29 C 464/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 63 733,47 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41.971,47 Kč s úrokem z prodlení z částky 28.654,45 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 21.762 Kč a co do smluvního úroku z prodlení z částky 21.762 Kč ve výši 0,1 % denně od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 3.976 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu domáhala na žalovaném zaplacení 63733,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28654,45 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % a smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 21762 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec zcela vyčerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost úvěr splatit v 72 splátkách ve výši 514 Kč (plus poplatek za služby, viz dále) měsíčně splatných do 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně a RPSN odpovídá 38,64 % ročně. Žalovaný měl celkem zaplatit 37.041 (Kč 20.000 jistina a Kč 17.041 sjednané úroky). Smluvní strany si sjednaly doplňkovou inkasní službu za poplatek ve výši 499 Kč měsíčně. Žalovaný měl prostřednictvím 72 měsíčních splátek na inkasní službě celkem zaplatit 35 928 Kč Smluvní strany si dále sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobkyní poskytnuty, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou služba„ [název služby]“. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Tedy nezaplatil splátku v celkové výši Kč 865 Kč. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne [datum], kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300,00 Kč, žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne [datum], kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300,00 Kč a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500,00 Kč, navíc v této upomínce č. 2 žalobkyně upozornila žalovaného na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobkyni, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. Na toto nebylo reagováno zaplacením, a proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení V. 5.

5. Smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného - dlužníka s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 63 794,30 Kč, jak je patrné z zesplatnění ze dne [datum]. S ohledem na zesplatnění pak struktura dluhu je následující: jistina úvěru 20 000,00 Kč, počet splátek 72, výše splátky 865 Kč, počet uhrazených splátek 10, v celkové výši 8 650,00 Kč, celkem uhrazeno z jistiny 1 430,37 Kč, celkem uhrazeno z úroků 3 714,26 Kč, celkem uhrazeno z inkasní služby 820,00 Kč, celkem uhrazeno z doplňkové služby [název služby] 2 690,00 Kč, přeplatek 10,00 Kč, zbylá část jistiny 18 569,63 Kč, zbylá část úroků 13 327,02 Kč, zbylá část inkasní služby 5 084,00 (62 splátek po Kč 82), zbylá část doplňkové služby [název služby]: [název služby] – odklad 3 782,00 Kč (62 splátek po Kč 61), [název služby] [anonymizována dvě slova] 6 448,00 Kč (62 splátek po Kč 104), [název služby] [anonymizována dvě slova] 6 448,00 Kč (62 splátek po Kč 104), náklady na upomínkování 800,00 Kč (náklady za upomínku č. 1 ve výši Kč 300 a náklady za upomínku č. 2 ve výši Kč 500), smluvní pokuta za prodlení úvěru 47,82 Kč (ust. V. smlouvy o spotřebitelském úvěru), smluvní úroky za prodlení inkasní služby 3,28 Kč (ust. II. smlouvy o zřízení inkasní služby), smluvní pokuta (ust. V. 5.5. smlouvy o spotřebitelském úvěru) 9 284,82 Kč. Vzhledem ke všemu výše uvedenému požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky uplatněné v zesplatňovacím dopisu, tj. částku 63733,47 Kč, když nenárokuje vyčíslenou pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru (47,82 Kč) a vyčíslený úrok za prodlení s úhradou splátky inkasní služby (3,28 Kč), taktéž zohledňuje platbu žalovaného ve výši Kč 10,00, a dále a) zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky ve výši 28.654,45 Kč zahrnující zbylou část jistiny (18 569,63 Kč), náklady za upomínky (800 Kč), a smluvní pokutu (9 284,82 Kč) od [datum] do zaplacení, b) smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 21.762 Kč, která zahrnuje dlužnou částku 5.084 Kč jako zbylou část inkasní služby představující dohodnutou škodu žalobkyně z inkasní služby a dlužnou částku Kč 16.678 jako zbylou část doplňkové služby [název služby] představující dohodnutou škodu žalobkyně z doplňkové služby [název služby], a to vše od [datum] do zaplacení, jak je patrné z ustanovení článku II. [číslo] smlouvy o inkasní službě, resp. z ustanovení článku II. 2.15 ve spojení s článkem II. 2.13 smlouvy o zřízení doplňkové služby [název služby]. Položku - zbylá část úroků - 13.317,02 Kč (do této položky žalobkyně zohledňuje platbu Kč 10,00) nárokuje po žalovaném bez příslušenství. Žalobkyně se dále domáhala i domáhal náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání, kde provedl žalobkyní navržené listinné důkazy, ze kterých zjistil následující závěry.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Obsahem smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (čl. 32-44), která byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace (potvrzená verifikační platnou s poznámkou, že žalovaný souhlasí s návrhem smlouvy, čl. 31), je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20.000 Kč a závazek žalovaného zaplatit 17.041 Kč za úroky a tento úvěr splatit 72 měsíčními splátkami ve výši 514 Kč, a to včetně smluvního úroku ve výši 23 % ročně. Z přílohy č. 3 smlouvy (tabulka umořování), která tvoří její nedílnou součást smlouvy, soud zjistil, že tam je uvedena výše úroku platná pro každou měsíční splátku, s tím, že výše úroku se postupně snižovala. Pro případ, že žalovaný nesplatí poskytnutý úvěr v souladu se smlouvou, se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně za dobu prodlení (čl. 5 smlouvy) a poplatky za upomínky ve výši 300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku (čl. 5 smlouvy). Úvěrový rámec byl žalovaným vyčerpán (potvrzení o vyplacení úvěru z [datum]). Následně žalovaný neuhradil řádně a včas splátku splatnou dne [datum], žalobkyně zaslal žalovanému dvě upomínky, za které mu vyúčtovala celkem 800 Kč. I přes opětovné výzvy žalovaný neuhradil splátku splatnou dne [datum] neuhradil. V poslední upomínce pak žalovaný byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud žalovaný splátku dodatečně neuhradí. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] celý dluh žalovaného za splatný.

6. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil, soud shledal, že žaloba je (kromě částky dále uvedené) důvodná a proto ji vyhověl. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 NOZ platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 1968 NOZ platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 580 odst. 1 NOZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

15. Podle § 1806 NOZ platí, že úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

16. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

17. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

18. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200.000 Kč.

19. Podle § 110 odst. 3 ZSÚ platí, že obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, snižuje se zápůjční úroková sazba a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

20. Podle § 124 ZSÚ platí, že stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

21. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah plynoucí z platně uzavřené úvěrové smlouvy dle § 2395 NOZ a násl. Z uvedené smlouvy byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout na požádání strany úvěrované (žalovaného) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídala povinnost úvěrovaného (žalovaného) poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč (část byla vyplacena na účet žalovaného, část inkasovány dle čl. 4 smlouvy), a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 NOZ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena a žalovaný se tak ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovaného rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tak na jistině dluhu dluží žalobkyni částku 18 569,63 Kč a zbylou část úroků 13 327,02 Kč (když uhradil 10 splátek, v celkové výši 8 650,00 Kč, tj. celkem uhrazeno z jistiny 1 430,37 Kč, celkem uhrazeno z úroků 3 714,26 Kč, s přihlédnutím k odečtení verifikační platby ve výši 10 Kč), tj. 31 796,65 Kč.

22. Nárok žalobkyně na uhrazení poplatků za upomínání v celkové výši 800 Kč soud posoudil jako žalobkyní důvodně uplatněné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, tj. žalované. Soud tento nárok posoudil dle § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ. Z předložených listin je patrné, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků. Pro tento případ bylo smluvními stranami ujednáno, že první písemná upomínka je zpoplatněna částkou ve výši 300 Kč, a že druhá písemná upomínka je zpoplatněna částkou ve výši 500 Kč. Pokud tedy žalobkyně žalovavou dvakrát písemně upomenul, za což požaduje částku ve výši 800 Kč, lze konstatovat, že se jedná o nárok, který byl smluvními stranami řádně ujednán, když se současně jedná o nárok, jenž je zmíněným ustanovením ZSÚ předvídán, pročež nelze dospět k jinému závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je důvodný.

