29 C 222/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 632,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.302 Kč s úrokem z prodlení z částky 1.459 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10,0 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 1.843 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a dále částku 330,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce na náhradu nákladů řízení částku 6 635,75 Kč.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení dlužné částky ve výši 3 632,20 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem nájemní smlouvu [číslo] [rok] dne [datum]. Předmětem pronájmu byly pozemky p. [číslo] vše k. ú. [obec], jejímž vlastníkem je žalobce. Účelem bylo užívání pozemků jako zahrady. Žalovaný na základě této smlouvy měl hradit žalobci roční nájemné ve výši 1 843 Kč. Nájemní vztah skončil ke dni [datum]. Žalovaný neuhradil nájemné za rok 2020, kdy nájemné činilo 1 459 Kč a bylo splatné ke dni [datum] a dále neuhradil nájemné za rok 2021, kdy nájemné činilo 1 843 Kč a bylo splatné ke dni [datum]. Žalovaný dluží žalobci částku ve výši 3 302 Kč jako dlužné nájemné za rok 2020 a 2021 se zákonným úrokem z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 303,2 Kč (tj. 10 % z každého dlužného nájmu). Přestože žalovanému byla doručena dne [datum] a dne [datum] výzva k úhradě, žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Žalobce se tak dlužné částky včetně příslušenství musel domáhat žalobou v této věci.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání. Z listin založených ve spise, zejména nájemní smlouvy, soud zjistil, že žalovanému vznikl dluh na nájemném, když žalovaný jako nájemce pozemku byl povinen hradit měsíčné nájemné, pakliže tak nečinil, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého dluhu, stíhá ho proto povinnost zaplatit vedle dlužné částky i zákonné příslušenství. Žalovanému tak vznikl dluh dle výše uvedeného v celkové výši 3 632,20 Kč (nájemné a smluvní pokuta) s příslušenstvím. Jelikož žalovaný se nezaplacením dlužného nájemného dostal do prodlení je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném také smluvní pokutu za prodlení. Soud proto žalobě jako důvodné zcela vyhověl.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení § 2201 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Věc posoudil dle platné právní úpravy (obč. z. č. 89/2012 Sb.), dále dle § 2201 obč. z. 89/2012 Sb a dále dle § 2302 a násl. obč. z. 89/2012 Sb. Podle § 2201 nového obč. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Povinnost platit nájemné plyne z ustanovené § 2246 obč. zákoníku. Podle § 1970 nového obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 pak od 1. 1. 2014 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

5. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního (dále jen o. s. ř.) řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 635,75 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 632,20 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání, když upomínka právního zástupce žalobce ve spise není založena) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné ([obec] – [obec] n. L. a zpět, celkem 134 km, [značka automobilu], komb. spotřeba 4,5 l /100 km, náhrada za opotřebení 4,7 Kč/km, cena benzín 37,10 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb. tj. 853,51 Kč plus náhrada promeškaného času 2 x 2 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1082,24 Kč, celkem 6 635,75 Kč.

7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.