23 C 4/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kuncem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované a žalobkyně o snížení výživného pro zletilé dítě

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala snížení výživného, stanoveného dosud žalobkyni pro žalovanou rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně na částku ve výši 2 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala, aby výživné pro žalovanou, které bylo žalobkyni stanoveno částkou 4 000 Kč měsíčně bylo sníženo na částku 2 000 Kč měsíčně, při jednání doplnila, že výživné žádá snížit s účinností od [datum]. Návrh odůvodnila žalobkyně svojí finanční situací, která ji neumožňuje platit výživné pro žalovanou v dosavadní výši, také poukázala na svůj zdravotní stav, který blíže nespecifikovala. Doplnila, že žalovaná je již plnoletá a má své finance z brigády.

2. Žalovaná s žalobou žalobkyně nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná uvedla, že žádné příjmy nemá, má náklady na dojíždění do školy, pořízení pomůcek, učebnic, náklady na stravu, přičemž tyto náklady se zvyšují a bez výživného by žalovaná nebyla schopna hradit ani nejnutnější náklady na život.

3. Z opatrovnického spisu, který byl veden po dobu nezletilosti žalované, tedy ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že o výživném pro žalovanou bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], tímto rozsudkem byla tehdy nezletilá žalovaná svěřena do péče své babičky [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], žalobkyni, tedy matce žalované, bylo uloženo platit od [datum] výživné pro žalovanou ve výši 4 000 Kč měsíčně, otci žalované bylo uloženo platit od [datum] výživné pro žalovanou ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla studentkou prvního ročníku střední školy, a to hotelové školy v [obec], s tím byly spojeny cestovní výdaje 600 Kč čtvrtletně, žalovaná chodila ve škole na obědy, které stály 700 Kč měsíčně, nevěnovala se organizované zájmové činnosti, neměla zdravotní omezení, bývalý manžel žalobkyně přispíval na potřeby žalované částkou 1 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení žalované a její babičky v bytě 2+1, který vlastnila žalobkyně, činily 4 500 Kč měsíčně, babička žalované [jméno] [příjmení] měla příjem ze starobního důchodu ve výši 13 760 Kč měsíčně. Žalobkyně byla zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 29 286 Kč, vlastnila dva byty. K osobě otce žalované nebylo zjištěno, že by vlastnil hodnotnější majetek, zaměstnán nebyl, nepobíral důchod, soud dospěl k závěru, že s ohledem na jeho příjmy zjištěné v předchozích řízení o úpravě poměrů žalované, kdy byl zaměstnán se mzdou nejvýše 12 773 Kč měsíčně, je schopen dosahovat příjmu kolem 13 000 Kč měsíčně. Otec žalované neměl jiné vyživovací povinnosti než k žalované, žalobkyně měla další dvě vyživovací povinnosti, k dceři [jméno], narozené v roce 2008, pobývající ve stacionáři s ohledem na těžkou dětskou mozkovou obrnu, za pobyt ve stacionáři platila žalobkyně 2 550 Kč měsíčně, a k dceři [jméno], narozené v roce 2012, která navštěvovala 3. třídu základní školy a její otec hradil výživné pro dceru 2 200 Kč měsíčně. Žalobkyně bydlela s dcerou [jméno] v bytě 4+1, který vlastnila, s náklady na bydlení 7 066 Kč měsíčně, žalobkyně splácela půjčku na pořízení tohoto bytu ve splátkách ve výši 2 427 Kč měsíčně.

