29 C 220/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 753,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.753,72 Kč s úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 10,0 % ročně a dále částku 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala toho, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 753,72 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i vlastní síť elektronických komunikací. Žalovaný byl v době poskytnutí služeb třetích stran účastníkem mobilní telefonní stanice a žalovanému bylo na splátky poskytnuto zařízení k převodu digitálního signálu (set top box), případně mu byl o umožněno využívat služeb třetích stran, a to v období od datum do datum, kdy žalovaný byl účastníkem mobilní telefonní stanice číslo zavázal se žalobkyni uhradit jeho cenu. Žalovaný cenu tohoto zařízení nezaplatil, ani nereklamoval.

2. Žalovaný dlužnou částku nerozporoval a ve věci se nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že účastníci uzavřeli smluvní vztah na dálku, a to na základě telefonické objednávky žalovaného ze dne datum a dále na základě předávacího protokolu ze dne datum. Žalobkyně jako poskytovatel služby zavázala poskytovat služby elektronických komunikací sítě O2 a žalovaný jako zákazník se tyto služby zavázal řádně uhradit. Žalovanému žalobkyně také poskytla na splátky po dobu 24 měsíců STB zařízení. Z Vyúčtování služeb bylo zjištěno, že žalovanému byly vyúčtovány faktury číslo za období od datum do datum v celkové výši 2 748,96 Kč, dále byly vyúčtovány faktury číslo za období od datum do datum v celkové výši 516,28 Kč a dále faktury číslo za období od datum do datum v celkové výši 1 488,48 Kč. Splatnost poslední faktury byla dne datum (jednalo se dlužné platby za STB zařízení a modem, kde je dána příslušnost soudu, po odečtení slevy spolu s poplatkem za tištěné vyúčtování). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne datum s upozorněním na zrušení služby v případě nezaplacení. Žalovaný však dluh neuhradil.

4. Po právní stránce soud věc hodnotí tak, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovaným jako zákazníkem byla uzavřena na základě telefonické žádosti žalovaného ze dne datum smlouva (potvrzená předávacím protokolem z datum), která se spravuje režimem zákona č. 127/2005 Sb. a občanským zákoníkem dle aktuálních všeobecných podmínek smlouvy. Na základě této smlouvy a obchodních podmínek žalobkyně žalovanému přidělila mobilní telefonní číslo a poskytovala mu své služby, mezi které patřila i možnost zprostředkování služeb třetích stran, včetně platebních transakcí. Toho žalovaný využil a tyto služby odebral, měl za ně žalobkyni jako jejich zprostředkovateli zaplatit, podle úmluvy z obchodních podmínek, cenu přímo žalobkyni. Ta cenu vyúčtovala žalovanému fakturami, které však nebyly do dnešního dne uhrazeny (v dané věci dlužné poplatky za STB zařízení a modem dle výše uvedených faktur). S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, že žaloba je důvodná, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku a to včetně příslušenství, jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V dané věci, na rozdíl od služeb elektronických komunikací dle § 129 zákona č. 127/2005 Sb., je dána příslušnost soudu.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč. Částka 2 x 100 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony byla žalobkyni přiznána ve výroku I.

6. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně.

7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.