23. Pokud se týká nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 284,82 Kč (smluvní pokutu 47,82 Kč žalobkyně nepožadovala), soud jej rovněž vyhodnotil jako důvodný, když jej právně posoudil dle § 122 odst. 1 písm. c) ZSÚ ve spojení s § 2048 NOZ. Jak bylo zmíněno v předchozím odstavci, žalovaný se nesplacením výše uvedené splátky ocitl v prodlení. Pro tento případ byla smluvními stranami taktéž sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Jelikož žalovaný na jistinu dluží částku ve výši 18 569,63 Kč, činí 50 % zůstatku jistiny (tj. maximum dle § 122 odst. 3 ZSÚ) částku ve výši 9 284, 815 Kč. Pakliže žalobkyně v tomto řízení na smluvní pokutě požadoval částku ve výši 9 284,82 Kč (po zaokrouhlení na setiny), jedná se primárně o požadavek, který koresponduje tomu, co bylo smluvními stranami pro případ prodlení žalované řádně ujednáno, a sekundárně se zároveň jedná o požadavek, jenž respektuje limity obsažené v § 122 odst. 3 ZSÚ, dle něhož smluvní pokuta v souvislosti s jedním spotřebitelským úvěrem nesmí přesáhnout 50 % z celkové výše spotřebitelského úvěru. V posuzované věci byly tyto zákonné limity dodrženy. Lze proto uzavřít, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je důvodný.

24. Ohledně poplatku za inkasní službu a službu [název služby] (dále jen inkasní služba) soud dospěl k závěru, že poplatek za tyto služby (dále jen poplatek) nebyl zohledněn v RPSN, třebaže se tak mělo stát, pročež je soud na podkladě této skutečnosti toho názoru, že žalobkyni na úhradu tohoto poplatku s poukazem na § 110 odst. 3 ZSÚ nevznikl nárok. Dle soudu na uvedeném názoru není ničeho způsobilá změnit ani okolnost, že dle žalobkyně smlouva o inkasní službě představuje o nepovinnou službu, pročež se z tohoto důvodu nemusela započítávat do RPSN. Soud se v tomto směru s názorem žalobkyně neztotožňuje. Soud je naopak toho názoru, že inkasní službu, resp. výkon inkasní služby (obou služeb), za nějž žalobkyně požadovala poplatek ve výši 3 782, - Kč za inkasní službu (62 splátek po Kč 82 Kč) a za služby [název služby]: [název služby] – odklad 3 782,00 Kč (62 splátek po Kč 61), [název služby] [anonymizována dvě slova] 6 448,00 Kč (62 splátek po Kč 104), [název služby] [anonymizována dvě slova] 6 448,00 Kč (62 splátek po Kč 104), bylo zcela namístě započíst do RPSN. Soud nikterak nemůže přehlédnout, že splátka úvěru činila 514 Kč a poplatek za služby měl činit 351 Kč. Již prostým matematickým porovnáním výše těchto částek je evidentní, když rozdíl mezi nimi činí toliko 163 Kč, že zahrnutí poplatku za inkasní služby by se na celkové výši RPSN podílelo poměrně výrazným způsobem, a tedy zásadním způsobem ovlivnilo výše RPSN uvedené v úvěrové smlouvě. Celková výše RPSN je pro spotřebitele jedním ze stěžejních hledisek při rozhodování o tom, zda požádá určitý subjekt o poskytnutí peněžních prostředků. Pakliže žalobkyně do celkové výši RPSN nezahrnula náklady na poplatky za inkasní službu, ačkoliv tak dle soudu měla nesporně učinit, nelze v tomto konkrétním případě postup žalobkyně vyhodnotit jinak, než se jedná o postup, jenž není v souladu s § 110 odst. 1 ZSÚ.

25. Soud navíc shledává sjednání smlouvy o inkasní službě s službě podpora a z toho plynoucí povinnost žalované platit žalobkyni inkasní poplatek v měsíční frekvenci za obcházení zákona, když úplata za inkasní službu převyšuje svou výši sjednaný úrok a výrazně tak ovlivňuje celkovou výši ceny úvěru a zásadně tak zkresluje výpovědní hodnotu ukazatele RPSN, jak již bylo rozvedeno v předchozím odstavci. Sjednaná úplata za tuto službu je v příkrém nepoměru s náklady, které s poskytnutím této služby vznikají žalobkyni.

