30 C 267/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5.739,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 5.739,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.739,09 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 8.749 Kč, k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum domáhali na žalované zaplacení 5.739,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastnící řízení dne datum uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobci žalované pronajali byt číslo v anonymizováno NP domu adresa v obec, a to na dobu určitou do datum. Žalovaná neuhradila vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 5.739,09 Kč, přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy. Žalobci se tak domáhali zaplacení 5.739,09 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobci předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastnící řízení dne datum uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobci žalované pronajali byt číslo v anonymizováno NP domu adresa v obec, a to na dobu určitou do datum. Žalovaná neuhradila vyúčtování služeb za období od datum do datum ve výši 5.739,09 Kč, které osobně převzala dne datum (viz listina označené jako VYÚČTOVÁNÍ ZA ROK 2019 ulice a číslo), které bylo spatné dne datum, přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy.

5. Lze uzavřít, že žalovaná žalobcům dosud neuhradil částku 5.739,09 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobci a žalovanou byla platně v písemné formě uzavřena smlouvu o nájmu bytu (§ 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“)). Z této smlouvy byl pronajímatel (žalobci) povinen přenechat nájemci (žalované) k zajištění bytových potřeb byt, který je předmětem nájmu (§ 2235 odst. 1 NOZ), čemuž souvztažně odpovídá povinnost nájemce (žalované) platit nájemné v ujednané výši (§ 2246 odst. 1 NOZ) a platit za plnění spojená s užíváním bytu (§ 2247 odst. 1 NOZ).

7. Dle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, platí, že finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. V projednávané věci měla žalovaná nedoplatek na vyúčtovaných službách za období datum – datum uhradit nejpozději do datum. Žalovaná však ničeho v termínu splatnosti, jakož ani později, nezaplatila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 NOZ) s úhradou vyúčtování služeb, vzniklo žalobcům taktéž právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to o dne následujícího po dni, v němž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou vyúčtování služeb.

8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.749 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.739,09 Kč sestávající z částky 1.200 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3.000 Kč podle § 12 odst. 4 a.t., z částky 600 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. (za jednoduchou výzvu k plnění) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 1.500 Kč podle § 12 odst. 4 a.t. a z částky 1.200 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3.000 Kč podle § 12 odst. 4 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.900 Kč ve výši 1.449 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.