23 C 3/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kuncem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o snížení výživného pro zletilé dítě

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal snížení výživného, stanoveného dosud žalobci pro žalovaného rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně na částku ve výši 1 500 Kč měsíčně s účinností od [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného částku 24 006,40 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na náhradě nákladů řízení žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 24 006,40 Kč.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu pro [část Prahy] dne [datum] domáhal, aby mu bylo sníženo výživné, které je povinen platit žalovanému, tedy svému synovi, z částky 7 000 Kč měsíčné na částku 1 500 Kč měsíčně Žalobu odůvodnil žalobce tak, že vyjma výsluhového příspěvku od [ulice] České republiky nemá žádné jiné příjmy, a to v důsledku vojenského konfliktu na Ukrajině, kdy došlo k úplnému zastavení možnosti obdržení plateb za podnikatelskou činnost žalobce, který působí jako osoba samostatně výdělečně činná pro jediného klienta z [země], přičemž již před [anonymizováno] konfliktem byl problém se zaplacením faktur. [ulice] výdaje žalobce spojené s podnikáním jsou 44 066 Kč, žalobce svoji situaci hodnotí jako stav kritické finanční tísně. Po napravení stávající situace bude žalobce sám iniciovat navýšení výživného pro žalovaného cestou dohody. V průběhu řízení žalobce žalobu doplnil tak, že se domáhá snížení výživného pro žalovaného na částku 1 500 Kč měsíčně s účinností od podání žaloby, tedy od [datum]. Dále žalobce zdůraznil, že jeho návrh je reakcí na tíživou finanční situaci, do které se dostal, kdy mu vznikají stále další dluhy, nežije již nadstandardním způsobem života jako v době předchozího řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně a pokud se jeho poměry změní tak, že budou obdobné jako v době předchozího rozsudku soudu, bude opět platit výživné v tehdy stanovené výši.

2. Okresní soud pro [část Prahy] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný s žalobou žalobce nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že žalobcem navrhované výživné pro žalovaného odpovídá sotva věku novorozence, neodpovídá nárokům, potřebám žalovaného a možnostem, schopnostem žalobce, žalovaný je studentem vysoké školy, řádně studuje, má běžné zájmové aktivity a potřeby, rekreačně sportuje. Žalobce se dlouhou dobu nepodílel nijak na zabezpečení žalovaného, platil nepřiměřeně nízké výživné, o žalovaného nepečoval, nedával mu dárky, neprojevoval o něj zájem a preferoval na jeho úkor svoji novou rodinu, které dopřával vysoký životní standard včetně rozsáhlého rodinného domu, dovolených, automobilů, v jejich prospěch se také vzdal značného prospěchu z vypořádání společného jmění manželů a zavázal se k placení vysokého výživného, sám žalobce měl vysokou životní úroveň, vysoké náklady na cestování, více automobilů, stylový motocykl, stravoval se v restauracích, jak popsal v předchozím řízení o výživném. Žalobce je zdráv, má vysokou kvalifikaci v oboru práce se [anonymizováno], řemeslnou kvalifikaci, možná i vysokoškolské vzdělání, má tak možnost stabilního pracovního poměru s příjmem umožňujícím mu poskytovat výživné pro žalovaného, který je jeho nejstarším dítětem, v podnikatelské i veřejné sféře existuje převis poptávky po zaměstnancích v manuálních řemeslných profesích, výuce, bezpečnostních službách, státní správě, je na žalobci, aby si zajistil pravidelný příjem (nad rámec výsluhového příspěvku) umožňující plnění vyživovací povinnosti V závěrečném návrhu pak žalovaný poukázal na postup žalobce, který upřednostňuje své dvě nezletilé dcery před žalovaným, těmto dětem navíc kompenzuje vyživovací povinnost tím, že se jim věnuje, v minulosti se vzdal v rámci vypořádání společného jmění manželů s bývalou manželkou značné částky a v nedávné době užil částku 500 000 Kč na úpravu bytu, který mu nepatří. Vyživovací povinnost je třeba plnit v reálném čase, pokud se žalobce rozhodl vyčkávat na to, až se restartuje jeho kariéra a nenechal se místo toho zaměstnat na pozicích odpovídajících jeho kvalifikaci, nemohou jí tyto postupy k tíži žalovaného. Žalobce se mohl v běžném náboru nechat zaměstnat u [ulice] ČR, Policie ČR, Vězeňské služby, v komerční sféře, již mohla uplynout zkušební doba, doba zácviku a zvýšit se tak jeho příjem u těchto zaměstnavatelů, kdy do té doby mohl čerpat žalobce ze svých úspor, které místo toho žalobce utratil, a to i za rekonstrukci bytu, ke které přistoupil v době, kdy byl bez příjmu, kromě toho si žalobce udržuje nadále i za pomoci přátel vysokou životní úroveň, má k dispozici osobní automobil, motocykl, rozsáhlou sbírku [anonymizováno], studuje druhou vysokou školu.

