23 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kuncem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa účastnice a žalobkyně v řízení zastoupená obecnou zmocněnkyní celé jméno účastnice , narozenou dne datum , bytem adresa účastnice a žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa účastnice a žalobkyně o zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Výživné pro žalobkyni stanovené dosud žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], částkou ve výši 3 500 Kč měsíčně, se s účinností od [datum] zvyšuje na částku ve výši 4 500 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné je žalovaný povinen platit vždy do každého 20. dne v měsíci, za který je výživné hrazeno, k rukám žalobkyně.

II. Zvýšením výživného vzniklý nedoplatek na výživném pro žalobkyni za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [číslo jednací].

IV. Žaloba žalobkyně se co do návrhu na zvýšení výživného stanoveného dosud žalovanému pro žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], částkou ve výši 3 500 Kč měsíčně, na částku převyšující částku 4 500 Kč měsíčně, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] doplněnou podáním doručeným Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala, aby soud zvýšil výživné pro žalobkyni stanovené dosud žalovanému částkou 3 500 Kč měsíčně na částku 6 000 Kč měsíčně s účinností od měsíce října 2022. Žaloba byla odůvodněna zvýšením potřeb žalobkyně, která je nyní již studentkou střední odborné školy.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, poukázal na rozdíl mezi příjmy matky žalobkyně a žalovaného, měl za to, že náklady žalobkyně nejsou takové, aby k jejich úhradě nepostačovalo dosud stanovené výživné při zohlednění vyživovací povinnosti matky žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání bude nižší než na začátku roku 2022, neboť již nemá v zaměstnání možnost přesčasové práce.

3. O výživném pro žalobkyni bylo rozhodováno naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], tímto rozsudkem bylo výživné pro žalobkyni stanovené žalovanému rozsudkem soudu z [datum] zvýšeno z částky 3 000 Kč měsíčně na částku 3 500 Kč měsíčně. K poměrům rodičů žalobkyně a potřebám žalobkyně bylo zjištěno, že rodiče mají dvě vyživovací povinnosti, a to k žalobkyni a k nezletilé [jméno] [celé jméno účastnice], narozené dne [datum], tehdy žákyni páté třídy základní školy. Matka žalobkyně měla příjem ze zaměstnání ve výši 42 000 Kč měsíčně, žila sama s tehdy nezletilými dcerami v družstevním bytě s náklady 8 000 Kč až 10 000 Kč, žalovaný měl příjem z invalidního důchodu, byla mu diagnostikována [anonymizována dvě slova], trpěl [anonymizováno], invalidní důchod žalovaného činil 6 471 Kč měsíčné a žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně, s bratrem vlastnil byt v [obec], který pronajímali za 1 500 Kč měsíčně. Cestovní náklady za cesty do zaměstnání a zpět měl žalovaný ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný vlastnil osobní automobil, rok výroby 2009. Žalobkyně byla žákyní osmé třídy základní školy, ve škole chodila na obědy, nevěnovala se organizované zájmové činnosti, neměla [anonymizováno] omezení.

