30 C 287/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zrušení usnesení o schválení smíru

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zrušení výroku [anonymizováno] usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhala zrušení výroku [anonymizováno] usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byl soudem schválen smír, v němž si účastníci řízení mj. ujednali, že tímto jsou zcela vypořádána veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky, která jsou předmětem sporu a rovněž i veškeré vzájemné nároky, a to ať už stávající či v budoucnu vzniklé, které vznikly či by mohly vzniknout z předmětného úrazu žalobkyně, ke kterému došlo dne [datum]. Žalobkyně tento návrh odůvodnila tím, že dle jejího názoru byl smír soudem schválen v rozporu s hmotným právem, a to konkrétně v rozporu s § 2898 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Žalobkyně zdůraznila, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] se domáhala toliko nároku z titulu náhrady za vytrpěnou bolest, tj. bolestného, a nikoliv již dalšího v úvahu připadajícího nároku na nemajetkovou újmu, tj. ztížení společenského uplatnění, k čemuž doplnila, že se jedná o dva samostatné nároky vznikající z různých titulů. Žalobkyně dále poukázala na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž vyplývá, že náhrada nemajetkové újmy na zdraví je založena koncepci několika samostatných, dílčích nároků (i) za bolest, (ii) za ztížení společenského uplatnění a (iii) za další nemajetkovou újmu. Žalobkyně s odkazem na § 2898 NOZ zdůraznila, že schválením smíru, když předmětem řízení byl toliko nárok na bolestné, nemohlo současně (předem) dojít k vypořádání ostatních nároků na nemajetkovou újmu, tj. nemohlo dojít k tomu, že by se předem vyloučila povinnost žalovaného k náhradě další nemajetkové újmy (ztížení společenského uplatnění), a to zvláště za situace, že tyto nároky ještě nebyly ze strany žalobkyně ani uplatněny. K takovým právním jednáním, která předem vylučují nebo omezují povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech se nepřihlíží, resp. v těchto případech se práva náhradu nelze ani platně vzdát. Pakliže soud za této situace přesto schválil účastníky řízení navržený smír, má žalobkyně za to, že soud postupoval v rozporu s § 2898 NOZ, čímž soud zároveň jednal i v rozporu s § 99 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), když schválil smír, jenž je v rozporu s právními předpisy, pročež je takový smír dle § 99 odst. 3 o.s.ř. dle hmotného práva neplatný. Žalobkyně proto navrhla, aby soud dle § 99 odst. 3 o.s.ř. smír schválený ve výroku I. zrušil.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že žalobkyně při použití § 2898 NOZ odhlíží od dikce tohoto ustanovení, a to především od dvakráte užitého slova předem. Žalovaný má za to, že předmětné ustanovení se použije toliko na jednání učiněná před porušením právní povinnosti, neboť po vzniku povinnosti k náhradě škody již mohou škůdce a poškozený uzavřít dohodu, že povinnost k náhradě škody je na straně škůdce omezena či zcela vyloučena. Žalovaný uzavřel, že schválený smír není v rozporu s hmotným právem, pročež navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že právní konstrukce vypořádací doložky není v rozporu s § 2898 NOZ, když touto doložkou se žalobkyně nevzdala práva na náhradu ztížení společenského uplatnění, když tato doložka toto právo rovněž ani nevyloučila či neomezila. Žalobkyně prostřednictvím vypořádací doložky souhlasila s tím, že zaplacením dohodnuté částky jsou vypořádány veškeré nároky z předmětné události. Dle vedlejšího účastníka žádné ustanovení NOZ nezakazuje, aby v řízení, jehož předmětem je bolestné, byly dohodou účastníků upraveny i ostatní nároky, které vyplývají ze škodní události.

