30 C 222/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7.275,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 3.760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 34.654,50 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.515,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.515,50 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”).

2. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhala na žalovaném zaplacení částky 38.170 Kč s odůvodněním, že [anonymizováno 9 slov], vydal rozhodnutí dne 16.2.2015, č.j. 4 [spisová značka] (dále jen též jako„ rozhodnutí ze dne [datum]“), kterým jako opožděné zamítl odvolání přestupce [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], jímž byl přestupce uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších přestupků (dále jen„ zákon o provozu na pozemních komunikacích“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 7.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 8 měsíců, proti kterému byla přestupcem podána správní žaloba, o níž [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodl tak, že žalobu zamítl, s tím, že proti tomuto rozsudku podal přestupce kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodl jednak tak, že rozsudek [název soudu] ze [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zrušil, a jednak, což je pro posuzovanou věc zásadní, že též zrušil rozhodnutí ze dne [datum] a věc [anonymizována čtyři slova] vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek ze dne [datum] a rozhodnutí ze dne [datum] byla Nejvyšším správním soudem zrušena z důvodu, že v řízení před správními soudy bylo prokázáno, že si přestupce předmětnou písemnost obsahující rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] nemohl bez svého zavinění ve stanovené lhůtě vyzvednout, neboť dne [datum] byl na služební cestě v [obec] a ve dnech [datum] až [datum] byl neplánovaně ve [příjmení] [anonymizováno] [země], kde byl navštívit svého otce, čímž byly dle názoru Nejvyššího správního soudu naplněny důvody pro určení neplatnosti doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tj. [stát. instituce], ze dne [datum], ve smyslu § 24 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ správní řád“). Jestliže [název soudu] a předtím [anonymizována čtyři slova] v rozhodnutí ze dne [datum] dospěly v této otázce k opačnému závěru, tj. že nebyl dán důvod pro určení neplatnosti doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, učinily nesprávný závěr, čímž svá rozhodnutí zatížily nezákonností, pročež je Nejvyšší správní soud obě zrušil a vrátil věc [anonymizována čtyři slova] k dalšímu řízení. Tento následně vydal rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 4 [spisová značka], kterým rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], zrušil a řízení zastavil, neboť dle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ přestupkový zákon“), nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.

3. Přestupce se žalobou podanou a vedenou u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] domáhal na žalované majetkové škody a nemajetkové újmy. O této žalobě bylo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodnuto tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit přestupci částku 2.420 Kč s příslušenstvím, jakožto majetkovou škodu, a částku 35.750 Kč s příslušenstvím, jakožto nemajetkovou újmu. Bylo tomu z důvodu, že [název soudu] shledal v postupu správního orgánu druhého stupně nesprávný úřední postup jednak spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), a jednak v nepřiměřené délce správního řízení. Žalovaná se se závěrem soudu ztotožnila, proto dne [datum] přestupci uhradila částku 63.721,99 Kč, která mj. obsahovala majetkovou škodu ve výši 2.420 Kč s příslušenstvím a nemajetkovou újmu ve výši 35.750 Kč s příslušenstvím.

4. Žalobkyně byla toho názoru, že pokud by nebylo vydáno (nezákonné) rozhodnutí ze dne [datum], nebylo by nutné přezkoumávat jeho zákonnost. Tato skutečnost pak měla zásadní vliv na prodloužení celkové délky správního řízení na tři roky a dva měsíce. V důsledku vydání nezákonného rozhodnutí došlo k nepřiměřené délce správního řízení. V těchto okolnostech žalobkyně spatřovala příčinnou souvislost mezi pochybením správního orgánu a vznikem škody. Dle žalobkyně došlo k pochybení až u správního orgánu druhého stupně, tj. u [anonymizována čtyři slova], který tak odpovídá za způsobenou majetkovou škodu a nemajetkovou újmu. Zavinění žalovaného žalobkyně dovodila ve formě minimálně nevědomé nedbalosti. S poukazem na § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu se žalobkyně regresní náhrady v celkové výši 38.170 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení, domáhala na [anonymizována dvě slova].

