30 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18.372,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18.372,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.984,21 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.388, Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.000, Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení 18.372,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací. Žalovaná byla v době poskytování služeb zákazníkem žalobkyně. Tato žalované poskytovala rozličné služby (zejména prodej mobilního zařízení – , jméno mobilního zařízení, ), přičemž žalovaná za prodané zboží žalobkyni nezaplatila částku v celkové výši 18.372,21 Kč, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18.372,21 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové zjistil, že žalovaná byla v době poskytování služeb zákazníkem žalobkyně na základě smlouvy č. , číslo smlouvy, . Tato žalované poskytovala rozličné služby (zejména prodej mobilního zařízení – , jméno mobilního zařízení, ), přičemž žalovaná za prodané zboží žalobkyni nezaplatila částku (zbývající části kupních cen: , jméno mobilního zařízení, – 9.984,21 Kč; , jméno mobilního zařízení, – 4.356,- Kč; , jméno mobilního zařízení, – 1.656,- Kč; , jméno mobilního zařízení, – 1.188,- Kč; , jméno mobilního zařízení, – 1.188,- Kč) v celkové výši 18.372,21 Kč, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy.

5. Lze konstatovat, že žalovaná žalobkyni nezaplatila částku ve výši 18.372,21 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla platně v písemné formě uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 1751 NOZ).

7. Součástí uzavřené smlouvy bylo i ujednání o kupních smlouvách dle § 2079 a násl. NOZ, na jejíchž základech žalobkyně (prodávající) odevzdala žalované (kupující) věci, které byly předmětem koupě, a umožnila jí k nim nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaná zavázala věci převzít a zaplatit žalobkyni kupní ceny. Žalobkyně svou povinnost splnila, předmětná zboží žalované dodala, která je převzala, avšak tato svou povinnost nesplnila, když nezaplatila kupní ceny za zboží. Žalobkyně se tak podanou žalobou na žalované důvodně domáhala zaplacení kupních cen, které žalovaná v termínu splatnosti, jakož ani později, zcela nezaplatila. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), tudíž žalobkyni přísluší vedle nedoplatku na kupních cenách za dodané zboží též úroky z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši stanovené dle nařízení vlády (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.000, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800, Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200, Kč představující 100, Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000, Kč.

10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.