29 C 401/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala toho, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i vlastní síť elektronických komunikací. Žalovaná byla v době poskytnutí služeb třetích stran účastníkem mobilní telefonní stanice a žalované bylo na splátky poskytnuto zařízení – 4x mobilní telefon (3x [značka mobilního telefonu] [anonymizována dvě slova], 1x [značka mobilního telefonu] [anonymizováno]), případně jí bylo o umožněno využívat služeb třetích stran, a to v období od [datum] do [datum], kdy žalovaná byla účastníkem mobilní telefonní stanice [číslo] zavázala se žalobkyni uhradit jejich cenu. Žalovaná cenu těchto zařízení nezaplatila, ani nereklamovala.

2. Žalovaná dlužnou částku nerozporovala a ve věci se nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že účastníci uzavřeli smluvní vztah na základě Účastnické smlouvy ze dne [datum] a dne [datum], ve kterých se žalobkyně jako poskytovatel služby zavázala poskytovat služby elektronických komunikací sítě O2 a žalovaná jako zákazník se tyto služby zavázala řádně uhradit. Žalované žalobkyně také poskytla na splátky po dobu 24 měsíců 4x mobilní telefon (3x [zn. mobilního telefonu] [anonymizována dvě slova], 1x [zn. mobilního telefonu] [anonymizováno]). Z Vyúčtování služeb bylo zjištěno, že žalované byly vyúčtovány faktury [číslo] za období od [datum] do [datum] na částku 5 067,48 Kč, [číslo] za období od [datum] do [datum] na částku 2 623,51 Kč, [číslo] za období od [datum] do [datum] na částku 1 730,33 Kč, splatnost poslední faktury byla dne [datum] (jednalo se služby elektronických komunikací). V důsledku porušení povinnosti řádně využívat službu a platit za ní došlo k naplnění rozvazovací podmínky k poskytnuté slevě (akce HW BONUS) ve výši 10 000 Kč na mobilní telefony (3x [zn. mobilního telefonu] [anonymizována dvě slova], 1x [zn. mobilního telefonu] [anonymizováno]) a žalované byla doúčtovaná kupní cena těchto mobilních telefonů fakturami se splatností [datum] (č. dokladu [číslo] na částku 2 500 Kč, č. dokladu [číslo] na částku 2 500 Kč, č. dokladu [číslo] na částku 2 500 Kč, č. dokladu [číslo] na částku 2 500 Kč). K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána upomínkou ze dne [datum], [datum] a dne [datum]. Žalovaná však dluh neuhradila.

4. Po právní stránce soud věc hodnotí tak, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovanou jako zákazníkem byla uzavřena dne [datum] a dne [datum] smlouva a dodatek ke smlouvě, která se spravuje režimem zákona č. 127/2005 Sb. a občanským zákoníkem dle aktuálních všeobecných podmínek smlouvy. Na základě této smlouvy a obchodních podmínek žalobkyně žalované přidělila mobilní telefonní číslo a poskytovala mu své služby, mezi které patřila i možnost zprostředkování služeb třetích stran, včetně platebních transakcí. Toho žalovaná využila a tyto služby odebrala, měla za ně žalobkyni jako jejich zprostředkovateli zaplatit, podle úmluvy z obchodních podmínek, cenu přímo žalobkyni. Ta cenu vyúčtovala žalované fakturami, které však nebyly do dnešního dne uhrazeny. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, že žaloba je důvodná, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku a to včetně příslušenství, jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V dané věci, na rozdíl od služeb elektronických komunikací dle § 129 zákona č. 127/2005 Sb., je dána příslušnost soudu.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

6. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně.

7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.