30 C 123/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 81.236,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 81.236,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 81.236,40 Kč od 18.9.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších doplnění, domáhala na žalovaném 81.236,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu měla poskytnout peněžní prostředky v celkové výši 81.236,40 Kč. Žalovanému byly dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč a dne [datum] mu ještě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.400 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala 81.236,40 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], proti němuž žalovaný podal včasný odpor. Ve vyjádření k odporu ze dne [datum] žalovaný uvedl, že půjčku u dané společnosti čerpal na jeho údaje a bez jeho vědomí jeho syn, tj. [celé jméno svědka]. Z listiny, jež byla připojena k vyjádření k odporu, plyne, že syn žalovaného, tj. [celé jméno svědka], v nestřežený okamžik využil dokladů žalovaného k získání úvěrové smlouvy, jež byla čerpána přes bankovní účet žalovaného.

3. Žalobkyně v návaznosti na informace obsažené ve vyjádření k odporu v podání ze dne [datum] navrhla, aby do řízení namísto žalovaného vstoupil jeho syn, tj. [celé jméno svědka]. Žalovaný při jednání dne [datum] uvedl, že nesouhlasí s návrhem žalobkyně, aby do řízení na jeho místo vstoupil jeho syn. Žalovaný v tomto ohledu doplnil, že žaloba je nedůvodná. Měl za to, že jednak nedošlo k platnému sjednání úvěrové smlouvy, a to zejména z důvodu, že nebyla řádně a pečlivě ověřena totožnost osoby, jež měla uzavřít s právním předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru a jednak z důvodu, že u této osoby nebyla řádně ověřena úvěruschopnost ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále rozvedl, že žalobou uplatněný nárok není důvodný, a to z důvodu, že dle tvrzení samotné žalobkyně mu měly být poskytnuty peněžní prostředky ve výši 65.400 Kč, přičemž žalovaný prostřednictvím osmi plateb právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil částku v celkové výši 72.603,12 Kč. Z tohoto důvodu při absolutní neplatnosti sjednané smlouvy o revolvingovém úvěru je zároveň vyloučeno, aby na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil o 7.000 Kč více, než kolik mu bylo na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto. Ve světle těchto veškerých důvodů žalovaný nesouhlasil se záměnou na straně žalované, neboť i kdyby do řízení na jeho místo vstoupil syn [celé jméno svědka], pořád by platilo, že nedošlo k platnému sjednání úvěrové smlouvy, tudíž na straně syna [celé jméno svědka] by se maximálně mohlo jednat o bezdůvodné obohacení. To však nemohlo vzniknout, neboť právní předchůdkyni žalobkyně bylo zaplaceno více.

4. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodl tak, že návrh žalobkyně, aby dle § 92 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), připustil záměnu účastníků (žalovaných), zamítl, neboť žalovaný s tímto procesním návrhem žalobkyně vyslovil nesouhlas.

5. Soud ve věci nařídil na [datum], resp. na [datum], jednání, z nichž se žalobkyně v obou případech řádně a včas omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, toliko za přítomnosti žalovaného.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z listiny ze dne [datum], která byla dle úředně ověřeného podpisu podepsána [celé jméno svědka], [datum narození], tj. synem žalovaného, soud zjistil, že tento v nestřežený okamžik využil dokladů žalovaného k získání úvěrové smlouvy s tím, že peněžní prostředky pak byly rovněž čerpány prostřednictvím bankovního účtu žalovaného.

8. Z listiny označené jako Informace o klientech ze dne [datum], jež byla vypracována společností [právnická osoba], soud zjistil, že bankovní účet číslo [bankovní účet] je evidován na žalovaného.

9. Z listin označených jako Potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], resp. ze dne [datum], soud zjistil, že společnost [právnická osoba], tj. právní předchůdkyně žalobkyně, ze svého bankovního účtu poukázala na bankovní účet číslo ([anonymizováno]) [bankovní účet], tj. na bankovní účet žalovaného, peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, resp. ve výši 5.400 Kč, tj. celkem 65.400 Kč.

10. Z listiny označené jako Platební informace soud zjistil, že žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky splácet na bankovní účet číslo [bankovní účet], tj. na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně.

11. Z přehledu plateb na založeném na [číslo listu] spisu soud zjistil, že z bankovního účtu číslo [bankovní účet], tj. z bankovního účtu žalovaného, byly poukázány, jakožto příchozí platby, na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně (viz sdělení žalobkyně ze dne [datum]) následující peněžní prostředky: 24.227,35 Kč, 7.329,06 Kč, 6.531,92 Kč, 7.329,06 Kč, 6.973,45 Kč, 6.493,71 Kč, 7.329,06 Kč, 6.389,51 Kč. Ze strany žalovaného tak byly na bankovní účet právní předchůdkyně poukázány peněžní prostředky v celkové výši 72.603,12 Kč.

