23 C 3/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kuncem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa o stanovení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen s účinností od [datum] platit na výživu žalobkyně výživné ve výši [částka] měsíčně, vždy do každého 25.dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Dluh na výživném pro žalobkyni za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] je žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy spolu s běžným výživným k rukám žalobkyně, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem listopad 2021.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně částku [částka].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost platit výživné pro žalobkyni v částce [částka] měsíčně s účinností od února 2020, zaplatit nedoplatek na výživném pro žalobkyni za dobu od února 2020 do tři dnů od právní moci rozsudku a nahradit žalobkyni náklady soudního řízení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že je dcerou žalovaného, v době své nezletilosti byla žalobkyně svěřena do péče žalovaného, od února 2020 však žalobkyně u žalovaného nebydlí, když z domácnosti žalovaného odešla, kdy další pobyt u žalovaného byl pro žalobkyni s ohledem na časté rozepře a urážky mezi žalobkyní a žalovaným a žalobkyní a manželkou žalovaného neúnosný. Žalovaný kromě toho znemožnil žalobkyni přístup do domácnosti výměnou zámků, žalobkyni si zablokoval na Facebooku a když si odnášela žalobkyně některé věci z domácnosti žalovaného, hodil po ní žalovaný jeden pytel. Žalobkyně od odchodu z domácnosti žalovaného bydlí u svého přítele [jméno] [příjmení], u jeho matky a manžela jeho matky. [jméno] [příjmení] je stejně jako žalobkyně studentem bez příjmů. Opatrovnický soud v odůvodnění svého rozsudku, kterým zamítl v červenci 2020 návrh matky žalobkyně na svěření tehdy nezletilé žalobkyně do péče matky vyzval žalovaného, aby začal pravidelně přispívat na výživu žalobkyně. Žalobkyni živí od února 2020 matka jejího přítele se svým manželem, ačkoliv k žalobkyni nemají vyživovací povinnost, matka žalobkyně pak platí žalobkyni výživné. Žalovaný nehradil na výživu žalobkyně ničeho, až v dubnu 2021 zaplatil žalovaný žalobkyni částku [částka] s tím, že se jedná o výživné za dobu od prosince 2020 do dubna 2021 a na výživném bude dále platit [částka] měsíčně. Žalobkyně však má za to, že adekvátním je výživné nejméně v částce [částka] měsíčně, tato částka odpovídá věku žalobkyně, faktu, že žalobkyně nežije u žádného z rodičů a také životní úrovni a příjmu žalovaného. Žalobkyně v době podání žaloby byla studentkou třetího ročníku [ulice] zdravotnické školy v [anonymizováno] ulici v [obec], po maturitě chce ve studiu pokračovat, měsíční náklady žalobkyně jsou [částka], mezi tyto náklady patří náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně, náklady za telefon [částka] měsíčně, jídlo [částka] měsíčně, oblečení [částka] měsíčně, drogerii [částka] měsíčně, kosmetiku [částka] měsíčně, kadeřníka [částka] měsíčně, antikoncepci [částka] měsíčně, jízdné na praxi [částka] měsíčně, učebnice do školy [částka] měsíčně, příspěvek do školních fondů [částka] měsíčně, [částka] na volný čas. Výživné žádá žalobkyně přiznat od února 2020, neboť od tohoto měsíce nežije v domácnosti žalovaného, kdy k odchodu byla donucena okolnostmi a nebyla v domácnosti žalovaného již vítána. Nelze vyživovací povinnost rodičů přenášet na jiné osoby, v daném případě na rodinu přítele žalobkyně.

2. Žalovaný s žalobou žalobkyně převážně nesouhlasil. Žalovaný by souhlasil se stanovením výživného žalovanému pro žalobkyni v částce [částka] měsíčně, kdy tuto částku již žalovaný na výživném počínaje výživným za měsíc listopad 2020 platí a dle žalovaného je proto na místě výživné pro žalobkyni stanovit žalovanému ve výši [částka] měsíčně do budoucna. Žalovaný si je vědom své vyživovací povinnosti k žalobkyni, poukazuje však na to, že vyživovací povinnost k žalobkyni má také matka žalobkyně, která dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši [částka]. Zatímco matka žalobkyně je povinna platit na výživném pro žalobkyni [částka] měsíčně, žalobkyně žádá po žalovaném, který má příjem oproti matce jen o [částka] až [částka] měsíčně vyšší, aby platil na výživném více než dvojnásobnou částku. Žalovaný poukazuje na to, že má stejně jako matka žalobkyně další vyživovací povinnost, a to k synovi [jméno], avšak zatímco matka žalobkyně vyživovací povinnost k synovi plní jen placením výživného ve výši [částka] měsíčně, nese žalovaný veškeré náklady syna, který s žalovaným žije ve společné domácnosti. Při rozhodnutí by mělo být vzato v úvahu i to, že žalobkyně odešla z domácnosti žalovaného svévolně v době nezletilosti, rozhodla se žít vlastním životem, s přítelem, ke kterému se nastěhovala, odmítla se podrobit autoritě žalovaného, tedy svého otce, přičemž žalobkyně se chovala před svým odchodem nevhodně, odmítala své rodině pomoci, účastnit se běžných prací, projevovala nedostatek sounáležitosti s rodinou. Dle žalovaného je nutné zohlednit také fakt, že se žalobkyně vzdala peněžitého plnění ve výši [částka] představovaného dluhem matky žalobkyně na výživném pro žalobkyni, který vznikl tím, že matka žalobkyně po dobu, kdy byla žalobkyně v péči žalovaného, neplatila výživné na žalobkyni a výživu žalobkyně (a stejně tak i jejího bratra) musel zcela financovat žalovaný. Žalobkyně mohla částku [částka] použít na svoji výživu a tato částka by ji vystačila na úhradu jejich potřeb až na dobu dvou let, rozhodně by tato částka pokryla dobu od odchodu žalobkyně z domácnosti žalovaného do současnosti.