4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného a vedlejšího účastníka ze dne [datum] uvedla, že nadále setrvává na svém stanovisku. Nad rámec již řečeného žalobkyně poukázala na větu druhou § 2898 NOZ. Žalobkyně je toho názoru, že dle této druhé věty se práva na náhradu nelze platně vzdát, a to nejen před (ex ante) samotným vznikem škodní události, nýbrž ani poté (ex post), co již k takové škodní události došlo. Dle žalobkyně věta druhá § 2898 NOZ zdůrazňuje nemožnost se následně (ex post) platně vzdát práva na náhradu, a to pod sankcí neplatnosti takového právního jednání. Samotný pojem vzdání se práva předpokládá, že právo (na náhradu) již vzniklo a že v době učinění právního jednání, kterým se poškozený takového práva vzdal, toto právo již existovalo. S ohledem na tyto veškeré skutečnosti žalobkyně navrhla, aby žalobě bylo vyhověno.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z připojeného spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že jednání konaného dne [datum] se jako zástupce žalobkyně zúčastnil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a že tento společně s ostatními účastníky jednání, resp. s jejich zástupci, společně navrhl, když ve spise je založen rukou psaný smír obsahující podpisy všech zástupců účastníků řízení, aby soud schválil smír v tomto znění: [Anonymizovaný odstavec.] Tímto jsou zcela vypořádána veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky, která jsou předmětem sporu a rovněž i veškeré vzájemné nároky, a to ať už stávající či v budoucnu vzniklé, které vznikly či by mohly vzniknout z předmětného úrazu žalobkyně, ke kterému došlo dne [datum].

7. Právní moc výroku [anonymizováno] usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], nastala dne [datum rozhodnutí].

8. Dle § 99 odst. 2 o.s.ř. platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

9. Dle § 99 odst. 3 o.s.ř. platí, že schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

10. Dle § 2898 NOZ platí, že se nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.

11. Z citovaných ustanovení plyne, že soud může rozsudkem zrušit usnesení o schválení smíru, jestliže je smír v rozporu s hmotným právem, a jestliže je takový návrh podán do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. Tyto dvě podmínky je nutno splnit kumulativně.

12. Z připojeného spisu je patrné, že právní moc usnesení o schválení smíru nastala dne [datum].

13. Pakliže návrh na zrušení usnesení o schválení smíru byl soudu doručen dne [datum], resp. v tento den byl příslušný návrh odeslán soudu prostřednictvím systému datových schránek, lze konstatovat, že ze strany žalobkyně byla dodržena lhůta, tj. první ze dvou podmínek, jež je zapotřebí splnit kumulativně, v níž se lze dle § 99 odst. 3 o.s.ř. domáhat zrušení usnesení o schválení smíru. Druhou podmínku však žalobkyně nesplnila, když soud má za to, jak bude dále v podrobnostech rozvedeno, že návrh na zrušení usnesení o schválení smíru nebyl z její strany podán důvodně.

14. Pro posuzovanou věc je klíčový výklad § 2898 NOZ, neboť žalobkyně opakovaně namítala, že smír byl schválen v rozporu s tímto ustanovením, pročež by měl být dle hmotného práva (pro tento rozpor) neplatný.

15. Soud je toho názoru, že s přihlédnutím ke stěžejní zásadě soukromého práva, tj. k principu autonomie vůle smluvních stran, je zásadně možné se platně vzdát práva na náhradu újmy. Normovaný § 2898 NOZ, jakožto lex specialis, k tomuto obecnému pravidlu toliko vyjmenovává zvláštní případy a podmínky, dle nichž je vzdání se práva na náhradu újmy nebo vyloučení či omezení povinnosti k náhradě újmy výslovně zakázáno.

16. Pakliže by došlo k právnímu jednání, jehož obsahem by bylo zakázané ujednání ve smyslu § 2898 NOZ, tak by takové ujednání bylo stiženo sankcí zdánlivosti a nepřihlíželo by se k němu (§ 554 NOZ). Jedná se o případ, kdy zákon stanovuje zdánlivost nikoliv výslovným označením, nýbrž prostřednictvím stanovení právních následků.

17. Společným znakem zákazu limitace práva na náhradu újmy, tj. např. i zákazu vzdání se práva na náhradu újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění, je dle § 2898 NOZ skutečnost, že užití tohoto ustanovení připadává v úvahu toliko tehdy, jestliže k ujednání, kterým se poškozený vzdal práva na náhradu újmy, došlo dříve, tj. předem, než došlo ke škodnímu jednání nebo ke škodní události, které mají založit právo na náhradu újmy. Limitace práva na náhradu újmu se tak neuplatní v případě, že by se mělo jednat o limitaci již existujícího práva na náhradu újmy. Ustanovení § 2898 NOZ se tudíž neuplatní tehdy, pokud již újma vznikla.