12. Z listin označených jako Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalovaný z bankovního účtu číslo [bankovní účet], tj. ze svého bankovního účtu, poukázal na bankovní účet číslo [bankovní účet], tj. na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, v následujících termínech tyto peněžní prostředky: a. dne 29.1.2021 – 6.531,92 Kč; b. dne 26.2.2021 – 6.493,71 Kč c. dne 24.3.2021 – 6.389,51 Kč; d. dne 26.4.2021 – 6.973,45 Kč; e. dne 13.7.2021 – 7.329,06 Kč; f. dne 21.8.2021 – 7.329,06 Kč; g. dne 16.10.2020 – 7.329,06 Kč; h. dne 28.12.2020 – 24.227,35 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 72.603,12 Kč.

13. Z listiny označené jako Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] soud kromě jiného zjistil, že komunikace mezi právní předchůdkyní žalobkyně a klientem (v dané věci žalovaným) probíhala výhradně v elektronické formě, a to zejména na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, telefonicky a e-mailem.

14. Z listiny označené jako Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] a z k ní přiložené excelové tabulky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (viz podací lístek ze dne [datum]).

15. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr:

16. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že [celé jméno svědka], [datum narození], tj. syn žalovaného, využil identifikačních údajů žalovaného, aby na podkladě těchto údajů, když komunikace mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně probíhala toliko v elektronické formě, dosáhl toho, aby na bankovní účet žalovaného byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázány peněžní prostředky (viz sdělení [celé jméno svědka] ze dne [datum]), k čemuž pak skutečně došlo. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] a dne [datum] poukázala na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, resp. ve výši 5.400 Kč, jakož i to, že žalovaný následně právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím osmi plateb ze svého bankovního účtu na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně uhradil částku v celkové výši 72.603,12 Kč Tyto skutečnosti jsou patrné z potvrzení o provedených platbách, které byly jednak předloženy samotnou žalobkyní a jednak žalovaným při jednání dne [datum]. Soud má taktéž za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek).

17. Soud provedl důkazy ještě dalšími listinnými důkazy. Z těchto listinných důkazů soud ovšem pro posuzovanou věc nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

19. Předně soud uvádí, že nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně v písemné formě uzavřena jakákoliv smlouva, natož pak smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Je tomu z důvodu, že na straně žalovaného nebyla vůbec žádná vůle, a tedy ani žádné relevantní právní jednání, směřující k tomu, aby s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru. Pakliže žalovaný v projednávané věci neučinil žádné právní jednání, jehož smyslem a účelem bylo uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně, když žalovaný byl v tomto ohledu zcela pasivním, když, jak je patrné ze sdělení ze dne [datum], byl v tomto ohledu naopak aktivní syn žalovaného, tj. [celé jméno svědka], je ve světle těchto skutečností zcela vyloučeno, aby mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření jakékoliv smlouvy, tím spíše k platnému sjednání smlouvy o úvěru.

20. Z provedeného dokazování vyplynulo, že navzdory tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému ujednání smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně přesto poukázala na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 65.400 Kč. Tato skutečnost by sama o sobě bez zohlednění dalších okolností mohla znamenat, že na straně žalovaného, pakliže by tyto peněžní prostředky nevrátil, když pro jejich poskytnutí nebyl od počátku žádný právní důvod, vzniklo bezdůvodného obohacení, které by měl žalovaný vydat, a to právní předchůdkyni žalobkyně, resp. následně žalobkyni.

21. V projednávané věci ovšem na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ. Jak je patrné z provedeného dokazování, žalovaný prostřednictvím osmi plateb zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 72.603,12 Kč, tj. o více než 7.000 Kč, než kolik mu bylo poskytnuto (připsáno na jeho bankovní účet).

22. Pakliže platí, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně od počátku bez platného právního důvody poskytnuty peněžní prostředky ve výši 65.400 Kč, který následně právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil (vrátil) peněžní prostředky v souhrnné výši 72.603,12 Kč, je naprosto vyloučeno, aby na straně žalovaného mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 NOZ. Pokud někde mělo vzniknout bezdůvodné obohacení, je to spíše na straně právní předchůdkyně žalobkyně, když jí bylo zaplaceno více peněžních prostředků, než sama žalovanému poskytla.

23. Pokud se jedná o Smlouvu na opakovaném postoupení pohledávek, tuto soud posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). Na jejím základě pak soud shledal aktivní legitimaci žalobkyně, neboť dospěl k závěru, že sporná pohledávka byla platně postoupena.

24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze učinit právní závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, jakož lze i učinit závěr, že na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2291 odst. 1 NOZ. Tento závěr má pak za následek, že žalobkyně se na žalovaném nedůvodně domáhala zaplacení 81.236,40 Kč s příslušenstvím, neboť tento žalobkyni z titulu neplatné smlouvy o úvěru, resp. z právních skutečností vzniklých v souvislosti s takovou smlouvou, ničeho nedluží. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

25. Pokud jde o výrok II., tento má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, kdežto žalovaný byl v řízení naopak úspěšný v celém rozsahu, pročež by mu mělo náležet právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však při jednání dne [datum] výslovně uvedl, že na náhradě nákladů ničeho nepožaduje. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.