3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dále uvedené listinné důkazy, vyslechl žalobkyni a žalovaného a provedl výslech svědků, a to matky žalobkyně [celé jméno svědkyně], přítele žalobkyně [jméno] [příjmení], matky přítele žalobkyně [jméno] [příjmení] a manžela matky přítele žalobkyně [jméno] [příjmení].

4. Z opatrovnického spisu žalobkyně, který byl veden po dobu nezletilosti žalobkyně a jejího dnes již rovněž zletilého bratra [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum], u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. [spisová značka], vyplývá, že žalovanému nebylo výživné pro žalobkyni ani pro jejího bratra dosud nikdy stanoveno, což souvisí s tím, že žalobkyně i její bratr byli v době své nezletilosti svěřeni rozsudkem soudu do péče žalovaného (otce) a výživné tak bylo stanoveno pouze jejich matce. Poměry žalobkyně a jejího bratra byly (a pokud jde o výživné, nadále jsou) upraveny rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byli oba tehdy nezletilí sourozenci [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) a [celé jméno žalovaného] svěřeni do péče otce (žalovaného) a matce bylo stanoveno pro každého z tehdy nezletilých sourozenců výživné ve výši [částka] měsíčně, stejná úprava platila i pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Tento rozsudek byl následně ve výroku o péči i ve výrocích o výši výživného potvrzen jako věcně správný rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V době rozhodování soudu byli žalobkyně a její bratr žáky prvního stupně základní školy, žalovaný byl zaměstnán s čistým měsíčním příjmem [částka], matka žalobkyně podnikala s příjmem [částka] měsíčně, avšak soud vycházel jako z potenciálního příjmu matky ve výši [částka] měsíčně, kterého matka žalobkyně dosahovala u posledního zaměstnavatele, kdy zaměstnání ukončila z vlastního rozhodnutí. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že matka žalobkyně se neúspěšně domáhala snížení výživného pro své děti nebo upuštění od povinnosti platit výživné pro své děti. Dne [datum] Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], zamítl návrh, kterým se matka žalobkyně domáhala, aby jí byla žalobkyně svěřena do péče. V rámci tohoto řízení bylo zjištěno, že žalobkyně opustila domácnost žalovaného, kterému byla svěřena do péče a bydlí u svého přítele a jeho matky, kde chce také zůstat. Soud konstatoval, že matka nemá podmínky pro péči o žalobkyni, žalobkyně si přeje žít v domácnosti svého přítele a je na rodičích, aby dostáli své rodičovské odpovědnosti a respektovali rozhodnutí své dcery a také ji začali pravidelně přispívat na výživu, pokud tak neučiní, podá jejich dcera návrh na určení výživného ihned po dosažení zletilosti.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Žalobkyně a žalovaný shodně uvedli, že žalobkyně je studentkou [ulice] zdravotnické školy v [obec], aktuálně čtvrtého ročníku, žalobkyně od února 2020 nebydlí s žalovaným a žalovaný hradí výživné pro žalobkyni ve výši [částka] měsíčně s účinností od listopadu 2020.

6. K potřebám žalobkyně bylo zjištěno z výpovědi žalobkyně, která pokud jde o potřeby žalobkyně, nebyla žalovaným rozporována, že žalobkyně studuje na střední zdravotnické škole obor asistent zubního technika, jedná se o čtyřletý studijní obor s maturitou, nyní je žalobkyně ve čtvrtém ročníku, po dokončení střední školy chce žalobkyně studovat na vysoké škole, připravuje se na přijímací zkoušky na [anonymizována dvě slova], obor zubní lékař, případně dentální hygiena, na obor dentální hygiena se bude žalobkyně hlásit také na univerzitu v [obec]. Žalobkyně absolvuje kurz zaměřený na přípravu na přijímací zkoušky na vysokou školu, tento kurz bude probíhat v [obec] a stojí [částka]. Se současným studiem žalobkyně na střední zdravotnickéškole jsou spojeny náklady na pořízení školních pomůcek, zdravotnických nástrojů, kufříku na nástroje, frézek, kalhot, tyto náklady činí [částka] ročně (v této souvislosti žalobkyně jako příklad těchto výdajů doložila dodací list Rotadent spol. s. r. o., ze kterého vyplývá pořízení zdravotnického materiálu v celkové výši [částka] v červnu 2021, jedná se o leštící kotouček, leštící gumu a TF, torpédo, křížový břit). Další náklady představují učebnice, kdy některé lze sehnat levně od starších spolužáků, některé je třeba kupovat, takto musela žalobkyně pořídit učebnici anglického jazyka za [částka]. Cestovní náklady žalobkyně za cestu do školy a ze školy činí [částka] měsíčně. Na obědy žalobkyně ve škole od doby, kdy nebydlí u žalovaného, nechodí, oběd ve škole stojí [částka]. V rámci školy probíhají sportovní kurzy, exkurze včetně exkurzí a zájezdů do zahraničí, kdy však tyto akce byly v roce 2020 a v roce 2021 zrušeny v souvislosti s opatřeními proti šíření koronaviru. Žalobkyně má zájem o účast na těchto kurzech a akcích, vodácký kurz stojí [částka], lyžařský kurz [částka], zahraniční pobyt [částka] až [částka] (žalovaný k účasti žalobkyně na školních akcích uvedl, že krátce před odchodem žalobkyně z domácnosti žalovaného se účastnila žalobkyně školního zájezdu do [obec], který hradil žalovaný, a to částkou [částka]). Žalobkyně nemá zdravotní omezení, docházela k psychologovi z důvodu psychických problémů, úzkostí, nezvládání stresu, terapii ukončila dva týdny před jednáním soudu, neboť psycholožka ji sdělila, že další terapie není nutná, v případě potřeby se však na ni může žalobkyně obrátit. Žalobkyně se nevěnuje organizované zájmové činnosti. Žalobkyně nemá žádný pravidelný příjem, pouze příležitostné si vydělala hlídáním dítětem, a to [částka] za jedno hlídání, takto hlídala nejvýše čtyřikrát do roka, jinak žádné příjmy vyjma výživného od rodičů nemá. Z výpovědi žalobkyně a svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno a potvrzeno, že žalobkyně bydlí v domácnosti svého přítele [jméno] [příjmení], jeho matky a manžela matky přítele žalobkyně, v domácnosti bydlí ještě osmnáctiletý syn [jméno] [příjmení], vztah žalobkyně a [jméno] [příjmení] trvá tři roky. Po žalobkyni nebylo dosud ze strany manželů [příjmení] požadováno, aby se podílela na nákladech na bydlení, celkové náklady na bydlení v domě, ve kterém rodina [příjmení] bydlí, činí dle výpovědi manželů [příjmení] [částka] až [částka] ročně, jde o náklady za energie. Z výpovědi zmíněných svědků pak bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] dosud není výdělečně činný, studuje dvouletý nástavbový obor, nyní je ve druhém ročníku, jeho potřeby hradí rodiče, od matky přítele žalobkyně a jejího manžela dostávají žalobkyně a [jméno] [příjmení] měsíčně částku [částka], za kterou si kupují jídlo, na bydlení přispívat nemusí, kromě toho matka přítele žalobkyně občas žalobkyni koupí oblečení, kosmetiku, drogerii a když matka přítele žalobkyně vaří, tak i pro žalobkyni a jejího přítele.

