30 C 261/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 26.8.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 4.000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, což odůvodnila tím, že žalobkyně je na základě koncesní smlouvy uzavřené se statutárním městem Ústí nad Labem dne 5.10.2015, konkrétně jejího článku 4. bod 4.1. zmocněna zadavatelem, kterým je statutární město Ústí nad Labem, k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací ve vlastnictví zadavatele, a to v případech neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu v souladu s § 19, odst. 5, 6, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31.12.2017 (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích a o jeho odstranění rozhodl policista nebo strážník obecní policie v souladu s § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dále je žalobkyně podle téže koncesní smlouvy oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel v souladu s příslušným Nařízením statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010, kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel. Tato částka byla stanovena v článku 2., bod 1., písm. a) citovaného nařízení v částce 2.500 Kč za odtah úplný, přičemž je třeba pamatovat na povinnost žalobkyně, která je povinna v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009, vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo, což je podle citovaného nařízení statutárního města Ústí nad Labem další úplný odtah. Celková cena obou úplných odtahů by tak mohla být stanovena v částce až 5.000 Kč. Představenstvo žalobkyně rozhodlo, že možnosti účtovat maximální poplatek nevyužije a stanovilo cenu dokončeného zpětného odtahu v částce 4.000 Kč s tím, že v případě úhrady ve lhůtě stanovené ve výzvě k plnění se cena snižuje na 3.500 Kč. Žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace [ulice], [obec], dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu v souladu s § 19, odst. 5, 6 zákona o pozemních komunikacích. Tímto veřejným zájmem bylo označení uvedené ulice osazením dopravní značky„ Zákaz stání“ na základě rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy a majetku ze dne 20.3.2020. Žalovaný i přes uvedené rozhodnutí ponechal své motorové vozidlo tovární značky [anonymizováno], model [anonymizována dvě slova] barvy, [registrační značka], zaparkované v ulici [ulice] v [obec] a vzhledem ke skutečnosti, že vozidlo bránilo provedení blokového čištění komunikací, bylo dne [datum] rozhodnutím statutárního města Ústí nad Labem [číslo] rozhodnuto o provedení odtahu vozidla žalovaného a vozidlo bylo v [údaj o čase] hodin odtaženo a v souladu s výše zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo vráceno zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Z průběhu odtahu byla pořízena fotodokumentace a oznámení o provedení odtažení vozidla ev. [číslo] bylo téhož dne uloženo za přední stěrač odtaženého vozidla.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Z předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že dle rozhodnutí Magistrátu města došlo nejpozději dne [datum] k umístění dopravní značky„ zákaz stání“ v ulici [ulice], [obec] za účelem čištění místních komunikací, které probíhalo dne [datum] od 7:00 do 16:00 hodin. Z předložené fotodokumentace je zřejmé, že žalovaný nerespektoval uvedené značení a v den čištění nechal předmětné vozidlo zaparkované v ulici [ulice], [obec]. Rozhodnutím statutárního města Ústí nad Labem byl dne [datum] v [údaj o čase] hod. proveden odtah tohoto vozidla a následně jeho zpětné vrácení na místo odtahu. Z listiny Ověření majitele vozidla Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy a majetku, je zřejmé, že odtažené osobní motorové vozidlo tovární značky: [anonymizováno], model [anonymizována dvě slova] barvy, [registrační značka], bylo v den, kdy došlo k provedení odtahu, ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za zpětný odtah ve výši 4.121 Kč (dle ceníku úkonů je maximální částka za dokončený zpětný odtah 4.000 Kč) a výzvou k úhradě ze 31.7.2020 jej vyzvala k úhradě této částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

6. Podle § 19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích platí, že silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.

7. Podle § 19b odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích platí, že je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel.

8. Žalovaný porušil zákonná ustanovení zákona o pozemních komunikacích tím, že nerespektoval příslušné značení dopravní značkou„ zákaz stání“ a nechal dotyčné vozidlo, které bylo v jeho vlastnictví, zaparkované na místě a v době, kdy tam bylo prováděno blokové čištění komunikace. V důsledku této skutečnosti byla žalobkyně oprávněna nařídit odtah vozidla žalovaného, jakož i byla povinna zajistit jeho zpětné umístění na místo odtahu, pročež taktéž byla oprávněna žalovanému za tyto dva úkony vyúčtovat cenu stanovenou Nařízením statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010 a představenstva žalobkyně ve spojení s ceníkem úkonů žalobkyně, jak vyplývá z § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Žalobkyní uplatněný nárok byl vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu i uvedené právní úpravě soudem shledán oprávněným, když se žalobkyně správně dožadovala zaplacení částky ve výši 4.000 Kč (dle ceníku úkonů), a nikoliv částky ve výši 4.121 Kč dle výzvy ze dne 31.7.2020, pročež byla žalovanému uložena ve výroku uvedená povinnost, jakož i mu byla uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť cenu odtahu ve stanovené době nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ).

9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v celém rozsahu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.

11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.