4. O výživném pro žalovaného bylo rozhodováno naposledy rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Soud si zapůjčil od Okresního soudu v Berouně spis vztahující se k tomuto řízení a seznámil se s obsahem tohoto rozsudku a také listin relevantních i pro aktuální řízení o snížení výživného.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo výživné stanovené dosud žalobci (v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně v postavení žalovaného) pro žalovaného (v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně v postavení žalobce) rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j.. [spisová značka], částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně, zvýšeno na částku ve výši 7 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], s tím, že výživné je splatné do 15.dne v měsíci předem a nedoplatek na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 27 500 Kč bylo uloženo žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 200 Kč pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K poměrům [celé jméno žalovaného] tehdy soud zjistil, že [celé jméno žalovaného] je studentem vysoké školy, a to prvního ročníku [anonymizováno] fakulty [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v [obec], bakalářského studijního programu, obor politologie a společenské vědy, příjmy neměl, v minulosti měl brigády, ale v takovém případě nezvládal řádně studovat. Žalovaný bydlel se svojí matkou v družstevním bytě s náklady na bydlení 7 568 Kč měsíčně, měl výdaje na stravu 5 000 Kč měsíčně, za mobilní telefon 401,25 Kč měsíčně, náklady spojené se studiem na vysoké škole ve výši 150 Kč měsíčně za dopravu, 100 Kč ročně za knihovnu, 850 Kč ročně za učebnice, 150 Kč měsíčně za tisk a papír, dále náklady 8 000 Kč ročně za oblečení, 3 516 Kč ročně za obuv, 520 Kč měsíčně za vstupné do bazénu a 500 Kč měsíčně náklady za chov kočky, další výdaj se týkal pořízení počítače a činil 6 000 Kč ročně, žalovaný nosil brýle které pořizuje za 5 000 Kč až 5 800 Kč. Matka [celé jméno žalovaného] dosahovala příjmu ze zaměstnání 34 557 Kč měsíčně. K poměrům Bc. [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že [celé jméno žalobce] od října 2018 živnostenská oprávnění v oboru ostraha majetku a osob a výroba, ochod a služby, v přiznání k dani z příjmů za rok 2019 vykázal příjem 817 238 Kč, výdaje uplatňoval paušálem 60 %, základ daně činil 326 895 Kč, v roce 2020 mu bylo od klientů vyplaceno za jeho služby celkem 718 284,25 Kč, tedy v průměru 59 857 Kč měsíčně. [celé jméno žalobce] vlastnil vozidlo [anonymizováno] XC 90, které pořídil za 200 000 Kč, vozidlo [anonymizováno] 850, které kupoval za 20 000 Kč, jde o vozidlo rok výroby 1992, bydlel v pronajatém bytě s náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně, hradil zálohy na důchodové pojištění částkou 3 987 Kč měsíčně a na zdravotní pojištění částkou 2 352 Kč měsíčně, platil si soukromé životní pojištění částkou 585 Kč měsíčně. Před zahájením podnikatelské činnosti působil jako voják z povolání, zdravotní omezení neměl. Kromě příjmů z podnikání pobíral žalobce výsluhový příspěvek ve výši 13 446 Kč měsíčně a v rámci programu Covid obdržel dotaci 15 000 Kč za rok, soud vycházel z hrubého příjmu žalobce v průměrné výši 74 090 Kč měsíčně (59 857,02 Kč měsíčně z podnikání + 12 985 Kč z výsluhového příspěvku + 15 000 Kč ročně z programu Covid). V rámci podnikání pracoval žalobce pro [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizována tři slova], žalobce vlastnil [anonymizováno] v hodnotě 230 000 Kč, které potřebuje k práci, stravoval se výhradně ve fast foodech, což jej vyšlo denně na 522 Kč, náklady za civilní oblečení a obuv měl 5 000 Kč ročně, za [anonymizováno] oblečení a obuv celkem 12 500 Kč ročně, zakoupil si [anonymizováno] výbavu za 26 500 Kč a za čištění [anonymizováno] platil 250 Kč měsíčně, splácel úvěr z doby manželství s bývalou manželkou, splátka úvěru činila 3 791 Kč měsíčně a splácel spotřebitelský úvěr splátkami ve výši 1 974 Kč měsíc, úvěr si vzal na bydlení v bytě, do kterého se stěhoval, za telefon a internet měl výdaje kolem 1 100 Kč měsíčně, 200 Kč za hodinu platil za pronájem střelnice, kam chodil třikrát týdně na tři hodiny, platil si munici 1 000 Kč za jednu návštěvu [anonymizováno], účastnil se závodů ve [anonymizováno] pětkrát až šestkrát ročně, startovné činilo 1 500 Kč až 6 000 Kč. Žalobce studoval [anonymizováno] institut [anonymizováno] studií, školné činilo 6 000 Kč za semestr, zbývaly mu dva semestry do konce studia a aktuálně měl studium přerušené. Bylo zjištěno, že žalobce má vyživovací povinnost ke třem dalším dětem, kdy rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla schválena dohoda [celé jméno žalobce], jako otce, a jeho nyní již bývalé manželky [jméno] [příjmení], dle které se jejich děti [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], svěřují do péče matky a jejich otec, tedy [celé jméno žalobce] se zavázal platit výživné pro dceru [jméno] ve výši 5 000 Kč měsíčně a pro dceru [jméno] ve výši 4 000 Kč měsíčně, v průběhu řízení odhadl svůj čistý příjem žalobce na částku 45 000 Kč měsíčně. Dále má žalobce dceru [jméno] [příjmení], narozenou dne narozenou dne [datum], které je žalobce povinen platit výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně. Na základě dohody o vypořádání majetkových vztahů uzavřené mezi [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] připadla [celé jméno žalobce] částka 1 000 000 Kč, dle závěrů Okresního soudu v Berouně se žalobce bezdůvodně vzdal v rámci vypořádání částky [částka], neboť polovina hodnoty aktiv společného jmění manželů činila [částka] zohlednění výdajů a potřeb [celé jméno žalovaného] a poměrů jeho otce a s přihlédnutím k tomu, že [celé jméno žalobce] se zbavil bezdůvodně značného majetkového prospěchu z vypořádání společného jmění manželů považoval Okresní soud v Berouně navýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně za přiměřené a dosud hrazené výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně (žalobce platil svému synovi na výživném dlouhodobě o 500 Kč měsíčně více, než bylo stanovené rozsudkem soudu, tyto platby soud zohlednil ve výši nedoplatku na výživném) za nepřiměřeně nízké.