4. K aktuálním poměrům žalobkyně soud zjistil z výpovědi žalobkyně, že žalobkyně pracuje od července 2022 jako obsluha čerpací stanice s předpokládaným čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč, předtím pracovala u [anonymizována dvě slova] jako pracovnice zákaznického servisu s obdobným příjmem, jaký má nyní, zaměstnání bylo ukončeno dohodou iniciovanou žalobkyní, která měla zdravotní problémy, byla po operaci a nemohla dlouho sedět, nyní je již žalobkyně zdravotně v pořádku. Žalobkyně podstoupila operaci [anonymizována dvě slova]. Z potvrzení a zpráv bývalých zaměstnavatelů žalobkyně a údajů [obec] správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalobkyně byla do [datum] zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba] v pracovním poměru, který byl ukončen dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, čistý měsíční příjem žalobkyně činil v září 2021 30 074 Kč, v říjnu 2021 33 073 Kč, v listopadu 2021 32 627 Kč, v prosinci 2021 33 892 Kč a v lednu 2022, kdy však odpracovala jen 7 pracovních dnů, činil čistý příjem žalobkyně 24 008 Kč. Průměrný čistý příjem žalobkyně za dobu od září 2021 do prosince 2021, kdy odpracovala celý pracovní měsíc, tedy činil 32 416,50 Kč. Od [datum] do [datum] pak byla žalobkyně zaměstnána v pracovní poměru u [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činil za duben 2022 21 671 Kč, za květen 2022 20 524 Kč, za červen 2022 již žalobkyně příjem neměla. Od [datum] je žalobkyně zaměstnána u zaměstnavatele [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně není příjemcem důchodu. Ze zpráv Úřadu práce České republiky vyplývá, že žalobkyně není a nebyla příjemcem sociálních dávek, za poslední dva roky nebyla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. K okolnostem ukončení pracovního poměru u [webová adresa] a.s. žalobkyně sdělila, že ukončení pracovního poměru s žalobkyní, ale i dalšími zaměstnanci bylo iniciováno zaměstnavatelem, konkrétně organizačními změnami spočívajícími ve snížení počtu zaměstnanců, avšak v dohodě o rozvázání pracovního poměru, kterou zaměstnavatel předložil zaměstnancům k podpisu, nebylo uvedeno, že pracovní poměru se rozvazuje z důvodů organizačních změn a žalobkyni tak nevznikl nárok na odstupné, o čemž se žalobkyně dozvěděla až po uzavření dohody, odstupného se nyní domáhá po bývalém zaměstnavateli žalobou v řízení vedeném u [název soudu], na září 2022 je ve věci nařízeno jednání. U zaměstnavatele [anonymizováno] cz a.s. pracovala žalobkyně jako obsluha zákazníků. Po ukončení tohoto zaměstnání nesehnala žalobkyně lépe placené zaměstnání než u [právnická osoba] a následně u [jméno] [příjmení] jako obsluha čerpací stanice, žalobkyně se domnívá, že není reálné, aby získala zaměstnání s vyšším příjmem, než který má dosud. Žalobkyně má základní vzdělání, v minulosti pracovala jako recepční hotelu, a to v době, kdy žila ve [anonymizováno]. Jiné příjmy než ze zaměstnání žalobkyně nemá.

