29 C 21/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 121 609 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 121.609 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 27 661,40 Kč.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 121 609 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že má vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů za poskytnutí pojistného plnění, které bylo vyplaceno poškozené v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným, vozidlem [značka vozu], [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem. Žalovaný způsobil poškozené hmotnou škodu na věci ve výši 121 609 Kč. Žalovaný v době dopravní nehody nebyl držitelem řidičského oprávnění, a to ze [anonymizováno] důvodů žalovaného. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil, zůstává žalobkyni dlužen částku ve výši 121 609 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný dne [datum] způsobil vozidlem [značka vozu], [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, dopravní nehodu, při které vznikla škoda ve výši 121 609 Kč na majetku poškozené (dle cenové nabídky na 135 189 Kč po odečtení nepoškozených částí). Žalobkyně vyplatila poškozené částku ve shora uvedené výši. Tato částka byla žalobkyní vůči žalované uplatněna ve výzvě k zaplacení náhrady plnění ze dne [datum]. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil, ačkoliv v době dopravní nehody nebyl držitelem řidičského oprávnění (od [datum] odnětí řidičského oprávnění ze [anonymizováno] důvodů dle sdělení Magistrátu města Ústí nad Labem, [číslo listu] spisu). Soud při dokazování vycházel zejména ze záznamu o nehodě, potvrzení o účasti na dopravní nehodě, faktury, příkazu k platbě, pojistné smlouvy a dalších listinných důkazů.

4. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaný způsobil škodu (dopravní nehodu), proto podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, platí, že„ pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.“. Výplatou plnění pak vzniklo žalobkyni vůči žalovanému jako řidiči, který za škodu odpovídá, právo na náhradu toho, co na náhradu škody plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu. Žalobkyně takto uhradila náhradu škody a náklady na zpracování škodné události celkem ve výši 121 609 Kč, a to dne [datum] osobě poškozené. Následně vyzvala žalovaného k zaplacení této částky nejpozději do [datum]. Od následujícího dne po marném uplynutí lhůty k plnění je žalovaný v prodlení s placením a je povinen z dlužné částky hradit také úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po právní stránce má soud za to, že byly naplněny podmínky na náhradu regresního nároku žalobkyně v požadované výši vůči žalovanému. Soud žalobkyni vyhověl, přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení (výrok I.).

5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 661,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 865 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 121 609 Kč sestávající z částky 5 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 840 Kč ve výši 3 956,40 Kč.

7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.