výši žalovaná žalobkyni na předmětný vztah plnila. Z žaloby plyne pouze tvrzení, že na jistinu mělo být z přijatých plateb započteno 720,25 Kč; současně však žalobkyně sama tvrdila, že platby byly započítávány nejprve na úrok, následně na poplatky a teprve poté na jistinu. Již z toho je zřejmé, že žalovaná měla podle tvrzení žalobkyně uhradit částku vyšší než 720,25 Kč. Její celkovou výši však soud z provedených důkazů nezjistil. Ve spise chybí úplný přehled přijatých plateb, jejich data, výše a rozúčtování; předložené výpisy z účtu žalované navíc zachycují pouze část rozhodného období a tvrzené úhrady uvedené v žalobě z nich nelze v potřebném rozsahu ověřit. Nebylo tak možno zjistit, kolik žalovaná žalobkyni celkem zaplatila a jaké bylo skutečné saldo vzájemných plnění.

24. Žalobkyně se svou neúčastí u jednání vzdala dobrodiní výzvy k odstranění nedostatků svých tvrzení a důkazních návrhů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a soud proto rozhodoval na základě skutkového stavu, který vyplynul z obsahu spisu a z provedených důkazů.

25. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. musí žaloba vedle obecných náležitostí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. předseda senátu účastníka vyzve, aby doplnil neúplná tvrzení a aby označil důkazy potřebné k prokázání sporných tvrzení, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

26. V projednávané věci byla žalobkyně s předstihem upozorněna na nedostatky svých skutkových tvrzení i důkazních návrhů, avšak tyto nedostatky neodstranila. V souladu se zásadami sporného řízení tak nesla procesní odpovědnost za to, že rozhodné skutečnosti nebyly v řízení dostatečně tvrzeny a prokázány. Odpovědnost účastníka za neunesení důkazního břemene přitom podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu znamená, že nebyla-li za řízení prokázána tvrzení, z nichž účastník dovozuje pro sebe příznivé právní důsledky, musí být rozhodnuto v jeho neprospěch; smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout i v případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva nemohla být pro nečinnost účastníka nebo vůbec prokázána (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1491/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3174/2013).

27. Po právní stránce z hlediska práva hmotného soud věc primárně posuzoval jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZSÚ a subsidiárně podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zejména o bezdůvodném obohacení.

28. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele.

30. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Soud tedy nejprve zkoumal, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila povinnost vyplývající z § 86 ZSÚ. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasahuje tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Nejvyšší soud pak ve své rozhodovací praxi dovodil, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech; na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nejvyšší soud dále dovodil, že nesplnění povinnosti řádně prověřit schopnost spotřebitele úvěr splatit má důsledky v podobě neplatnosti takto uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

32. Dle názoru soudu žalobkyně v projednávané věci této povinnosti nedostála, resp. ji dostatečně konkrétně netvrdila ani neprokázala. Z jejích listin vyplynulo toliko to, že žalobkyně doložila identifikaci žalované, existenci jejího bankovního účtu a ověřený čistý měsíční příjem žalované ve výši 9 465 Kč. Nebylo však prokázáno, že žalobkyně měla k dispozici dostatečné a spolehlivé individuální podklady o pravidelných výdajích žalované, o jejích dalších závazcích a o celkové ekonomické situaci žalované, ani to, jaké konkrétní údaje v tomto směru zjistila a jak je ověřila. Ze soudem vyžádaných bankovních výpisů z běžného účtu přitom vyplynulo, že žalovaná disponovala příjmem relativně omezené výše, že podstatná část tohoto příjmu byla krátce po připsání pravidelně odčerpávána, a že žalovaná realizovala i další transakce související s jinými úvěrovými či obdobnými vztahy. Jestliže žalobkyně přes tyto okolnosti neprokázala, že její závěr o schopnosti žalované úvěr splácet vycházel z dostatečně ověřených a úplných podkladů, nelze učinit závěr, že by zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet nebyly. Soud má proto za to, že v projednávané věci jsou naplněny předpoklady aplikace sankce neplatnosti.

33. S ohledem na shora uvedené je nutno na předloženou smlouvu hledět jako na neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Již z tohoto důvodu nemůže obstát smluvní nárok žalobkyně v podobě požadované žalobou. Nadto žalobkyně neunesla důkazní břemeno ani ohledně konkrétního splátkového režimu, vzniku prodlení, splnění podmínek zesplatnění a výše jednotlivých složek žalované částky. Nebylo proto možno přiznat požadovanou nesplacenou jistinu, smluvní úrok, poplatek za vyplacení tranší, poplatek za službu Presto ani zákonný úrok z prodlení z žalované částky jako nároky odvozené od tvrzené platné smlouvy.