18. Jinými slovy řečeno – aplikace § 2898 NOZ, a to včetně věty druhé, je možná pouze a jenom tehdy, jestliže by se týkala ujednání, lhostejno, zda by se jednalo o jednostranné, dvoustranné či vícestranné, jehož předmětem by byla limitace práva na náhradu újmu, tj. např. i vzdání se takového práva, a to výhradně za situace, že by k takovému ujednání došlo ještě předtím (předem), než došlo ke škodnímu jednání nebo ke škodní události. Zákaz omezení práva na náhradu újmy dle § 2898 NOZ se proto vztahuje jen na případy, jejichž prostřednictvím by se potencionálně poškozený vzdal práva na náhradu újmy předem, tj. před samotným protiprávním jednáním škůdce nebo před vznikem škodní události. Pouze a jedině v těchto případech by ujednání, kterými by se zkracovalo právo poškozeného na náhradu újmy (zatím ovšem stále ještě neexistujícího práva), bylo stiženo sankcí zdánlivosti. K takovému ujednání by se dle § 2898 NOZ ve spojení s § 554 NOZ nepřihlíželo.

19. A contrario pak platí, že poškozený a škůdce, tj. poté, co již došlo ke škodní události, mohou s odkazem na autonomii vůle smluvních stran při současném respektování obecných limitů smluvní volnosti (dobré mravy, poctivost, § 3 odst. 2 písm. c) NOZ atd.) uzavřít dohodu, jejíž součástí může být i ujednání, které bude ujednáno, že vyplacením určité částky poškozenému jsou pro futuro vypořádány veškeré nároky, které vznikly či mohou vzniknout v souvislosti se škodní událostí, za níž odpovídá škůdce.

20. Soud při vědomí obsahu a předestřeného výkladu § 2898 NOZ neseznal žádný rozumný důvod, proč by poškozený, pakliže nemá zájem uplatňovat vůči škůdci právo na náhradu již vzniklé újmy, nemohl škůdci prominout exitující dluh vzniklý z titulu náhrady újmy, tj. neuplatňovat jej, popř. se škůdcem uzavřít dohodu o narovnání, v níž by byly vyřešeny, a to i do budoucna, veškeré nároky, které vznikly nebo mohou vzniknout v souvislosti se škodní událostí.

21. Soud je toho názoru, že zmíněný právní závěr lze vztáhnout i na případy, kdy se předpoklady pro vznik práva na náhradu újmy naplňují v jiné době. Jedná se zejména o situace, kdy dojde ke škodní události, avšak z této škodní události dosud nevznikla újma. Je tomu např. tehdy, když u nároku na nemajetkovou újmu spočívající ve ztížení společenského uplatnění není zdravotní stav poškozeného dosud natolik ustálen, aby základ tohoto nároku mohl být kvalifikovaně ohodnocen. S tímto pak úzce souvisí otázka, zda je možné po zásahu do tělesné integrity poškozeného (žalobkyně) v důsledku úrazu vzniklého při chůzi po chodníku ve vlastnictví škůdce (žalovaného) sjednat dohodu, v níž by si tyto dvě strany platně ujednaly zánik potencionálních budoucích nároků na nemajetkovou újmu, tj. zejména nároku na ztížení společenského uplatnění. Soud má za to, že takovou dohodu lze platně sjednat.

22. Soud opětovně zdůrazňuje, že smyslem a účelem § 2898 NOZ je ochrana proti ujednáním, kterými by se poškozený předem vzdal práva na náhradu újmy. Ochranná funkce tohoto ustanovení se dostává do popředí zvláště tehdy, jestliže by se vzdání nároku mělo týkat práva na náhradu újmy vzniklé na přirozených právech člověka. Ochrana těchto významných právních statků by nepochybně a nesprávně byla oslabena, pakliže by potencionální škůdce od samého počátku, tj. předem, věděl, že za určité škodní jednání, popř. za škodnou událost, nebude zcela či alespoň částečně odpovídat. Takovému ujednání by jistě nešlo poskytnout právní ochranu, když smyslem a účelem § 2898 NOZ je právě ochrana přirozených práv člověka.

