30 C 258/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14.489,21 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 8.472,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.489,21 Kč od 11.10.2022 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.016,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 15.4.2025, ve znění pozdějšího podání, domáhala na žalovaném zaplacení 14.489,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřela dne 14.4.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 69.738,- Kč, které měly být splaceny nejpozději do 14.4.2024. Peněžní prostředky v celkové výši 69.738,- Kč měly být žalovanému poskytnuty v platbách ze dne 14.4.2022 ve výši 57.960,- Kč a ze dne 11.7.2022 ve výši 11.778,- Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, pročež úvěr byl k 11.10.2022 zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla následně postupně postoupena na žalobkyni. Dle žalobkyně žalovaný ke dni podání žaloby, tj. ke dni 15.4.2025, uhradil žalobkyni celkem částku 55.248,79 Kč. Předmětem řízení je proto částka 14.489,21 Kč, jakožto zbývající jistina úvěru.

2. Žalobkyně podáním ze dne 15.8.2025 doplnila (zpřesnila) původní žalobní návrh v tom směru, že uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala na podkladě jím předložených údajů, k čemuž doplnila, že žalovaný byl povinen kontaktovat právní předchůdkyni žalobkyně pro případ, že by měl pochybnosti o své schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky. Dle žalobkyně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil k ověření úvěruschopnosti výpis z bankovního účtu , Anonymizováno, . Žalobkyně doplnila, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty toliko peněžní prostředky ve výši 18.416,- Kč (14.4.2022 – 14.490,- Kč, 3.926,- Kč – 11.7.2022) – nikoliv původně tvrzených 69.738,- Kč. Dle žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku 12.419,74 Kč, přičemž z této částky byla částka ve výši 3.926,79 Kč započtena na jistinu. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 14.489,21 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 26.8.2025. Žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení nařízeného jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne 14.4.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 14.490,- Kč, které měly být splaceny do 24 měsíců, tj. do 14.4.2024. Žalovanému byly na jeho bankovní účet poukázány dne 14.4.2022 peněžní prostředky ve výši 14.490,- Kč a dne 11.7.2022 peněžní prostředky ve výši 3.926,- Kč, jak je jednak patrné z listin označených jako Potvrzení o provedené platbě ze dne 14.4.2022, resp. ze dne 11.7.2022, a jednak ze sdělení , právnická osoba, ze dne 16.6.2025. Ze sdělení banky je dále patrné, že na bankovní účet žalovaného byly ze strany odesílatele, tj. , Anonymizováno, , připsány pouze tyto dvě platby. Banka výslovně uvedla, že na tento bankovní účet nebyly připsány žádné opakované platby. Pohledávky za žalovaným byly následně opakovaným postupováním postoupeny na žalobkyni.

7. Ve vztahu ke sdělení , právnická osoba, ze dne 16.6.2025 soud doplňuje, že dotaz na banku byl učiněn výhradně z důvodu, že sama žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu navrhla, aby byl učiněn dotaz na banku a tímto způsobem bylo ověřeno, že žalovanému byly skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 57.960,- Kč a ve výši 11.778,- Kč.

8. Soud má dále za prokázané, že žalovaný uhradil dne 7.6.2022 částku ve výši 869,- Kč, dne 7.6.2022 částku ve výši 560,- Kč, dne 11.7.2022 částku ve výši 4.388,- Kč a dále dne 11.7.2022 částku ve výši 6.582,74 Kč. Žalovaný tak celkem zaplatil částku ve výši 12.399,74 Kč.

9. Lze shrnout, že soud má za prokázané, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím platební brány pro online platby , Anonymizováno, poukázány pouze a jenom dvě platby, a to dne 14.4.2022 ve výši 14.490,- Kč a dne 11.7.2022 ve výši 3.926,- Kč, tj. celkem 18.416,- Kč. Žalovaný oproti zaplatil (vrátil) částku ve výši 12.399,74 Kč. Zbývající částka ve výši 6.016,26 Kč nebyla dosud zaplacena (vrácena).

