30 C 195/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem územní celek sídlem adresa žalovaného o zaplacení 3.090 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.000 Kč od 25.3.2020 do 22.4.2022 a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 Kč od 3.1.2020 do 22.4.2022 zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3.090 Kč od 23.4.2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč.

IV. Povinnosti uvedené ve výroku II. a III. je žalovaný povinen splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč s tím, že první splátka je splatná nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek s tím, že následující splátky jsou splatné vždy do posledního dne následujícího příslušného kalendářního měsíce, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, v případě prodlení, byť s jedinou splátkou.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení 3.090 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byl dne datum vystaven doklad číslo na částku 3.000 Kč za poskytnutou zdravotní službu nehrazenou ze zdravotního pojištění – pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v nemocnice, anonymizováno. Žalovaný si doklad převzal a zavázal se jej uhradit nejpozději do 7 dnů, tj. nejpozději do 24.3.2020. Žalovanému byl dne datum vystaven doklad za regulační poplatek za poskytnutí lékařské pohotovostní služby v tento den, a to ve výši 90 Kč, který byl splatný dne 2.1.2020. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož i později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 3.090 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Opatrovník žalovaného ve vyjádření k žalobě ze dne datum uvedl, že žalovanému byl ustanoven opatrovníkem, neboť žalovaný je omezen ve svéprávnosti. V okamžiku, kdy mělo dojít k tvrzeným událostem, žalovaný ještě nebyl omezen ve svéprávnosti. Žalovaný tehdy pravděpodobně žil na ulici bez jakýchkoliv finančních prostředků. Žalovaný trpí duševní poruchou, jež není léčitelná, je lehce zneužitelný, nedokáže domyslet následky svého jednání. Žalovaný pobírá invalidní důchod anonymizována dvě slova, k čemuž opatrovník žalovaného doplnil, že žalovaný je od datum ve výkonu trestu odnětí svobody.

3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně žalovanému dne datum vystavila doklad číslo na částku v celkové výši 3.000 Kč za poskytnutou zdravotní službu nehrazenou ze zdravotního pojištění – pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v nemocnice, anonymizováno. Žalovaný si doklad převzal, podepsal jej, čímž měl zároveň uznat co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni, který se zavázal uhradit nejpozději do 7 dnů, tj. nejpozději do 24.3.2022. Soud rovněž zjistil, že žalovanému byl dne datum vystaven doklad za regulační poplatek za využití lékařské pohotovostní služby ve výši 90 Kč. Žalovaný ve stanovené lhůtě, tj. nejpozději do 2.1.2020, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, žádný z těchto vystavených dokladů neuhradil.

5. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že žaloba je důvodná. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOSZS“), platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

6. Vzhledem k obsahu dokladu ze dne datum má soud za prokázané, že u žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu, pročež mu byly ze strany žalobkyně poskytnuty záchytné služby, což má pak pro žalovaného za následek, že v takovém případě je s poukazem na § 89e odst. 1 ZOSZS povinen uhradit provozovateli záchytné služby, tj. žalobkyni, náklady na poskytnuté záchytné služby. Dle ceníku žalobkyně pobyt na protialkoholní záchytné stanici činí 3.000 Kč. Lze tudíž shrnout, že žalobkyně se na žalovaném důvodně domáhala zaplacení částky 3.000 Kč.

7. Pokud se jedná o regulační poplatek, soud věc po právní stránce posoudil jako občanskoprávní vztah dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), a to konkrétně dle § 2636 NOZ a následující, jakož i dle ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejném pojištění“). Dle § 16a odst. 1 zákona o veřejném pojištění platí, že pojištěnec je povinen hradit poskytovateli zdravotní péče a služeb (žalobkyni) regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni regulační poplatek ve výši 90 Kč za to, že dne datum využil její lékařské pohotovostní služby.

8. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit obě shora zmíněné částky, a to i navzdory skutečnosti, že je omezen ve svéprávnosti. Je tomu z důvodu, že vznik povinnosti zaplatit náklady na poskytnuté záchytné služby je podmíněn tím, že u osoby je prokázána přítomnost alkoholu, a že je jí následně z tohoto důvodu poskytnuta záchytná služba. Pakliže jsou tyto dvě zákonné podmínky kumulativně splněny, vznikl poskytovateli přímo ze zákona nárok na zaplacení nákladů na poskytnutí záchytné služby. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti. Tato skutečnost, jakkoliv je nemilá, není důvodem, aby žalovaný toliko na podkladě okolnosti, že je omezen ve svéprávnosti, byl zproštěn povinnosti zaplatit žalobkyni náklady na poskytnuté záchytné služby.

9. Obdobný závěr se vztahuje i k povinnosti zaplatit regulační poplatek. Jakmile byla žalovanému poskytnuta lékařská pohotovostní služba, vznikla mu opětovně přímo ze zákona povinnost zaplatit za poskytnutí lékařské pohotovostní služby regulační poplatek v příslušné výši. Skutečnost, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, pak není a nemůže být důvodem, aby žalovaný byl zproštěn této povinnosti.

10. S ohledem na výše uvedené soud výrokem II. tohoto rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.090 Kč (3.000 Kč + 90 Kč), a to spolu s úrokem z prodlení z této částky od 23.4.2022 do zaplacení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Soud výrokem I. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 3.000 Kč od 25.3.2020 do 22.4.2022 a na zaplacení úroku z prodlení z částky 90 Kč od 3.1.2020 do 22.4.2022. Je tomu z důvodu, že žalovaný, který trpí dlouhodobým závažným duševním onemocněním, když tímto onemocněním zjevně trpěl ještě předtím, než byl pravomocně omezen ve svéprávnosti, rozhodně nemohl dne datum a dne datum učinit taková právní jednání, že by vůči žalobkyni uznal svůj dluh co důvodu a výše. Tato skutečnost má pak následek, že oba nároky žalobkyně, které soud jinak vyhodnotil jako důvodné, se z důvodu absolutní absence právního jednání na straně žalovaného nemohly stát splatnými. Soud je toho názoru, že když žaloba byla opatrovníkovi žalovaného doručena dne 22.4.2022, tak teprve následující den, tj. dne 23.4.2022, se žalovaný za použití § 1958 odst. 2 NOZ mohl ve smyslu § 1968 NOZ ocitnout v prodlení se splněním peněžitého plnění. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení již od 3.1.2020, resp. od 25.3.2020, domáhala zaplacení těchto dvou nároků předčasně, neboť ještě nenastala splatnost obou dílčích nároků (3.000 Kč a 90 Kč), když tato nastala až dne 23.4.2022. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve shora zmíněném rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku pro předčasnost zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, avšak jednalo se neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému výrokem IV. v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč dle § 160 odst. 1 o.s.ř. věta za středníkem, a to pod ztrátou výhody splátek.

14. Soud má za to, že s ohledem na aktuální místo pobytu žalovaného, jakož i s přihlédnutím k jeho celkové situaci, když soud vzal zejména v potaz hledisko zdravotního stavu žalovaného a jeho majetkovou situaci, uvážil, že v tomto konkrétním případě je namístě, aby žalovanému bylo poskytnuto dobrodiní splátek. Soud zhodnotil, že měsíční splátky ve výši 500 Kč by žalovanému měly umožnit, a to i s přihlédnutím k tomu, že je poživatelem invalidního důchodu anonymizována dvě slova, aby soudem uložené povinnosti postupně zcela uhradil. Soud se dále domnívá, že měsíční splátky ve výši 500 Kč, a to navíc pod sankcí ztráty výhody splátek, nemůžou pro žalobkyni představovat jakoukoliv ekonomickou hrozbu, jež by jí měla jakkoliv finančně ohrozit. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.