23. Vzdání se práva na náhradu újmy„ předem“ v kontextu zmíněného ustanovení nepochybně znamená, že k danému ujednání dojde výhradně před vznikem škodní události, za níž odpovídá škůdce. Z dikce § 2898 NOZ nelze učinit závěr, že by se zákaz vzdání se práva na náhradu újmy vztahoval i na situace, kdy již došlo ke vzniku škodní události, avšak ještě nedošlo ke vzniku konkrétní újmy (např. ke vzniku práva na náhradu za ztížení společenského uplatnění). Z obsahu § 2898 NOZ, třebaže se jinak týká ochrany přirozených práv člověka, jakožto jedné z nejvyšších hodnot, jež je chráněna celým právním řádem, nelze seznat, že by záměrem zákonodárce bylo vztažení zákazu vzdání se práva na náhradu újmu až do okamžiku, kdy budou zcela a řádně naplněny všechny jednotlivé dílčí předpoklady pro vznik práva na náhradu újmy. Takový výklad by šel vysoko nad rámec smyslu a účelu dotyčného ustanovení. Zákaz limitace vzdání se práva na náhradu újmy se uplatní toliko do okamžiku, jestliže ještě nedošlo ke škodní události. Jakmile došlo ke škodní události, § 2898 NOZ se již neuplatní. Na tomto závěru není ničeho způsobilá změnit skutečnost, že ještě nedošlo ke vzniku újmy.

24. Pokud se týká výkladu druhé věty § 2898 NOZ, má soud za to, že tato věta je spíše matoucí, když zjevně nabízí více možných výkladových cest, a to jednak z důvodu, že ve větě druhé absentuje slovo předem, a jednak z důvodu užití slova„ platně“, když věta první oproti tomu operuje s kategorií„ nepřihlíží se“.

25. Soud doplňuje, že si je v této souvislosti vědom argumentace, jež byla zmíněna v podání žalobkyně ze dne [datum], jakož i související skutečnosti, že základ argumentace žalobkyně vyvěrá z několika článků, jež byly napsány doc. JUDr. Havlem, kterého lze nesporně pokládat za předního českého právníka a odborníka v oblasti obchodního práva. Navzdory tomu se soud nepřiklonil k předložené právní argumentaci.

26. Soud se ztotožňuje s názorem doc. JUDr. Havla potud, že věta druhá § 2898 NOZ obsahuje pravidlo pro jednostranné právní jednání, tj. zabývá se otázkou platného vzdání se práva na náhradu újmy. Soud se ovšem již neztotožňuje s jeho názorem, že věta první § 2898 NOZ chápe odpovědnost jako odpovědnost za řádné jednání s možným vznikem sekundární povinnosti k náhradě škody, pokud není řádně jednáno. Doc. JUDr. Havel dále odlišuje povinnost jednání a povinnost náhrady s tím, že konstrukce § 2898 NOZ na to pamatuje tím, že v první větě řeší jednání a jeho možné omezení, kdežto ve větě druhé již řeší osud vzniklé sekundární povinnosti.

27. Proti uvedenému konstatování doc. JUDr. Havla ohledně primární povinnosti k řádnému jednání a vzniku sekundární povinnosti, tj. vzniku odpovědnosti za způsobenou újmu v důsledku porušení primární povinnosti, soud nemá v obecné rovině žádných námitek. Soud je však toho názoru, že zmíněné konstatování nelze učinit na podkladě výkladu § 2898 NOZ. Soud má za to, že právní závěry učiněné doc. JUDr. Havlem, jichž se žalobkyně nyní dovolává, nelze výkladem § 2898 NOZ učinit, když takové právní závěry z § 2898 NOZ nijak neplynou.

28. Soud je přesvědčen, že návětí druhé věty § 2898 NOZ, tj. v těchto případech, je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti a souvztažnosti s větou první, a to zejména s přihlédnutím k tomu, co je v tomto ustanovení výslovně napsáno (§ 2 odst. 2 NOZ). Jedná se o doplnění základní formulace obsažené ve větě první, ke které je druhá věta jen doplňkovou. Z tohoto důvodu je třeba při výkladu věty druhé upřednostnit výslovné a zcela jednoznačné řešení obsažené ve větě první a nehledat další jinou výkladovou cestu, resp. nespatřovat a nevyhledávat ve formulaci věty druhé odlišný právní režim.

