22 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 019 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 019 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu úhrady za lékařskou službu, a to za ambulantní vyšetření dne 9. 11. 2019 v odštěpném závodě žalobkyně v Krajské zdravotní, a.s. - anonymizována dvě slova v obec, konkrétně za ošetření na úrazové ambulanci – výkon ústavní pohotovostní služby, cílené vyšetření traumatologem, a vyšetření na pracovišti radiodiagnostiky – RTG prstů a záprstních kůstek ruky nebo nohy, RTG kostí a kloubů končetin, když žalovaný nebyl dle zjištění žalobkyně v České republice zdravotně pojištěn a jiné zdravotní pojištění žalobkyni nedoložil, a proto žalobkyně žalovanému tyto lékařské služby vyúčtovala dle platného číselníku Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR pro dané období fakturou číslo ze dne 26. 11. 2019 na částku 1 019 Kč a žalovaný ji přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Žalovanému byla dne 9. 11. 2019 žalobkyní poskytnuta lékařská služba, a to ošetření na úrazové ambulanci – výkon ústavní pohotovostní služby, cílené vyšetření traumatologem, a vyšetření na pracovišti radiodiagnostiky – RTG prstů a záprstních kůstek ruky nebo nohy, RTG kostí a kloubů končetin, když žalovaný nebyl v České republice zdravotně pojištěn, jak žalobkyně ověřila. Žalobkyně žalovanému tyto lékařské služby vyúčtovala dle platného číselníku Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR pro dané období fakturou číslo ze dne 26. 11. 2019 na částku 1 019 Kč, se splatností dne 10. 12. 2019, a následně jej ještě vyzvala k zaplacení vyúčtované částky výzvou ze dne 1. 9. 2020. Žalovaný na vyúčtované služby ničeho neuhradil, resp. nic takového v řízení netvrdil ani neprokázal, stejně jako v řízení netvrdil a neprokázal, že by měl k datu lékařského výkonu uzavřeno odpovídající zdravotní pojištění, ze kterého měl být lékařský výkon hrazen.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Dle § 372 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen“ zákon o zdravotnických službách”) je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

8. Dle § 2847 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), hradí v pojištění pro případ nemoci pojistitel za pojištěného oprávněné osobě v ujednaném rozsahu náklady nebo ujednanou částku na zdravotní péči vzniklé v důsledku nemoci nebo následku úrazu a úkonů souvisících se zdravotním stavem pojištěného, zejména s nemocí, úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo dispenzární péčí nebo s jinými skutečnostmi souvisejícími se zdravotním stavem pojištěného.

9. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, poskytovatelé a další subjekty poskytující hrazené služby při vykazování zdravotních výkonů používají seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování a zdravotní pojišťovna tento způsob vykazování akceptuje, nedohodnou-li si se zdravotní pojišťovnou jiný způsob vykazování. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování.

10. Vzhledem ke skutkovému závěru soudu a shora uvedenému právnímu hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotnické služby, které mu nebyly kryty ze zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl zdravotně pojištěným v České republice, a žalovaný byl proto dle ustanovení § 372 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotnických službách povinen tyto služby hradit. Žalovaná byl povinen svůj dluh, cenu poskytnutých zdravotnických služeb, uhradit dle předloženého vyúčtování, když mezi účastníky nebyla jiná splatnost dluhu sjednána, což neučinil, a dostal se tak do prodlení a žalobkyně je proto v souladu s ustanovením § 1970 o. z. oprávněna požadovat vedle dlužné částky zaplacení též úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši odpovídající hodnotě provedených zdravotních služeb spolu s úrokem z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.