30 C 157/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co částky 935 Kč, jakožto kapitalizovaného úroku, a co do částky 500 Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.000 Kč od 25.1.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 914,25 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 6.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovanou uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky uhradit nejpozději do 24.1.2018. Žalovaná však ničeho neuhradila, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 6.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 935 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět. S ohledem na tuto skutečnost soud výrokem I. žalobu ve shora zmíněném rozsahu dle § 96 odst. 2 o.s.ř zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalované.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovanou uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě jí byly dne 25.10.2017 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná byla povinna převzaté peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč vrátit nejpozději do 11.7.2014 (viz [jméno] [anonymizována dvě slova]). Žalovaná ovšem smluvně převzatou povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila a peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni.

6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit (§ 2395 NOZ). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 NOZ ve spojení s § 1798 a násl. NOZ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když ničeho nezaplatila, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. zcela vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když posuzováno z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 914,25 Kč, přičemž tato částka představuje 61,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,7 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.500 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky ve výši 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky ve výši 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.