7. K dosavadnímu plnění vyživovací povinnosti rodiči žalobkyně k žalobkyni bylo, jak již bylo uvedeno výše, zjištěno, že žalovaný platí výživné pro žalobkyni v částce [částka] měsíčně s účinností od listopadu 2020. Žalobkyně a žalovaný shodně uvedli, že kromě výživného žalovaný na potřeby žalobkyně nijak nepřispívá a za dobu od odchodu žalobkyně z domácnosti žalovaného nepřispíval. Žalovaný má sice zřízeno inkaso k úhradě obědů obou svých dětí ve škole, avšak žalobkyně na obědech ve škole za dobu, po kterou u žalovaného nežije, nikdy nebyla. Z výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi matky žalobkyně bylo k plnění vyživovací povinnosti k žalobkyni matkou žalobkyně zjištěno, že matka žalobkyně zasílá žalobkyni na výživném od prosince 2020 částku [částka] měsíčně, tehdy matka žalobkyně výživné navýšila, protože jí byl přiznán invalidní důchod a tedy zvýšil se její celkový příjem, do té doby hradila po dobu, kdy již pobývala žalobkyně v domácnosti [anonymizováno], výživné pro žalobkyni ve výši [částka] měsíčně. Z doby, kdy bydlela žalobkyně u žalovaného, pochází dluh matky žalobkyně na výživném pro žalobkyni, tento dluh dosáhl výše [částka] a byl vymáhán exekučně, exekuci vedl soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Ústí nad Labem. Žalobkyně a matka žalobkyně se však po nabytí zletilosti žalobkyně dohodly, že žalobkyně bude souhlasit se zastavením exekuce a matka žalobkyni dluh na výživném postupně uhradí dle svých možností (za splátky dluhu nepovažují žalobkyně a její matka platby běžného výživného, které hradí matka žalobkyně žalobkyni od prosince 2020 v částce [částka] měsíčně), takto již matka žalobkyně splatila [částka], z této částky si žalobkyně pořídila postel a zaplatila přípravné kurzy k přijímacím zkouškám na vysokou školu. Matka žalobkyně žalobkyni požádala o zastavení exekuce, protože měla za to, že ji ukončení exekuce psychicky pomůže a bude si moci hledat lepší zaměstnání a dluh doplatit. Oproti tomu dluh na výživném pro bratra žalobkyně [celé jméno žalovaného], který byl rovněž exekučně vymáhán soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Ústí nad Labem, matka žalobkyně uhradila jednorázovou platbou ve výši [částka] (tuto platbu potvrdil také žalovaný) poté, co jí byl v prosinci 2020 přiznán zpětně invalidní důchod a matka žalobkyně tak obdržela jako doplatek důchodu částku [částka]. [příjmení] [jméno] platí matka žalobkyně výživné ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně je s matkou v telefonickém i osobním kontaktu, žalobkyně matku navštěvuje přibližně jednou měsíčně, matka žalobkyně bydlí v [obec].