5. Dále bylo k poměrům žalobkyně zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, že žalobkyně již nevlastní žádné nemovitosti, k tomu uvedla, že byty, které vlastnila v době předchozího řízení o výživném pro žalovanou, již prodala, byt 4+1 v červnu 2020 za 1 700 000 Kč a byt 2+1, ve kterém bydlely a nadále bydlí žalovaná se svojí babičkou, prodala žalobkyně v roce 2021 přítelkyni bývalého manžela za 1 000 000 Kč. Žalobkyně si za peníze z prodeje bytu 4+1 pořídila v roce 2020 družstevní podíl v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu 3+1, družstevní podíl pořídila za 1 000 000 Kč, v družstevním bytě bydlí se svojí nejmladší dcerou s náklady na bydlení 7 000 Kč měsíčně. Peníze z kupních cen bytů dále žalobkyně použila co do částky 120 000 Kč na doplacení půjček týkajících se prodaného bytu, 250 000 Kč zaplatila bývalému manželovi v rámci vypořádání, za 250 000 Kč zakoupila v roce 2021 vozidlo Škoda Superb, rok výroby 2009, naopak vozidlo BMW, jehož je dle údajů z registru vozidel od roku 2021 rovněž vlastní je nepojízdné po dopravní nehodě, vozidlo je v depozitu. Žalobkyně také z peněz z prodeje bytů uhradila další své půjčky. Žalobkyně jiný než zmíněný hodnotnější majetek nevlastní a uvádí, že nemá žádné úspory, z peněz získaných z prodeje bytů jí již ničeho nezbylo. Z údajů v centrální evidenci obyvatel je zřejmé, že žalobkyně má kromě žalované dvě další děti, a to nezletilou [jméno] [celé jméno žalované], narozenu dne [datum], a nezletilou [jméno] [celé jméno žalované], narozenou dne [datum], tyto nezletilé byly rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], svěřeny do péče žalobkyně a jejich otci bylo stanoveno výživné, které od [datum] činí 2 400 Kč měsíčně pro nezletilou [jméno] a 2 200 Kč měsíčně pro nezletilou [příjmení] [jméno] [jméno] pobývá ve stacionáři, žalobkyně i její otec hradí za pobyt ve stacionáři každý 2 750 Kč měsíčně a otec výživné pro nezletilou [jméno] k rukám matky neplatí, takto se spolu dohodli s ohledem na to, že otec hradí polovinu nákladů za pobyt nezletilé ve stacionáři, naopak na dceru [jméno] hradí její otec výživné ve výši stanovené rozsudkem soudu, tedy v částce 2 200 Kč měsíčně. Žalobkyně má tedy celkem tři vyživovací povinnosti.

6. K aktuálním poměrům a potřebám žalované soud zjistil z výpovědi žalované, že po ukončení povinné školní docházky začala žalovaná studovat na střední hotelové škole v [obec], obor sociální činnost, nyní půjde do třetího ročníku, jedná se o čtyřletý studijní obor zakončený maturitní zkouškou, studium je denní, žádný ročník žalovaná neopakovala. Náklady spojené se studiem žalované sestávají z nákladů na pořízení učebnic v částce 5 000 Kč na školní rok, na dopravu ze školy a do školy ve výši 600 Kč čtvrtletně, obědy ve škole stojí 800 Kč měsíčně, proběhl sociální kurz s pobytem, který stál 2 500 Kč a v průměru jednou za měsíc se konají výlety nebo exkurze do různých sociálních zařízení, čímž vznikají náklady žalované ve výši 500 Kč za každou takovouto akci. [příjmení] 500 Kč měsíčně pak žalovaná hradí, stejně jako její spolužáci, na budoucí maturitní ples. V dalším průběhu studia žalované by měly proběhnout lyžařský kurz a také další sociální kurzy. V průběhu studia absolvovala žalovaná odbornou praxi, ale bez nároku na odměnu. Žalovaná nemá zdravotní omezení, nevěnuje se organizované zájmové činnosti. Příjem má žalovaná jen z výživného od rodičů, žalobkyně však výživné od června 2022 neplatí, zatímco otec žalované výživné hradí v rozsudkem soudu stanovené výši, tedy v částce 2 000 Kč měsíčně, byť často se zpožděním, dále dostává žalovaná částku 1 000 Kč měsíčně od bývalého manžela žalobkyně. Žalovaná bydlí se svojí babičkou v bytě 2+1, náklady na bydlení hradí babička. Žalovaná nevlastní hodnotnější majetek. Žalovaná od září 2020 do ledna 2021 měla brigádu, jednalo se o skládání krabic, vydělala si 3 000 Kč měsíčné, brigáda byla o víkendech, účastnila se jí s kamarády, potom i s kamarády brigádu ukončili, protože se jim nelíbilo chování nadřízených. [příjmení] brigádu žalovaná od té doby neměla, o letních prázdninách 2022 se brigádu snažila neúspěšně sehnat. Tvrzení žalované o jejím studiu dokládá také potvrzení [anonymizováno] školy, [anonymizováno] akademie, [ulice] průmyslové školy, [obec], [ulice a číslo], příspěvkové organizace, ve kterém se uvádí, že žalovaná je ve školním roce 2021 2022 studentkou druhého ročníku této školy, obor sociální činnost, jedná se o denní studium, z dalšího potvrzení školy je pak zřejmé, že žalovaná v rámci studia vykonávala od [datum] do [datum] souvislou praxi v zařízení sociálních služeb v rozsahu 10 pracovních dnů, vždy 7 hodin denně, za tuto praxi ji však nenáležela žádná odměna, protože v tomto oboru studenti nepobírají odměnu za vykonanou práci. Výše nákladů žalované a její babičky [jméno] [příjmení] na bydlení byly doloženy výpisem z účtu babičky, činí 4 672 Kč měsíčně, z výpisu z účtu za měsíce duben 2022 a květen 2022 je také zřejmý příjem [jméno] [příjmení] ze starobního důchodu ve výši 15 343 Kč měsíčně. Z údajů v evidenci obyvatel je zřejmé, že žalovaná je svobodná, bezdětná.

