30 C 111/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 96.421,77 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 64.447,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80.900,- Kč od 30.9.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 80.000,- Kč od 30.9.2025 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41.389,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 98,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 29.1.2026, ve znění pozdějšího podání, domáhala na žalované zaplacení částky 96.421,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. s právnická osoba, uzavřela dne 4.1.2024 smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 104.472,23 Kč. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, úvěr byl zesplatněn. Žalovaná celkem zaplatila 63.083,08 Kč. Dlužnou částku ve výši 105.836,33 Kč, jež je složena z jistiny ve výši 80.000,- Kč, z poplatku ve výši 900,- Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 15.521,77 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6.367,33 Kč, žalovaná nezaplatila, přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovanou byla posléze postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 105.836,33 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 12.2.2026, č. účtu, proti němuž žalovaná podala včasný odpor. V něm uvedla, že připravuje na spis na osobu, která zodpovědná za úvěrový podvod, který je předmětem žaloby, a že tímto jednáním (jí) byla způsobena škoda. Z tohoto důvodu žalovaná požádala o pozastavení projednání věci do doby, než bude mít státní zastupitelství kompletní spis ke zpracování. K žalobě samotné se žalovaná nijak nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 7.4.2026, právnická osoba, soud vyzval žalovanou, aby odpor, jakožto podání, které bylo velmi obecné a stručné, doplnila o vylíčení rozhodných skutečností, tj. aby více rozvedla skutečnosti, z nichž dovozuje, že mělo dle jejího tvrzení dojít ke spáchání úvěrového podvodu, jakož ji i vyzval, aby na podporu těchto tvrzení označila a předložila důkazy. To vše ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto podání. Soud žalovanou současně upozornil, že pokud na výzvu soudu nebude reagováno, mohlo by to vést k tomu, že bude ve věci částečně či zcela neúspěšná.

4. Podání obsahující výzvu bylo žalované doručeno prostřednictvím fikce dne 21.4.2026. Lhůta pro doplnění marně uplynula dnem 4.5.2026.

5. Soud ve věci nařídil jednání na 28.5.2026. Žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala o odročení nařízeného jednání. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

6. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:

7. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. s právnická osoba, uzavřela dne 4.1.2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota s celkovou výši úvěru v částce 80.000,- Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 48 % ročně. Žalovaná měla celkem zaplatit/vrátit 102.803,27 Kč. Žalovaná postupně načerpala peněžní prostředky v souhrnné výši 104.472,23 Kč, jak je patrné z listin označených jako Potvrzení o provedení transakce (2.000,- Kč, 2.250,- Kč, 1.100,- Kč, 2.000,- Kč, 1.500,- Kč, 2.040,96 Kč, 723,69 Kč, 2.000,- Kč, 2.000,- Kč, 2.295,07 Kč, 3.380,- Kč, 150,- Kč, 670,- Kč, 80.000,- Kč, 2.362,51 Kč). Veškeré peněžní prostředky byly právní předchůdkyní žalobkyně bankovním převodem poukázány na bankovní účet č. č. účtu, který je veden na jméno žalované. Jedná se o totožné číslo bankovní účtu, které je uvedeno ve Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota u identifikačních údajů žalované. Totožnost žalované je (byla) ověřena předloženými fotografiemi, kde je jednak zobrazen občanský průkaz žalované (z obou stran), jakož je tam zachycena samotná žalovaná s občanským průkazem. Pohledávka za žalovanou byla posléze postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy).

8. Pokud se týká skutečnosti, že žalovaná postupně zaplatila/vrátila částku ve výši 63.083,08 Kč, soud vyšel z tvrzení žalobkyně. Soud nedisponuje žádnou indicií, na jejímž podkladě by soud měl či mohl mít pochybnosti stran pravdivosti a správnosti tohoto tvrzení. Soud má tedy za prokázané, že žalovaná zaplatila/vrátila částku v celkové výši 63.083,08 Kč.

9. Soud však již nemá za prokázané, že (by) právní předchůdkyně žalobkyně u žalované ověřovala její schopnost splácet případně poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy k prokázání příjmů a výdajů žalované.

10. Soud podáním ze dne 30.4.2026, právnická osoba, vyzval žalobkyni, aby z hlediska ověření úvěruschopnosti žalované označila a předložila doklady, z nichž bude jednoznačně a prokazatelně vyplývat, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované řádně a pečlivě ověřila její schopnost splácet (eventuálně) poskytnuté peněžní prostředky.

11. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 12.5.2026, kde v obecné rovině uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně měla rovněž ověřit příjmy žalované, a to tím, že žalovaná jí měla poskytnout výpisy z bankovního účtu. Žalobkyně však k tomuto podání žádné listiny, které by její tvrzení jakkoliv prokazovaly, nepřiložila.

12. Jinak řečeno – žalobkyně soudu nepředložila např. výpisy z bankovního účtu žalované, pročež soud neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně z hlediska ověření úvěruschopnosti žalované postupovala skutečně tak, jak žalobkyně nyní tvrdí. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř.