4. K aktuálním potřebám žalobkyně bylo zjištěno z potvrzení o studiu žalobkyně, svědecké výpovědi matky žalobkyně a z účastnické výpovědi žalobkyně, že žalobkyně je studentkou třetího ročníku tříletého učebního oboru kuchař – číšník na [ulice] škole obchodu, řemesel a služeb a Základní škole, [obec] v ulici [ulice], po ukončení učebního oboru nastoupí k nástavbovému studiu. Náklady na pořízení učebnic se pohybují kolem 5 000 Kč za školní rok, náklady na pořízení pracovního oblečení činí, jak vypověděla žalobkyně, 5 000 Kč za školní rok a náklady za pořízení pracovní obuvi 1 000 Kč za školní rok, dále vznikají běžné náklady na nákup školních potřeb. Cestovní výdaje žalobkyně za cestu do školy a ze školy městskou hromadnou dopravou jsou 300 Kč měsíčně, za dopravu do [obec] na praxi a zpět vynaloží žalobkyně nad rámec této částky dalších 500 Kč měsíčně. Žalobkyně si v rámci praxe vydělá kolem 1 000 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá, na obědy ve škole nechodí, pokud se stravuje na praxi, musí si oběd zaplatit v plné výši jako běžný zákazník. Žalobkyně nemá zdravotní omezení, nevěnuje se organizované zájmové činnosti. Z výpovědí žalobkyně, matky žalobkyně i žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný platí výživné pro žalobkyni tak, jak bylo stanoveno rozsudkem soudu, nad rámec výživného nepřispíval. Žalovaný uvedl, že u příležitosti Vánoc posílal žalobkyni 2 000 Kč a u příležitosti narozenin 1 000 Kč, žalobkyně tyto platby potvrdila, k tvrzení žalovaného, že žalobkyni posílal před podáním návrhu kapesné uvedla, že nejvýše jí takto poslal 200 Kč (žalovaný uvedl, že posílal žalobkyni na kapesném stokoruny) a zda jí poslal kapesné na prázdniny ve výši 1 000 Kč, jak tvrdil žalovaný, si nevybavovala. Žalobkyně a žalovaný však shodně uvedli, že od podání žaloby žalovaný žádné plnění ve prospěch žalobkyně vyjma rozsudkem soudu stanoveného výživného neposkytl, k osobnímu kontaktu mezi žalobkyní a žalovaným od té doby nedochází, dříve byli spolu v kontaktu jen, když žalovaný byl na návštěvě v domácnosti žalobkyně, matky žalobkyně a sestry žalobkyně, přivezl sem mladší dceru nebo nákup a pak někdy i v domácnosti přespal, k takovémuto kontaktu již od podání návrhu na zvýšení výživného nedochází, ke společnému trávení času žalobkyně s žalovaným mimo místo bydliště žalobkyně nedochází již několik let, naopak mladší dcera k žalovanému jezdí na víkendy. Z výpovědi matky žalobkyně potvrzované žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně bydlí se svojí matkou a s nezletilou sestrou, matka žalobkyně hradí žalobkyni stavební spoření částkou 2 000 Kč měsíčně a investiční spoření částkou 700 Kč měsíčně.

5. K poměrům matky žalobkyně soud zjistil ze svědecké výpovědi matky žalobkyně, potvrzení zaměstnavatele matky žalobkyně, zpráv z katastru nemovitostí, registru vozidel, zpráv Úřadu práce České republiky, Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] a údajů z centrální evidence obyvatel, že matka žalobkyně je zaměstnancem [právnická osoba], pracuje na pozici [anonymizováno], z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu matky žalobkyně za dobu od ledna 2022 do září 2022 vyplývá průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně ve výši 72 926 Kč, kdy je však zřejmé, že výše příjmů v jednotlivých měsících je různá v závislosti na výši pohyblivé složky mzdy. Základní hrubá mzda matky se pohybuje kolem 45 000 Kč měsíčně, v jednotlivých měsících od ledna 2022 do srpna 2022 dosáhla matka čistého příjmu v lednu 2022 ve výši 91 318 Kč, v únoru 2022 ve výši 49 665 Kč, v březnu 2022 ve výši 99 585 Kč, v dubnu 2022 ve výši 76 617 Kč, v květnu 2022 ve výši 48 609 Kč, v červnu 2022 ve výši 47 308 Kč, v červenci 2022 ve výši 84 381 Kč, v srpnu 2022 ve výši 50 591 Kč. V září 2022 pak byl zaznamenán čistý příjem matky ve výši 108 261 Kč, z toho však částka 82 023 Kč