30 C 206/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 74.751,57 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 175 Kč, jakožto poplatků za výpis z účtu, co do částky 230 Kč, jakožto nákladů na vymáhání, co do částky 12.592,24 Kč, jakožto kapitalizovaného úroku, co do úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 73.606,81 Kč od 18.9.2020 do zaplacení, a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.144,76 Kč od 30.7.2020 do 9.11.2020 zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 74.346,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73.606,81 Kč od 30.7.2020 do 9.11.2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74.346,57 Kč od 10.11.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8.264,33 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 74.751,57 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 75.000 Kč. Úvěr měl být splácen prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky, s tím, že splatnost každé splátky byla vždy 20. den v měsíci. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru k 15.7.2020. Po zesplatnění žalovaná ničeho neuhradila. Celková dlužná částka ve výši 74.751,57 Kč je složena z dlužné jistiny ve výši 73.606,81 Kč, z poplatků ve výši 175 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a ze smluvních pokut ve výši 739,76 Kč. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 74.751,57 Kč, smluvního a zákonného příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil na 27.5.2021 jednání. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 26.5.2021 omluvila. Jelikož se žalovaná k jednání nedostavila a včas z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, soud s poukazem na § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), má za to, že žalovaná souhlasila s tím, aby soud jednal a rozhodl věc v její nepřítomnosti, jakož i v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z provedeného dokazování má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly mj. úvěrové podmínky žalobkyně, s tím, že se jednalo o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15.000 Kč, který byl posléze navýšen na 75.000 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná byla povinna platit úrok z poskytnutého úvěru ve výši měsíční úrokové sazby aktuálně platné v okamžiku splátky úvěru. Měsíční úroková sazba byla stanovena jako součet základní úrokové sazby a odchylky uvedené na lícní straně úvěrové smlouvy. Základní úroková sazba byla uvedena v aktuálním sazebníku poplatků a odměn (tato listiny však k žalobě nebylo připojena). Součástí úvěrových podmínek je i ujednání o smluvní pokutě, z nichž vyplývá, že žalovaná je v případě prodlení povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné částky (hlava 9 § 3). Žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 739,76 Kč, neboť se ocitla v prodlení se splátkami. Žalovaná na úvěrové podmínky žalobkyně, jejichž součástí je i ujednání o smluvní pokutě, připojila svůj podpis. Z přehledu výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná načerpala peněžní prostředky ve výši 318.091,35 Kč, přičemž z částky, kterou žalobkyni uhradila, byla na zaplacení jistiny použita částka ve výši 244.484,54 Kč, což znamená, že na jistinu nebyla uhrazena částka 73.606,81 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru k 15.7.2020 (Výzva ke splacení celého úvěru). Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku zaplatila nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy, tj. nejpozději do 29.7.2020. Po zesplatnění úvěru žalovaná na dlužnou jistinu 73.606,81 Kč a vyúčtovanou smluvní pokutu 739,76 Kč nic neuhradila. Žalovaná, ačkoliv byla vyzvána k úhradě této dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 10.8.2020), ničeho nezaplatila.

5. Lze uzavřít, že žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila částku ve výši 74.346,57 Kč.

6. V souladu s § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), posoudil soud tuto věc podle právních předpisů platných do 31.12.2013, neboť smlouva o úvěru byla žalobkyní a žalovanou uzavřena dne [datum], tj. dříve než nabyl účinnosti NOZ.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“). Součástí smlouvy o úvěru byly kromě jiného i úvěrové podmínky žalobkyně (§ 273 odst. 1 obchodního zákoníku). Z této smlouvy žalobkyně přenechala na požádání žalované v její prospěch ujednané peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit sjednaným způsobem, tj. splácet prostřednictvím měsíčních splátek, a zaplatit sjednaný úrok. Žalovaná povinnost vrátit poskytnutý úvěr nesplnila řádně a včas, pročež se ocitla v prodlení (§ 365 obchodního zákoníku), v důsledku čehož žalobkyně od smlouvy řádně odstoupila (§ 2002 NOZ). Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, tj. nesplacené jistiny úvěru, i právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, a to ve výši stanovené dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení, tj. 30.7.2020. Soud proto shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení od 30.7.2020, a to z částky 73.606,81 Kč, tj. toliko ze samotné z jistiny. Nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 739,76 Kč shledal soud důvodným (§ 544 a násl. občanského zákoníku).

8. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu co částek 73.606,81 Kč (jistiny) a 739,76 Kč (smluvní pokuty) důvodnou, pročež výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 74.346,57 Kč s úrokem z prodlení z jistiny, tj. z částky 73.606,81 Kč, od 30.7.20120 do 9.11.2020, a až od 10.11.2020 z částky 74.346,57 Kč (73.606,81 Kč (jistina) a 739,76 Kč (smluvní pokuta)).

9. Je tomu z důvodu, že dne 30.7.2020 se žalovaná ocitla v prodlení toliko ohledně částky 73.606,81 Kč. Pokud se jedná o částku 739,76 Kč, tj. o smluvní pokutu, je nutné si uvědomit, že tato částka byla žalobkyní vyčíslena až ke dni podání žaloby, tj. k [datum]. Již jen z tohoto důvodu není možné žalobkyni přiznat úrok z prodlení ohledně této částky od 30.7.2020, když k tomuto dni výše smluvní pokuty jistě nebyla 739,76 Kč. Žalovaná tudíž nemohla být dne 30.7.2020 v prodlení s úhradou této částky. Žaloba, kde byla vyčíslena smluvní pokuta, byla žalované poprvé doručena dne 9.11.2020, což má nezbytně za následek, že žalovaná se ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 739,76 Kč poprvé ocitla v prodlení následující den, tj. 10.11.2020, a tedy nikoliv dne 30.7.2020 nebo dne 18.9.2020, kdy došla žaloba došla na soud. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ze smluvní pokuty až od 10.11.2020.

10. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ze smluvní pokuty, tj. z částky 739,76 Kč, od 30.7.2020 do 9.11.2020 nedůvodným.

11. Z popsaných důvodů je taktéž nedůvodný nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 844,80 Kč za období od 30.7.2020 do 17.9.2020. Tento úrok byl totiž počítán jednak ze smluvní pokuty a jednak i z poplatků a nákladů na vymáhání, tj. z nároků, které jsou také nedůvodné, jak bude dále vysvětleno. Je tak vyloučeno, aby se žalobkyně mohla úspěšně domáhat zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení, když částek, z nichž byl tento úrok vypočítán, se žalobkyně domáhala nedůvodně.

12. Pokud se týká částky 175 Kč, jakožto poplatků za výpis z účtu, částky 230 Kč, jakožto nákladů na vymáhání, částky 12.592,24 Kč, jakožto kapitalizovaného úroku, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 73.606,81 Kč od 18.9.2020 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.144,76 Kč (175 Kč 230 Kč 739,76 Kč) od 30.7.2020 do 9.11.2020, soud uvádí, že veškeré tyto jednotlivé dílčí nároky soud shledal rovněž nedůvodnými.

13. Primárním důvodem je skutečnost, že soud z žalobkyní předložené smluvní dokumentace, tj. z úvěrové smlouvy a z úvěrových podmínek, nezjistil, že by v nich bylo ujednáno, že žalované vzniká nárok na poplatky, náklady na vymáhání, jakož i na úroky z úvěru v konkrétní výši. Úroková sazba měla být uvedena v aktuálním sazebníku poplatků a odměn, tento ovšem k žalobě nebyl přiložen. Tím, že se žalobkyně jednání u soudu nezúčastnila, se zároveň sama vzdala možnosti, aby jí soud v tomto směru mohl poskytnout poučení dne § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.

14. Z úvěrových podmínek žalobkyně, a to konkrétně z hlavy 6 § 8 a ani z hlavy 9 § 3, nevyplývá, že by v těchto ustanoveních byl ujednán nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za výpis z účtu a nákladů na vymáhání. Nic takového tam sjednáno nebylo.

15. Soud rovněž nezjistil, že by v úvěrové smlouvě nebo v úvěrových podmínkách žalobkyně byl ujednán úrok úvěru ve výši 26,28 % ročně. Hlava 6 § 10 úvěrových podmínek žalobkyně sice hovoří o tom, že žalovaná byla povinna platit úrok z poskytnutého úvěru ve výši měsíční úrokové sazby aktuálně platné v okamžiku splátky úvěru, a že měsíční sazba byla stanovena jako součet základní úrokové sazby a odchylky uvedené na lícní straně úvěrové smlouvy. Základní úroková sazba úvěru však v úvěrových podmínkách žalobkyně nebyla zmíněna, když byla stanovena toliko odkazem na aktuální sazebník poplatků a odměn, kterýžto k žalobnímu návrhu nebyl přiložen.