8. K okolnostem odchodu žalobkyně z domácnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že manželka žalovaného a její syn se vůči žalobkyni chovali způsobem, který byl již nesnesitelný, vyjadřovali se vulgárně o příteli žalobkyně, jeho rodině, žalovaný, když po něm žalobkyně chtěla, aby toto řešil, žalobkyni nepomohl, říkal, ať si toho nevšímá. Jednoho dne pak došlo k urážkám ze strany syna manželky žalovaného a žalovaný nechtěl žalobkyni, když to s ním chtěla řešit poslouchat, a manželka žalovaného řvala na žalobkyni, že si zase něco vymýšlí. Žalobkyně kontaktovala svého přítele [jméno] [příjmení], požádala jej, aby pro ni přijel, žalobkyně chtěla u přítele zůstat přes jarní prázdniny a pak se vrátit k žalovanému, žalovaný však napsal žalobkyni, že se již vracet nemá a když si jela žalobkyně pro věci do domácnosti žalovaného, zjistila, že byl vyměněn zámek, žalobkyně klíče od domu neobdržela a nemá je dosud, žalovaný dal žalobkyni pytle s jejími věcmi, některé věci jako jsou klávesy, boty, kabáty, brusle však chyběly a žalobkyně je dodnes neobdržela. Se svým bratrem je žalobkyně od té doby v kontaktu hodně málo, žalobkyně si myslí, že žalovaný a jeho manželka působí na bratra žalobkyně v tom směru, že žalobkyně je ta špatná. Žalovaný uvedl, že před odchodem žalobkyně z jeho domácnosti docházelo k vyhroceným situacím, konfliktům mezi žalobkyní a ostatními členy domácnosti, stávalo se, že žalobkyně nechtěla pomáhat s pracemi v domě, místo toho odjela za přítelem, v pokoji měla nepořádek, ke zhoršení vztahů docházelo, když se žalobkyně dostala do puberty. U žalovaného žalobkyně bydlela sedm let. Manželka žalovaného občas žalobkyni seřvala, když s ní byly problémy, někdy byla i vulgární, ale stejně tak i žalobkyně. Žalobkyně s manželkou žalovaného měly spory, vzájemně si nadávaly. Žalovaný se pokoušel nastolit v rodině klid. Po odchodu žalobkyně, ke kterému došlo v nočních hodinách a žalovaný se o něm dozvěděl až následující ráno od syna, žalobkyně bydlí v rodině [příjmení], v době jejího odchodu již v jejím pokoji již chyběla asi třetina jejich věcí, tedy dle žalovaného žalobkyně odchod od žalovaného plánovala, její odchod dle žalovaného souvisel dle žalovaného s tím, že se zamilovala. Když se žalovaný žalobkyně ptal, kdy se vrátí, odpověděla, že se už nevrátí, na to žalovaný reagoval tak, ať se tedy nevrací. Žalovaný vyměnil elektronické zabezpečení dveří, pokud však žalobkyně chtěla vstoupit do domu, mohla žalovaného kontaktovat. Žalobkyně po svém odchodu nezvedala žalovanému telefony, žalovaný záhy pochopil, že se již žalobkyně nevrátí. Protože žalobkyně s žalovaným nekomunikovala, neříkala mu, že něco potřebuje, neplatil ji žádné výživné. Následně začal platit [částka] měsíčně, tuto částka si určil proto, že výživné v této výši má stanovené matka žalobkyně, která ale řadu let výživné pro své děti neplatila, žalovaný má za to, že nyní by tedy mohla platit více než žalovaný, který hradí náklady na potřeby syna a má náklady na zajištění provozu domu, ve kterém bydlí. Žalovaný odmítl, že by prodával věci žalobkyně, připustil, že inzeroval s manželkou klávesy, tyto klávesy však považoval za své vlastnictví, kupoval je za přispění svého otce s tím, že je bude užívat žalobkyně, která však na ně již několik lze nehrála, protože se nepodařilo klávesy prodat, žalovaný je daroval známým pro jejich dceru. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že příčinou odchodu žalobkyně z domácnosti žalovaného mělo být psychické šikanování žalobkyně ze strany manželky žalovaného a jejího syna, manželka žalovaného prý například rozprodával oblečení žalobkyně. Žalobkyně jedno dne svědkovi volala, ať pro ni přijede, potom dostala žalobkyně zprávu od žalovaného, ať se nevrací a žalovaný vyměnil zámky, vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se již nezlepšily. Soud má za to, že z výpovědí účastníků i svědka [příjmení] je zcela zřejmé, že došlo k narušení vztahů mezi žalobkyní a žalovaným, k odchodu žalobkyně z domácnosti žalovaného, kterému žalovaný neodporoval a záhy jej akceptoval a nečinil žádné kroky k nápravě vztahu s žalobkyní. Od odchodu žalobkyně z domácnosti žalovaného žalovaný vyživovací povinnost k dceři neplnil, až následně začal platit výživné pro žalobkyni ve výši [částka] měsíčně. Pro potřeby řízení o stanovení výživného jsou tato zjištění dostatečná a není potřeba se podrobněji zabývat vztahy mezi členy rodiny žalovaného a žalobkyní v době před odchodem žalobkyně z domácnosti žalovaného, zvlášť v situaci, kdy z tvrzení účastníků je zřejmé, že, jak je ostatně v takovýchto případech běžné, původcem problémů, které vyvrcholily odchodem žalobkyně z domácnosti žalovaného, a narušením vzájemných vztahů mezi nimi nebyla jen jedna ze stran řízení.

9. K poměrům žalovaného bylo zjištěno z výpovědi žalovaného a z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, že žalovaný pracuje jako vedoucí dopravy ve [právnická osoba] a.s., průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil v období od ledna 2020 do prosince [částka] a v období od ledna 2021 do května [částka], žalovaný pracuje u tohoto zaměstnavatele šestým rokem. Z výpovědi žalovaného bylo dále zjištěno, že žalovaný je vyučen v oboru automechanik, po celou svoji kariéru pracuje v automobilovém průmyslu. Jiné příjmy než ze zaměstnání žalovaný nemá (jak potvrzují i zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení a Úřadu práce České republiky) Žalovaný bydlí v rodinném domě o velikosti 600 m2, bydlí zde s manželkou, jejím osmnáctiletým synem a se svým synem [celé jméno žalovaného], splácí hypoteční úvěr na pořízení domu, ve kterém bydlí, ve výši [částka] měsíčně, náklady za energie v souvislosti s užíváním domu činí [částka] měsíčně za elektrický proud, [částka] měsíčně za vodu, [částka] ročně za uhlí, [částka] ročně pojištění domu. Manželka žalovaného pracuje jako provozní v penzionu s příjmem [částka] měsíčně čistého. Z výpisu z katastru nemovitostí, zprávy registru vozidel a výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je výlučným vlastníkem zmíněného domu, dále vlastní automobil, rok výrobky 2007, automobil, rok výroby 1998 (tento vůz užívá syn žalovaného), motocykl, rok výroby 1992 a tři přípojná vozidla. Z výpovědi žalovaného a žalobkyně a z údajů v centrální evidenci obyvatel soud zjistil, že žalovaný má dvě děti, kromě žalobkyně ještě zletilého syna [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum], který žije s žalovaným ve společné domácnosti, je studentem čtvrtého ročníku střední školy, obor programování strojů.

