29 C 123/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 335 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.335 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10,0 % ročně, a to do tří dnů od právní moci</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 1.300 Kč.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 3 335 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobce návrh odůvodnil tím, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti po zemřelém [celé jméno žalovaného] jeho synovi [celé jméno žalovaného] (žalovanému) a [jméno] [příjmení] jako dědicům ze zákona, kteří nabyli rovným dílem bez výhrady soupisu v usnesení uvedený majetek. Dále bylo konstatováno nabytí pasiv dědictví, mezi nimi i pohledávka žalobce ve výši 6.670 Kč představující náklady z titulu vypravení sociálního pohřbu. Vznikla tak od data vykonatelnosti povinnost oběma dědicům uhradit žalobci částku ve výši 6.670 Kč. [jméno] [příjmení] zaplatila polovinu pohledávky dne [datum], žalovaný druhou polovinu i přes výzvu, která však jím nebyla vyzvednuta, dosud neuhradil. Výzva byla zaslána na jeho doručovací adresu, kterou uvedl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a stalo se tímto dnem též vykonatelným. Žalovaný však žalobci výše uvedený dluh neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobce s tímto souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nabyl žalovaný dědictví po zemřelém [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemřelém dne [datum], a to spolu se svou sestrou rovným dílem, jako dědic ze zákona, bez uplatnění výhrady soupisu. Dále soud zjistil, že žalobce jako obec vypravil sociální pohřeb zemřelého, jehož uspořádání objednal u [právnická osoba] služby [obec] příspěvková organizace, která žalobci za vypravení sociálního pohřbu zemřelého v [měsíc - rok] [rok] vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne [datum] částku celkem 6.670 Kč. Pohřeb byl objednán na základě žádosti [název] nemocnice [obec] ze dne [datum], když žádná jiná osoba v zákonné lhůtě nesjednala. Žalovaný pak byl spolu se svou spolu dědičkou vyzván žalobcem k úhradě poloviny ceny sociálního pohřbu, tj. částky 3.335 Kč, což však žalovaný neučinil. Žalovaný je tak jako dědic zemřelého zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení, resp. neuhrazené poloviny celkové ceny pohřbu, tedy částky, kterou žalobce uplatnil proti žalovanému v žalobě.

4. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že nárok žalobce je důvodný.

5. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení § 5 zákona č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví, dle kterého zejména platí, že: nesjedná-li ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení těla zemřelého žádný vypravitel pohřbu ani žádný poskytovatel zdravotních služeb nebo univerzitní vysoká škola, která provádí anatomické pitvy v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem, neprojeví zájem o využití těla zemřelého pro potřeby lékařské vědy a výzkumu nebo k výukovým účelům, nebo nebyla-li zjištěna totožnost mrtvého do 1 týdne od zjištění úmrtí, zajistí pohřbení slušným způsobem podle místních zvyklostí obec, na jejímž území k úmrtí došlo nebo bylo tělo zemřelého nalezeno, případně vyloženo z dopravního prostředku. O zajištění pohřbení podle věty první může obec uzavřít veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí; podmínka stanovená v § 63 odst. 1 větě první zákona o obcích se nepoužije, a dále: Obec, která zajistila pohřbení podle odstavců 1 až 3, přihlásí svoji pohledávku z titulu účelně vynaložených nákladů na slušné pohřbení podle místních zvyklostí do pasiv pozůstalosti. Podle § 1701 obč.z. pak platí, že dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Dědic je zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení a opatření zůstavitelova hrobového místa, ledaže tyto náklady byly z pozůstalosti uhrazeny podle § 114 odst. 2.

6. S ohledem na nezaplacení dluhu byl žalobce oprávněn požadovat dále zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od [datum] (právní mocí usnesení o dědictví), kdy se žalovaný dostal do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky tak, jak v žalobě navrhl žalobce.

7. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobci přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč, představující 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby).

10. Za další písemná podání žalobce, obsahující doplnění žaloby na výzvu soudu, soud žalobci náhradu nákladů nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon.

11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.