7. Ze shodných výpovědí žalobkyně a žalované bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná nejsou v osobním a v zásadě ani v jiném kontaktu, žalobkyně výživné pro žalovanou od května 2022 neplatí, což vysvětluje svojí finanční situací, nemá na placení výživného finanční prostředky. Nad rámec výživného žalobkyně na potřeby žalované nepřispívá, žalovaná jí o přispění nad rámec výživného ani nežádala.

8. K poměrům otce žalované soud zjistil z údajů v katastru nemovitostí, registru vozidel, že otec žalované nevlastní nemovitosti ani dopravní prostředky. Z údajů v centrální evidenci obyvatel bylo zjištěno, že otec žalované je svobodný, má další vyživovací povinnost, a to k nezletilé dceři [jméno] [příjmení], narozené dne [datum]. Ze zpráv [obec] správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že otec žalované pracoval od 1. 9.2 019 do [datum] u zaměstnavatele [právnická osoba], od té doby zaměstnání neměl, ze zprávy tohoto bývalého zaměstnavatele vyplývá, že otec žalované pracoval u tohoto zaměstnavatele v pracovním poměru na pozici ostraha objektů, zaměstnání bylo ukončeno k [datum] dohodou, čistý měsíční příjem otce žalované za dobu od září 2019 do ledna 2022 činil v průměru 16 850 Kč. Ze zprávy Úřadu práce České republiky pak bylo zjištěno, že otec žalované je od [datum] veden v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce a od [datum] do [datum] pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 7 333 Kč měsíčně. <i>9. Podle § 910 odst.1, odst.2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.</i> <i>10. Podle § 911 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>11. Podle § 913 odst.1, odst.2 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>12. Podle § 914 o.z., je-li více povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.</i> <i>13. Podle § 915 odst.1 o.z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>14. Podle § 921 odst. o.z., výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.</i> <i>15. Podle § 922 odst.1 o.z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne.</i> <i>16. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů,</i> 17. Žaloba žalobkyně není důvodná. Rozhodnutí o výši výživného pro zletilé dítě lze změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši dávek výživného. Od rozsudku soudu, kterým bylo žalobkyni uloženo platit výživné pro žalovanou ve výši 4 000 Kč měsíčně, tedy od [datum] sice nastaly určité změny v poměrech na straně žalobkyně a také otce žalované, který má rovněž, stejně jako žalobkyně, k žalované vyživovací povinnost, avšak tyto změny neodůvodňují snížení výživného stanoveného žalobkyni pro žalovanou. Potřeby žalované jsou naopak v zásadě stejné, žalovaná nadále studuje na střední hotelové škole s obdobnými náklady jako v době přechozího rozsudku, podobné jsou i běžné náklady žalované, a to i s ohledem na krátký časový odstup od posledního rozhodnutí o výživném. Na straně otce žalované se změnil počet vyživovacích povinností, když otci žalované přibyla vyživovací povinnost, neboť se mu narodila v březnu 2021 dcera, avšak tato změna je vyvažována zvýšením příjmu otce žalované, kdy otec žalované pracoval do ledna 2022 s průměrným čistým měsíčním příjmem 16 850 Kč, tedy s vyšším příjmem, než z jakého soud vycházel jako