představovala hodnotu zaměstnaneckých akcií zaměstnavatele matky žalobkyně, které matka nabyla, kdy ani toto plnění nelze opomíjet, kdy matka tímto způsobem získala cenné papíry, protože se však jednalo o jednorázové, mimořádné plnění, považuje soud za průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně průměrný příjem za dobu od ledna 2022 do srpna 2022, který činí 68 509 Kč. Soud vychází z údajů ke dni svého rozhodnutí, k tvrzení matky žalobkyně v její svědecké výpovědi, že v budoucnu již nebude dostávat žádné odměny a její čistý měsíční příjem bude činit kolem 43 000 Kč měsíčně, nemohl přihlížet, při hodnocení výše příjmu je třeba vycházet z delšího období, aby měly údaje vypovídající hodnotu. Jiné příjmy než ze zaměstnání matka žalobkyně nemá. Matka vlastní pozemky v [katastrální uzemí] – [část obce] o celkové výměře 620 m2, součástí jednoho z nich o výměře 235 m2 je rodinný dům [adresa], nemovitosti matka pronajímá se ziskem 8 000 Kč měsíčně, avšak současně splácí hypoteční úvěr na pořízení těchto nemovitostí ve splátkách 11 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně je spoluvlastníkem bytu v [katastrální uzemí] od roku 2011, druhým spoluvlastníkem je sestra matky žalobkyně, která zemřela, čeká se na skončení pozůstalostního řízení, matka žalobkyně hradí náklady týkající se tohoto bytu ve výši 4 000 Kč měsíčně. Matka má spolu s otcem žalobkyně v nevypořádaném společném jmění manželů nemovitosti v [katastrální uzemí], a to pozemek – zahradu o výměře 831 m2 a pozemek o výměře 42 m2, jehož součástí je dům číslo evidenční 434, objekt rodinné rekreace, na nákladech za provoz této nemovitosti se podílí matka žalobkyně platbou 300 Kč měsíčně za elektřinu a 100 Kč měsíčně za vodu. Matka žalobkyně bydlí se svými dvěma dcerami v družstevním bytě o velikosti 3+1 s náklady na bydlení 12 000 Kč měsíčně, jde o byt o velikosti 85 m2, matka žalobkyně je vlastníkem družstevního podílu v bytovém družstvu vztahujícímu se k tomuto bytu. Matka žalobkyně má dvě vyživovací povinnosti, k žalobkyni a k nezletilé [jméno] [celé jméno účastnice], narozené dne [datum], společné dceři žalovaného a matky žalobkyně, nyní žákyni deváté třídy základní školy, výživné pro tuto nezletilou bylo stanoveno žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně, dosud nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17.10.2022, č.j. [číslo jednací], bylo však výživné stanovené žalovanému pro nezletilou dceru zvýšeno s účinností od [datum] na částku 3 500 Kč měsíčně, výživné je splatné do 20.dne příslušného měsíce.

6. K poměrům žalovaného soud zjistil z výpovědi žalovaného, potvrzení zaměstnavatele žalovaného, zpráv Úřadu práce České republiky, Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec], zpráv z katastru nemovitostí, registru vozidel, a údajů z centrální evidence obyvatel, že žalovaný pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 9 498 Kč měsíčně a má příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele [příjmení] & [příjmení] ([příjmení]) s.r.o.., který činil za dobu od ledna 2022 do června 2022 v průměru 25 744 Kč měsíčně (součástí mzdy byly příplatky za přesčasové práce v průměrné výši 2 501 Kč měsíčně), v červenci 2022 a srpnu 2022 byl žalovaný v pracovní neschopnosti, v září 2022 dosáhl čistého příjmu 23 924 Kč (za tento měsíc mu nebyly vypláceny žádné příplatky za přesčasové práce), průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za dobu od ledna 2022 do září 2022 (vyjma měsíců července 2022 a srpen 2022) činí 25 484 Kč, žalovaný pracuje jako operátor výroby, pracovní schopnost má sníženou o 40 %, trpí bipolární poruchou, nemůže vykonávat práci v oboru svého vyučení, žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitou v oboru elektromechanik silnoproudých zařízení, nemůže pracovat na noční směny, pracuje jen na směny ranní. Žalovaný uvedl, že nyní již bude