29. Dle soudu věta druhá logicky odkazuje, navazuje a doplňuje v první větě stipulované předpoklady, při jejichž splnění lze aplikovat zákaz limitace práva na náhradu újmy, tj. stanoví případy, kdy nastává výjimka z obecné zásady autonomie vůle, a to ve vztahu ke dvoustrannému právnímu jednání. Věta druhá tyto předpoklady toliko doplňuje z hlediska jednostranného právního jednání (viz nelze se ani platně vzdát). Skutečnost, že ve větě druhé není opětovně užito slovo předem, nemůže dle přesvědčení soudu založit žalobkyní preferovaný závěr, že by smyslem a účelem druhé věty měl být kategorický zákaz, v jehož důsledku by se poškozený nemohl vůbec platně vzdát práva na náhradu újmy, která již vznikla. Soud se domnívá, že věta druhá se shodně jako věta první uplatní pouze a jenom v těch případech, kdy ještě nedošlo ke škodní události. Pakliže již došlo ke škodní události, byť by ještě nevznikla újma, tj. např. právo náhradu za ztížení společenského uplatnění, lze se dle mínění soudu existujícího práva na náhradu újmy platně vzdát jednostranným právním jednáním.

30. Soud není toho názoru, že by z věty druhé § 2898 NOZ v důsledku absence slova předem vyplývalo, že tato věta oproti větě první, kde je slovo předem užito, řeší otázky vzdání se práva, které již vzniklo. Dle soudu z věty druhé nic takového neplyne.

31. Jisté pochybnosti z hlediska stanoveného následku, jak již bylo naznačeno výše, může vyvolávat použití slova platně, které by mohlo evokovat, že věta druhá § 2898 NOZ se hlásí ke kategorii neplatnosti. Tento dojem stran zákonem stanoveného následku je ovšem toliko zdánlivý.

32. Je třeba uvést, že vyloučení povinnosti k náhradě újmy a vzdání se práva na náhradu újmy představují dvě strany téže mince, neboť mezi nimi nelze dost dobře rozlišit, když vyloučení povinnosti k náhradě újmy představuje vzdání se práva na náhradu újmy ze strany poškozeného. Jednalo by se o rozpor v právu, pakliže by jednou jako právní následek byla normována zdánlivost a jednou neplatnost. Je nesporné, že právní režim musí být v obou případech shodný. Jestliže věta druhá představuje toliko doplnění základní formulace obsažené ve větě první, je v takovém případě nutné upřednostnit výslovné a zcela jednoznačné řešení věty první, tj. že následkem je v obou případech shodný, a že tímto následkem je zdánlivost. Pokud by se potencionálně poškozený předem, tj. předtím, než došlo ke škodní události, vzdal práva na náhradu újmy, mělo by takové ujednání za následek, že by se k němu nepřihlíželo, neboť by se jednalo o ujednání zdánlivé.

33. Soud nemůže souhlasit s argumentací žalobkyně ani z následujícího důvodu.

34. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že se vzdala práva na náhradu nemajetkové újmy, přičemž takové právní jednání má být (minimálně) v rozporu s větou druhou § 2898 NOZ.

35. Pro posuzovanou věc je podstatné, že dle argumentace žalobkyně s poukazem na odborné články doc. JUDr. Havla se věta druhá § 2898 NOZ má týkat toliko jednostranného právního jednání, tj. situace, kdy poškozený jednostranně učiněným právním jednáním prohlásí, že se vzdává práva na náhradu újmy. Soud zdůrazňuje, že se musí jednat o jednostranné právní jednání poškozeného, neboť pouze a jenom tato osoba je oprávněna se vzdát svého práva na náhradu újmy vůči škůdci. V projednávané věci je však z připojeného spisu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] patrné, že žalobkyně žádné jednostranné právní jednání, jehož obsahem by bylo vzdání se práva na náhradu újmy, neučinila. Je naopak patrné, že žalobkyně učinila vícestranné právní jednání, v němž bylo ujednáno, že:„ Tímto jsou zcela vypořádána veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky, která jsou předmětem sporu a rovněž i veškeré vzájemné nároky, a to ať už stávající či v budoucnu vzniklé, které vznikly či by mohly vzniknout z předmětného úrazu žalobkyně, ke kterému došlo dne [datum]“ Již jen z tohoto důvodu je aplikace věty druhé § 2898 NOZ vyloučena.

36. I kdyby soud snad akceptoval, že zmíněná vícestranná dohoda ve vztahu k žalobkyni představuje jednostranné právní jednání spočívající se vzdání se práva na náhradu nemajetkové újmy, s čímž by soud s ohledem na to, co by zmíněno výše, v zásadě neměl problém, nelze přehlédnout, že v ani takovém případě nelze argumentaci žalobkyně přisvědčit.

