29 C 229/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 690,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.645,60 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 130,60 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky jistiny ve výši 45 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 3.945 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 690,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku a hradit ho žalobkyni. Tuto povinnost žalovaný splnil dne datum. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. tak žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek v aktuální výši, dlužné období anonymizováno rok anonymizována dvě slova rok v celkové výši 1 690,60 Kč (70,60 Kč za období rok a za další měsíce vždy 135 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky v kapitalizované výši do dne podání žaloby, tj. datum.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že v odporu a vyjádření k žalobě namítl, že byl přihlášen jako poplatník rozhlasového poplatku, který hradil trvalým příkazem v bance, měl ho však nastaven omylem na částku 120 Kč od období rok anonymizována dvě slova rok, následně provedl navýšení poplatku na 135 Kč. Dle žalovaného pak vznikl nedoplatek pouze ve výši 45 Kč, který datum uhradil. Žalovaný tak navrhl zamítnutí žaloby a následně se z jednání soudu omluvil.

3. Žalobce se vyjádřil k odporu žalovaného tak, že žalovaný byl v minulosti na nedoplatek upozorněn emailem na registrovanou adresu i poštou s tím, že pravidelné platby žalovaného byly započítány na předchozí měsíce, kdy žalovaný namísto 135 Kč hradil 120 Kč, na dluhu za žalobou uplatněné měsíce se tak nic nemění s tím, že v podrobnostech odkázal na přehled předpisů a plateb žalovaného od r. rok do r. rok. Žalobce tak na žalobě setrval.

4. Soud ve věci nařídil jednání a provedl navržené důkazy. Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku dle výše uvedeného, jak plyne zejména z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků na žalovaného. Přihláška byla podána v říjnu rok a žalobkyně neviduje žádné ukončení přihlášení poplatníka televizních poplatků. S ohledem na tuto skutečnost soud vycházel z přihlášky žalovaného, když podle § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v zákoně do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Takový doklad však žalovaný ve věci nepředložil (ani to nenamítal), proto soud vycházel z toho, že žalovaný je nadále poplatníkem televizního poplatku dle původní přihlášky. Podle § 3 tohoto zákona pak platí, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 5 odst. 1 tohoto zákona dále platí, že poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Dle § 6 tohoto zákona dále platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Soud tedy shledal žalobu jako plně důvodnou. Současně soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši (dle nař. vl. 351/ 2013 Sb.). Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. zejména z potvrzení České pošty a další listin založených ve spise, včetně přehledu předpisů a plateb.