z potenciálního příjmu otce žalované v září 2020. Otec žalované sice již příjem ze zaměstnání nemá, neboť pracovní poměr se zaměstnavatelem ukončil dohodou, avšak o tento příjem přišel v důsledku vlastního rozhodnutí, zbavil se tak bez závažného důvodu možnosti dosahovat tohoto příjmu, což nemůže jít k tíži žalované, která je jeho dcerou, soud tedy vychází z částky 16 850 Kč měsíčně jako z potenciálního příjmu otce žalované. Na straně žalobkyně pak nastaly změny jak v majetkových, tak výdělkových poměrech, naopak počet vyživovacích povinností žalobkyně se nezměnil, nadále má žalobkyně tři vyživovací povinnosti, osobně pečuje o nejmladší dceru, starší nezletilá dcera je umístěna ve stacionáři a žalobkyně platí za pobyt dcery ve stacionáři obdobnou částku jako v době předchozího rozhodnutí soudu o výživném v září 2020. Žalobkyně již nevlastní ani jeden z bytů, oba prodala, celkem za kupní cenu 2 700 000 Kč a pořídila za 1 000 000 Kč družstevní podíl v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu, za 250 000 Kč osobní automobil a doplatila půjčku vztahující se k bytu částkou 120 000 Kč a částku 250 000 Kč zaplatila bývalému manželovi z titulu vypořádání majetkových poměrů. Žalobkyni se také významněji snížil příjem ze zaměstnání, který v době předchozího rozsudku činil v průměru 29 286 Kč měsíčně u zaměstnavatele [webová adresa] a.s., nyní u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], stejně jako u předchozího zaměstnavatele [právnická osoba] se čistý příjem žalobkyně pohybuje kolem 21 000 Kč měsíčně, tedy jde o příjem o 8 286 Kč měsíčně nižší než v době předchozího rozsudku soudu. Ještě v závěru roku 2021 přitom žalobkyně dosahovala u zaměstnavatele [webová adresa] a.s. příjmu ze zaměstnání v průměrné výši 32 416,50 Kč měsíčně, pracovní poměr však byl ukončen dohodou, tedy shodným projevem vůle zaměstnavatele žalobkyně a žalobkyně. Nicméně s ohledem na žalobkyní tvrzení okolnosti skončení pracovního poměru, kdy je dokonce veden spor o výplatu odstupného a žalobkyně naznačuje, že byla uvedena v omyl tím, že ji zaměstnavatel předložil k podpisu dohodu o rozvázání pracovního poměru v podobě nezakládající nárok na odstupné, nelze bez dalšího v postupu žalobkyně, která uzavřela dohodu o rozvázání pracovního poměru shledávat na straně žalobkyně vzdání se příjmu ze zaměstnání bez závažného důvodu, neboť i pokud by dohodu o rozvázání pracovního poměru žalobkyně neuzavřela, byl by patrně pracovní poměr ukončen výpovědí z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele. Lze pak připustit, že možnosti pracovního uplatnění žalobkyně na pozici s příjmem, který měla u zaměstnavatele [webová adresa] a.s. jsou ztížené, neboť žalobkyně má základní vzdělání a nelze tak považovat příjem ve výši 32 000 Kč měsíčně za její potenciální příjem. Avšak i přesto návrh na snížení výživného neshledává soud důvodným. Při příjmu žalobkyně ve výši 21 000 Kč měsíčně představuje totiž výživné pro žalovanou ve výši 4 000 Kč devatenáct procent z příjmu žalobkyně. Je-li žalobkyni stanoveno výživné pro zletilou dceru v této výši, nelze jej ani při příjmu žalobkyně ve výši 21 000 Kč měsíčně považovat za nepřiměřené. O tom ostatně svědčí i doporučující tabulka Ministerstva spravedlnosti České republiky, dle které by výživné pro dítě ve věku od 