6. Z listin ze spisu Okresního soudu v Berouně, sp.zn. [spisová značka] pak soud provedl důkaz těmi listinami, které mají význam i pro zjištění skutkového stavu v aktuálním řízení. Z rodného listu žalovaného je zřejmé, že rodiči žalovaného jsou žalobce a [celé jméno svědkyně], narozená dne [datum]. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byl svěřen tehdy nezletilý žalovaný do péče matky a žalobci bylo stanoveno výživné pro syna ve výši 1 000 Kč měsíčně, tehdy neměl žalobce jiné vyživovací povinnosti, matka žalovaného byla na mateřské dovolené, pobírala dětský příspěvek 500 Kč měsíčně, žalobce pracoval s příjmem 15 122 Kč měsíčně. Z potvrzení [anonymizováno] školy [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o výši příjmu matky žalovaného je zřejmý průměrný čistý měsíční matky žalovaného za dobu od ledna 2020 do prosince 2020 ve výši 34 557 Kč. Z rozsudku Okresního soudu Praha- západ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], vyplývá, že tímto rozsudkem bylo stanoveno žalobci výživné pro jeho tehdy nezletilou dceru [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], ve výši 4 500 Kč měsíčně, příjem žalobce činil tehdy 36 721 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] je zřejmé, že manželství [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno, tomuto rozsudku předcházel rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byly upraveny poměry nezletilých dětí žalobce a [jméno] [příjmení], tedy nezletilé [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], a nezletilé [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], soud schválil dohodu rodičů o úpravě poměrů těchto nezletilých, dle které obě nezletilé byly svěřeny do péče matky, žalobce se zavázal platit výživné pro nezletilou [jméno] ve výši 5 000 Kč měsíčně a pro nezletilou [jméno] ve výši 4 000 Kč měsíčně, v průběhu řízení žalobce svůj čistý měsíční příjem odhadl na částku 45 000 Kč měsíčně (včetně výsluhového příspěvku), nezletilé dcery žalobce byly obě žákyněmi základní školy. Z dohody [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] dne [datum] bylo zjištěno, že tito nyní již bývalí manželé vypořádali dohodou své poměry tak, že manželka převzala závazky z úvěrových smluv, kde činila nesplacená část úvěru 126 [číslo] a manžel převzal závazky z úvěrové smlouvy, kde činila nesplacená část úvěru 76 506,42 Kč, manželka se stal vlastníkem dvou osobních automobilů, manžel vlastníkem dvou osobních automobilů, a to automobilů [anonymizováno] XC 90, [anonymizováno] 850 a také motocyklu [příjmení] [jméno] a bylo dohodnuto, že závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru na pořízení rodinného domu, kde činila nesplacená část úvěru ke dni uzavření dohody [částka], bude uhrazen z prodeje budovy [adresa], rodinného domu v katastrálním území [obec], který byl součástí společného jmění manželů, přičemž částka, která zbude z kupní ceny po úhradě hypotečního úvěru bude rozdělena mezi manžele tak, že [celé jméno žalobce] připadne částka [částka] a zbylá část bude uhrazena [jméno] [příjmení]. Z přiloženého výpisu z katastru nemovitosti je zřejmé, že součástí společného jmění manželů žalobce a jeho bývalé manželky byl dům [adresa] v části [územní celek] v katastrálním území [obec], nikoliv pozemek, na němž byl vystavěn, tedy pozemek St. 459 a přilehlý pozemek parcelní [číslo] v katastrálním území [obec], když tyto pozemky byly výlučným vlastnictvím [jméno] [příjmení] [jméno] kupní smlouvy uzavřené dne [datum] (tedy ještě před rozvodem manželství žalobce a [jméno] [příjmení]) mezi žalobcem, a [jméno] [příjmení], jako prodávajícími, a Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], jako kupujícími, a související smlouvy o úschově uzavřené mezi stejnými účastníky a advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], je zřejmé, že pozemky parcelní číslo St. 459, [číslo] v katastrálním území [obec] ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení] a stavba [adresa] v části [územní celek], stojící na pozemku St. 459 v katastrálním území [obec], byly převedeny na kupující za kupní cenu v celkové výši [částka] s tím, že na pozemky připadá [částka] a na dům [částka]. Kupní cena domu ve společném jmění manželů tedy činila [částka]. Z celkové kupní ceny byla vyplacena prodávajícím částka 7 [anonymizována dvě slova], 71 Kč, z toho [částka] na účet žalobce a [částka] (zahrnující kupní cenu pozemků [částka]) na účet [jméno] [příjmení], zbývající část kupní ceny co do částka [částka] směřovala na mimořádnou splátku zmíněného hypotečního úvěru a co do částky [částka] byla uhrazena provize realitní kanceláře. Pokud soud odečte od kupní ceny domu ve výši [částka] mimořádnou splátku hypotečního úvěru, tedy závazku, který byl rovněž součástí společného jmění manželů ve výši [částka] a provizi realitní kanceláře ve výši [částka], dostane se mu částky [částka], pokud od této částky soud odečte ještě zbývající závazky z úvěrových smluv, které byly součástí [anonymizováno] jmění manželů, tedy částky [částka], [částka], 76 [anonymizováno], [částka], jak jsou uvedeny v dohodě o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství, činí zůstatek aktiv společného jmění manželů žalobce a [jméno] [příjmení] částku [částka], v tomto směru tedy dospěl soud na podkladě listin ke stejným závěrům jako Okresní soud v Berouně v předchozím řízení o výživném vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. Přestože polovinou této částky je částka [částka], dostalo se žalobci částky [částka] a bývalé manželce částky [částka], tedy v důsledku této dohody obdržel žalobce o [částka] méně, než by mu náleželo (nebýt této dohody) s ohledem na to, že podíly manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné (§ 742 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

7. K poměrům žalobce soud zjistil z údajů v centrální evidence obyvatel, že žalobce má čtyři děti, tedy žalovaného, nyní již zletilou dceru [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], nezletilé dcery [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], žalobce je od [datum] rozvedený. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobce je od [datum] držitelem živnostenského oprávnění pro koncesovanou živnost ostraha majetku a osob a dále pro živnost výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Z přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 soud zjistil, že žalobce vykázal příjem z podnikání za tento rok ve výši 719 281 Kč, výdaje byly uplatněny v paušální výši 60 %, tedy v částce 431 569 Kč, základ daně tedy činil 287 712 Kč, žalobce uplatnil v daňovém přiznání odečet úroků ve výši 50 013 Kč a za soukromé životní pojištění ve výši 7 020 Kč, jako druh činnosti uvedl konzultační činnost. Z přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 soud zjistil, že žalobce vykázal příjem z podnikání za tento rok ve výši¨ 296 133 Kč, výdaje byly uplatněny paušálem 60%, tedy v částce 177 680 Kč, základ daně tak činil 118 453 Kč, žalobce neuplatňoval odčitatelné položky, jako druh činnosti uvedl konzultační činnost. Z oznámení [stát. instituce] České republiky a výpovědi žalobce soud zjistil výši výsluhového příspěvku žalobce, který činil od [datum] 13 446 Kč měsíčně a od [datum] byl navýšen na 13 684 Kč měsíčně a od [datum] na 14 646 Kč měsíčně. Z údajů v katastru nemovitostí a registru vozidel vyplývá, že žalobce nevlastní žádné nemovitosti, dle údajů v registru vozidel žalobce vlastní od roku 1997 vozidlo [anonymizována dvě slova] 1.4 (z výpovědi žalobce však bylo zjištěno, že toto vozidlo mu bylo odcizeno již v roce 1998, stejně jako motocykl JAWA), od května 2021 vozidlo [anonymizováno] V70, dle výpovědi žalobce se jedná o vozidlo, rok výroby 2002, které žalobce koupil v roce 2021, avšak až po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Berouně o výživném, za kupní cenu 90 000 Kč. Naopak žalobce na podzim roku 2021 prodal vozidlo [anonymizováno] XC [anonymizováno] za 130 000 Kč. K vozidlu [anonymizováno] V50, které žalobce vlastní dle údajů registru vozidel, žalobce uvedl, že jej nikdy nevlastnil (na rozdíl od zmíněného vozidla [anonymizováno] XC 290, které nebylo uvedeno v registru vozidel jako jeho vlastnictví). Žalobce dále doplnil, že užívá motocykl [příjmení] [jméno], ale není a nikdy nebyl jeho vlastníkem, motocykl vlastní [jméno] [příjmení], a žalobce jej bezplatně užívá na základě dohody s tímto svým kamarádem, k tomuto motocyklu lze doplnit, že žalobce není uveden jako jeho vlastník v registru vozidel, avšak motocykl [příjmení] [jméno] byl předmětem vypořádání společného jmění manželů žalobce a jeho bývalé manželky, proto lze mít pochybnosti o tom, jak je to s vlastnickými právy k tomuto motocyklu.