37. Je otázkou, zda by se jednalo o neplatnost relativní či absolutní. Pakliže by soud vzhledem k užití slov„ nelze se platně vzdát“ shledal, že se jedná o neplatnost absolutní, k níž musí ve smyslu § 588 NOZ přihlížet z úřední činnosti, nestačí, aby závadové právní jednání toliko odporovalo zákonu. Muselo by se zároveň jednat o takové závadové právní jednání, které by zjevně narušovalo veřejný pořádek (§ 588 NOZ).

38. Když by soud odhlédl od skutečnosti, že jednání žalobkyně, resp. sjednání vícestranné dohody, nepokládá za právní jednání, která by odporovala zákonu, jakož i od skutečnosti, že žalobkyně v řízení nijak netvrdila, že by jakékoliv právní jednání zjevně narušovalo veřejný pořádek, soud neshledal, že by z řízení vyplynulo, že by se kdokoliv z účastníků řízení dopustil jednání, jež by zjevně narušovala veřejný pořádek. Je zapotřebí si uvědomit, že kategorie právního jednání, které zjevně narušuje veřejný pořádek, je vyhrazeno pro právní jednání, z nichž musí být narušení veřejného pořádku zřejmé, jednoznačné a nepochybné. Z hlediska veřejného pořádku se musí jednat o narušení základních pravidel, jež jsou pro společnost a její fungování esenciální, a na jejichž dodržování je nutné trvat bez ohledu na případnou aktivitu jednotlivců.

39. Dle soudu k žádnému takovému zjevnému narušení veřejného pořádku v projednávané věci nedošlo. Sjednání vícestranné dohody mezi účastníky řízení jistě nelze subsumovat pod kategorii jednání, které zjevně narušuje veřejný pořádek.

40. Mělo-li by se jednat o neplatnost relativní, tak ani v takovém případě by žalobkyně, jakožto poškozená, nemohla být úspěšná. Neplatnosti právního jednání se nemůže dovolat ten, kdo neplatnost právního jednání způsobil (§ 579 NOZ). A tím, kdo měl v dané věci způsobit neplatnost právního jednání, je žalobkyně, jakožto poškozená, když se měla (jednostranně) vzdát práva na náhradu nemajetkové újmy. Je tak evidentní, že ani v případě relativní neplatnosti nemůže být argumentace žalobkyně s poukazem na § 579 NOZ úspěšná.

41. Lze shrnout, že výkladem § 2898 NOZ byl učiněn právní závěr, že předmětné ustanovení dopadá výhradně na případy limitace práva na náhradu škody, kam spadá i vzdání se práva na náhradu újmy, toliko tehdy, jestliže k zakázanému ujednání došlo ještě předtím (předem), než došlo ke škodnímu jednání nebo ke škodní události. Režimu § 2898 NOZ již proto nejsou podřízeny případy, kdy již došlo ke škodnímu jednání nebo ke škodní události. Režimu § 2898 NOZ nejsou rovněž podřízeny případy, kdy již došlo ke škodnímu jednání nebo ke škodní události, avšak ještě nedošlo ke vzniku újmy. Právním následkem ujednání, jež jsou v rozporu s § 2898 NOZ, je ve všech případech zdánlivost.

42. S ohledem na výše zmíněné lze konstatovat, že žalobkyně byla dne [datum] oprávněna s ostatními účastníky řízení platně uzavřít dohodu, v níž byly, a to i do budoucna, vypořádány veškeré nároky vztahující se k úrazu žalobkyně, k němuž došlo dne [datum].

43. Tím, že ke škodní události došlo dne [datum], a že dohoda byla sjednána dne [datum], je zjevné, že dohoda byla sjednána až poté, co již došlo ke škodní události. Z tohoto důvodu je aplikace § 2898 NOZ vyloučena, neboť § 2898 NOZ dopadá výlučně na případy, kdy se poškozený vzdává práva na náhradu újmy předem. To ovšem není tento případ, neboť žalobkyně se práva na náhradu nemajetkové újmy, popř. práv na náhradu jiných nároků, vzniklých v souvislosti s úrazem ze dne [datum] vzdala až dne [datum], tj. více než tři roky poté, co došlo ke škodní události. Tato skutečnost pak též znamená, že žalobkyně se těchto nároků mohla platně vzdát.

