30 C 273/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1.735,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.735,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.735,18 Kč od 20.11.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 1.735,18 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 25.11.2011 smlouvu o zřízení a vedení účtu. Nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na uvedeném účtu vznikl záporný zůstatek – nepovolený debet, o čemž byl žalovaný informován. Jelikož žalovaný nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, žalobkyně využila svého práva a účet k 19.11.2020 zrušila, přičemž debetní zůstatek činil 1.735,18 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 1.735,18 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení dne 25.11.2011 uzavřeli smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Jelikož žalovaný na běžném účtu připustil vznik nepovoleného debetu ve výši 1.735,18 Kč, o čemž byl žalobkyní opakovaně informován, a který neuhradil, žalobkyně proto dopisem ze dne 27.10.2020 odstoupila od uzavřené smlouvy, v důsledku čehož došlo ke zrušení účtu, když současně nastala splatnost veškerých pohledávek vzniklých v souvislosti s uzavřenou smlouvou. Celková dlužná částka k 19.11.2020 činila 1.735,18 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatil.

5. Lze tak uzavřít, že žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil částku 1.735,18 Kč.

6. V souladu s § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ NOZ“), posoudil soud tuto věc podle právních předpisů platných do 31.12.2013, neboť předmětná smlouva byla účastníky uzavřena dne 25.11.2011, tj. před účinností NOZ.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně v písemné formě uzavřena smlouva o běžném účtu dle § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), jejíž nedílnou součástí se ve smyslu § 273 odst. 1 obchodního zákoníku rovněž staly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný tím, že na zřízeném účtu připustil vznik nepovoleného debetního zůstatku, který zůstal nezaplacen, porušil ze smlouvy plynoucí povinnosti. S ohledem na absenci příslušných ujednání (§ 711 a násl. obchodního zákoníku) byl vznik nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu soudem posouzen dle úpravy smlouvy o úvěru (§ 497 a násl. obchodního zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný nepovolený debet přes opakované výzvy neuhradil, ocitl v prodlení ve smyslu § 365 obchodního zákoníku, pročež žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni nejen peněžní prostředky, tj. nepovolený debetní zůstatek, nýbrž i povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené zvláštním právním předpisem (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku a ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).

8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. zcela vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.735,18 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.