8. Soud z účastnické výpovědi žalobce zjistil vývoj podnikání žalobce v období let 2021 až 2022 a postupy, které žalobce zvolil a reagoval jimi na vývoj svého podnikání. K předmětu svého podnikání žalobce upřesnil, že se jedná o [anonymizováno] a [anonymizována čtyři slova], kde [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], fyzickou ostrahu osob a také střelecký výcvik. Do jara 2021 měl žalobce klienta [anonymizována tři slova], šlo o stěžejního klienta, příjem z práce pro tohoto klienta byl dostatečný pro úhradu potřeb a závazků žalobce. Smlouva byla vypovězena ze strany tohoto klienta, protože klient přišel o zakázky v souvislosti s omezením pohybu v důsledku opatření proti šíření koronaviru a tím poklesla i poptávka po službách žalobce. Žalobce mohl mít během spolupráce s tímto klientem i jiné klienty, avšak jen za předpokladu, že by byl přesto hlavnímu klientovi vždy k dispozici podle potřeb klienta. Po ukončení této spolupráce s [anonymizována tři slova], jednal žalobce s jinými potenciálními klienty, pro které by vykonával obdobné činnosti v podobném rozsahu, zatím se mu ale nikdy nepodařilo dosáhnout uzavření smlouvy, a to z důvodů na straně potenciálních klientů, jednalo se o šest až sedm potenciálních klientů. Žalobce však stále věří, že získá takovéto zakázky a obnoví se tak jeho příjmy z podnikání. V souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině přišel žalobce o možnost obnovení kontraktu s [anonymizována tři slova], neboť tento klient je orientován na [anonymizováno] klienty. Žalobce se také neúspěšně snažil o obnovení spolupráce s [právnická osoba], s touto společností v minulosti (ještě před rozsudkem Okresního soudu v Berouně) ukončil spolupráci po odstěhování této společnosti na [anonymizováno], nyní byl ochoten pro tuto společnost znovu pracovat, bydlet přes týden na ubytovně, ale u této společnosti nebylo volné místo. Žalobce dále uvedl, že v případě uzavření smlouvy s klientem, která mu zajistí podobné příjmy jako v minulosti musí být připraven ihned zakázky realizovat, nemůže být proto zaměstnán v zaměstnání, ze kterého by nemohl okamžitě odejít, stejně tak odmítá možnost zaměstnání s příjmy, které by nepostačily k úhradě jeho nákladů. Své potřeby a závazky žalobce dosud hradil z peněz, které získal v rámci vypořádaní společného jmění manželů a z prodeje vozidla [anonymizována dvě slova], tyto úspory a zdroje však vyčerpal na podzim roku 2021. Obligatorní výdaje žalobce související s podnikáním jsou záloha na sociální pojištění 3 501 Kč měsíčně, záloha na zdravotní pojištění 2 627 Kč měsíčně, naopak žalobce již nemá výdaje spojené se [anonymizováno] přípravou, [anonymizováno] závody, neboť [anonymizováno] přípravu z finančních důvodů ukončil a proto i pozbyl reálné možnosti provádět [anonymizováno] výcvik klientů, neboť bez přípravy si nelze udržet výkonnost potřebnou k realizaci [anonymizováno] přípravy, neúčastí na závodech pak žalobce ztrácí dobré jméno. a tím i klesá poptávka po jeho službách v této oblasti. [anonymizováno], které žalobce vlastnil v době rozhodování Okresního soudu v Berouně, vlastní žalobce i nadále, jedná se o celkem sedm [anonymizováno], jejichž hodnota klesá, nejdražší z nich, [anonymizováno] stála 45 000 Kč a k tomu [anonymizováno] 60 000 Kč, [anonymizováno] stála 26 000 Kč. Podnikatelské prostory žalobce nemá, zaměstnance žalobce nemá a nikdy neměl. Žalobce má nadále čtyři vyživovací povinnosti, nedomáhal se soudní cestou snížení výživného ve vztahu k žádné ze svých dcer (jak potvrzují i sdělení Okresního soudu v Berouně a Okresního soudu pro [část Prahy]), ve vztahu k dceři [jméno] to odůvodňuje tím, že s její matkou není v kontaktu, pokud jde o nezletilé dcery, uvedl žalobce, že se s jejich matkou, tedy svoji bývalou manželkou mimosoudně dohodli, že žalobce bude platil výživné dle svých možností, tedy matka dětí netrvá na placení výživného ve výši dle rozsudku. Žalobce dále splácí Okresnímu soudu v Berouně náklady předchozími řízení o výživném splátkami ve výši 1 000 Kč měsíčně, a splácí splátkami ve výši 3 773 Kč měsíčně půjčku od [právnická osoba], kterou si bral v zimě 2021 na rekonstrukci bytu, ve kterém bydlí, šlo o půjčku 300 000 Kč, dále splácí téže bance úvěr, který splácel již v době předchozího rozsudku soudu o výživném splátkami ve výši 1 963 Kč měsíčně, zbývá doplatit asi 40 000 Kč Náklady žalobce na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně, žalobce bydlí v pronajatém bytě o velikosti 2+kk, jedná se o byt ve vlastnictví [anonymizováno], na základě smlouvy s [anonymizováno] a rozhodnutí [anonymizováno] rady užívá žalobce byt za nižší než tržní nájemné, avšak financuje rekonstrukci bytu. Práce na rekonstrukci bytu zadal žalobce jinému členovi [anonymizováno] a zaplatil mu za ně 300 000 Kč, protože nebyly dokončeny všechny práce, objednal si žalobce u jiné firmy zbývající práce týkající se rekonstrukce bytu, což stálo dalších 200 000 Kč (žalobce k tomu doplnil, že práce týkající se rekonstrukce bytu si objednal svým jménem, nikoliv jménem [anonymizováno]). K důvodům rekonstrukce bytu žalobce uvedl, že byt byl neobyvatelný, deset let v něm nikdo nebydlel, žalobce považoval rekonstrukci za nezbytnou. Žalobce chce v tomto bytě bydlet, protože má žalobce blízký vztah k [anonymizováno], která jej vlastní, působí v této [anonymizováno] jako [anonymizováno] a rád by v [anonymizováno] působil i v budoucnu, nyní studuje vysokou školu [anonymizováno], je v posledním ročníku, školné za semestr činí 6 500 Kč, žalobce jej však z finančních důvodů nezaplatil. Ke svým výdajům na stravování žalobce uvedl, že se již nestravuje ve fastfoodech, snaží se stravovat levně, vaří si levné polévky apod. nebo se stravuje u známých, pokud jej pozvou na návštěvu. Žalobce v roce 2022 po dobu dvou až tří měsíců vykonával práce pro společnost [právnická osoba], společnost se zabývá výrobou tlumičů, doplňků na [anonymizováno], tehdy tato společnosti rekonstruovala provozovnu a žalobce se na této rekonstrukci podílel svojí prací, vydělal si takto celkem 25 000 Kč, nejednalo se o práci od pondělí do pátku, pracoval dle potřeb společnosti, svoji práci vyfakturoval, tyto práce skončily na začátku května 2022. K možnostem vykonávat podnikatelskou činnost ve stávajícím oboru činnosti v České republice žalobce uvedl, že pokud by se zabýval například ostrahou objektů, nepokrylo by to ani jeho náklady a závazky, práce pro zahraničního klienta je odměňována mnohem vyššími částkami než práce pro klienta v České republice. Pokud by žalobce odešel pracoval za nižší částku, domnívá, se,že pokud by se chtěl následně vrátit k činnosti, kterou dosud vykonával, tak by nepomohlo, pokud by měl v životopise napsáno, že pracoval třeba jako běžný strážný, navíc by nemohl ihned opustit zaměstnání, získal-li by významnou zakázku v rámci svého podnikání. K důvodům, pro které žalobce s bývalou manželkou v rámci vypořádání uzavřel dohodu, dle které větší část aktiv společného jmění manželů připadla bývalé manželce žalobce uvedl, že tak učinil z citových důvodů.