5. V podání ze dne [datum] žalobkyně upravila vylíčení rozhodných skutečností. Řízení před správními orgány a správními soudy trvalo od [datum] do [datum], tj. 3 roky a 2 měsíce. Ve vztahu k nemajetkové újmě ve výši 35.750 Kč uvedla, že žalovanému byl správní spis předán dne [datum], a že dne [datum] žalovaný vydal sdělení, kterým přestupce [jméno] [příjmení] informoval o tom, že neshledal důvody pro provedení přezkumného řízení. Vzhledem k tomu, že řízení o podnětu k provedení přezkumného řízení trvalo u žalovaného 5 měsíců, je žalobkyně s poukazem na § 94 odst. 1 poslední věta správního řádu přesvědčena, že u žalovaného došlo k průtahu v rozsahu čtyř měsíců, neboť jestliže správní orgán neshledá důvody k provedení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů podateli do 30 dnů. Žalobkyně další průtah, který je přičitatelný žalovanému, spatřuje v období od [datum] do [datum], tj. v rozsahu 35 dnů, kdy po kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu opětovně probíhalo správní řízení u žalovaného. Žalobkyně konstatovala, že u žalovaného probíhalo správní řízení celkem po dobu 5 měsíců a 35 dnů, přičemž je toho názoru, že se žalovaný v rámci správního řízení dostal do průtahů v délce 4 měsíců a 35 dnů. Tato délka správního řízení je plně přičitatelná žalovanému. Žalobkyně spočítala, že když na nemajetkové újmě za celkovou dobu řízení zaplatila částku 35.750 Kč, znamená to, že na jeden měsíc připadá částka v přibližné výši 940 Kč a na jeden den částka 31,30 Kč. Jelikož žalovanému je přičitatelná doba 4 měsíců a 35 dnů, žalobkyně požadovaný rozsah z hlediska nemajetkové újmu omezila na částku 4.855,50 Kč. Ve zbývající části, tj. co do částky 30.894,50 Kč, vzala žalobkyně žalobu zpět. Soud následně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], řízení se souhlasem žalovaného co do částky 30.894,50 Kč dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Ohledně nemajetkové újmy žalobkyně uzavřela, že tato vznikla jednak z důvodů průtahů a jednak z důvodu nezákonného rozhodnutí. Tyto okolnosti se podílely na vzniku nepřiměřené délky řízení.

6. Pokud se týká majetkové újmy (škody) ve výši 2.420 Kč, žalobkyně uvedla, že tuto újmu staví do příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím žalovaného ze dne [datum]. Žalovanému byl rozhodnutím správního orgánu prvního stupně mj. uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 8 měsíců. Jelikož rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalovaným potvrzeno, mohl si přestupce [jméno] [příjmení] požádat o vrácení řidičského oprávnění až po uplynutí celého trestu zákazu činnosti. V této souvislosti mu vznikly náklady ve výši 2.420 Kč. Pokud by žalovaný dovodil, že doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] nebylo řádné, nebylo by vydáno nezákonné rozhodnutí ze dne [datum], pročež by ani nemuselo dojít ke vzniku nákladů spojených s vrácením řidičského oprávnění.

7. Žalovaný k doplnění žaloby uvedl, že mu nepřipadá zcela přiléhavé odvozovat nárok na nemajetkovou újmu od přezkumného řízení, když z jeho pohledu separátně probíhalo zásadnější odvolací řízení. Pokud se jedná o majetkovou škodu ve výši 2.420 Kč, žalovaný ponechal na úvaze soudu, aby rozhodl, zda je zde dána souvislost mezi rozhodnutím žalovaného a majetkovou škodou. Závěrem žalovaný navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, k čemuž doplnil, že žalovaný nepožaduje náhradu nákladů řízení.

8. Pro úplnost soud uvádí, že ve věci byl soudem prvního stupně vydán dne [datum rozhodnutí] rozsudek, č.j. [číslo jednací], kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a důvodné odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když soudu prvního stupně kromě jiného uložil, aby provedl opomenuté důkazy, jakož jej i zavázal vysloveným právním názorem.

9. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

10. Z listiny označené jako Oznámení přestupku ze dne [datum] soud zjistil, že přestupce [jméno] [příjmení] se měl dne [datum] dopustit přestupkového jednání, a to tím, že jako řidič osobního motorového vozidle nerespektoval dopravní značku B21a (přejel plnou čáru na silnice ve směru od [obec] na [obec]), a že při následné silniční kontrole nepředložil osvědčení o registraci vozidla.

11. Z rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno 7 slov], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že tímto rozhodnutím byl přestupce [jméno] [příjmení] uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších přestupků, za což mu byla kromě jiného uložena pokuta ve výši 7.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 8 měsíců, a že toto rozhodnutí mu bylo prostřednictvím fikce doručeno dne [datum].