34. Soud se proto dále zabýval eventuálně uplatněným nárokem žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá vydala, co získala.

35. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně žalované skutečně poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. To však samo o sobě nepostačuje pro přiznání eventuálního nároku v částce 9 279,75 Kč ani v jiné konkrétní výši. Pro posouzení rozsahu bezdůvodného obohacení je totiž rozhodné, co která strana skutečně poskytla a co skutečně obdržela zpět. Ostatně i judikatura dovozuje, že bezdůvodným obohacením získaným plněním z neplatné smlouvy, jejímž předmětem bylo vzájemné peněžité plnění, je toliko rozdíl smluvními stranami vzájemně poskytnutého peněžitého plnění (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 14 Co 65/2021).

36. Částka 9 279,75 Kč vychází toliko z tvrzení žalobkyně, že z jí přijatých plateb bylo na jistinu započteno 720,25 Kč. Nejde však o prokázané saldo vzájemných plnění, nýbrž pouze o žalobkyní tvrzený výsledek smluvního rozúčtování plateb na jistinu. V řízení nebylo zjištěno, kolik žalovaná žalobkyni na předmětný vztah celkem zaplatila, v jakých částkách a kdy, ani jaké plnění žalobkyně od žalované fakticky obdržela zpět a žalobkyně to ani netvrdila. Bez zjištění této veličiny nelze určit, v jakém rozsahu zůstalo na straně žalované bezdůvodné obohacení. Žalobkyně, která uplatňuje nárok na vrácení peněžité částky z titulu bezdůvodného obohacení, přitom nese důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž dovozuje pro sebe příznivé právní důsledky, tedy i ohledně tvrzené výše bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1491/2018).

37. Nelze proto převzít žalobkyní tvrzený „zůstatek jistiny“ jako částku odpovídající bezdůvodnému obohacení. Takový postup by ve skutečnosti znamenal převzetí žalobkyní tvrzené smluvní logiky rozúčtování plateb do režimu restitucí, aniž by bylo prokázáno, jaká plnění žalovaná skutečně poskytla zpět. Jestliže soud nemohl zjistit celkovou výši plnění žalované, nemohl zjistit ani rozdíl mezi částkou žalobkyní poskytnutou a částkou žalovanou vrácenou.

38. V této souvislosti soud dodává, že v projednávané věci nelze výši nároku určit ani podle § 136 o. s. ř. Ustálená judikatura totiž dovozuje, že postup podle § 136 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, je-li postaven najisto základ nároku a lze-li jen s nepoměrnými obtížemi zjistit jeho výši; toto ustanovení neslouží k tomu, aby soud nahrazoval neunesení důkazního břemene ohledně samotného skutkového základu nároku (srov. nad rámec již dříve odkazovaného rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2510/2010). V projednávané věci přitom není tvrzen či prokázán ani skutkový základ pro určení rozsahu bezdůvodného obohacení, neboť není zjištěno, jaká plnění žalovaná žalobkyni již poskytla zpět.

39. Nadto je třeba uvést, že v případě neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. I z tohoto pohledu by bylo třeba mít skutkový podklad nejen pro určení výše dosud nevráceného plnění, ale případně i pro úvahu o jeho splatnosti. Takový skutkový podklad však v řízení zjištěn nebyl.

40. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ani ohledně výše eventuálně uplatněného nároku z bezdůvodného obohacení. Bylo sice prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč, nikoli však rozsah jejího případného vrácení žalovanou. Nebylo tedy možno určit, o jakou konkrétní částku je žalovaná dosud na úkor žalobkyně obohacena. Soud takto nepostupoval formalisticky, nýbrž v důsledku toho, že ani po provedení všech předložených důkazů nebylo možno postavit najisto skutkové okolnosti rozhodné pro určení výše nároku. Takový závěr je přitom v souladu i s judikaturou Ústavního soudu, podle níž je ústavně konformní, uzavřou-li obecné soudy po provedeném dokazování, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně výše nároku na vydání bezdůvodného obohacení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1615/16, a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 799/17).

41. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když smluvní nárok žalobkyně nebyl prokázán co do svého základu ani výše a eventuální nárok z bezdůvodného obohacení nebyl prokázán co do výše, neboť soud nezjistil rozsah plnění, které žalovaná žalobkyni již poskytla zpět.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal účastníkům náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná sice měla ve věci plný úspěch a zásadně by jí proto vůči žalobkyni náleželo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu jí žádné takové náklady nevznikly.