26. Je neakceptovatelné, aby žalobkyně, které je poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, když je nutno zdůraznit, že žalovaný fakticky obdržela toliko částku ve výši 10 423 Kč (úhrada předchozího dluhu) a 5 577 Kč, neboť zbylou částku ve výši 4.000 Kč tvořily náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru, musel vedle toho platit ještě další náklady na inkasní služby v celkové výši 25 272 Kč. Jedná se o zjevný nepoměr mezi poskytnutou částkou (jistinou) a inkasními poplatky. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobkyni v souvislosti s touto službou mohou vzniknout určité náklady. Na druhou stranu však je třeba, aby takové náklady byly zasazeny do určitého rámce, a to právě s přihlédnutím k poskytnutým peněžním prostředkům (jistině). Požadavek na zaplacení částky ve výši 25 272 Kč tomuto kritériu nevyhovuje, když zjevně představuje zcela excesivní požadavek. Soud je bytostně přesvědčen o tom, že sjednání inkasní smlouvy představuje výhradně prostředek, jehož prostřednictvím se žalobkyně snaží ze spotřebitele (žalované) získat další peněžní prostředky, čímž se v konečném důsledku snaží obcházet zákon, tj. zákonnou povinnost uvést celkovou výši RPSN. Soud dále doplňuje, že smlouvy o inkasní službě a [název služby] [anonymizováno] jsou sice zdánlivě sjednány jako samostatné smlouvy, fakticky však činí součást smlouvy o úvěru jako její přílohy č. 4 a 6. Je tak zřejmé, že fakticky tvoří jeden celek úvěrové smlouvy, která má tak adhezní charakter, kde spotřebitel fakticky nemá právo volby, zda doplňkové služby sjedná či nikoliv. Tím, že smlouva o inkasní službě je prezentována jako nepovinná služba, se žalobkyně toliko snaží zastřít a současně i obejít smysl a účel ZSÚ. Takovému právnímu jednání však soud nehodlá a nebude poskytovat právní ochranu.

27. S ohledem na výše uvedené se soud domnívá, že smlouva o inkasní smlouvě představuje absolutně neplatné právní jednání (z více výše uvedených důvodů), když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 580 odst. 1 NOZ). Ve světle těchto skutečností soud nárok žalobkyně na zaplacení inkasních poplatků v celkové výši 21 762 Kč (neuhrazená část inkasní služby a [název služby] [anonymizováno]) vyhodnotil jako nedůvodný (žalobkyně ho k výzvě soudu sama nevzala zpět), včetně smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně (dle soudu toto rovněž představuje neplatné ujednání, když ZSÚ zakazuje sjednat úrok z prodlení nad rámec stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 122 odst. 1 písm. b) ZSÚ). Nadto je taktéž vyloučeno, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení, když ujednání, z něhož žalobkyně vyvozovala nárok na zaplacení poplatků za inkasní službu, s jejichž placením se měl žalovaný ocitnout v prodlení, soud vyhodnotil jako absolutně neplatné právní jednání. Vzhledem k uvedenému soud nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně do zaplacení vyhodnotil jako nedůvodný).

28. Ve zbytku, tj. co do částky 21.762 Kč a co do smluvního úroku z prodlení z částky 21.762 Kč ve výši 0,1 % denně od [datum] do zaplacení, pak byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku pro nedůvodnost zamítnuta.

29. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce dále uvedené. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 550 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze 2,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, jednoduchá předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 110,50 Kč, tj. 14 710,50 Kč.

31. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby na výzvu soudu, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby.

32. Míra úspěchu po odečtení neúspěchu ve věci tak činila 63,87 % (žalováno 67 458,45 Kč včetně příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku, úspěch pak činí včetně příslušenství 42 845,63 Kč) ve smyslu § 142 o.s.ř. Celkovou částku nákladů řízení 14 710,50 Kč pak soud s ohledem na poměrný úspěch pokrátil x 27,03 % dle výše uvedeného na částku 3 976 Kč po zaokrouhlení, kterou jako náhradu nákladů řízení žalobkyni výrokem III. rozsudku přiznal.

33. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

34. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.