16. Soud nepřehlédl, že v hlavě 6 § 11 úvěrových podmínek žalobkyně je hovořeno o měsíční úrokové sazbě. Podle názoru soudu je z hlediska průměrného (běžného) občana, jakožto spotřebitele, naprosto zásadní, aby úroková sazba úvěru byla ideálně ve smlouvě, popř. v úvěrových či všeobecných obchodních podmínkách, sjednána zcela zřetelně, jednoznačně a naprosto transparentně. Není možné od spotřebitele, zvláště za situace, že sama žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu hovoří výlučně o roční úrokové sazbě, a nikoliv o měsíční úrokové sazbě, od níž by se měla odečíst ještě jakási odchylka, očekávat, že si bude sazbu úroku úvěru dle již na první pohled vskutku složitého matematického vzorce dopočítávat, a že přitom bude vycházet z měsíční úrokové sazby, když žalobkyně naopak operuje s roční úrokovou sazbou. To je neakceptovatelné.

17. Navíc – ohledně základní měsíční úrokové sazby zmíněné v hlavě 6 § 11 úvěrových podmínek žalobkyně – je třeba dodat, že se jednalo o ilustrující příklad představující praktický postup výpočtu splátek. Není tam jakkoliv určeno, že by tam uvedená měsíční úroková sazba představovala aktuálně platnou úrokovou sazbu, z níž byla následně žalobkyní vypočtena roční úroková sazba úvěru ve výši 26,28 %.

18. Soud žalobkyni nikterak neupírá možnost, aby pracovala s měsíční úrokovou sazbou. Pokud ovšem žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bez dalšího odkazuje na roční úrokovou sazbu úvěru, aniž by ovšem blíže rozvedla, jakým způsobem k této výši dospěla, nelze takové vylíčení rozhodných skutečností považovat za souladné s § 79 odst. 1 o.s.ř. Soud byl připraven tento nedostatek odstranit při jednání. Žalobkyně se však z jednání omluvila, tudíž odstranění tohoto nedostatku žaloby nebylo možné.

19. Vzdor právě uvedenému je nutno si poctivě přiznat, že úvěr již z podstaty věci není poskytován bezplatně. Věřitel vždy poskytuje úvěr (peněžní prostředky) dlužníkovi za úplatu, tj. za úrok představující jeho odměnu, a tak tomu bylo i v projednávané věci.

20. Bylo zmíněno, že soud vyšel z toho, že mezi účastníky řízení byla platně sjednána smlouva o úvěru, a že byl sjednán i úrok úvěru. S ohledem na tuto skutečnost se soud blíže nezabýval tím, že žalobkyně žalovanou zaplacené peněžní prostředky započetla nejen na samotnou jistinu, nýbrž i na úroky úvěru (viz výpis čerpání, splátek a úhrad), a to v návaznosti na hlavu 6 § 10 a § 11 úvěrových podmínek žalobkyně, neboť úrok úvěru byl sjednán a zároveň byla sjednána výše úroku úvěru, byť složitě odkazem na sazebník poplatků a odměn. Potud soud nespatřuje problém, jestliže žalobkyně uhrazené peněžní prostředky započetla kromě jistiny i na úrok úvěru. Soud však shledává problematickým a neudržitelným, když konkrétní výše úrokové sazby není pro soud bez dalšího patrná z úvěrové smlouvy nebo z úvěrových podmínek žalobkyně, aby žalobkyni pro futuro přiznal právo na zaplacení úroku úvěru ve výši 26,28 % ročně. Tento nárok má soud ze shora rozvedených skutečností za nedůvodný, pročež je vyloučeno, aby soud žalované uložil povinnosti zaplatit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 73.606,81 Kč od 18.9.2020, jak bylo žalobkyní požadováno.

21. S ohledem na výše uvedené soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 175 Kč, jakožto poplatků za výpis z účtu, co do částky 230 Kč, jakožto nákladů na vymáhání, co do částky 12.592,24 Kč, jakožto kapitalizovaného úroku, co do úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 73.606,81 Kč od 18.9.2020 do zaplacení, a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.144,76 Kč od 30.7.2020 do 9.11.2020 jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.264,33 Kč, přičemž tato částka představuje 50,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,07 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.991 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74.346,57 Kč sestávající z částky 4.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 2.050 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 4.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.150 Kč ve výši 2.341,50 Kč.

23. Pro úplnost soud uvádí, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu vzal v potaz nejen samotnou jistinu, nýbrž i její příslušenství (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

24. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.