13. Soud při jednání dne 28.5.2026 poskytl přítomnému zástupci žalobkyně poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ohledně nutnosti označení a předložení důkazů stran ověření úvěruschopnosti žalované, pročež mu stanovil lhůtu 10 dnů ode dne skončení tohoto jednání. Soud zároveň zástupce žalobkyně poučil o tom, že pakliže nebude na výzvu soudu reagováno, mohla by tato skutečnost vést k tomu, že žalobkyně bude ve věci neúspěšná.

14. Zástupce žalobkyně soudu sdělil, že poučení, a tedy i případným negativním následkům, porozuměl, k čemuž doplnil, že žalobkyně netrvá na poskytnutí lhůty 10 dnů, když její tvrzení jsou prokazována již předloženými důkazy. Za tohoto stavu věci, když žalobkyně nepožadovala (netrvala) na poskytnutí lhůty k označení a předložení důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., soud dále pokračoval v jednání.

15. Z hlediska skutkového závěru má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 104.472,23 Kč, a že žalovaná postupně zaplatila/vrátila peněžní prostředky ve výši 63.083,08 Kč. Totožnost žalované má soud za prokázanou z předložených fotografií. Soud má rovněž za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla posléze postoupena na žalobkyni.

16. Jak již bylo zmíněno shora, soud nemá za prokázané žalobní tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně u žalované před poskytnutím peněžních prostředků ověřila její schopnost splácet případně poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně v tomto ohledu neoznačila a nepředložila žádný důkaz (žádnou listiny), který by její tvrzení prokazoval, a to navzdory tomu, že v tomto smyslu jí bylo poskytnuto poučení v písemné formě, jakož i poučení v ústní formě dle § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání dne 28.5.2026.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila žádné listiny, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně relevantním a současně i prokazatelným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované předtím, než jí poskytla peněžní prostředky.

21. Žalobkyně nepředložila žádný podklad, z něhož by bylo možno dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně měla před poskytnutím peněžních prostředků k dispozici výsledek posouzení úvěruschopnosti žalované, z něhož by vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky.

22. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovanou, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.

23. Právě uvedené znamená, že jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 104.472,23 Kč, přičemž tyto byly žalované poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení ve výši 104.472,23 Kč, které je (by byla) žalovaná povinna vydat, neboť se o částku v této výši obohatila. Soud nezjistil, že by u žalované byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaná nebyla povinna peněžní prostředky, o něž se obohatila, vydat.

24. V projednávané věci výše bezdůvodného obohacení na straně žalované činí 41.389,15 Kč, když soud zohlednil, že žalovaná již dříve zaplatila/vrátila částku ve výši 63.083,08 Kč.

25. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením dlužné jistiny ve výši 41.389,15 Kč, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude žalovaná povinna částku ve výši 41.389,15 Kč žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 NOZ – nikoliv však dříve.

28. Pokud se žalobkyně již nyní domáhala na žalované zaplacení úroku z prodlení z částky ve výši 80.900,- Kč, jakož i kapitalizovaného úroku z prodlení, domáhala se těchto nároků s poukazem na § 87 odst. 1 ZSÚ předčasně, a tedy i nedůvodně.

29. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované, když soud vezme v potaz, kdy byla dotyčná částka žalované poskytnuta, když se tak dělo postupně, jakož i skutečnost, že žalovaná načerpané peněžní prostředky určitým způsobem splácela, aby žalobkyni dlužnou částku ve výši 41.389,15 Kč zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

30. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, žádné skutečnosti o svých nepříznivých majetkových či sociálních poměrech netvrdila, když v řízení byla (vyjma podaného odporu) zcela pasivní, a ze spisu nevyplynuly okolnosti, pro které by nebylo přiměřené uložit jí povinnost k zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Vzhledem k výše uvedenému soud výrokem II. tohoto rozsudku žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 41.389,15 Kč, jež koresponduje výši bezdůvodného obohacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

32. Výrokem I. soud zamítl žalobu co do částky 64.447,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80.900,- Kč od 30.9.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 80.000,- Kč od 30.9.2025 do zaplacení, když zaplacení této částky se žalobkyně s ohledem na absolutně neplatnou smlouvu o úvěru domáhala nedůvodně, když smluvní úroky ani poplatek nelze s ohledem na neplatnost smlouvy žalobkyni přiznat, jakož i zamítl veškerý uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaná ještě není v prodlení se splácením peněžitého dluhu.

33. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 98,01 Kč, přičemž tato částka představuje 21,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,89 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 39,11 %). Tyto náklady sestávají z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. v částce 450,- Kč (odpor), jak je normováno Nejvyšším soudem (viz usnesení ze dne 18.11.2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).

35. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

36. Pro úplnost soud směrem k žalované dodává, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, byť alespoň podezření, že mohlo dojít ke spáchání úvěrového podvodu. Tvrzení žalované obsažené v odporu nebylo nijak doloženo či aspoň osvědčeno. Žalovaná pak byla v řízení zcela pasivní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.