10. Pokud se týká ověření příjmů a výdajů žalovaného, soud zjistil, že dle listiny označené jako Čestné prohlášení klienta ze dne 14.4.2022 měl žalovaný dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši 34.000,- Kč, oproti čemuž jeho měsíční výdaje měly činit částku 4.000,- Kč. Současně žalovaný vedle toho ještě splácel úvěry ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Na podporu tohoto tvrzení (prohlášení) nebyly ze strany žalobkyně předloženy žádné důkazy. Tímto důkazem nemohl být ani výpis z bankovního účtu , Anonymizováno, . Je tomu z důvodu, že z listiny, která byla soudu zaslána, jež je navíc vyhotovena v anglickém jazyku, není možno při běžném náhledu zjistit žalobkyní tvrzené skutečnosti. Jinými slovy řečeno – není možno ověřit, že žalovaný skutečně dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 34.000,- Kč. Soud nepopírá, že na této listině lze identifikovat zřejmě nějaké příchozí platby, avšak soud bez dalšího netuší, o jaké platby se mělo jednat – když tyto platby nekorespondují tvrzenému měsíčnímu příjmu ve výši 34.000,- Kč. Lze tam taktéž identifikovat úrok z nepovoleného debetu.

11. Lze proto uzavřít, že soud nemá za prokázané, že žalovaný skutečně dosahoval čistému měsíčního příjmu ve výši 34.000,- Kč. Soud nemá rovněž za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala, zda žalovaný řádně a včas hradí jím tvrzené úvěry v měsíční výši 5.000,- Kč.

12. Soud doplňuje, že pokud by se žalobkyně nařízeného jednání zúčastnila, poskytnul by jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby mohla na místě dovysvětlit a doložit zejména tvrzené příjmy žalovaného. Soud na tento nedostatek žalobkyni navíc upozornil v podání ze dne 19.8.2025, na který nebylo nijak reagováno. Jelikož se však žalobkyně nařízeného jednání nezúčastnila, sama se dobrovolně vzdala možnosti, aby jí při jednání bylo poskytnuto dobrodiní poučení dle § 118a o.s.ř. které poskytuje výhradně při jednání přítomným účastníkům.

13. Jestliže soud původně zamýšlel ve věci rozhodnout postupem dle § 115a o.s.ř., a až posléze došlo k tomu, že soud ve věci nařídil jednání, mohlo být nejen z této skutečnosti žalobkyni, resp. alespoň jejímu zástupci, jakožto právnímu profesionálovi, zřetelné, že věc není natolik skutkově či právně jednoznačná, aby soud mohl rozhodnout dříve avizovaným postupem dle § 115a o.s.ř. Nadto – soud nemá žádnou zákonnou povinnost, aby žalobkyni dopředu avizoval, že žalobě není možno zcela vyhovět.

14. Za popsaného stavu věci žalobkyně nemohla nijak důvodně očekávat, že by snad soud žalobkyni v návaznosti na její omluvu z jednání ze dne 24.7.2025, resp. ze dne 19.8.2025, speciálně informoval o tom, že žalobě nebude zřejmě v celém rozsahu vyhověno.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.10.2021 do 28.5.2022 (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Pokud se týká samotného posuzování ze strany poskytovatele úvěru, ten se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má poskytovatel úvěru pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

20. S porušením povinnosti poskytovatele úvěru obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ je dle soudu spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud za použití § 580 odst. 1 č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), ve spojení s § 588 NOZ přihlíží z úřední povinnosti. Jedná se o neplatnost absolutní, obdobně jako tomu bylo za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30.11.2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ. Žalobkyně sice k výzvě soudu v podání ze dne 15.8.2025 rozvedla, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala jeho schopnost splácet úvěr, soud je ovšem toho názoru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně nelze pokládat za dostatečný z hlediska toho, jaké povinnosti (prověření úvěruschopnosti) poskytovatel peněžních prostředků musí splnit předtím, než spotřebiteli poskytne k jeho žádosti peněžní prostředky.