jeho příjem kolem 22 000 Kč aˇ2 3 000 Kč měsíčné čistého, neboť zaměstnavatel neumožňuje práci přesčas, propouští zaměstnance. Dle mzdového výměru žalovaného náleží žalovanému základní mzda 26 100 Kč hrubého a má možnost osobního ohodnocení do 2 000 Kč měsíčně. I v případě žalovaného však soud vychází z příjmů v dlouhodobějším horizontu, aby měly vypovídající hodnotu. Žalovaný má spolu s matkou žalobkyně v nevypořádaném společném jmění manželů nemovitosti v [katastrální uzemí], a to pozemek – zahradu o výměře 831 m2 a pozemek o výměře 42 m2, jehož součástí je dům číslo evidenční 434, objekt rodinné rekreace, na nákladech týkajících se těchto nemovitosti se žalovaný podílí tak, že platí 300 Kč měsíčně za elektřinu, 200 Kč měsíčně za vodu a platí celou daň z nemovitostí v částce 600 Kč ročně. Žalovaný již nevlastní byt v [obec], tedy byt, jehož byl v době předchozího řízení spoluvlastníkem a měl zisk z pronájmu bytu ve výši 1 500 Kč měsíčně, v nedávné době se žalovaný vypořádal se svým bratrem, druhým spoluvlastníkem, v rámci vypořádání obdržel žalovaný částku 250 000 Kč, dalších 150 000 Kč obdržel žalovaný od matky žalobkyně za vypořádání svého podílu na nemovitostech v [obec], z částek za tato vypořádání si pořídil žalovaný družstevní podíl v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu o velikosti 1+1, družstevní podíl pořídil za 550 000 Kč, na pořízení družstevního podílu si také půjčil od své matky částku 160 000 Kč, kterou jí nepravidelně splácí, v družstevním bytě bydlí sám s náklady na bydlení 5 000 Kč až 5 500 Kč měsíčně. Žalovaný vlastní 13 let starý automobil. Jiný než uvedený hodnotnější majetek žalovaný nevlastní. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, k žalobkyni a k nezletilé [jméno] [celé jméno účastnice], narozené dne [datum], společné dceři žalovaného a matky žalobkyně, nyní žákyni deváté třídy základní školy, výživné pro tuto nezletilou bylo stanoveno žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně, a dosud nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2022, č. j. [číslo jednací], bylo zvýšeno s účinností od [datum] na částku 3 500 Kč měsíčně, výživné je splatné do 20.dne příslušného měsíce. <i>7. Podle § 910 odst.1, odst.2, odst.3, odst.4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.“), o.z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.</i> <i>8. Podle § 911 o.z. lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>9. Podle § 913 odst.1, odst.2 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>10. Podle § 914 o.z. více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.</i> <i>11. Podle § 915 odst.1 o.z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>12. Podle § 922 odst.1 o.z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> <i>13. Podle § 923 odst.1 o.z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.</i> 14. Od posledního rozhodnutí soudu o výživném pro žalobkyni uplynuly téměř čtyři roky. Během této doby nastala změna poměrů odůvodňující zvýšení výživného, avšak nikoliv v rozsahu navrhovaném žalobkyní. Zvýšily se potřeby žalobkyně, tak jak se zvyšují s postupujícím věkem. Zvýšily se náklady žalobkyně na stravování, oblékání, obuv, v tuto chvíli je žalobkyně již zletilá, má potřeby dospělého člověka. Další podstatnou změnu představuje studium žalobkyně na střední škole, v době posledního rozhodování soudu byla žalobkyně ještě žákyní základní školy, se studiem na střední školy jsou spojeny vyšší náklady než se studiem na škole základní a nástup na střední školu lze považovat v zásadě vždy za změnu poměrů. Příjem obou rodičů žalobkyně se rovněž zvýšil, žalovanému v průměru o 8 500 Kč měsíčně, matce žalobkyně v průměru o 26 500 Kč měsíčně, tedy v případě obou rodičů se zvýšil rozsah, v jakém mohou plnit svoji vyživovací povinnost k žalobkyni, významněji u matky žalobkyně. Oba rodiče žalobkyně sice hovoří