10. K poměrům matky žalobkyně soud zjistil ze svědecké výpovědi matky žalobkyně, že matka žalobkyně pracuje již rok jako asistent pedagoga ve výchovném ústavu na částečný úvazek v rozsahu 30 hodin s čistým měsíčním příjmem [částka] a od prosince 2020 pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši [částka] měsíčně, invalidní důchod jí byl přiznán s ohledem na [anonymizována dvě slova], matka žalobkyně dochází k psychologovi, [anonymizováno], v minulosti byla dvakrát v [anonymizováno] léčebně, s ohledem na svůj psychický stav by nevydržela pracovat na plný úvazek. Žalobkyně má středoškolské vzdělání s maturitou chemického zaměření, v době společného soužití s žalovaným byla zaměstnána s vyšším příjmem, než jaký má dosud, její práce spočívala v projekční činnosti, následně toto zaměstnání ukončila z vlastního rozhodnutí, protože začala v tomto oboru podnikat, v souvislosti s rozpadem vztahu s žalovaným však u ní začaly psychické problémy, matka žalobkyně dělala při výkonu práce chyby. Před nástupem do současného zaměstnání měla matka žalobkyně pouze brigády s nižším příjmem než má dosud. Matka žalobkyně bydlí s manželem v rodinném domě, jehož je manžel spoluvlastníkem, v domě jsou tři místnosti a koupelna, manželství uzavřeli v říjnu 2020. Matka žalobkyně s manželem před uzavřením manželství společně nehospodařili a v souvislosti s uzavřením manželství uzavřeli formou notářského zápisu dohodu, na jejímž základě společné jmění manželů nevzniklo. Náklady za bydlení hradí manžel svědkyně. Manžel svědkyně pracuje jako vedoucí kuchyně ve výchovném ústavu s příjmem kolem [částka] měsíčně. Matka žalobkyně nevlastní hodnotnější majetek (jak potvrzují zprávy z katastru nemovitostí a registru vozidel), nemá jiné než zmíněné příjmy (jak potvrzuje zpráva Úřadu práce České republiky). Z výpovědi svědkyně a údajů v centrální evidence obyvatel soud zjistil, že matka žalobkyně má kromě žalobkyně ještě jedno dítě, a to již zmíněného [celé jméno žalovaného], narozeného dne [datum], který je studentem střední školy, výživné pro syna má stanoveno v částce [částka] měsíčně. <i>11. Podle § 911 odst.1, odst.2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>12. Podle § 912 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>13. Podle § 913 odst.1, odst.2 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>14. Podle § 914 o.z., je-li více povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.</i> <i>15. Podle § 915 odst.1 o.z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>16. Podle § 921 odst. o.z., výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.</i> <i>17. Podle § 922 odst.1 o.z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne.</i> 18. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná. Žalovaný je otcem žalobkyně, žalobkyně není schopna sama se živit, když je studentkou střední školy, aktuálně čtvrtého ročníku, vyživovací povinnost rodičů k žalobkyni tedy nadále trvá, ostatně v tomto směru mezi účastníky nebyl spor. [příjmení] se týkal rozsahu, v jakém by měl žalovaný svoji vyživovací povinnost k žalobkyni plnit. Žalovaný svoji vyživovací povinnost k žalobkyni plnil po dobu, po kterou žalobkyně žila s žalovaným ve společné domácnosti, tedy do ledna 2021 tím, že hradil běžné potřeby žalobkyně. Po odchodu žalobkyně z domácnosti žalovaného žalovaný vyživovací povinnost k žalobkyni plnit přestal, když od února 2021 do října 2021 na výživu žalobkyně nepřispěl vůbec a od listopadu 2021 na výživu žalobkyně přispívá částkou [částka] měsíčně. [příjmení] ve výši [částka] měsíčně, kterou žalovaný žalobkyni hradí jako výživné však není dostatečná, neboť neodpovídá zákonem stanoveným kritériím pro stanovení výživného. Je tedy na místě stanovit žalovanému povinnost platit výživné pro žalobkyni od února 2020, od tohoto měsíce již žalobkyně nebydlela s žalovaným a žalovaný neplnil řádně (tedy v plném rozsahu) svoji vyživovací povinnost k žalobkyni. K odchodu žalobkyně sice došlo v době, kdy byla žalobkyně nezletilá a rozsudkem soudu byla svěřena do péče žalovaného a odejít z domácnosti žalovaného se rozhodla sama žalobkyně a až dodatečně žalovaný tento postoj žalobkyně akceptoval, avšak tím, že žalobkyně přestala žít v domácnosti žalovaného, nezanikla vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni ani nedošlo k omezení rozsahu této vyživovací povinnosti. Výživné má za cíl uspokojit potřeby vyživované osoby, která se není schopna sama živit, nelze prostřednictvím institutu výživného snižováním výživného pod výživné odpovídající zákonem stanoveným požadavkům sankcionovat dítě za jeho chování, se kterým se rodič neztotožňuje nebo jej považuje za neadekvátní, nevhodné nebo nedůvodné. V daném případě je přitom zjevné, že odchod žalobkyně z domácnosti žalovaného nebyl zcela svévolný a bezdůvodný, když i žalovaný přiznává konflikty v rodině, které se nepodařilo vyřešit tak, aby nedošlo k narušení vztahů mezi žalobkyní a členy rodiny žalovaného. Postup žalovaného, který reagoval na