30 C 193/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 80.950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.900 Kč od 24.11.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3.438 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 80.950 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, což odůvodnila tím, že žalobkyně je na základě koncesní smlouvy uzavřené se [územní celek] dne [datum], konkrétně jejího článku 4. bod 4.1. zmocněna zadavatelem, kterým je [stát. instituce], k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací ve vlastnictví zadavatele, a to v případech neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu v souladu s § 19, odst. 5, 6, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích a o jeho odstranění rozhodl policista nebo strážník obecní policie v souladu s § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30.6.2020 (dále jen„ zákon o provozu na komunikacích“). Dále je žalobkyně podle téže koncesní smlouvy jejího bodu 4.1.3 oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel v souladu s příslušným Nařízením [stát. instituce] [číslo] (dále jen„ Nařízení“), kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel. Tato částka byla stanovena v článku 2., bod 1., písm. a) citovaného Nařízení v částce 2.500 Kč za odtah úplný. Žalovaný dne 10.9.2019 v [údaj o čase] hodin zaparkoval své osobní motorové vozidlo tovární značky [anonymizováno], model: [anonymizována dvě slova], [registrační značka] v ulici [ulice] v [obec], a to tak, že tímto jednáním porušil § 25 odst. 3 zákona o provozu na komunikacích. Z tohoto důvodu strážník Městské policie [obec] nařídil odtah předmětného vozidla. Odtažené vozidlo bylo umístěno na střeženém a odstavném parkovišti žalobkyně. Za provedení nuceného odtahu byla žalovanému předepsána k úhradě částka ve výši 1.900 Kč dle Nařízení. Jelikož vozidlo nebylo z odstavného parkoviště nebylo vyzvednuto, byla žalovanému doporučeným dopisem ze dne 14.10.2019, č. j [číslo] [spisová značka], zaslána Výzva k úhradě nákladů nuceného odtahu vozidla, kterou žalovaný nepřevzal a dne 1.11.2019 Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou, č.j. [číslo] [spisová značka], kterou byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů za odtah vozidla a nákladů za parkování a střežení vozidla na odstavném parkovišti od následujícího dne po provedeném nuceném odtahu (částka za parkování činí 150 Kč/den). Žalovaný si do dne podání žaloby odtažené vozidlo dosud nevyzvedl, ani jinak nereagoval na zaslanou výzvu, v důsledku čehož odtažené vozidlo nadále stojí na odstavném parkovišti žalobkyně. Každý den narůstá dlužná částka o parkovné ve výši 150 Kč den. Ke dni podání žaloby činí náklady na parkování vozidla 79.050 Kč (527 dnů střežení vozidla x 150 Kč = 79.050 Kč). Celková dlužná částka ke dni podání žaloby činí náklady nařízeného nuceného odtahu a náklady za parkování a střežení vozidla na odstavném parkovišti v celkové výši 80.950 Kč (1.900 Kč + 79.050 Kč = 80.950 Kč). Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, dlužnou částku nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 80.950 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Z předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalovaný nejpozději dne 10.9.2019 ve [údaj o čase] hodin zaparkoval osobní motorové vozidlo tovární značky: ŠKODA, model: [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož byl vlastníkem ke dni odtahu, jak je patrné, že Sdělení [stát. instituce] ze dne [datum], v ulici [ulice], resp. v ulici, jež je bez názvu, a která je paralelní s ulicí [ulice], v [obec], a to tak, že tímto jednáním porušil § 25 odst. 3 zákona o provozu na komunikacích, neboť při stání tohoto vozidla (po jeho zaparkování) tam nezůstal volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy. Šířka pozemní komunikace je 4 m 20 cm. Tyto skutečnosti jsou seznatelné z rozhodnutí a protokolu o odtažení vozidla ze dne 10.9.2019, [číslo]. Z tohoto důvodu strážník Městské policie [obec] [číslo] nařídil odtah předmětného vozidla. Odtažené vozidlo bylo následně převezeno a umístěno na střeženém a odstavném parkovišti žalobkyně, kde bylo téhož dne, tj. 10.9.2019, převzato panem [příjmení]. Nařízení stanoví, že maximální cena za úplný odtah na území [stát. instituce] činí 2.500 Kč. Ze Smlouvy o komplexním zajišťování agendy Nucených odtahů, ve znění pozdějších dodatků, jež byla mezi [územní celek], jakožto zadavatelem, a žalobkyní, jakožto provozovatelem, uzavřena dne [datum], vyplývá, že žalobkyně pro [stát. instituce] zajišťuje agendu odtahů. Cena úplného odtahu činí 1.900 Kč a cena parkovného činí 150 Kč/den, s tím, že za první den parkování se nic neplatí, neboť parkovné je v ceně odtahu (viz výpis ze zápisu z řádného jednána zastupitelstva žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum]). Vozidlo nebylo ke dni podání žaloby, tj. k 19.2.2021, žalovaným z odstavného parkoviště žalobkyně vyzvednuto. Za období od 11.9.2019 do 19.2.2021, tj. za období 527 dnů, náklady na parkové jsou ve výši 79.050 Kč. Celková dlužná částka ke dni podání žaloby ve výši 80.950 Kč je složena z nákladů na úplný odtah vozidla ve vlastnictví žalovaného ve výši 1.900 Kč a nákladů na parkovné vozidla ve vlastnictví žalovaného ve výši 79.050 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy (viz výzva k úhradě nákladů nuceného odtahu ze dne 14.10.2019 a ze dne 1.11.2019), na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Pro úhradu dlužné částky, a to zejména odtahu, mu byla stanovena lhůta 7 dnů ode dne doručení výzvy.

5. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil částku ve výši 80.950 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

7. Dle § 2 písm. b) zákona o provozu na komunikacích platí, že provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

8. Dle § 45 odst. 4 zákona o provozu na komunikacích platí, že je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

9. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2011, sp. zn. 25 Cdo 4706/2009, je uvedeno, že za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. Je-li odtažení vozidla spojeno s jeho uskladněním, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

10. Z provedeného dokazování plyne, že vozidlo ve vlastnictví žalovaného (viz § 2 písm. b) zákona o provozu na komunikacích) tvořilo dle § 25 odst. 3 zákona o provozu na komunikacích, neboť bylo zaparkováno v rozporu s tímto ustanovením, překážku provozu na pozemních komunikacích. Strážník obecní policie, tj. strážník Městské policie [obec], proto v souladu s § 45 odst. 4 zákona o provozu na komunikacích nařídil jeho odstranění, tj. nucený odtah vozidla, který byl proveden žalobkyní na základě smlouvy uzavřené mezi [územní celek] a žalobkyní. Z § 45 odst. 4 zákona o provozu na komunikacích ve spojení se shora zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu vyplývá, že odstranění vozidla se provede na náklad jeho provozovatele, což v projednávané věci znamená na náklad žalovaného, a že tyto náklady nejsou představovány toliko náklady na samotný odtah vozidla, nýbrž i náklady na uskladnění odtaženého vozidla, tj. parkovným.

11. Žalobkyni tak s poukazem na § 45 odst. 4 zákona o provozu na komunikacích vzniklo důvodné právo požadovat po žalovaném náklady na odstranění vozidla ve výši 80.950 Kč, které jsou složeny jednak z nákladů na odtah vozidla ve výši 1.900 Kč a jednak z nákladů na uskladnění vozidla (z parkovného) ve výši 79.050 Kč (527 dnů x 150 Kč/den). Cena za odtah, a to včetně nákladů na parkovné, byla žalobkyní řádně stanovena v souladu s Nařízením, když zmíněná částka 1.900 Kč za úplný odtah nepřekračuje maximální cenu za úplný odtah ve výši 2.500 Kč stanovenou Nařízením.

12. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nákladů za samotný odtah vozidla (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“)). Žalovaný měl částku 1.900 Kč zaplatit nejpozději do sedmi dnů ode dne doručení výzvy. Výzva žalobkyně ze dne 14.10.2009 byla žalovanému za použití § 573 NOZ doručena dne 17.10.2019 Lhůta pro zaplacení byla nejpozději do 24.10.2019. Jelikož žalovaný do tohoto data ničeho na částku 1.900 Kč nezaplatil, ocitl se následující den, tj. 25.10.2019, v prodlení dle § 1968 NOZ, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Žalobkyně se úroku z prodlení domáhala až od 24.11.2019, pročež soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení od požadovaného data, třebaže žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení vzniklo již dříve.

14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.438 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.238 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.

16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.