12. Z podání přestupce ze dne [datum] soud zjistil, že tímto podáním přestupce mj. podal žádost o určení neplatnosti doručení písemnosti dle § 24 odst. 2 správního řádu, žádost o prominutí zmeškání úkonu a odvolání, přičemž k němu doložil listiny, že dne [datum] byl na služební cestě v [obec] a že následně v termínu od [číslo] do [datum] byl z neodkladných rodinných důvodů na návštěvě svého otce ve [příjmení] [anonymizováno] [země].

13. Z rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno 7 slov], ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], soud zjistil, že žádost o zmeškání lhůty nebyla prominuta, a že žádosti o přiznání odkladného účinku nebylo rovněž vyhověno, s tím, že přestupce si proti tomuto rozhodnutí podal odvolání (viz písemnost ze dne [datum]). Z listiny označené rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 4 [spisová značka], soud zjistil, že odvolání přestupce byla zamítnuto a rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] bylo potvrzeno. Správní orgán druhého stupně vyšel zejména z toho, že přestupci byla v místě bydliště zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a tento přesto neučinil žádné kroky, aby se s obsahem doručované zásilky seznámil.

14. Z rozhodnutí [anonymizováno 9 slov], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 4 [spisová značka], soud zjistil, že tímto rozhodnutím správní orgán druhého stupně jako opožděné zamítl odvolání přestupce [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] Správní orgán druhého stupně vyšel z toho, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] bylo přestupci prostřednictvím fikce doručeno dne [datum], když dne [datum] byla vložena do poštovní schránky přestupce výzva k vyzvednutí zásilky, pročež následujícího dne [datum] počala přestupci běžet 15denní lhůta k podání odvolání, která skončila dne [datum]. Jestliže přestupce podal odvolání až dne [datum], kdy písemnost obsahující odvolání byla správnímu orgánu prvního stupně doručena dne [datum], je třeba na podané odvolaní nahlížet jako na opožděně podané. Správní orgán druhého stupně odkázal na své rozhodnutí ze dne [datum], kde konstatoval, že nejsou dány důvody, aby mohlo být rozhodnuto o určení neplatnosti doručení písemnosti správního orgánu prvního stupně ze dne [datum].

15. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo pro vadu řízení zrušeno rozhodnutí ze dne [datum] a věc byla správnímu orgánu druhého stupně vrácena k dalšímu řízení. Soud své rozhodnutí opřel o to, že když přestupci po uplynutí 10denní lhůty předmětné rozhodnutí nebylo vloženo do jeho schránky, nedošlo k řádnému doručení rozhodnutí ze dne [datum], pročež přestupci nemohla počít plynout lhůta k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl ke kasační stížnosti správního orgánu druhého stupně Nejvyšším správním soudem zrušen pro nezákonnost a vrácen mu k dalšímu řízení, když jeho právní názor ohledně nutnosti vložit písemnost po uplynutí úložní do schránky adresáta se ukázal být nesprávným.

16. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], když opravné usnesení bylo vypraveno dne [datum], soud zjistil, že tento rozhodl jednak tak, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zrušil, a jednak, což je pro posuzovanou věc zásadní, že též zrušil rozhodnutí správního orgánu druhého stupně ze dne [datum] a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasace byla Nejvyšším správním soudem provedena z důvodu, že bylo prokázáno, že si přestupce dotyčnou písemnost obsahující rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] nemohl bez svého zavinění ve stanovené lhůtě vyzvednout, neboť dne [datum] byl na služební cestě v [obec] a ve dnech [datum] až [datum] byl neplánovaně z rodinných důvodů ve [příjmení] [anonymizováno] [země], kde byl navštívit svého otce, kam cestoval přímo z [obec], aniž by se cestou stavil v místě svého bydliště v [obec], čímž byly dle názoru Nejvyššího správního soudu naplněny důvody pro určení neplatnosti doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tj. [stát. instituce], ze dne [datum], ve smyslu § 24 odst. 2 správního řádu. Pokud Krajský soud v Ústí nad Labem a předtím správní orgán druhého stupně dospěly v této otázce k opačnému závěru, tj. že nebyl dán důvod pro určení neplatnosti doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak dle Nejvyššího správního soudu na podkladě skutkových zjištění učinily nesprávný právní závěr, čímž svá rozhodnutí zatížily nezákonností, pročež je Nejvyšší správní soud pro nezákonnost zrušil a vrátil věc správnímu orgánu druhého stupně k dalšímu řízení.

17. Z rozhodnutí [anonymizováno 9 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], soud zjistil, že tímto rozhodnutím správní orgán druhého stupně v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zrušil rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], a řízení zastavil, neboť dle § 20 odst. 1 přestupkového zákona nelze projednat přestupek, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.

18. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud kromě jiného zjistil, že tímto rozsudkem byla žalobkyni (v tomto řízení v pozici žalované) uložena povinnost zaplatit přestupci částku 2.420 Kč s příslušenstvím na náhradě škody (majetkové újmy) a částku 35.750 Kč s příslušenstvím na náhradě nemajetkové újmy. Bylo tomu z důvodu, že [název soudu] shledal v postupu správního orgánu druhého stupně nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce správního řízení, které trvalo od [datum] do [datum], tj. v rozsahu tří let a dvou měsíců. [příjmení] 2.420 Kč představuje náklady, které přestupce musel vynaložit k vrácení řidičského oprávnění: (i) lékařský posudek ze dne [datum] (400 Kč), (ii) absolvování dopravně psychologického vyšetření (2.000 Kč), (iii) výpis z evidenční karty řidiče (20 Kč). Částka 35.750 Kč pak koresponduje náhradě nemajetkové újmy, jež byla způsobena nepřiměřenou délkou správního řízení.

19. Z listiny označené jako Žádost o vrácení pozbytého řidičského oprávnění ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím přestupce [jméno] [příjmení] dne [datum] požádal o vrácení řidičského oprávnění. K této žádosti přiložil posudek o zdravotní způsobilosti.

20. Z listiny označené jako Uplatnění nároku na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne [datum] soud zjistil, že touto listinou přestupce [jméno] [příjmení] uplatnil u žalobkyně tyto dva nároky v celkové výši 1.736.882,96 Kč.

21. Z listiny označené jako Výpis z účtu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně přestupci [jméno] [příjmení] dne [datum] vyplatila částku 63.721,99 Kč.

22. Z listiny označené jako Uplatnění regresního nároku ze dne [datum] soud zjistil, že prostřednictvím této listiny se žalobkyně u žalovaného z titulu regresního nároku domáhala zaplacení částky 38.170 Kč s příslušenstvím. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že listina byla žalovanému doručena dne [datum].

23. Z listiny označené jako Předání spisu se stanoviskem ze dne [datum] soud zjistil, že správní orgán prvního stupně předal žalovanému správní spis k rozhodnutí, a to dne [datum], jak je patrné z doručenky.

24. Z listiny označené jako Posouzení podnětu k přezkumnému řízení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný touto listinou přestupci [jméno] [příjmení] sdělil, že neshledal důvody pro provedení přezkumného řízení ve smyslu § 94 odst. 1 správního řádu. Listina byla zástupci přestupce doručena [datum].

25. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný vydal dne [datum] rozhodnutí, které bylo posléze Nejvyšším správním soudem spolu s předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušeno pro nezákonnost, neboť žalovaný, jakožto správní orgán druhého stupně, v něm zaujal nesprávný právní názor ohledně toho, zda byly naplněny zákonné podmínky ve smyslu § 24 odst. 2 správního řádu pro určení, že doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] přestupci [jméno] [příjmení] je neplatné, v důsledku čehož žalovaný odvolání přestupce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] vyhodnotil jako opožděné. Věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

26. Soud má taktéž za prokázané, že správní řízení s přestupcem [jméno] [příjmení], v němž je započítáno i řízení před správními soudy obou stupňů, trvalo od [datum] do [datum], a že vzhledem k této délce řízení, která byla shledána nepřiměřená, žalobkyně s odkazem na rozsudek [název soudu] ze dne [datum] přestupci [jméno] [příjmení] dne [datum] vyplatila částku 63.721,99 Kč, v níž je obsažena náhrada škody (majetková újma) ve výši 2.420 Kč, jež je představována náklady, které musel přestupce [jméno] [příjmení] vydat v souvislosti s nezákonným rozhodnutím ze dne [datum], když požádal o vrácení pozbytého řidičského oprávnění a náhrada nemajetkové újmy ve výši 35.750 Kč za nepřiměřenou délku řízení.

27. Soud má rovněž za prokázané, že správní řízení o odvolání přestupce [jméno] [příjmení] u žalovaného trvalo od [datum], kdy mu byl předložen spolu se stanoviskem správní spis do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí ze dne [datum]. Řízení o podnětu k provedení přezkumného řízení skončilo dne [datum], když tento den bylo zástupci přestupce doručeno sdělení o vyřízení podnětu k provedení přezkumného řízení. Tento podnět nebyl shledán důvodným. Po kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], ve znění opravného usnesení, správní řízení o odvolání přestupce [jméno] [příjmení] u žalovaného probíhalo od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí žalovaného ze dne [datum], kterým bylo správní řízení zastaveno.