18 let se mělo pohybovat v rozmezí od 19 % do 25 %, v předchozí věkové kategorii od 15 let do 17 let ve výši od 16 % do 22 %. Výživné stanovené žalobkyni pro žalovanou se tak stále pohybuje na spodní hranici doporučené výše. Soud má současně za to, že je v možnostech žalobkyně takové výživné při příjmu 21 000 Kč měsíčně hradit. Žalobkyně má náklady na bydlení ve výši 7 000 Kč měsíčně a platí za stacionář nezletilé dcery [jméno] 2 750 Kč měsíčně. Po odečtení těchto nákladů zbývá žalobkyni částka kolem 11 000 Kč měsíčně, ze které je schopna výživné pro žalovanou hradit, a to i po zohlednění vyživovací povinnosti k nejmladší dceři, na jejíž potřeby však přispívá také její otec výživným (žalobkyně má případně možnost domáhat se zvýšení výživného stanoveného otci pro její nejmladší dceru, kdy lze předpokládat, že výživné stanovené před více než šesti lety ve výši 2 200 Kč měsíčně již neodpovídá aktuálním poměrům). Současně nelze přehlédnout, že žalobkyni se prodejem bytů dostalo nemalé částky, kdy i po pořízení družstevního podílu v bytovém družstvu, osobního automobil, doplacení půjčky na pořízení bytu a zaplacení částky bývalému manželovi v rámci vypořádání jí měla zbýt částka kolem 1 000 000 Kč, pokud tuto částku již zcela spotřebovala, a to případně i úhradou jiných dluhů, před kterými má ale pohledávka na výživné pro dítě přednost a existence dluhů rodiče nemůže jít k tíži dítěte, sama se tím vystavila hrozbě, že pro ní bude hrazení výživného pro žalovanou v rozsudkem soudu stanovené výši obtížnější. Žalovaná je již dospělým člověkem, má tomu odpovídající výdaje a také náklady spojené se studiem na střední škole, které je účelné, řádné, směřuje k dosažení vzdělání žalované a budoucímu lepšímu pracovnímu uplatnění žalované. Snížení výživného, kdy žalovaná má dosud dle předchozího rozsudku soudu nárok na výživné od rodičů v celkové výši 6 000 Kč měsíčně, přičemž nad rámec výživného rodiče na její potřeby nepřispívají, a pouze dostává žalovaná 1 000 Kč měsíčně od bývalého manžela žalobkyně, by vedlo ke vzniku stavu, kdy výživné by již nepostačovalo k úhradě potřeb žalované. Žalovaná má sice možnost drobného přivýdělku z brigád, avšak tento příležitostný příjem nemůže nahrazovat vyživovací povinnost rodičů a odůvodnit sám o sobě snížení výživného. Žalovaná kromě toho je studentkou denního studia, možnosti získávání příjmu brigádami jsou s ohledem na časovou náročnost studia ztížené, žalovaná ostatně již delší dobu ani žádnou brigádu nevykonávala. Výživné stanovené žalobkyni pro žalovanou částkou 4 000 Kč měsíčně je nadále přiměřené, odpovídající zákonem stanoveným kritériím, tedy možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům povinných (možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům jednoho z rodičů ve vztahu k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům druhého z rodičů) a požadavku na shodnou životní úroveň rodiče a dítěte a odůvodněným potřebám žalované. Není tedy důvod ke snížení výživného, a proto soud žalobu žalobkyně zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože v řízení zcela úspěšná žalovaná, které by jinak náleželo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst.1 zákona ć. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) přiznání náhrady nákladů řízení nepožadovala.