9. Z výpovědi žalobce bylo dále zjištěno, že žalobce je zdravý, je absolventem střední stavební školy a absolventem bakalářského oboru andragogika na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], v minulosti působil deset let jako [anonymizováno] a následně deset let jako [anonymizováno] z povolání, z [anonymizováno] odešel v souvislosti se zrušením útvaru, u kterého sloužil, pak již jen krátce sloužil u jiného útvaru, kde nebyl tak spokojený a následně dostal nabídku výkonu civilní profese, z armády odešel v roce 2014. Žalobce v souvislosti se svojí finanční situací zjišťoval možnosti práce u [anonymizováno] policie v [obec], Policie ČR i u [ulice] ČR, nepoptával místa přes náborová střediska, ale přes známé, neboť se domnívá, že náborové středisko funguje tak, že nabídnou adeptovi místo bez ohledu na odbornost, praxi, zkušenosti a na pozice s nižším příjmem, případné náborové akce nabízí hrubý příjem neodpovídající běžnému příjmu. U [anonymizováno] policie v [obec] nabízeli žalobci příjem 27 000 Kč až 28 000 Kč měsíčně čistého, u Policie ČR a [ulice] ČR se mu nakonec pracovní místo pro žalobce získat nepodařilo, neboť v armádě se neuvolnila pozice ve [anonymizováno] škole ve [obec], kde by mohl žalobce působit a Policie ČR si žalobci na pozici v ochranné službě nakonec nevybrala, neboť by nešlo o standardní nábor a byla by nutná výjimka. V oboru stavebnictví žalobce práci nepoptával, tento obor mu není blízký, nemá v něm zkušenosti. Z nabídek volných pracovních míst úřadu práce soud zjistil, že jsou v místě bydliště žalobce a jeho okolí inzerovaná volná pracovní místa, která by s ohledem na svoji kvalifikaci, vzdělání i pracovní zkušenost mohl žalobce vykonávat. Jde o pozici pracovník ostrahy u [právnická osoba] s nabízenou mzdou od 30 000 Kč do 32 000 Kč měsíčně hrubého, bezpečnostní manažer u zaměstnavatele Mark2 [právnická osoba], s příjmem od 30 000 Kč měsíčně hrubého, test technik u zaměstnavatele [právnická osoba] s hrubým měsíčním příjmem od 34 250 Kč, administrativní pracovník u zaměstnavatele [právnická osoba] s hrubý měsíčním příjmem od 33 000 Kč, všeobecný administrativní pracovník u zaměstnavatele [právnická osoba] s hrubým měsíčním příjmem od 30 000 Kč, všeobecný administrativní pracovník u zaměstnavatele [právnická osoba] s hrubým měsíčním příjmem od 35 000 Kč do 45 000 Kč, projektový manažer a administrativní pracovník u zaměstnavatele [právnická osoba] s hrubým měsíčním příjmem od 40 000 Kč, vychovatel v družině u zaměstnavatele [ulice] základní škola, [obec a číslo] – [část obce] s hrubým měsíčním příjmem od 32 820 Kč do 42 780 Kč. Z internetové stránky Městské policie [obec] je zřejmé, že [ulice] policie nabízí pracovní pozice strážník a uvádí, že nabízí nástupní plat až 46 000 Kč včetně benefitů, náborový příspěvek 300 000 Kč, příspěvek na bydlení a dopravu 10 000 Kč.

