29 C 47/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Karlem Šemíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce na náhradu nákladů řízení částku 500 Kč.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku a hradit ho žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno dopisem ze dne [datum], že byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku (§ 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb.). V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. tak žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek v aktuální výši, tj. [měsíc] [rok] až [měsíc] [rok] v celkové výši 675 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky v kapitalizované výši do dne podání žaloby. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný byl zařazen do evidence plátů televizního poplatku. Přihláška byla podána v [měsíc] [rok] a žalobkyně neviduje žádné ukončení přihlášení poplatníka televizních poplatků. S ohledem na tuto skutečnost soud vycházel z přihlášky žalovaného, když podle § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v zákoně do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Takový doklad však žalovaný ve věci nepředložil, proto soud vycházel z toho, že žalovaný je nadále poplatníkem televizního poplatku dle původní přihlášky. Podle § 3 tohoto zákona pak platí, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 5 odst. 1 tohoto zákona dále platí, že poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Dle § 6 tohoto zákona dále platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Soud tedy shledal žalobu jako plně důvodnou. Současně soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši (dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. zejména z potvrzení České pošty a další listin založených ve spise.

3. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. platí, že jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

4. Ve sporech o zaplacení televizních poplatků zásadně nejsou náklady potřebnými k účelnému uplatnění práva náklady na právní zastoupení žalobce (viz nález Ústavního soudu ve věci I. ÚS 3768/14). V této věci k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo právní zastoupení, nedošlo. Soud proto žalobkyni přiznal jen náhradu nákladů řízení v takové výši, jako kdyby nebyl právně zastoupen, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za podání návrhu ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně.

5. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

6. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.