30 C 245/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11.437,50 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1.437,50 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.614,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.756,11 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 11.437,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 8,5 % měsíčně. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však ničeho neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.614,81 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.437,50 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět. S ohledem na tuto skutečnost soud výrokem I. žalobu ve shora zmíněném rozsahu dle § 96 odst. 2 o.s.ř zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu byly dne [datum] (3 x) a dne [datum] byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2.500 Kč, 4.000 Kč, 3.000 Kč a 500 Kč (viz Platební informace: Výpis z účtu). Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Úroková sazba byla ujednána ve výši 8,5 % měsíčně. Žalovaný byl povinen převzaté peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč vrátit nejpozději do [datum] (viz Platební informace: Výpis z účtu). Žalovaný ovšem smluvně převzatou povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy (viz předžalobní upomínka ze dne [datum]), nesplnil a peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, když zároveň nezaplatil ani sjednaný úrok úvěru. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni (viz Smlouvy o postoupení pohledávek).

6. Lze uzavřít, že žalovaný dosud nevrátil částku 10.000 Kč a nezaplatil úrok úvěru ve výši 1.614,81 Kč, jenž byl za období od [datum] do [datum] kapitalizován.

7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky (§ 2395 NOZ). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 NOZ ve spojení s § 1798 a násl. NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když ničeho nezaplatil, tj. žalovaný nevrátil jistinu ve výši 10.000 Kč a nezaplatil kapitalizovaný úrok úvěru ve výši 1.614,81 Kč za období od [datum] do [datum]. Tímto jednáním se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. (v rozsahu po částečném zpětvzetí) zcela vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.756,11 Kč, přičemž tato částka představuje 77,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.437,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.