44. Lze uzavřít, že jestliže účastníci řízení byli oprávněni dne [datum] platně uzavřít předmětnou dohodu, když z výše rozvedeného je seznatelné, že tato dohoda nebyla uzavřena v rozporu s § 2898 NOZ, má tato skutečnost za následek, že soud byl oprávněn schválit účastníky řízení navržený smír, jehož předmětem byla zmíněná dohoda. Lze proto konstatovat, že navržený smír nebyl v rozporu s právními předpisy, pročež soud byl oprávněn jej dle § 99 odst. 2 o.s.ř. schválit.

45. Jestliže soud dospěl k závěru, že navržený smír byl správně a řádně schválen, neboť nebyl v rozporu s právními předpisy, je v důsledku tohoto závěru současně vyloučeno, aby schválený smír mohl být dle hmotného práva neplatný. Pakliže schválený smír není dle hmotného práva ve smyslu § 99 odst. 3 o.s.ř. neplatný, je zřejmé, že druhá podmínka, na jejichž podkladě může soud rozsudkem zrušit schválený smír, když tyto podmínky musí být splněny kumulativně, není splněna, což má nutně za následek, že žalobě na zrušení usnesení o schválení smíru nelze vyhovět.

46. Pro úplnost soud dodává, že neshledal, že by dohoda ze dne [datum] nemohla obstát z hlediska obecných limitů smluvní volnosti. Soud neshledal, že by dohoda byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, jakož ani v rozporu se zásadou poctivosti. A konečně soud ani neshledal, že by dohoda nemohla obstát z hlediska limitů obsažených v § 3 odst. 2 písm. c) NOZ.

47. Soud by jako eventuální důvod, proč by dohoda ze dne [datum], resp. následně schválený smír, mohly být v rozporu s hmotným právem a z tohoto důvodu neplatnými, neboť by neobstály z hlediska § 3 odst. 2 písm. c) NOZ, zvažoval toliko tehdy, jestliže by žalobkyně nebyla při jednání dne [datum] zastoupena advokátem, tj. právním profesionálem. Za této situace by soud zvažoval, že žalobkyně, jakožto právní laik, by uzavřenou dohodou nemusela úplně do důsledků domyslet, že na podkladě této dohody ji bude toliko vyplacen nárok na náhradu bolestného a že ostatních v úvahu připadajících nároků ve smyslu § 2958 NOZ se vzdává. Jelikož však žalobkyně byla při jednání dne [datum] zastoupena advokátem, tj. právním profesionálem, ztratilo na významu, aby se soud tímto eventuálním důvodem dále zabýval.

48. Ve světle popsaných skutečností soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení výroku [anonymizováno] usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], pro nedůvodnost v celém rozsahu zamítl.

49. Pokud se jedná o náhradu nákladů řízení, soud výrokem II. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, tudíž jí žádné právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, kteří byli v řízení naopak zcela úspěšní, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud však těmto účastníkům řízení žádné právo na náhradu nákladů nepřiznal. Soud při učinění tohoto závěru vzal jednak v potaz skutečnost, že žalovaným je [stát. instituce], a že vedlejším účastníkem na straně žalované je [právnická osoba] Jednalo se tak o účastníky řízení, kteří se již účastnili předchozího řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Tato okolnost měla jistě za následek, i s přihlédnutím k typu žaloby, že nebylo nezbytné, aby se s věcí museli nějak obsáhle a dlouze seznamovat. Soud vzal taktéž v potaz, že rozsah vyjádření účastníků řízení nebyl nijak rozsáhlý, jakož i skutečnost, že obě vyjádření byla sepsána zaměstnanci těchto účastníků řízení, kteří pracují na pozici právníků. Dle soudu tyto skutečnosti znamenají, že vyjádření byla vypracována v rámci plnění běžných pracovních povinností.

50. Když soud zohlednil tyto veškeré okolnosti, jakož i vzal v potaz, co bylo předmětem původního řízení a jaký byl výsledek tohoto původního řízení, dospěl k závěru, že v této věci se mu jako spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky řízení z hlediska náhrady nákladů řízení jeví rozhodnutí, kterým žádnému z účastníků řízení nepřizná právo na náhradu nákladů řízení. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.