10. K poměrům žalovaného soud zjistil z údajů v centrální evidenci obyvatel, že žalovaný je svobodný, bezdětný. Z potvrzení o studiu žalovaného ze dne [datum], z podkladů pro zadání bakalářské práce žalovaného i z výpovědi žalovaného pak bylo zjištěno, že žalovaný je studentem druhého ročníku prezenčního studia v bakalářském studijním programu na [anonymizována dvě slova]. [příjmení] v [obec], [anonymizováno] fakultě, studijní obor politologie, společenské vědy a má již zvolené téma bakalářské práce. Žalovaný chce po dokončení bakalářského oboru pokračovat ve studiu v magisterském programu, a to na univerzitě v [obec], [obec] nebo [obec]. Z výpovědi žalovaného a svědecké výpovědi matky žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný nemá příjmy, žije s matkou, která hradí jeho potřeby. Náklady spojené se studiem žalovaného činí v průměru 1 500 Kč měsíčně, zahrnují pořízení studijních materiálů, cestovní výdaje ve výši 250 Kč až 300 Kč měsíčně za jízdné městskou hromadnou dopravou, náklady na stravování během výuky, žalovaný nechodí na obědy do menzy, které stojí 125 Kč, ale kupuje si jídlo v obchodním domě, náklady se studiem jsou obdobné jako v době předchozího rozsudku o výživném, v posledním ročníku budou navýšeny o materiály na přípravu na závěrečnou zkoušku v hodnotě 2 000 Kč. Žalovaný chodí do městské vědecké knihovny, poplatek činí 100 Kč ročně. Žalovaný má pevný počítač a měl notebook, který ale přestal být na začátku roku 2022 provozuschopný, zejména s ohledem na psaní bakalářské práce si chce žalovaný pořídit tablet, odhaduje pořizovací cenu na částku kolem 12 000 Kč souvislosti se skládáním státních závěrečných zkoušek si bude žalovaný pořizovat nový oblek. V domácnosti žalovaného a jeho matky je tiskárna, tonery vyjdou na 1 000 Kč ročně a žalovaný platí polovinu této částky. Žalovaný měří [anonymizováno] cm, velikost obuvi má [anonymizováno], u některých výrobců až [anonymizováno] Náklady za ošacení, obuv, stravování jsou rovněž obdobné jako v době předchozího rozsudku soudu v [obec], který rozhodoval o výživném pro žalovaného, s tím, že jsou navýšené v souvislosti s růstem cen potravin, oblečení, obuvi, náklady za oblečení odhaduje žalovaný na 1 500 Kč měsíčně a pořízení obuvi na 4 000 Kč ročně, žalovaný kromě toho ze [anonymizováno] důvodů si musí pořizovat ortopedické vložky do bot, které stojí 250 Kč do jednoho páru bot. Žalovaný chodí dvakrát týdně plavat, hodina plavání stojí 60 – 80 Kč, ve volném čase také jezdí na kole, kolečkových bruslích, chodí do divadla, do kina s přáteli, odhaduje, že náklady spojené s účastí na kulturních akcích jsou kolem 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný se nadále stará o kočku, s čímž jsou náklady kolem 700 Kč měsíčně. Žalovaný nosí brýle, naposledy si kupoval brýle v lednu 2022, stály 8 000 Kč až 9 000 Kč, brýle si pořizoval po třech letech. U žalovaného bylo zjištěno, že má více utažené nervy v dolních končetinách, po větším počtu kroků má bolesti, užívá Ibalgin a musí nosit ortopedické vložky, jezdí k ortopedovi do [obec], zatím proběhly dvě konzultace a čeká jej ještě neurologické vyšetření k objasnění příčin jeho zdravotních problémů.

11. K dosavadnímu plnění vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému bylo zjištěno z výpovědí žalobce i žalovaného, že žalobce hradil výživné stanovené mu rozsudkem Okresního soudu v Berouně v částce 7 000 Kč měsíčně i splácel nedoplatek na výživném, jak mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Berouně, běžné i dlužné výživné hradil v jedné částce, a to do ledna 2022. Žalobce uvádí, že výživné platil v plné výši až do podání návrhu na snížení výživného a až pak snížil výživné na částku 2 000 Kč měsíčně, žalovaný a jeho matka vypověděli, že v únoru 2022 již zaslal žalobce na výživném pro žalovaného jen 3 500 Kč a od března 2022 posílá na výživném pro žalovaného 2 000 Kč měsíčně. Pro posouzení návrhu žalobce však nebylo s ohledem na předmět řízení, kterým je návrh na snížení výživného, podstatné, zda žalobce snížil částku, kterou hradí na výživném pro žalovaného již od února 2022 nebo až od března 2022, tedy od podání návrhu. Ze shodných výpovědí žalobce, žalovaného i matky žalovaného pak bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným se nestýkají, nejsou spolu v kontaktu, žalobce nad rámec výživného na potřeby žalovaného nepřispívá.

12. K poměrům matky žalovaného soud zjistil z její svědecké výpovědi a z údajů v registru vozidel a katastru nemovitostí, že matka žalovaného pracuje jako [anonymizována dvě slova] školy [ulice] v [obec] s průměrným čistým měsíčním příjmem od 34 000 Kč do 35 000 Kč, jiné příjmy nemá. Matka žalovaného vlastní družstevní podíl v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu o velikosti 3+1, náklady na bydlení činí 8 000 Kč měsíčně, matka žalovaného bydlí pouze s žalovaným. Matka žalovaného vlastní od června 2021 automobil, rok výroby 2000, pořídila jej za 390 000 Kč a ve splátkách 5 000 Kč měsíčně splácí část kupní ceny. Matka žalovaného vlastní od roku 2015 objekt rodinné rekreace č.ev. [anonymizováno] v [katastrální uzemí]. Matka žalovaného nemá jiné vyživovací povinnosti než k žalovanému. <i>13. Podle § 911 odst.1, odst.2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>14. Podle § 912 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>15. Podle § 913 odst.1, odst.2 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>16. Podle § 914 o.z., je-li více povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.</i> <i>17. Podle § 915 odst.1 o.z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>18. Podle § 921 odst. o.z., výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.</i> <i>19. Podle § 922 odst.1 o.z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne.</i> <i>20. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů,</i> 21. