30 C 172/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1.358,29 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 14.2.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 730,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 4.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovanou uzavřel dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 8,5 % měsíčně. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky uhradit nejpozději do 13.2.2018. Žalovaný však ničeho neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 679,80 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 687,49 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalobkyně podáním ze dne 26.5.2021 vzala žalobu částečně zpět. S ohledem na tuto skutečnost soud výrokem I. žalobu ve shora zmíněném rozsahu dle § 96 odst. 2 o.s.ř zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě mu byly dne 13.11.2017, resp. dne 11.12.2017, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2.500 Kč, resp. ve výši 1.500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný byl povinen převzaté peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč vrátit nejpozději do 13.2.2018 (viz Platební historie). Žalovaný ovšem smluvně převzatou povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil a peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.

6. Lze uzavřít, že žalovaný dosud nevrátil částku 4.000 Kč.

7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky (§ 2395 NOZ). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 NOZ ve spojení s § 1798 a násl. NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když ničeho nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. (v rozsahu po částečném zpětvzetí) zcela vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 730,50 Kč, přičemž tato částka představuje 49,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.367,29 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.