28. A konečně má soud za prokázané, že žalovanému byla výzva k zaplacení regresního nároku doručena dne [datum], a želovaný na uplatněný regresní nárok ničeho dosud nezaplatil.

29. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

30. Dle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

31. Dle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

32. Dle § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu platí, že nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

33. Dle § 16 odst. 4 zákona o odpovědnosti za škodu platí, že stát může požadovat regresní úhradu pouze ve výši odpovídající účasti územního celku v samostatné působnosti, územního celku v přenesené působnosti či úřední osoby na způsobení vzniklé škody.

34. Dle § 18 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu platí, že právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu.

35. Dle § 18 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu platí, že byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti více osob, jsou povinny zaplatit regresní úhradu podle své účasti na způsobení škody. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně.

36. Dle § 18 odst. 5 zákona o odpovědnosti za škodu platí, že soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

37. Dle § 18 odst. 6 zákona o odpovědnosti za škodu platí, že ten, proti němuž byl uplatněn nárok na regresní úhradu, má proti subjektu, který po něm regresní úhradu požaduje, právo uplatnit všechny námitky, které tento subjekt mohl uplatnit vůči poškozenému v řízení o náhradě škody.

38. Z citovaných ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu plyne, že veškeré skutečnosti vyžadované § 16 a § 18 zákonem o odpovědnosti za škodu musí žalobkyně tvrdit a rovněž prokázat. Je tomu proto, že právní úprava regresní úhrady nepresumuje zavinění a oprávněný z regresu (žalobkyně) je v soudním řízení povinen prokázat, že žalovaný subjekt, proti němuž je uplatňován regresní nárok, vznik újmy zavinil. Z toho vyplývá, že žalobkyně musí tvrdit zaviněné porušení povinnosti na straně žalovaného, tedy specifikovat, v čem toto zaviněné porušení povinnosti spočívá a v čem je dána příčinná souvislost mezi ním a povinností plnění, které bylo žalobkyni uloženo v původním řízení.

39. Pokud se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobenou porušením práva na přiměřenou délku řízení, žalobkyně, pokud požaduje regresní náhradu, musí identifikovat příčiny jeho vzniku na straně žalovaného, po kterém regresní náhradu požaduje (typicky jsou to dány průtahy v řízení nebo vydáním rozhodnutí, jež jsou z procesního pohledu vadná, např. nepřezkoumatelná nebo nerespektující závazný právní názor). Teprve prokázáním těchto okolností, které lze kvalifikovat jako zaviněné porušení povinnosti ve smyslu § 18 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za škodu na straně žalovaného, povede k závěru o tom, že regresní nárok státu je dán.

40. S ohledem na výše rozvedená skutková zjištění a z toho plynoucí skutkový závěr má soud za to, že primární příčinou nepřiměřené délky řízení v rozsahu 3 let a 2 měsíců, tj. včetně řízení před správními soudy, ke které posléze jako další příčina nepřiměřené délky řízení přistoupilo i několik zrušených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, je skutečnost, že žalovaný vydal dne [datum] rozhodnutí, které bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení, zrušeno.

41. Ve vydání rozhodnutí ze dne [datum], které soud pokládá za nezákonné, když by jinak Nejvyšším správním soudem jako věcně nesprávné nebylo zrušeno (srov. § 110 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů), shledává soud na straně žalovaného zaviněné porušení povinnosti ve smyslu § 18 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za škodu, čímž je dán závěr o regresním nároku žalobkyně.

42. Žalovaný se zaviněného porušení právní povinnosti dopustil tím, že vydal dne [datum] nezákonné rozhodnutí, čímž nastal objektivní rozpor mezi tím, jak žalovaný jednal, a jak měl správně jednat, aby dostál povinnosti ukládané mu právním předpisem. Jedná se o pochybení spočívající v nesprávné aplikaci § 24 odst. 2 správního řádu na podkladě v zásadě správně zjištěného skutkového stavu. Nesprávná aplikace předmětného ustanovení správního řádu následně vedla k tomu, že žalovaný odvolání přestupce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] nesprávně vyhodnotil jako opožděné odvolání, přestože tomu tak nebylo, neboť přestupci [jméno] [příjmení] lhůta k podání odvolání ještě neuplynula, když fakticky ještě nepočala vůbec běžet z důvodu neplatného doručení.

43. Vydání rozhodnutí ze dne [datum] představuje u žalovaného zaviněné porušení právní povinnosti ve formě nevědomé nedbalosti, když oprávněná úřední osoba (§ 15 odst. 2 správního řádu) jistě nechtěla, aby k popsanému porušení právní povinnosti došlo, jakož ani nevěděla, že její jednání k takovému následku může vést, přestože vzhledem ke všem okolnostem případu to vědět měla a mohla.

