29 C 28/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,0 % p.a. za období od [datum] do [datum], dále ve výši 7,75% p.a. za období od [datum] do [datum], dále ve výši 7,5% p.a. za období od [datum] do [datum], dále ve výši 7,05% p.a. za období od [datum] do [datum], dále ve výši 7,5% p.a. za období od [datum] do [datum], dále ve výši 8,0 % p.a. za období od [datum] do [datum], dále ve výši 8,75% p.a. za období od [datum] do [datum], dále ve výši 9% p.a. za období od [datum] do [datum], dále ve výši 7,25% p.a. za období od [datum] do [datum] a dále s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce na náhradu nákladů řízení částku 2 815 Kč.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu, po postoupení věci z Okresního soudu v Mělníku (ve znění změny žaloby, kterou žalobce požadoval následně pouze zákonný úrok z prodlení) se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 25 000 Kč s úrokem z prodlení dle žaloby a jejího doplnění a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobcem (resp. jeho právním předchůdcem [právnická osoba] s.r.o.) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě půjčil a poskytl žalobce resp. jeho předchůdce žalovanému částku ve výši 22 499 Kč za účelem koupě [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit v 10 splátkách po 2.500 Kč měsíčně od [datum], což neučinil. Žalovaný však úvěr nesplácel a byl v prodlení s úhradou 4 splátek, proto předchůdce žalobce úvěr k [datum] zesplatnil. Žalovaný pak následně dlužil 10 000 Kč na neuhrazených splátkách, 15 000 na budoucích splátkách a smluvní pokutu 2 434 Kč (smluvní pokutu však žalobce v žalobce nepožaduje). Pohledávku právního předchůdce žalobce byla postoupena na žalobce v této věci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum].

2. Žalobce dále doplnil, že jeho předchůdce podal na žalovaného žalobu ke společnosti [právnická osoba] a ta prostřednictvím svého rozhodce, JUDr. [jméno] [příjmení] vydala dne [datum] rozhodčí nález, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], který nabyl právní moci [datum]. Rozhodčí doložka, jež byla součástí Všeobecných obchodních podmínek Smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným je ve smyslu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] absolutně neplatná dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník pro rozpor se zákonem, zejména pak z důvodu, že rozhodčí řízení měla probíhat podle jednacího řádu (rozhodčího řádu) [právnická osoba], která však zmíněný řád nesměla vydávat, jelikož nebyla rozhodčím soudem zřízeným dle ust. § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky neměl rozhodce, který vydal rozhodčí nález, k jeho vydání pravomoc a jeho rozhodčí nález je tak nicotným. Nicméně jak dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] o překážku věci rozhodnuté nejde, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Totéž dovozuje i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. III ÚS 199/13, jež obdobně konstatuje, že pokud byl rozhodčí nález vydán mimo pravomoc rozhodce, překážku rozsouzené věci takový rozhodčí nález samozřejmě nezakládá. Překážka věci rozsouzené dle ust. § 159a odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, případně věci zahájené dle ust. § 83 stejného zákona tedy není dána.

3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu). Překážka věci rozhodnuté pak ve věci není dle soudu dána, když ve věci vydaný rozhodčí nález je nicotný, jak je výše v žalobě uvedeno. Soud proto o věci mohl rozhodnout.

4. Na základě provedených listinných důkazů (úvěrové smlouvy, výpisu z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, přehledu plateb a dalších listinných důkazů) dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem (jeho předchůdcem) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, v níž se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 22 449 Kč na koupi věci ([anonymizováno]) a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku v 10 splátkách po 2.500 Kč měsíčně od [datum], RPSN činila 23,91 % ročně. Předchůdce žalobce za žalovaného uvedenou částku zaslal bankovním převodem k úhradě zakoupeného produktu ([právnická osoba] [anonymizováno]), žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil, čímž se ocitl v prodlení. Žalovaný žalobci neuhradil žádnou splátku, tj. žalobci dluží 4 splátky do dne zesplatnění dluhu dne [datum], tj. částku 10 000 Kč, dále dalších 6 původně v budoucnu splatných splátek, tj. částku 15.000 Kč, když jednotlivé splátky zahrnují i úrok z úvěru. Žalovanému tak vznikl vůči žalobci dluh ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který dosud ani přes výzvu žalobe neuhradil.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobce je důvodný a podložený příslušnými důkazy.

7. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku posoudil soud tuto věc podle právních předpisů účinných do [datum], výše úroku z prodlení byla posouzena podle předpisů platných k prvému dni prodlení, tj. po zesplatnění dluhu. Při právním posouzení věci vycházel soud z následujících právních předpisů:

8. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, se touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků též závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

9. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 499 obchodního zákoníku lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

11. Podle § 502 odst. 1 věty první obchodního zákoníku je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

12. Podle § 503 odst. 1 obchodního zákoníku je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Podle odst. 2 citovaného ustanovení mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.

13. Podle. § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

14. Podle § 273 obchodního zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

15. Podle § 365 obchodního zákoníku dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen zaplatit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

17. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Žalobce v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněn domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na ní přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobce, odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobce shledán po právu a soud ho žalobci výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího příslušenství.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 14b AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a režijního paušálu 1 x 300 Kč za doplnění žaloby a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč.

21. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. Za další písemné podání žalobce, obsahující doplnění žaloby na výzvu soudu, soud žalobci náhradu odměny advokáta již nepřiznal (přiznal pouze režijní paušál), neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby.

22. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.