22 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 019 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 019 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu úhrady za lékařskou službu, a to za ambulantní vyšetření dne 9. 11. 2019 v odštěpném závodě žalobkyně v Krajské zdravotní, a.s. - [anonymizována dvě slova] v [obec], konkrétně za ošetření na úrazové ambulanci – výkon ústavní pohotovostní služby, cílené vyšetření traumatologem, a vyšetření na pracovišti radiodiagnostiky – RTG prstů a záprstních kůstek ruky nebo nohy, RTG kostí a kloubů končetin, když žalovaný nebyl dle zjištění žalobkyně v České republice zdravotně pojištěn a jiné zdravotní pojištění žalobkyni nedoložil, a proto žalobkyně žalovanému tyto lékařské služby vyúčtovala dle platného číselníku Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR pro dané období fakturou [číslo] ze dne 26. 11. 2019 na částku 1 019 Kč a žalovaný ji přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Žalovanému byla dne 9. 11. 2019 žalobkyní poskytnuta lékařská služba, a to ošetření na úrazové ambulanci – výkon ústavní pohotovostní služby, cílené vyšetření traumatologem, a vyšetření na pracovišti radiodiagnostiky – RTG prstů a záprstních kůstek ruky nebo nohy, RTG kostí a kloubů končetin, když žalovaný nebyl v České republice zdravotně pojištěn, jak žalobkyně ověřila. Žalobkyně žalovanému tyto lékařské služby vyúčtovala dle platného číselníku Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR pro dané období fakturou [číslo] ze dne 26. 11. 2019 na částku 1 019 Kč, se splatností dne 10. 12. 2019, a následně jej ještě vyzvala k zaplacení vyúčtované částky výzvou ze dne 1. 9. 2020. Žalovaný na vyúčtované služby ničeho neuhradil, resp. nic takového v řízení netvrdil ani neprokázal, stejně jako v řízení netvrdil a neprokázal, že by měl k datu lékařského výkonu uzavřeno odpovídající zdravotní pojištění, ze kterého měl být lékařský výkon hrazen.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Dle § 372 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen“ zákon o zdravotnických službách”) je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

8. Dle § 2847 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), hradí v pojištění pro případ nemoci pojistitel za pojištěného oprávněné osobě v ujednaném rozsahu náklady nebo ujednanou částku na zdravotní péči vzniklé v důsledku nemoci nebo následku úrazu a úkonů souvisících se zdravotním stavem pojištěného, zejména s nemocí, úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo dispenzární péčí nebo s jinými skutečnostmi souvisejícími se zdravotním stavem pojištěného.

9. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, poskytovatelé a další subjekty poskytující hrazené služby při vykazování zdravotních výkonů používají seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování a zdravotní pojišťovna tento způsob vykazování akceptuje, nedohodnou-li si se zdravotní pojišťovnou jiný způsob vykazování. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování.

10. Vzhledem ke skutkovému závěru soudu a shora uvedenému právnímu hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotnické služby, které mu nebyly kryty ze zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl zdravotně pojištěným v České republice, a žalovaný byl proto dle ustanovení § 372 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotnických službách povinen tyto služby hradit. Žalovaná byl povinen svůj dluh, cenu poskytnutých zdravotnických služeb, uhradit dle předloženého vyúčtování, když mezi účastníky nebyla jiná splatnost dluhu sjednána, což neučinil, a dostal se tak do prodlení a žalobkyně je proto v souladu s ustanovením § 1970 o. z. oprávněna požadovat vedle dlužné částky zaplacení též úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši odpovídající hodnotě provedených zdravotních služeb spolu s úrokem z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.