44. Pokud se jedná o míru zavinění ve smyslu § 18 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu, soud je toho názoru, že žalovaný odpovídá za nepřiměřenou délku řízení za období od [datum] do [datum].

45. Soud vyšel z toho, že dle § 71 odst. 1 a 2 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, resp. do nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. [ulice] řízení o odvolání byla zahájeno dne [datum], když tento den bylo žalovanému správním orgánem prvního stupně postoupen správní spis. Žalovaný měl rozhodnutí o odvolání vydat nejpozději dne [datum]. Jelikož žalovaný v této lhůtě rozhodnutí o odvolání nevydal, když rozhodnutí bylo vydáno až dne [datum] a zástupci přestupce doručeno dne [datum], je zřejmé, že odvolací řízení z důvodů přičitatelných žalovanému bylo stiženo průtahy. Lze proto učinit dílčí závěr, že žalovaný na nepřiměřené délce řízení participoval v období od [datum] do [datum].

46. Pakliže by žalobkyně vylíčení skutkových tvrzení stan toho, co bylo příčinou nepřiměřené délky řízení za období od [datum] do [datum], tj. v rozsahu 4 měsíců, podáním ze dne [datum] nezměnila na to, že příčinou průtahů v tomto období byla skutečnost, že žalovaný o podnětu k provedení přezkumného řízení nerozhodl ve správním řádu stanovené lhůtě, soud by žalobě ohledně tohoto dílčího nároku, tj. za období od [datum] do [datum], zcela vyhověl. Žalovaný se nemohl dostat do průtahů dne [datum], když to byl poslední den pro vydání rozhodnutí o odvolání.

47. S žalobkyní lze souhlasit potud, že žalovaný o podnětu k provedení přezkumného řízení opravdu nerozhodl ve lhůtě předvídané správním řádem (§ 94 odst. 1 poslední věta správního řádu). Dle soudu však samotná skutečnost, že žalovaný o podnětu k provedení přezkumného řízení nerozhodl ve stanovené lhůtě, nemůže vést k závěru, že právě toto konkrétní dílčí pochybení žalovaného vedlo k tomu, že celková doba řízení nakonec trvala 3 roky a 2 měsíce. Tato skutečnost nebyla dle soudu důvodem nepřiměřené délky řízení. Primární příčina nepřiměřené délky řízení, jak již bylo shora konstatováno, spočívá ve vydání rozhodnutí ze dne [datum] a následně (z) rušených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem.

48. Další podstatnou okolností, proč je v tomto ohledu argumentace žalobkyně nedůvodná, je skutečnost, že žalobkyni v řízení vedeném u [název soudu] byla uložena povinnost zaplatit nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení, přičemž nepřiměřená délka řízení prvotně nastala v důsledku vydání (nezákonného) rozhodnutí žalovaného (ze dne [datum]) a následné obraně přestupce [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí ze dne [datum] u správních soudů. V odůvodnění rozsudku [název soudu] není obsažena žádná informace o tom, že by se na nepřiměřené délce řízení nějakým způsobem participovala skutečnost, že žalovaný o podnětu k provedení přezkumného řízení nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě.

49. Lze uzavřít, že ačkoliv o podnětu k provedení přezkumného řízení nebylo žalovaným, jak správně namítla žalobkyně, rozhodnuto v zákonem (správním řádem) předvídané lhůtě, toto procesní pochybení žalovaného však nevedlo k tomu, že řízení v konečném důsledku trvalo 3 roky a 2 měsíce. Primárná příčina spočívá dle soudu v rozhodnutí ze dne [datum].

50. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba v části, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení regresního nároku v částce 3.760 Kč (4 měsíce x 940 Kč/měsíc) za období od [datum] do [datum], není důvodná, pročež soud žalobu v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z této částky.

51. Soud též výrokem I. tohoto rozsudku jako nedůvodný zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30.894,50 Kč od [datum] do zaplacení. Soud vyšel z toho, že žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala zpět žalobu toliko co do částky 30.894,50 Kč. Žalobkyně se tedy i nadále domáhala úroku z prodlení z této částky (viz původní žalobní návrh).

