30 C 155/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12.874, Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 90,- Kč od 22.5.2014 do 10.10.2023 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60,- Kč od 10.10.2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.874, Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 800,- Kč od 6.10.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.902,- Kč od 28.12.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4.071,- Kč od 31.5.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4.071,- Kč od 16.8.2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30,- Kč od 10.10.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.400, Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 13.2.2026 domáhala na žalovaném zaplacení 12.874,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byl dne 20.12.2022, dne 23.5.2024 a dne 8.8.2024 vystaven doklad na částku 3.902,- Kč, 4.071,- Kč a 4.071,- Kč za poskytnutou zdravotní službu nehrazenou ze zdravotního pojištění – doprava a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v právnická osoba Žalovaný si doklady převzal a zavázal se je uhradit nejpozději do 7 dnů, tj. nejpozději do 27.12.2022, resp. do 30.5.2024, resp. do 15.8.2024. Žalovanému byl dne 15.3.2020 vystaven doklad za regulační poplatek za poskytnutí lékařské pohotovostní služby ve výši 90,- Kč. Žalovanému byla rovněž dne 20.9.2021 vystavena faktura ve výši 800,- Kč za očkování proti COVID se splatností dne 11.7.2021. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož i později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 12.874,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovanému byl dne 20.12.2022, dne 23.5.2024 a dne 8.8.2024 vystaven doklad na částku 3.902,- Kč, resp. na částku 4.071,- Kč, resp. na částku 4.071,- Kč za poskytnutou zdravotní službu nehrazenou ze zdravotního pojištění – doprava a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v právnická osoba Žalovaný si doklady převzal a zavázal se je uhradit nejpozději do 7 dnů, tj. nejpozději do 27.12.2022, resp. do 30.5.2024, resp. do 15.8.2024. Žalovanému byl dne 21.5.2014 vystaven doklad za regulační poplatek za návštěvu lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní péči ve výši 30,- Kč.

5. Žalovanému byla rovněž dne 20.9.2021 vystavena faktura ve výši 800,- Kč za očkování proti onemocnění COVID-19, které se uskutečnilo dne 11.7.2021, se splatností dne 5.10.2021. U žalovaného nebylo zjištěno, že by byl ke dni očkování (11.7.2021) evidován v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož i později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, ničeho nezaplatil.

6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že žaloba je důvodná. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOSZS“), platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

7. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Žalovaný dluh za dopravu a pobyt v záchytné stanici písemně uznal co do důvodu i výše, proto se má dle § 2053 NOZ za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Soud proto vychází z předloženého uznání dluhu. Dluh byl splatný dle § 1958 NOZ na výzvu žalobkyně, tj. ve lhůtě stanovené žalobkyní ve vystavené faktuře, dne 27.12.2022, resp. dne 30.5.2024, resp. dne 15.8.2024, což též odpovídá závazku žalovaného uhradit dluh do 7 dnů v rámci uznání dluhu. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení a je proto povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Pokud se jedná o regulační poplatek, soud věc po právní stránce posoudil jako občanskoprávní vztah dle NOZ, a to konkrétně dle § 2636 NOZ a následujících, jakož i dle § 16a odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 22.4.2014 do 31.12.2014 (dále jen „zákon o veřejném pojištění“). Dle § 16a odst. 1 písm. a) bod 2. zákona o veřejném pojištění platí, že pojištěnec je povinen hradit poskytovateli zdravotní péče a služeb (žalobkyni) regulační poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvu lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní péči. Žalovaný tento regulační poplatek za návštěvu specializovaného ambulantního lékaře nezaplatil.

10. Dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění účinném od 1.4.2021 do 3.12.2021, platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Maximální cena jedné dávky včetně aplikace očkování proti onemocnění COVID-19 pro osobu nepojištěnou v systému veřejného zdravotního pojištění byla stanovena tak, že nepřesáhne částku 810,- Kč.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl ke dni 11.7.2021 evidován v systému veřejného zdravotního pojištění, a jelikož mu bylo žalobkyní téhož dne poskytnuto očkování proti onemocnění COVID-19, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni za poskytnuté očkování částku 800,- Kč, jež se nachází pod maximálně přípustnou částkou stanovenou Ministerstvem zdravotnictví ve výši 810,- Kč, a to nejpozději do 5.10.2021, což ovšem žalovaný v termínu splatnosti neučinil, čímž se dostal do prodlení dle § 1968 NOZ. Od následujícího dne, tj. od 6.10.2021, je žalovaný v prodlení a je proto povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. S ohledem na výše uvedené soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobě zcela (po zohlednění výroku I. tohoto rozsudku) vyhověl, když žalovanému uložil povinnost žalobkyni zaplatit náklady za dopravu a pobyt v záchytné stanici, regulační poplatek ve výši 30,- Kč, poplatek za očkování proti onemocnění COVID-19 ve výši 800,- Kč, jakož i související úroky z prodlení.

13. Soud ovšem žalobě výrokem I. tohoto rozsudku částečně nevyhověl, pokud se jedná o úrok z prodlení z regulačního poplatku ve výši 30,- Kč.

14. Je tomu jednak z důvodu, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalovaném úrok z prodlení toliko z částky 30,- Kč, která koresponduje tehdejší výši regulačního poplatku, a nikoliv z částky ve výši 90,- Kč.

15. Je tomu dále z důvodu, že v listině vyhotovené žalobkyní dne 21.5.2014 označené jako Vyúčtování regulačního poplatku, kterou měl žalovaný podepsat, není nikde výslovně, jasně a především zcela srozumitelně a jednoznačně uvedeno, do kdy byl žalovaný povinen regulační poplatek ve výši 30,- Kč zaplatit. Je tam sice obecně zmíněno (obsaženo) sousloví datum splatnosti, popř. že žalovaný je povinen uhradit regulační poplatek v uvedené lhůtě splatnosti, nicméně z žádného ustanovení této listiny nelze seznat, kdy byl nejzazší termín pro úhradu regulačního poplatku.

16. Pakliže v listině ze dne 21.5.2014 nebyl termín splatnosti (čas plnění) účastníky řízení přesně ujednán, nelze připustit, aby již následujícího dne, tj. dne 22.5.2014, se žalovaný octil v prodlení dle § 1968 NOZ.

17. V takovém případě je naopak nutné postupovat dle § 1958 odst. 2 NOZ. Nedohodnou-li si strany čas plnění, § 1958 odst. 2 NOZ řeší podmínky, za nichž má věřitel (žalobkyně) právo požadovat po dlužníkovi (žalovaném) peněžité plnění. V těchto situacích je vyžadována výzva věřitele, dlužník pak musí plnit ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Jde o jednostranné právní jednání věřitele, který požaduje po dlužníkovi, aby splnil svou povinnost plnit. Kvalifikovanou výzvou věřitele může být i předžalobní výzva dle § 142a odst. 1 o.s.ř.

18. Z předložených listin soud nezjistil, že žalobkyně před odesláním předžalobní výzvy ze dne 19.9.2023 žalovaného vyzvala k zaplacení částky 30,- Kč, jakožto regulačního poplatku. Z předžalobní výzvy a připojené doručenky soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván, aby částku ve výši 30,- Kč zaplatil nejpozději do 7 dnů ode dne doručení předžalobní výzvy. Předžalobní výzva byla u držitele poštovní licence připravena k vyzvednutí dne 22.9.2023. Žalovanému byla předžalobní výzva doručena fikcí dne 2.10.2023. Žalovaný měl částku 30,- Kč zaplatit nejpozději do 9.10.2023. Jelikož tak žalovaný dobrovolně, řádně a včas neučinil, od následujícího dne, tj. od 10.10.2023, je žalovaný v prodlení a je proto povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Z popsaného je patrné, že žalobkyně se mohla na žalovaném důvodně domáhat zaplacení úroku z prodlení toliko z částky 30,- Kč, a to nejdříve až od 10.10.2023. Pakliže se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 90,- Kč, a to již od 22.5.2014, domáhala se zaplacení tohoto nároku částečně nedůvodně a částečně předčasně. S ohledem na tyto skutečnosti soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 90,- Kč od 22.5.2014 do 10.10.2023 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60,- Kč od 10.10.2023 do zaplacení zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, avšak jednalo se o neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.400, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800, Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600, Kč představující 300, Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

21. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.