5. Z listiny přehled předpisů a plateb (čl. 20-24), dále jen jako Přehled, ze kterého plyne, že za měsíce prosinec rok až prosinec rok žalovaný hradil televizní poplatek příkazem k úhradě s označením„ osobní spotřeba tv“, jak plyne i z potvrzení banky o příkazu k úhradě (čl. 30). Žalovaný v dané věci tak žalobci nezasílal platby poplatky na určitý konkrétní měsíc, ale obecně platby na televizní poplatek. Podle § 1933 odst. 1 obč.z. pak platí, že:„ je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.“ Z Přehledu pak plyne, že od měsíc rok žalovaný žalobkyni hradil namísto poplatku ve výši 135 Kč částku 120 Kč (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb. s účinností od datum), které nebyly určeny, na jakou část dluhu jsou plněny. Částku 120 Kč měsíčně platil žalovaný až do měsíc rok, teprve od měsíc rok hradil měsíčně 135 Kč (s tím, že za rok rok měl přeplatek 100 Kč, za rok nedoplatek celkem 20 Kč, za rok nedoplatek celkem 180 Kč, za rok nedoplatek celkem 280 Kč, za rok nedoplatek celkem 460 Kč, za rok nedoplatek celkem 640 Kč, za rok nedoplatek celkem 820 Kč, za rok nedoplatek celkem 1 000 Kč, za rok nedoplatek celkem 1 180 Kč, za rok nedoplatek celkem 1 360 Kč, za rok nedoplatek celkem 1 660 Kč když navíc měsíc/rok rok neuhradil, za rok nedoplatek celkem 1 840 Kč, za rok nedoplatek celkem 2020 Kč, za rok nedoplatek celkem 2 320 Kč když navíc měsíc/rok rok neuhradil, za rok nedoplatek celkem 2020 Kč, za rok pak uhradil 1 x 120 Kč, 11 x 135 Kč, a dále navíc byla zúčtována platba částky 120 Kč, za rok rok uhradil do měsíc/rok rok celkem 5 x 135 Kč a dne datum částku 45 Kč. Celkový dluh k měsíc/rok rok po zohlednění všech plateb žalovaného tak činil částku 2 215 Kč. V Přehledu, který je do měsíc/rok rok, pak celkový dluh včetně kapitalizovaného úroku z prodlení k měsíc/rok rok ve výši 15,60 Kč a po připočtení měsíce měsíc/rok rok a odečtení částky platby žalovaného ve výši 45 Kč činí celkem k datum částku 2.320,60 Kč. Platby žalovaného za období rok anonymizována dvě slova rok, tj. období dle žaloby, tak žalobkyně správně dle § 1933 odst. 1 obč.z. započetla na nejstarší dluhy, jak plyne i z Přehledu. Dluh dle žaloby tak v době podání žaloby existoval a nebyl uhrazen (kromě částky 45 Kč, viz dále). Dne datum, tj. po podání žaloby, pak pouze žalovaný uhradil částku 45 Kč, kterou dle příkazu k úhradě výslovně určil (čl. 31), na rozdíl od běžných plateb, na dluh za období rok anonymizována dvě slova rok, žalobce tedy měl zohlednit tuto platbu na dlužné období dle žaloby; pokud tak neučinil, nezbylo soudu než v tomto rozsahu žalobu výrokem II. rozsudku zčásti zamítnout, ve zbytku však, jak je výše uvedeno, byla žaloba shledána jako důvodná. Soud dále žalobci s ohledem na výše uvedené přiznal i kapitalizovaný úrok z prodlení (do dne vypracování žaloby) ve výši 130,60 Kč v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny (kromě částky 45 Kč) i úrok z prodlení. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z přihlášky poplatníka, Přehledu, příkazu k úhradě a dalších listin založených ve spise.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 200 Kč, tedy dva úkony po 100 Kč (sepis žaloby a předžalobní výzvy), DPH se nepřičítá. anonymizováno (žalobkyni) v řízení o vymáhání televizních poplatků nenáleží obecně právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech za zastoupení advokátem. Činnost žalobkyně není výkonem veřejné moci, nicméně lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 nebo ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3705/14). Soud proto nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení advokátem a přiznal žalobkyni za tyto úkony pouze paušální náhradu nákladů jako nezastoupeného účastníka dle výše uvedeného.

7. Za další úkony s ohledem na odpor žalovaného pak soud přiznal obdobně žalobkyni, jenž byla v řízení i dále úspěšná (neúspěch co do 45 Kč je pouze nepatrný), nárok na náhradu nákladů řízení dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy paušální náhradu nákladů jako u nezastoupeného účastníka dle výše uvedeného, tj. 2 x 300 Kč (DPH se nepřičítá) za vyjádření k odporu a účast u jednání soudu. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za cestovné k jednání soudu (Praha – Ústí n. L. a zpět, 379 km, značka automobilu, spotřeba 5,7 l /100 km, náhrada za opotřebení 4,4 Kč/km, cena benzín 27,8 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb. včetně náhrady promeškaného času 2 x 3 x 100 Kč, 2 268,16 Kč a 600 Kč) plus DPH 21% ve výši 476,32 Kč, tj. celkem 2 745 Kč po zaokrouhlení.

8. Celkem tak náklady řízení činí částku 3 945 Kč. I přes podání odporu soud nepovažoval za účelné náklady řízení žalobkyně spočívajících v nákladech na právní zastoupení žalobkyně, a to s ohledem na povahu námitek žalovaného v odporu, které nevykazují vyšší míru právní složitosti (nález II.ÚS 1333/14, I.ÚS 3768/14), tj. ani pro další úkony právního zastoupení včetně účasti u jednání.

9. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.