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Rozhodnutí o výši výživného pro zletilé dítě lze změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši dávek výživného. O výživném pro žalovaného, který je synem žalobce, bylo rozhodováno naposledy před poměrně krátkou dobou v březnu 2021. Po nyní provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že sice došlo k určitým změnám v poměrech žalobce a také matky žalovaného, která má stejně jako žalobce, tedy rodič zletilého žalovaného, k žalovanému, který je nadále studentem vysoké školy, připravuje se studiem na výkon budoucího povolání a není schopen sám se živit, vyživovací povinnost, nejedná se však o změny poměrů, které by odůvodňovaly snížení výživného. Je zřejmé, že příjem žalobce z podnikání se snížil, to vyplývá již jen z jeho přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021, ve kterém je vykázán hrubý příjem žalobce o 423 148 Kč nižší než za rok 2020. Avšak rozhodnutí o výživném není založeno pouze na porovnání příjmů výživou povinného, je potřeba vzít v úvahu všechny relevantní okolnosti a skutečnosti. [příjmení] bylo možné změny okolností kvalifikovat jako podstatné, vyžaduje to v zásadě, aby se jednalo o nikoliv jen krátkodobé změny, mělo by jít o změny trvalejší povahy. Žalobce odůvodňuje snížení svých příjmů z podnikání, kdy nyní nemá fakticky žádný příjem z podnikání ukončením smluvního vztahu s klientem, tedy smluvního vztahu, na jehož základě dosahoval příjmu, který postačoval k uspokojení potřeb žalobce a plnění závazků a povinností žalobce, včetně vyživovacích povinností k dětem žalobce. Současně však žalobce uvádí, že očekává, že opět získá obdobného klienta, zakázky, a obnoví se tedy jeho příjem, který měl v minulosti. Je tedy zřejmé, že z pohledu žalobce se jedná o přechodné období, kdy žalobce nemá takové příjmy, kterých dosahoval z podnikání v minulosti a lze tak očekávat opětovné obnovení takovýchto příjmů, o čemž je žalobce ostatně zjevně přesvědčen, když tím odůvodňuje svůj postup, kdy se nenechal zaměstnat, nezměnil předmět podnikání, to vše proto, aby byl k dispozici pro bezodkladné zahájení realizace zakázky, kterou očekává, sám pak uvedl, že v šesti nebo sedmi případech o uzavření takovéto smlouvy s potenciálními klienty jednal. Pouze dočasný výpadek příjmů však nemůže odůvodnit snížení výživného. Bylo na rozhodnutí žalobce, zda tedy setrvá v podnikání, které je poslední měsíce ztrátové, žalobce hradí obligatorní výdaje, tedy zálohy na zdravotní, sociální pojištění, nemá pravidelný příjem, nebo zda toto podnikání ukončí nebo přeruší a bude vykonávat jinou činnost odpovídající jeho pracovním zkušenostem, vzdělání a schopnostem. Pro účely rozhodování o výživném je však soud povinen zkoumat, zda se výživou povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Soud dospěl k závěru, že postup žalobce, který od jara 2021 setrvává v podnikání, které od té doby neplní účel, když nepřináší žalobci žádný zisk, natož zisk odpovídající schopnostem a možnostem žalobce, představuje vzdání se možnosti příjmu bez závažného důvodu, neboť žalobce se tímto zbavuje možnosti získávat přiměřený příjem z jiné výdělečné činnosti, ze zaměstnání, když před relativně stabilním příjmem ze zaměstnání upřednostnil vyčkávání na novou zakázku v rámci podnikání, která ale už dlouhou dobu nepřichází. Z nabídek volných pracovních míst úřadu práce, které uvádí soud v předchozí části svého odůvodnění a která by byl schopen žalobce s ohledem na své vzdělání i pracovní zkušenosti a schopnosti vykonávat, je zřejmé, že by mělo být v možnostech žalobce dosahovat příjmu ze zaměstnání nejméně ve výši 30 000 Kč měsíčně čistého, a tedy mít po přičtení výsluhového příspěvku čistý měsíční příjem ve výši kolem 45 000 Kč. Takový potenciální příjem odpovídá i čistému měsíčnímu příjmu, který žalobce uváděl jako svůj příjem v řízení o úpravě poměrů nezletilých dcer [jméno] a [jméno] v době, kdy ještě jeho podnikatelská činnost nebyla zasažena ztrátou významného klienta. Stejně tak by bylo možné očekávat, že by se po určité době trvání pracovního poměru mohl zvýšit příjem, kterého mohl žalobce dosáhnout, tedy pokud by se nechal žalobce zaměstnat jako strážník Městské policie v [obec], kde mu byla nabízena možnost nástupního čistého měsíčního příjmu ve výši kolem 28 000 Kč, mohl by se časem jeho příjem navýšit. Žalobce se rozhodl setrvat v podnikání, důsledky tohoto rozhodnutí žalobce však nelze přenášet na žalovaného tím, že by bylo sníženo výživné, které je žalobce povinen žalovanému hradit. Při potenciálním příjmu žalobce ve výši 45 000 Kč měsíčně je žalobce schopen výživné pro žalovaného i své další tři děti, tedy výživné v celkové výši 20 500 Kč měsíčně platit a současně hradit i své nezbytné výdaje na uspokojení základních životních potřeb včetně nákladů na bydlení a splátky úvěru, který si vzal na rekonstrukci bytu, ve kterém bydlí sice za nižší nájemné, ale jako jisté protiplnění nese náklady na rekonstrukci tohoto bytu. Zohlednit je třeba již v předchozím řízení o výživném pro zletilého syna žalobce Okresním soudem v Berouně akcentovanou skutečnost, že žalobce se sám vzdal možnosti získat v rámci vypořádání společného jmění manželů s bývalou manželkou částky odpovídající jedné polovině aktiv jejich společného jmění manželů, žalobce se vzdal částky ve výši [částka], když z vypořádání obdržel [částka], nikoliv [částka], což je částka odpovídající polovině aktiv, která by mu nebýt této dohody, kterou uzavřel s bývalou manželkou, měla náležet. Žalobce uvádí, že takto postupoval z citových důvodů, tedy z důvodu blízkého citového vztahu k bývalé manželce a dvěma společným dětem, avšak toto nejsou důvody relevantní ve vztahu k žalovanému, neboť žádné z dětí žalobce nemají při rozhodování o výživném přednost a nelze jen citovými vazbami k některým z dětí odůvodnit, aby byla vyživovací povinnost k nim plněna ve větším rozsahu než k dětem jiným, nelze žádné z dětí žalobce při rozhodování o výživném a stanovení rozsahu vyživovací povinnosti upřednostnit před jinými. Ve prospěch žalovaného bylo sice stanoveno žalobci vyšší výživné než jaké bylo stanoveno žalobci výživné pro polorodé sestry žalovaného, to je ale zcela logické, neboť žalovaný má vyšší potřeby než jeho sestry, protože je starší, s postupujícím věkem potřeby dětí stoupají, navíc žalovaný je na rozdíl od polorodých sourozenců studentem vysoké školy. Částku, které se žalobce fakticky vzdal v rámci vypořádání společného jmění manželů, je tedy nutné při rozhodování o výživném pro žalovaného zohlednit. Pokud by se žalobce takto značné částky nevzdal v rámci vypořádání společného jmění manželů, mohl tuto částku využít právě jako prostředek k dalšímu plnění vyživovací povinnosti k žalovanému a dalším svým dětem a úhradě svých závazků a povinností i v případě krátkodobého nebo i delšího výpadku příjmu z podnikání. Žalobce se tedy sám svým postupem vystavil riziku, že nebude mít k dispozici potřebnou rezervu k plnění svých povinností, mezi které vyživovací povinnost k žalovanému patří. Postup žalobce nemůže jít k tíži žalovaného, nelze důsledky rozhodnutí žalobce přenášet na žalovaného, žalovaný nemohl nijak ovlivnit, jakým způsobem žalobce nakládal se svým majetkem a finančními prostředky. Pokud jde o částku [částka], kterou žalobce obdržel v rámci vypořádání společného jmění manželů, je otázkou, nakolik