odchod žalobkyně tím, že přestal přispívat na potřeby žalobkyně, nelze akceptovat, nejednalo se o přiměřenou reakci na jistě pro žalobkyni i žalovaného složitou situaci, která nastala, když lze předpokládat, že žalobkyně ani žalovaný si nepřáli, aby došlo k narušení jejich vzájemných vztahů. Ostatně pokud by žalobkyně v domácnosti žalovaného zůstala, žalovaný by nepochybně svoji vyživovací povinnost k žalobkyni plnil a není na místě, aby byl fakticky své vyživovací povinnosti k žalobkyni zbaven nebo byla tato vyživovací povinnost zmírněna stanovením nižšího výživného jen proto, že žalobkyně od února 2020 nebydlela a nadále nebydlí s žalovaným ve společné domácnosti. V tuto chvíli je kromě toho žalobkyně zcela svéprávná a je na ní, aby se rozhodla, kde a s kým bude bydlet, na vyživovací povinnost rodičů však případné rozhodnutí dítěte, že nebude žít s rodiči, vliv nemá. Stejně tak nelze stanovit žalovanému nižší výživné než, na jaké má žalobkyně nárok, s odkazem na to, že žalovaný plní vyživovací povinnost k synovi [jméno] v podstatně větším rozsahu než jeho matka. Při rozhodování o výživném pro dítě je sice potřeba přihlédnout k dalším vyživovacím povinnostem rodičů, nikoliv však takovým způsobem, že by plnění vyživovací povinnosti k jednomu z dětí bylo upřednostněno před plněním vyživovací povinnosti k jinému z dětí. Je pravděpodobné, že výše výživného, které platí zletilému synovi [celé jméno žalovaného] jeho matka a které bylo stanoveno v době, kdy byl [celé jméno žalovaného] žákem prvního stupně základní školy, je v tuto chvíli již nepřiměřeně nízké, v důsledku čehož se zvyšuje rozsah, v jakém svoji vyživovací povinnost k synovi fakticky plní žalovaný. Avšak tento stav je řešitelný jedině tím, že se zletilý [jméno] bude domáhat, aby mu jeho matka platila vyšší výživné než dosud. Nelze však postupovat tak, že by bylo stanoveno žalovanému nižší výživné k žalobkyni, než jaké jinak žalobkyni náleží, s odůvodněním, že výživné stanovené dosud matce syna žalovaného k tomuto synovi je nepřiměřeně nízké. Vyživovací povinnost ke každému z dětí je třeba posuzovat samostatně a nikoliv snad postupovat tak, že v případě dvou společných dětí rodičů bude jednomu z dětí platit první z rodičů vyšší výživné a druhý z rodičů nižší a druhému z dětí bude naopak první z rodičů platit nižší výživné a druhý z rodičů výživné vyšší. Stejně tak nepovažuje soud za relevantní pro stanovení výše výživného námitku žalovaného, že žalobkyně se vzdala výživného od matky tím, že souhlasila se zastavením exekuce, ve které byl dluh matky žalobkyně na výživném pro žalobkyni vymáhán. Uvedené exekuční řízení se týkalo vymáhání dluhu na výživném, který nevznikl v době od února 2020, kdy již žalobkyně nebydlí s žalovaným, po tuto dobu již matka žalobkyně žalobkyni výživné platila, exekuce se týkala dluhu na výživném za starší období, kdy je sice pravdou, že v tomto období musel žalovaný nutně hradit náklady žalobkyně zcela, aniž by se mohl spoléhat na výživné od matky žalobkyně, avšak výživné byť tehdy splatné k rukám otce žalobkyně bylo tehdy a je i nyní po nabytí zletilosti žalobkyně výživným pro žalobkyni, v daném případě výživným za dobu, kdy ještě žalobkyně bydlela u žalovaného a které mělo vést k úhradě jejích potřeb právě v té době, nikoliv v době od února 2020. Nelze proto k dluhu matky žalobkyně na výživném pro žalobkyni za dobu do ledna 2020 jakkoliv přihlížet při určování výživného žalovanému pro dobu od února 2020. Ostatně pokud by mělo být k tomuto dluhu na výživném přihlíženo, muselo by být stejně tak přihlédnuto k platbě matky žalobkyně ve prospěch syna matky žalobkyně a žalovaného, kdy matka žalobkyně v prosinci 2020 uhradila dluh na výživném pro syna ve výši kolem [částka], při aplikace názoru vysloveného žalovaným by tak k další vyživovací povinnosti rodičů žalobkyně, kterou mají k tomu synovi, nemohlo být přihlédnuto v takovém rozsahu, jako kdyby tato platba nebyla zohledněna. Soud má nicméně za to, že jakékoliv započítávání výživného od jednoho z rodičů vůči výživnému od druhého rodičů je zcela nepřípustné a nelze odůvodnit stanovení nízkého výživného nebo dokonce žádného výživného jednomu z rodičů tím, že druhý z rodičů doplatil dluh na výživném z minulosti a z částky, kterou dítě jako tento dluh obdrželo (nebo mohlo obdržet, pokud by se jí nevzdalo) tak má hradit své současné potřeby, když se jedná o výživné, které mělo hradit minulé potřeby dítěte, nikoliv potřeby současné. Soud má tedy za to, že není dán žádný z žalovaným uváděných důvodů, kterými žalovaný odůvodňoval svůj návrh stanovit mu výživné pro žalobkyni ve výši, která jinak zjevně neodpovídá zákonem stanoveným kritériím, tedy možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům povinných (možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům jednoho z rodičů ve vztahu k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům druhého z rodičů) a odůvodněným potřebám dítěte za současného požadavku na shodnou životní úroveň rodičů a dítěte.