52. Splněním dluhu (závazku) nebo jeho zánikem z jiného důvodu zaniká (končí) také povinnost platit úroky z prodlení jako vedlejší (akcesorický) závazkový právní vztah. Pokud žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 30.894,50 Kč, přičemž tento procesní úkon nebyl zjevně učiněn z důvodu, že by žalovaný tuto částku dobrovolně zaplatil, ale z důvodu, že si žalobkyně žalobu v této části v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu vyhodnotila tak, že nemůže být úspěšná, je zřejmé, že se žalovaný s placením této částky nemohl nikdy dostat do prodlení. Tato skutečnost má pak za následek, že nemohla nastat splatnost (dospělost) požadovaných úroků z prodlení, které představují vedlejší (akcesorický) závazek. Z rozvedených důvodů soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

53. Soud ovšem shledal žalobou důvodnou, pokud se týká regresního nároku za zaplacenou nemajetkovou újmu ve výši 1.095,50 Kč (35 dnů x 31,30 Kč) za období od [datum] do [datum], tj. za dobu řízení, které probíhalo u žalovaného po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým kromě jiného došlo ke zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne [datum].

54. Jak bylo opakovaně zmíněno, žalovaný vydal dne [datum] rozhodnutí o odvolání přestupce [jméno] [příjmení]. V důsledku vydání tohoto rozhodnutí, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu, když ani navíc nebylo vydáno v zákonem stanovené lhůtě, došlo k tomu, a to s přistoupením i dalších skutečností, že řízení trvalo 3 roky a 2 měsíce. Dle soudu žalovaný z časového hlediska (kromě již výše zmíněného) odpovídá i za nepřiměřenou délku řízení za období od [datum] do [datum]. Pokud by žalovaným nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ze dne [datum], neexistovalo by zaviněné protiprávní jednání (škodná událost), tudíž by ani nedošlo k nepřiměřenému prodloužení trvání řízení a žalovaný by o podaném odvolání přestupce [jméno] [příjmení] v důsledku kasačního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nemusel znovu rozhodovat, resp. nemusel by vydávat rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Zaviněným protiprávním jednání žalovaného došlo k nepřiměřenému prodloužení doby řízení, v důsledku čehož pak žalobkyně musela přestupci vyplatit nemajetkovou újmu, čímž u ní došlo ke vzniku škody. Mezi zaviněným protiprávním jednání žalovaného a žalobkyní vyplacenou nemajetkovou újmou shledává soud příčinou souvislost za období od [datum] do [datum].

55. Lze shrnout, že žalobkyni vzniklo vůči žalovanému dle § 18 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu právo na regresní úhradu vyplacené škody (nemajetkové újmy) ve výši 1.095,50 Kč (35 dnů x 31,30 Kč/den), když žalovanému dle § 18 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu dle své účasti na způsobené škodě je z hlediska nepřiměřené délky řízení přičitatelná odpovědnost za období od [datum] do [datum].

56. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobě co do částky 1.095,50 Kč vyhověl.

57. Pokud se týká nároku na majetkovou škodu ve výši 2.420 Kč, jakožto náklad, který musel přestupce [jméno] [příjmení] vydat na navrácení pozbytého řidičského oprávnění, soud žalobu v této části rovněž shledal důvodnou.

58. Ve vztahu k tomu, z jakých důvodů soud považuje rozhodnutí žalovaného ze dne [datum], soud zcela odkazuje na výše popsané.

59. Soud je toho názoru, že žalovaný tím, že vydal rozhodnutí ze dne [datum], kterým odvolání přestupce [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] zamítl, když jej nesprávně vyhodnotil jako opožděné, zaviněně ve formě nevědomé nedbalosti zapříčinil, že na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo nutné nahlížet jako na pravomocné rozhodnutí, což pro přestupce [jméno] [příjmení] mj. znamenalo, že na dobu osmi měsíců pozbyl řidičské oprávnění. V důsledku nesprávného názoru žalovaného stran opožděnosti podaného odvolání přestupci [jméno] [příjmení] v souvislosti s opětovným získáním pozbytého řidičského oprávnění vznikly náklady ve výši 2.420 Kč, neboť tento, když mu byl pravomocně správním orgánem prvního stupně uložen správní trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu nejméně 6 měsíců, byl povinen se podrobit psychologickému vyšetření (viz § 87a odst. 3 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích“). Jedná se o majetkovou škodu, která byla žalobkyní přestupci [jméno] [příjmení] vyplacena v návaznosti na rozsudek [název soudu].

60. Lze konstatovat, že pokud by žalovaný nevydal rozhodnutí ze dne [datum], resp. pokud by odvolání přestupce [jméno] [příjmení] nesprávně nevyhodnotil jako opožděné, přestupce [jméno] [příjmení] by (zatím) nemusel do věcného projednání odvolání vykonat trest zákazu činnosti v délce osmi měsíců, neboť by rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (prozatím) nenabylo právní moci, pročež by přestupci [jméno] [příjmení] do této doby nevznikly žádné náklady související s vrácením pozbytého řidičského oprávnění.