22. Z dikce § 86 odst. 1 věta první ZSÚ plyne, že povinnost posoudit úvěruschopnost se týká (dopadá) výhradně (na) poskytovatele peněžních prostředků. Tento subjekt, a nikoliv žádný jiný subjekt, má povinnost posoudit, zda spotřebitel je a bude schopen splácet eventuálně poskytnuté peněžní prostředky. Předmětnou povinnost nelze přenášet na nikoho jiného, tím spíše na samotného spotřebitele, a to kupříkladu tím, že pokud by snad měl spotřebitel pochybnosti o své schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky, má povinnost se v této záležitosti obrátit na poskytovatele peněžních prostředků (právní předchůdkyni žalobkyně), který by pak pochybnosti spotřebitele posoudil.

23. Předestřený postup jde proti smyslu a účelu citovaného ustanovení. Nelze akceptovat postup, že když se spotřebitel neobrátí se svými pochybnostmi ohledně splácení (případně) poskytnutých peněžních prostředků na jejich poskytovatele, má se za to, že u spotřebitele byla úspěšně ověřena jeho schopnost splácet poskytnuté peněžní prostředky.

24. Prohlášení spotřebitele, že je schopen splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to ani ve spojení s na něho přenesenou povinností, že když bude mít pochybnosti o této schopnosti, má se (je povinen se) obrátit na poskytovatele peněžních prostředků, zdaleka nepostačuje k učinění závěru, že poskytovatel peněžních prostředků, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, postupoval v souladu s § 86 odst. 1 ZSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně naopak jednala v rozporu s tímto ustanovením.

25. Skutečnost, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 34.000,- Kč, aniž by žalobkyně současně soudu předložila listinné podklady, z nichž by tento tvrzený čistý měsíční příjem vycházel, jakož aniž by žalobkyně soudu doložila, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřila způsob (řádný a včasný) plnění dosavadních dluhů (tvrzené měsíční splátky úvěru ve výši 5.000,- Kč), nepostačuje k učinění závěru, že měsíční příjem žalovaného opravdu dosahuje zmíněné částky, potažmo k učinění k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně a pečlivě posoudila schopnost žalovaného splácet eventuálně poskytnuté peněžní prostředky.

26. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, když právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovaným, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. NOZ. Smlouva, jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž ve smyslu § 588 NOZ se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.

27. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 18.416,- Kč, jenž dosud vrátil 12.399,74 Kč, přičemž peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, když uzavřená smlouva je od počátku absolutně neplatná, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení, když se bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Tato skutečnost má pak za následek, že žalovaný je povinen dle § 2991 odst. 1 NOZ ve spojení § 87 odst. 1 ZSÚ vydat, oč se obohatil. V tomto konkrétním případě se jedná o částku ve výši 6.016,26 Kč.

28. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

29. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

30. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením dlužné jistiny ve výši 6.016,26 Kč, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen částku ve výši 6.016,26 Kč žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 NOZ – nikoliv však dříve.

31. Pokud se žalobkyně již nyní domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky ve výši 6.016,26 Kč, jakožto součást částky 14.489,21 Kč) domáhala se tohoto nároku s poukazem na § 87 odst. 1 ZSÚ předčasně, a tedy i nedůvodně.

32. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného, když soud vezme v potaz, kdy byla dotyčná částka žalovanému poskytnuta, aby žalobkyni dlužnou částku ve výši 6.016,26 Kč Kč zaplatil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

33. Vzhledem k výše uvedenému soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.016,26 Kč, jež koresponduje výši bezdůvodného obohacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

34. Výrokem I. soud zamítl žalobu co do částky 8.472,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.489,21 Kč od 11.10.2022 do zaplacení, když zaplacení této částky se žalobkyně s ohledem na absolutně neplatnou smlouvu o úvěru domáhala nedůvodně, neboť žádné smluvní úroky úvěry nebyly z tohoto důvodu sjednány, jakož i zamítl veškerý uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaný ještě není v prodlení se splácením peněžitého dluhu ve výši 6.016,26 Kč.

35. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku, a to tak, že žádný nemá dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla z větší části v řízení neúspěšná. Žalovanému by z tohoto důvodu mělo náležet v poměrné výši právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, pročež ani jemu soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.