30 C 267/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5.739,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 5.739,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.739,09 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 8.749 Kč, k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhali na žalované zaplacení 5.739,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastnící řízení dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobci žalované pronajali byt [číslo] v [anonymizováno] NP domu [adresa] v [obec], a to na dobu určitou do [datum]. Žalovaná neuhradila vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 5.739,09 Kč, přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy. Žalobci se tak domáhali zaplacení 5.739,09 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobci předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastnící řízení dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobci žalované pronajali byt [číslo] v [anonymizováno] NP domu [adresa] v [obec], a to na dobu určitou do [datum]. Žalovaná neuhradila vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] ve výši 5.739,09 Kč, které osobně převzala dne [datum] (viz listina označené jako VYÚČTOVÁNÍ ZA ROK 2019 [ulice a číslo]), které bylo spatné dne [datum], přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy.

5. Lze uzavřít, že žalovaná žalobcům dosud neuhradil částku 5.739,09 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobci a žalovanou byla platně v písemné formě uzavřena smlouvu o nájmu bytu (§ 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“)). Z této smlouvy byl pronajímatel (žalobci) povinen přenechat nájemci (žalované) k zajištění bytových potřeb byt, který je předmětem nájmu (§ 2235 odst. 1 NOZ), čemuž souvztažně odpovídá povinnost nájemce (žalované) platit nájemné v ujednané výši (§ 2246 odst. 1 NOZ) a platit za plnění spojená s užíváním bytu (§ 2247 odst. 1 NOZ).

7. Dle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, platí, že finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. V projednávané věci měla žalovaná nedoplatek na vyúčtovaných službách za období [datum] – [datum] uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaná však ničeho v termínu splatnosti, jakož ani později, nezaplatila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 NOZ) s úhradou vyúčtování služeb, vzniklo žalobcům taktéž právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to o dne následujícího po dni, v němž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou vyúčtování služeb.

8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.749 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.739,09 Kč sestávající z částky 1.200 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3.000 Kč podle § 12 odst. 4 a.t., z částky 600 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. (za jednoduchou výzvu k plnění) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 1.500 Kč podle § 12 odst. 4 a.t. a z částky 1.200 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3.000 Kč podle § 12 odst. 4 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.900 Kč ve výši 1.449 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.