30 C 186/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 875 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14.040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.000 Kč od 11.7.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.249,59 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovanou uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 8,5 % měsíčně. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky uhradit nejpozději do 10.7.2018. Žalovaná však ničeho neuhradila, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.040 Kč za období od 10.5.2018 do 10.7.2018 počítaného z částky 12.000 Kč při úrokové sazbě 8,5 % měsíčně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 875 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalobkyně podáním ze dne 26.5.2021 vzala žalobu částečně zpět. S ohledem na tuto skutečnost soud výrokem I. žalobu ve shora zmíněném rozsahu dle § 96 odst. 2 o.s.ř zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalované.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovanou uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě jí byly dne 10.4.2018, resp. dne 27.4.2018, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, resp. ve výši 6.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná byla povinna převzaté peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč vrátit nejpozději do 10.7.2018 (viz Platební historie). Žalovaná ovšem smluvně převzatou povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila a peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni.

6. Lze uzavřít, že žalovaná dosud nevrátila částku 12.000 Kč.

7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky (§ 2395 NOZ). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 NOZ ve spojení s § 1798 a násl. NOZ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když ničeho nezaplatila, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i kapitalizovaný úrok ve výši 2.040 Kč za období od 10.5.2018 do 10.7.2018 počítaný z částky 12.000 Kč (z jistiny) při úrokové sazbě 8,5 % měsíčně. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. (v rozsahu po částečném zpětvzetí) zcela vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.249,59 Kč, přičemž tato částka představuje 86,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,03 % a úspěchu žalované v rozsahu 6,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.875 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.