19. Žalobkyní navrhované výživné ve výši [částka] měsíčně shledal soud za adekvátní, vystihující výdělkové, majetkové poměry a životní úroveň obou rodičů a odůvodněné potřeby žalobkyně. Žalobkyně je studentkou maturitního ročníku střední školy, je již zletilá a má evidentně potřeby odpovídající potřebám dospělého člověka, ať již jde o náklady na stravování, oblékání, obuv, hygienické a další potřeby a má rovněž výdaje spojené se studiem na střední škole (výdaje na dopravu, nákup školních pomůcek, učebnic, materiálu potřebného k praktické části výuky), přičemž poměry rodičů umožňují i účast žalobkyně na sportovních kurzech školy, školních zájezdech nebo jiných školních akcích. Další výdaje pak vznikly žalobkyni v souvislosti s přípravou na přijímací zkoušky na vysokou školu, kdy účast na přípravných kurzech nebo pořízení studijních materiálů je jistě v zájmu žalobkyně, kdy je v zájmu žalobkyně, aby dosáhla pokud možno co nejvyššího vzdělání a žalobkyně tak měla do budoucna možnost pracovního uplatnění odpovídajícího jejím možnostem a schopnostem, tedy i tyto výdaje lze považovat za účelně vynaložené. S ohledem na to, že žalobkyně je v maturitním ročníku střední školy a připravuje se současně k přijímacím zkouškám na vysokou školu, nelze po ní v tuto chvíli požadovat, aby získávala prostředky na úhradu svých potřeb nebo jejich části prací. Přestože ze strany rodiny přítele žalobkyně není zatím požadováno, aby se žalobkyně podílela na nákladech na bydlení, nelze ani tyto náklady žalobkyně opomenout, neboť tyto náklady by zde byly i pokud by bydlela žalobkyně u svých rodičů a je proto třeba je zohlednit, kdy s ohledem na to, že žalobkyně bydlí v pětičlenné domácnosti, kde se náklady za bydlení pohybují kolem [částka] měsíčně, připadá na žalobkyni, která je zletilá a má obdobné potřeby jako ostatní členové domácnosti částka [částka] měsíčně. Přítel žalobkyně pak s ohledem na to, že je rovněž studentem, žádné příjmy nemá a je svoji výživou závislý na svých rodičích, tedy k soužití žalobkyně s přítelem nelze přihlížet v tom směru, že by mělo mít vliv na výši výživného, stejně tak nelze při stanovení výše výživného přihlížet k dosavadnímu přístupu manželům [příjmení], kteří ačkoliv k tomu nebyli a nejsou povinni, fakticky financovali žalobkyni významnou část jejích potřeb, když takovýto postup lze chápat jako dočasné řešení stavu, kdy žalovaný neplnil řádně svoji vyživovací povinnosti k žalobkyni, která by se jinak nebýt finanční pomoci [anonymizováno] dostala do existenčních problémů. Žalovaný dosahuje příjmu ve výši [částka] až [částka] měsíčně, má další vyživovací povinnost k synovi ve věku žalobkyně, vlastní rodinný dům, který sdílí s manželkou, která je výdělečně činná, dále vlastní motorová vozidla, matka žalobkyně má celkový příjem [částka] měsíčně, stejně jako žalovaný má vyživovací povinnost k synovi ve věku žalobkyně, nevlastní hodnotnější majetek, žije s manželem, který je rovněž výdělečně činný. Po zohlednění výše uvedených odůvodněných potřeb žalobkyně a poměrů jejich rodičů má soud za to, že výživné pro žalobkyni stanovené žalovanému v částce [částka] měsíčně odpovídá zjištěným poměrům a zákonem stanoveným kritériím, a to i s ohledem na to, že žalovaný na potřeby žalobkyně vyjma výživného nepřispívá vůbec. Výživné v částce [částka] měsíčně pak zcela odpovídá také doporučující tabulce Ministerstva spravedlnosti České republiky pro stanovení výše výživného. Žalobkyni bylo v době od února 2020 do listopadu 2020 sedmnáct let, od listopadu 2020 je žalobkyni osmnáct let. Pro věk 15 až 17 let se doporučená výše výživného pohybuje od 16 % do 22 % z příjmu výživou povinného, pro věk od 18 let výše je pak doporučováno stanovit výživné v rozmezí od 19 % do 25 %. Žalovanému stanovené výživné představuje přibližně 17 % z příjmu žalovaného, tedy pohybuje se pod dolní hranicí rozmezí pro věk od 18 let a na spodní hranici rozmezí pro věk od 15 až 17 let. Je tedy i s přihlédnutím k této, byť doporučující tabulce, zřejmé, že výživné stanovené žalovanému pro žalobkyni v částce [částka] měsíčně nelze považovat za nepřiměřené, naopak výživné v této výši zohledňuje i další vyživovací povinnost, kterou má žalovaný k synovi ve věku žalobkyně, kdy nebýt této vyživovací povinnosti, bylo by na místě uvažovat o stanovení výživného ve vyšší částce. Soudem stanovené výživné pak reflektuje i poměry matky žalobkyně, která má rovněž k žalobkyni vyživovací povinnost a její příjem je o něco nižší než příjem žalovaného. I v případě výživného pro žalobkyni pak platí, že soudem dosud stanovené výživné pro matku žalobkyně ve výši [částka] měsíčně, o kterém bylo rozhodnuto v dávné minulosti, může být v případě, bude-li podán návrh na zvýšení výživného, zvýšeno a nelze tedy bez dalšího argumentovat tím, že výživné stanovené žalovanému pro žalobkyni ve výši [částka] měsíčně neodpovídá výživnému stanovenému dosud pro žalobkyni matce v částce [částka] měsíčně. Ostatně matka žalobkyně platí nyní výživné pro žalobkyni ve vyšší částce, než je stanoveno rozsudkem soudu. Žalovaný je povinen platit výživné pro žalobkyni vždy do každého 25.dne v měsíci, za který je výživné hrazeno, k rukám již zletilé žalobkyně.