hospodárně s touto částkou žalobce nakládal, pokud již na podzim roku 2021, tedy asi jen půl roku po jejím obdržení, již dle svých slov žádné úspory neměl. Tedy změny, které nastaly v poměrech žalobce nelze hodnotit tak, že se jedná o změny, které by měly odůvodnit jakékoliv snížení výživného stanoveného dosud žalobci pro žalovaného částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně. Pokud by žalobce dosahoval příjmu odpovídající jeho potenciálu, byl by schopen výživné v této výši nadále hradit a stejně tak splácet nedoplatek na výživném pro žalovaného, jak mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Berouně. Postup žalobce, který se vzdal větší částky v rámci vypořádání společného jmění manželství s bývalou manželkou, částku, kterou v rámci vypořádání společného jmění obdržel v krátké době spotřeboval a setrvává řadu měsíců v podnikání, které mu nepřináší zisk, nelze hodnotit k tíži žalovaného, nýbrž k tíži žalobce. Pokud jde o poměry žalovaného a matky žalovaného, nebyly zjištěny takové změny v jejich poměrech, které by odůvodnily snížení výživného. Žalovaný má v zásadě stejné potřeby a náklady jako v době posledního rozhodnutí, spíše náklady vzrostly s růstem cen potravin, oblečení, obuvi a s účastí na [anonymizováno] vyšetřeních a nutností pořizovat ortopedické vložky, žalovaný má nadále náklady spojené s vysokoškolským studiem, volnočasovými aktivitami, jeho potřeby se nevymykají potřebám lidí jeho věku, tedy potřebám dospělého člověka. Příjem matky žalovaného je obdobný jako v době posledního rozhodování soudu o výživném, matka žalovaného nadále nemá jiné vyživovací povinnosti než k žalovanému, jedinou změnou v jejích poměrech je, že nabyla do vlastnictví automobil, tím ji současně vznikla povinnost uhradit cenu za pořízení vozidla, avšak v době od posledního rozhodnutí soudu o výživném nabyl do vlastnictví automobil také žalobce a jiné vozidlo prodal. Žaloba žalobce tedy není důvodná, nejsou dány zákonem stanovené předpoklady pro snížení výživného a proto soud žalobu, kterou se žalobce domáhal snížení výživného pro žalovaného z částky 7 000 Kč měsíčně na částku 1 500 Kč měsíčně s účinností od [datum] zcela zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Dle tohoto ustanovení přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl spor mezi žalobcem a žalovaným o výši výživného v rozsahu částky 5 500 Kč měsíčně, tedy rozdílu mezi dosud stanoveným výživným 7 000 Kč měsíčné a výživným, které navrhoval žalobce nově stanovit, tedy částkou 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, neboť žaloba žalobce byla zcela zamítnuta. Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem, který ve věci učinil celkem čtyři úkony právní služby, kdy se jednalo o úkony účelné, potřebné k účelnému uplatňování práva žalovaného, směřující k obraně proti snížení rozsahu vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému. Zástupce žalovaného učinil úkony převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst.1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. -,,dále jen,,advokátní tarif“), písemné podání ve věci samé – sepsání vyjádření k žalobě (§ 11 odst.1 písm. d) advokátního tarifu), účast u jednání soudu dne [datum] v délce trvání 3 hodiny, 21 minut – každé započaté dvě hodiny jednání se považují za jeden úkon (§ 11 odst.1 písm. g) advokátního tarifu). Za každý z těchto úkonů náleží náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst.3 advokátního tarifu) a odměna advokáta. Protože předmětem právní služby je opětující se plnění na dobu neurčitou, stanoví se dle ustanovení § 8 odst.2 advokátního tarifu tarifní hodnota jako pětinásobek hodnoty ročního plnění. [příjmení] se týkal výživného v částce 5 500 Kč měsíčně. pětinásobek hodnoty ročního plnění tak činí 330 000 (5 500 Kč x 12 měsíců x 5 let). Tarifní hodnotě 330 000 Kč odpovídá odměna za jeden úkon ve výši 9 620 Kč (§ 7 bod 5) advokátního tarifu). Pokud jde o úkony převzetí věci a příprava zastoupení a písemné podání ve věci samé – vyjádření k žalobě, tyto byly učiněny ještě před ustanovením JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, zástupcem žalovaného a proto bylo uloženo žalobci odměnu, hotové výdaje a daň z přidané hodnoty za tyto dva úkony zaplatit žalovanému k rukám tohoto advokáta, který žalovaného v té době zastupoval na základě plné moci (§ 149 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), jedná se o odměnu ve výši 19 240 Kč (2 úkony x 9 620 Kč), náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 4 166,40 Kč, celkem tedy částku 24 006,40 Kč. Další dva úkony právní služby, tedy účast u soudního jednání v délce 3 hodiny 21 minut již učinil zástupce žalovaného jako zástupce ustanovený žalovanému usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Podle ustanovení § 139 odst.2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Soud proto částku odpovídající odměně, náhradě hotových výdajů a daň z přidané hodnoty za tyto dva úkony uložil žalobci zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Jedná se rovněž o odměnu ve výši 19 240 Kč (2 úkony x 9 620 Kč), náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 4 166,40 Kč, celkem tedy částku 24 006,40 Kč. Žalobci soud uložil zaplatit náhradu nákladů řízení, a to jak pokud jde o částku, kterou má zaplatit k rukám zástupce žalovaného, tak částku, kterou má zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), když neshledal důvody pro stanovení delší lhůty k plnění, neboť žalobci se v nedávné době dostalo plnění ve výši 1 000 000 Kč z titulu majetkového vypořádání s bývalou manželkou, přičemž další podstatné částky z titulu vypořádání společného jmění manželů se dobrovolně vzdal, jak již bylo podrobně uvedeno v předchozí části odůvodnění tohoto rozsudku, tedy žalobce by mohl, pokud se nevzdal části svých nároků, disponovat okamžitě částkou potřebnou k úhradě nákladů řízení. Kromě toho žalobce, vyvolal-li řízení o snížení výživného, si musel být vědom s tím spojeného rizika neúspěchu v tomto řízení, neboť z odůvodnění předchozího rozsudku o výživném, který vydal Okresní soud v Berouně, vyplývalo, že soud vycházel při svém rozhodování o výživném nejen z příjmu žalobce, ale vzal v úvahu i další relevantní skutečnosti, zejména vzdání se možnosti příjmu žalobce z vypořádání společného majetku s bývalou manželkou, kdy v tomto ohledu nenastala žádná změna v poměrech, která by měla odůvodnit jiné posouzení tohoto postupu žalobce. Žalobce mohl předjímat, že nebude-li ve věci úspěšný, povede to k uložení povinnosti žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení o snížení výživného.