o tom, že nyní bude jejich příjem nižší, avšak nelze vycházet jen z příjmu za poslední měsíc před vyhlášením rozsudku, neboť údaje o výši příjmu mohou mít vypovídací hodnotu jen v delším časovém horizontu. Počet vyživovacích povinností rodičů se naopak nezměnil, oba rodiče žalobkyně mají vyživovací povinnost k další, ještě nezletilé dceři. Majetkové poměry rodičů doznaly určitých změn, matka žalobkyně se stala výlučným vlastníkem nemovitostí v [obec], v této souvislosti vyplatila žalovanému částku v rámci vypořádání a splácí hypoteční úvěr, žalovaný nabyl družstevní podíl v bytovém družstvu za peníze z tohoto vypořádání a z vypořádání bytu v [obec], který v době minulého řízení vlastnil, tím současně zanikl jeho příjem z pronájmu tohoto bytu. Lze říci, že životní úroveň rodičů se, pokud jde o jejich majetkové poměry významně nezměnila, žalovaný pozbyl majetek a nabyl jiný majetek převážně z prostředků z prodeje dříve vlastněného majetku, matka žalobkyně nabyla majetek za protiplnění, které vyplatila žalovanému. Žalovaný se s žalobkyní nestýká a na její potřeby nepřispívá nejméně od doby podání návrhu na zvýšení výživného jinak než placením výživného. Zvýšení příjmu žalovaného a růst potřeb žalobkyně jsou jen částečně vyvažovány ještě výraznějším nárůstem příjmu matky žalobkyně. Není tak na jednu straně na místě výrazné zvýšení výživného, kterého se domáhá žalobkyně, ale ani ponechání stávajícího výživného, neboť je nutné reflektovat byť nikoliv tak, jak navrhuje žalobkyně, zvýšení příjmů žalovaného a zvýšení potřeb žalobkyně. Za adekvátní i při vědomí možného zvýšení výživného stanoveného žalovanému pro nezletilou dceru rodičů žalobkyně, ke které mají oba rodiče také vyživovací povinnost, a kdy bylo zatím nepravomocně rozhodnuto o zvýšení výživného o částku 500 Kč měsíčně, považuje soud zvýšení výživného stanoveného žalovanému pro žalobkyni o 1 000 Kč měsíčně, tedy na částku 4 500 Kč měsíčně. Jedná se tedy o významnější zvýšení výživného než v případě nezletilé dcery žalovaného, kdy důvodem pro výraznější zvýšení je, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni neplní vyživovací povinnost jinak než placením výživného, což je rozdíl oproti nezletilé dceři žalovaného, se kterou se žalovaný stýká v rozsahu každého druhého víkendu a hradí tak její potřeby během tohoto styku. Současně vzal soud v úvahu, že žalobkyně je schopna dosahovat v omezeném rozsahu příjmu z brigád a v rámci praxe a tedy část svých potřeb hradit z vlastních zdrojů, i proto není na místě zvýšení výživného v rozsahu převyšujícím částku 1 000 Kč měsíčně. Stanovení vyššího výživného by neodpovídalo poměrům rodičů žalobkyně a odůvodněným potřebám žalobkyně a nebylo by přiměřenou reakcí na změny poměrů, které od minulého rozhodnutí soudu o výživném nastaly. Výživné bylo zvýšeno s účinností od [datum], když právě od tohoto dne se žalobkyně zvýšení výživného domáhala, zvýšené výživné je splatné do 20.dne příslušného měsíce k rukám již zletilé žalobkyně. Zvýšením výživného vzniklý nedoplatek na výživném za měsíc říjen 2022 ve výši 1 000 Kč soud uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě přiměřené výši nedoplatku, poměrům žalovaného, tedy v delší lhůtě než je běžná třídenní lhůta, aby tak měl žalovaný možnost prostředky na úhradu nedoplatku získat, soud stanovil lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, také nedoplatek na výživném je splatný k rukám již zletilé žalobkyně. Protože žaloba žalobkyně nebyla co do návrhu na zvýšení výživného žalovanému pro žalobkyni důvodná v rozsahu převyšujícím částku 4 500 Kč měsíčně, soud v tomto rozsahu žalobu zamítl.

15. Žalobkyně i žalovaný byli úspěšní v řízení v podobném rozsahu, soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§ 142 odst.2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Ostatně žádný z účastníků přiznání náhrady nákladů řízení nepožadoval.