61. Mezi zaviněným protiprávním jednání žalovaného ve formě nevědomé nedbalosti spočívajícím ve vydání rozhodnutí ze dne [datum] a žalobkyní vyplacenou majetkovou škodou ve výši 2.420 Kč shledává soud příčinou souvislost. Nebylo by vydáno rozhodnutí ze dne [datum], nebyly by přestupci [jméno] [příjmení] vznikly s vrácením pozbytého řidičského oprávnění náklady ve výši 2.420 Kč a konečně by ani žalobkyni nevznikla majetková škoda ve výši 2.420 Kč.

62. Soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo vůči žalovanému dle § 18 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu právo na regresní úhradu vyplacené majetkové škody ve výši 2.420 Kč. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobě co do částky 2.420 Kč vyhověl.

63. Pro přehlednost soud uvádí, že výrokem II. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do částky v celkové výši 3.515,50 Kč, jež je složena z částky 1.095,50 Kč (nemajetková újma) a 2.420 Kč (majetková škoda).

64. Pro úplnost soud uvádí, že nepřehlédl, že žalovaný, jakož i posléze Krajský soud v Ústí nad Labem, zmiňovaly usnesení správního orgánu prvního stupně ze dne [datum], kterým nebyla prominuta žádost přestupce [jméno] [příjmení] o zmeškání lhůty k podání odvolání, jež se mělo eventuálně též podílet na nepřiměřené délce řízení.

65. Soud k tomuto usnesení uvádí, že je pravdou, že správní orgán prvního stupně v konečném důsledku o žádosti přestupce [jméno] [příjmení] o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání rozhodl nesprávně. Nicméně s ohledem na to, jaké časové období z hlediska celkové nepřiměřené délky řízení bylo po částečném omezení žalobního nároku předmětem řízení, ztratila tato skutečnost na významu, neboť žalobkyně se regresní úhrady již nedomáhala za celou nepřiměřenou délku řízení v rozsahu 3 let a 2 měsíců, nýbrž v přísně omezeném rozsahu, na kterém správní orgán prvního stupně nikterak zaviněně neparticipoval.

66. Žalovaný, jakožto odvolací orgán, a to bez ohledu na to, jak správní orgán prvního stupně žádost přestupce [jméno] [příjmení] o zmeškání lhůty k podání odvolání vyhodnotil, měl a mohl žádost, potažmo i odvolání, vyhodnotit jako důvodné, resp. jako včasné. Pakliže tak neučinil, lhostejno z jakého důvodu, a to navzdory předchozímu rozhodnutí či stanovisku správního orgánu prvního stupně, se nemůže zprostit své odpovědnosti za vznik nepřiměřené délky řízení za období od [datum] do [datum], resp. odpovědnosti za majetkovou škodu ve výši 2.420 Kč. Soud je přesvědčen, že tyto dvě zaviněné negativní skutečnosti, tj. zaviněné porušení právní povinnosti, je přičitatelné výlučně žalovanému, a že tento se své odpovědnosti nemůže zprostit tím, že bude poukazovat na to, že i správní orgán prvního stupně nepostupoval zcela správně.

67. Závěrem soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016, uvádí, že přestupkové řízení vedené podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pročež do celkové doby řízení je nezbytné započíst nejen dobu řízení před správní orgány, nýbrž dobu řízení správními soudy. Tyto dva časové úseky je nutno posuzovat jako jeden celek. Proto závěr, že řízení celkem trvalo 3 roky a 2 měsíce, je správný.

68. Vzhledem k tomu, že žalovaný v termínu splatnosti, tj. nejpozději do [datum], jakož ani později, částku ve výši 3.515,50 Kč neuhradil, ocitl se v prodlení (§ 1968 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“)), pročež soud shledal žalobu důvodnou i co do úroku z prodlení z požadované částky, jež byla uplatněna v souladu s § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (viz výrok II. rozsudku). Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením po marném uplynutí lhůty k zaplacení (viz dopis ze dne [datum]).

69. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Je tomu z důvodu, že žalobkyně byla v řízení více neúspěšná než úspěšná, tudíž jí žádné právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Pokud se týká žalovaného, tomu by sice dle poměru úspěchu měla náležet přiměřená náhrada nákladů řízení, tento však náhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež soud žalovanému žádnou náhradu nákladu řízení nepřiznal.

70. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.