30 C 300/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 27.218, Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27.218, Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.218, Kč od 10.9.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.541, Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 27.218,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000,- Kč, a posléze v celkové výši 22.000,- Kč, který byl žalovaný povinen vrátit a zaplatit ujednané úroky ve výši 5.218,- Kč nejpozději do 9.9.2023. Žalovaný však ničeho nevrátil/neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27.218,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky 6.000,- Kč. Posléze byly ještě uzavřeny dva dodatky této smlouvy, přičemž celková výše poskytnutých peněžních prostředků dosáhla 25.000,- Kč, které byl žalovaný povinen vrátit a zaplatit ujednané úroky ve výši 5.218,- Kč, a to nejpozději do 6.8.2023. Žalovaný však ničeho nevrátil/neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.

5. Lze uzavřít, že žalovaný dosud nevrátil/nezaplatil částku ve výši 30.218,- Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti a současně zaplati sjednaný úrok a poplatky (§ 2395 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. zcela vyhověl.

8. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně požadovala přiznání částky 27.218,- Kč (22.000,- Kč + 5.218, Kč), pročež soud žalobkyni přiznal tuto částku, resp. žalovanému uložil povinnost zaplatit tuto částku, třebaže z předložených dokladů (dodatek č. 2 smlouvy) je patrné, že žalovaný měl vrátit/zaplatit celkem 30.218,- Kč. Obdobně soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení od 10.9.2023, jak bylo požadováno, přestože žalovaný se v prodlení ocitl již dne 7.8.2023, když splatnost byla dne 6.8.2023.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.541, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.089, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.218, Kč sestávající z částky 300, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200, Kč ve výši 252, Kč.

10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.