30 C 268/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí jméno příjmení bytem adresa žalovaného o zaplacení 1.015 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1.015 Kč od 1.12.2012 do 16.6.2022 a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1.000 Kč od 17.6.2022 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 Kč od 17.6.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 1.015 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se dne [datum] při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, když v důsledku této skutečnosti měl následně zaplatit jízdné ve výši 15 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 1.015 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě prostřednictvím ustanoveného opatrovníka nevyjádřil, když po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný dne [datum] ve [údaj o čase] hod. cestoval prostředkem městské hromadné dopravy na lince [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba], jakožto právní předchůdkyní žalobkyně, a že na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla sepsána Dohoda s cestujícím [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný dlužné jízdné ve výši 15 Kč dosud nezaplatil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy.

5. Z rozsudku [název soudu] soud ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud mj. zjistil, že žalovaný dlouhodobě trpí středně těžkou mentální retardací a analfabetismem, a že je schopen peněžních dispozic do 50 Kč měsíčně.

6. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům.

7. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]).

8. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni nezaplatil 15 Kč.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ NOZ“) na věc aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen„ OZ“.

10. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně v ústní formě uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 760 a násl. OZ), ze které cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (právní předchůdkyně žalobkyně) přepravil do místa určení řádně a včas. Samotná skutečnost, že žalovaný byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, ještě neznamená, že by taková osoba nemohla platně v ústní formě uzavřít smlouvu o přepravě osob. Pakliže by tomu tak nemělo být, vztaženo do důsledků by to znamenalo, že osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům, popř. osoba omezená ve svéprávnosti, by nikdy nemohla platně uzavřít smlouvu o přepravě osob, tudíž by nemohla cestovat prostředky hromadné dopravy, a když už by jimi cestovala, vždy by se vystavovala potencionálnímu riziku, že když nemůže platně uzavřít zmíněnou smlouvu, musela by v důsledku této skutečnosti, když by se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, uhradit nejen dlužné jízdné, nýbrž i přirážku k jízdnému, což je přirozeně zcela absurdní závěr. Ochrana osoby, jež byla zbavena způsobilosti k právním úkonům, popř. omezena ve svéprávnosti, jistě nemá a nemůže mít za legitimní cíl, aby taková osoba nikdy nemohla platně kontrahovat smlouvu o přepravě osob.

11. Žalovaný tím, že se při kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, porušil podmínky přepravního řádu právní předchůdkyně žalobkyně, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné, a to ve výši 15 Kč. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 517 odst. 1 věta prvá OZ), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 517 odst. 2 OZ a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), a to od 17.6.2022. Opatrovníkovi žalovaného byla žaloba doručena dne 15.6.2022, dne 16.6.2022 mohl a měl žalovaný dlužné jízdné zaplatit, což ovšem neučinil, což má pak za následek, že dne 17.6.2022 se žalovaný poprvé ocitnul v prodlení s plněním peněžitého dluhu ve výši 15 Kč.

12. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

13. S ohledem na výše uvedené soud výrokem II. tohoto rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 15 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 17.6.2022 do zaplacení.

14. Výrokem I. tohoto rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1.000 Kč, jakož i úrok z prodlení z této částky.

15. Ze skutkových zjištění soudu je zjevné, že žalovaný dlouhodobě trpí středně těžkou mentální retardací a analfabetismem, pročež byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Za této skutkové situace je zcela vyloučeno, aby žalovaný mohl (dle tehdejší právní terminologie) platně učinit právní úkon spočívající v uzavření dohody s právní předchůdkyní žalobkyně označené jako Dohoda s cestujícím [číslo] ze dne [datum]. Platné uzavření takové dohody je v důsledku toho, že žalovaný byl zbaven způsobilosti k právním úkonům naprosto vyloučeno. Pakliže je vyloučeno, aby žalovaný mohl platně takovou dohodu uzavřít, že je z totožného důvodu rovněž vyloučeno, aby žalovanému mohlo být uloženo zaplatit přirážku ve výši 1.000 Kč, jakož je i vyloučeno, aby mohlo být platně sjednáno, kdy (v jakém termínu) má žalovaný takovou částku zaplatit. Závěr o neplatnosti sjednání termínu splatnosti se vztahuje nejen k přirážce ve výši 1.000 Kč, nýbrž i k jízdnému ve výši 15 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si proto platně nesjednali závazek, že žalovaný je povinen jízdné ve výši 15 Kč zaplatit do nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu.

16. V návaznosti na shora předestřené skutečnosti soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 1.000 Kč, jakož i co do úroku z prodlení z částky 1.015 Kč, resp. následně z částky 1.000 Kč, jako zcela nedůvodnou zamítl.

17. Ve vztahu k úroku z prodlení z částky 15 Kč od 1.12.2012 do 16.6.2022 soud uvádí, že v tomto případně soud nárok žalobkyně zamítl z důvodu předčasnosti. V tomto ohledu soud směrem k žalobkyni ještě dodává, že dle výše zmíněné dohody měl žalovaný jízdné a přirážku zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Pokud žalovaný cestoval bez platného dokladu dne [datum], je s poukazem na onu dohodu vyloučeno, aby se žalovaný ocitl v prodlení již dne 1.12.2012.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení téměř zcela neúspěšná, pročež žalovanému by dle úspěchu ve věci měla náležet poměrná část náhrady nákladů řízení. Žalovanému ovšem v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, pročež soud i ve vztahu žalovanému rozhodl, že tento nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.