20. Výživné pro žalobkyni bylo žalovanému stanoveno zpětně od [datum], když právě od měsíce února 2020 žalovaný svoji vyživovací povinnost k žalobkyni neplnil, přičemž výživné pro dítě lze stanovit až tři roky zpětně od podání návrhu. Soud vypočetl dluh žalovaného na výživném pro žalobkyni za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný měl dle tohoto rozsudku platit výživné pro žalobkyni v částce [částka] měsíčně od února 2020. Za dobu od února 2020 do srpna 2021, tedy do vyhlášení rozsudku, tak činí částka, kterou měl žalovaný na výživném žalobkyni zaplatit, celkem [částka] (19 měsíců x [částka]) Protože však žalovaný zaplatil na výživném pro žalobkyni na výživném za toto období (konkrétně za dobu od listopadu 2020 do srpna 2021) celkem [částka] (10 měsíců x [částka]), činí jeho dluh na výživném pro žalobkyni za dobu od [datum] do [datum] celkem [částka] ([částka] – [částka]). Soud proto uložil žalovanému zaplatit dluh na výživném pro žalobkyni ve výši [částka]. Soud s ohledem na výši dluhu na výživném umožnil žalovanému jeho úhradu ve splátkách přiměřených výši dluhu a poměrům účastníků, kdy zejména přihlédl k další vyživovací povinnosti, kterou má žalovaný vůči svému synovi, jenž má také potřeby dospělého člověka a k příjmu žalovaného. Žalovanému stanovil soud splátky ve výši [částka] měsíčně, kdy splátky v této výši umožní ještě úhradu dluhu v přiměřené době (i s ohledem na to, že lze předpokládat, že žalobkyně bude po dokončení střední školy dále studovat) a současně s přihlédnutím k výši běžného výživného stanoveného tímto rozsudkem i výživného, které platí žalobkyni její matka, nepřivede rozložení úhrady dluhu žalovaného na výživném do splátek žalobkyni do stavu, kdy by její odůvodněné potřeby nebyly uspokojeny. Určení nižších splátek v úvahu nepřicházelo, neboť je třeba vzít v úvahu, že žalovaný si stav, kdy mu vznikl nemalý dluh na výživném, zavinil sám tím, že od února 2020 neplnil svoji vyživovací povinnost k žalobkyni vůbec a s účinností od listopadu 2020 ji plnil zcela nedostatečným způsobem, v rozsahu, který zjevně neodpovídal jeho poměrům a potřebám žalobkyně, přičemž výživné nenavýšil ani poté, co obdržel předžalobní výzvu žalobkyně, ze které bylo zřejmé, že výživné v částce [částka] považuje žalobkyně za nepřiměřeně nízké a neakceptovatelné. Splátky ve výši [částka] měsíčně je žalovaný povinen platit počínaje měsícem listopad 2021, k rukám žalobkyně, a to vždy do 25.dne měsíce, pod ztrátou výhody splátek, nezaplatí-li tedy žalovaný byť jen jedinou splátku dlužného výživného včas, stane se celý dluh na výživným splatným najednou.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Dle tohoto ustanovení přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl spor mezi žalobkyní a žalovaným o výši výživného v rozsahu převyšujícím částku [částka] měsíčně, kdy žalovaný souhlasil se stanovením výživného pro žalobkyni v částce [částka] měsíčně, žalobkyně žádala stanovit žalovanému výživné v částce o [částka] měsíčně vyšší. [příjmení] se tedy týkal výživného v rozsahu částky [částka] měsíčně. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, která ve věci učinila pět úkonů právní služby, kdy se jednalo o úkony účelné, potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyně, směřující k uložení povinnosti žalovanému platit výživné pro žalobkyni. Zástupkyně žalobkyně učinila úkony převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst.1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. -,,dále jen,,advokátní tarif“), výzva k plnění ze dne [datum] se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst.1 písm. d) advokátního tarifu), písemné podání ve věci samé – sepsání žaloby (§ 11 odst.1 písm. d) advokátního tarifu), účast u jednání soudu dne [datum] v délce trvání 3 hodiny, 15 minut – každé započaté dvě hodiny jednání se považují za jeden úkon (§ 11 odst.1 písm. g) advokátního tarifu). Za každý z těchto úkonů náleží náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst.3 advokátního tarifu) a odměna advokáta. Protože předmětem právní služby je opětující se plnění na dobu neurčitou, stanoví se dle ustanovení § 8 odst.2 advokátního tarifu tarifní hodnota jako pětinásobek hodnoty ročního plnění. Sport se týkal výživného v částce [částka] měsíčně (rozdíl mezi žalobkyní požadovaným výživným v částce [částka] měsíčně a žalovaným akceptovaným výživným v částce [částka] měsíčně), pětinásobek hodnoty ročního plnění tak činí 180 000 ([částka] x 12 měsíců x 5 let). Tarifní hodnotě [částka] odpovídá odměna za jeden úkon ve výši [částka] (§ 7 bod 5) advokátního tarifu). Protože zástupkyně žalobkyně učinila pět úkon právní služby, náleží jí odměna dle advokátního tarifu ve výši [částka] a náhrada hotových výdajů ve výši [částka], celkem tedy částka [částka]. Proto soud uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení právě částku [částka], a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Žalovanému soudu uložil zaplatit náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), když neshledal důvody pro stanovení delší lhůty k plnění, a to i s ohledem na to, že poměry žalovaného již zohlednil tím, že umožnil žalovanému úhradu dluhu na výživném pro žalobkyni ve splátkách. Pokud žalovaný setrvával na svém stanovisku, kdy odmítal platit žalobkyni vyšší výživné než [částka] měsíčně, což je částka, která již jen s ohledem na věk žalobkyně a výši příjmu žalovaného je zjevné nepřiměřeně nízká, vystavil se tím sám riziku, že pokud bude v řízení o výživném zcela neúspěšný, bude mu uloženo hradit náklady řízení vzniklé žalobkyni.