30 C 376/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33.622 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2.962 Kč zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 4.200 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.200 Kč od 19.1.2021 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.962 Kč od 19.1.2021 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.193 Kč od 19.1.2021 do 9.3.2021 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 26.460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.267 Kč od 19.1.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.193 Kč od 10.3.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6.598,83 Kč, k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 33.622 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o výpůjčce motorového vozidla tovární značky [anonymizováno], model: [anonymizováno], [registrační značka], a to v termínu od 14.1.2021 do 15.1.2021 Cena výpůjčky činila 1.700 Kč bez DPH. Žalovaný dne 14.1.2021 složil zálohu ve výši 1.800 Kč. Podpisem na smlouvě o výpůjčce žalovaný souhlasil s obchodními podmínkami žalobce. Žalovaný předmětné vozidlo nevrátil dne 15.1.2021, jak bylo ujednáno, nýbrž až dne 18.1.2021. Při převzetí bylo zjištěno, že vozidlo má ulomené pravé zpětné zrcátko, čímž byla na vozidle způsobena škoda ve výši 4.402 Kč. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 33.662 Kč, jež byla složena z částky 3.267 Kč (doplatek výpůjčky), z částky 1.753 Kč (dotankování nádrže do plna, neboť vozidlo mělo být vráceno s plnou nádrží, avšak nebylo), z částky 10.000 Kč + DPH, jakožto smluvní pokuty za nevrácení vozidla s plnou nádrží, z částky 10.000 Kč + DPH, jakožto smluvní pokuta za nevrácení vozidla na sjednaném místě, a z částky 4.402 Kč, jakožto náhrady škody za vrácení vozidla s ulomeným pravým zrcátkem. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Žalobce se tak podanou žalobou na žalovaném domáhal zaplacení 33.622 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce podáním ze dne [datum] vzal žalobu co do částky 2.649 Kč zpět, neboť náklady na opravu ulomeného pravého zrcátky činily 1.753 Kč, a nikoliv 4.402 Kč, jak bylo zmíněno v žalobním návrhu. Následným podáním ze dne [datum] žalobce korigoval částečné zpětvzetí žaloby v tom směru, že při vyhotovování podání ze dne [datum] došlo ke zřejmé písařské chybě. Řízení má být správně zastaveno co do částky 2.962 Kč, neboť nové pravé zpětné zrcátko stálo 1.440 Kč, nikoliv 1.753 Kč, jak bylo původně uvedeno v podání ze dne [datum].

4. S ohledem na tyto skutečnosti soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 2.962 Kč dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného.

5. Soud ve věci nařídil na [datum] jednání. Žalobce se z tohoto jednání prostřednictvím své zástupkyně omluvil, když zároveň požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaný, který se v ten okamžik nacházel ve výkonu vazby, soudu k jeho výzvě ze dne [datum] sdělil, že se nařízeného nechce zúčastnit. S ohledem na tyto skutečnosti soud za použití § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

6. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

7. Z listiny označené jako Smlouva o výpůjčce vozidla soud zjistil, že smluvními stranami této smlouvy byli účastníci řízení, že předmětem smlouvy bylo přenechání osobního motorového vozidla tovární značky [anonymizováno], model: [anonymizováno], [registrační značka], s počátečními km – [číslo], a to v termínu od 14.1.2021 do 15.1.2021, žalovanému, a to za cenu 1.700 Kč. K tomu soud dodává, že z této listiny není patrné, že by se mělo jednat o cenu bez DPH, tj. že by žalovaný měl žalobci ještě zaplatit DPH v zákonné výši. Účastnící řízení na tuto listinu připojili své podpisy dne [datum] v [údaj o čase] hod. v [obec]. Podpisem této smlouvy žalovaný, jakožto vypůjčil, souhlasil s podmínkami zapůjčení automobilu. Sídlo žalovaného je: [adresa] [obec].

8. Z listiny označené jako Podmínky zapůjčení motorového vozidla soud zjistil, že vypůjčitel je povinen automobil vrátit v sídle půjčitele, eventuálně na jiném dohodnutém místě, nejpozději do konce stanovené doby zapůjčení v pracovní době půjčitele, a to opět plně dotankované a ve stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení (§ 2 bod 5). V případě zničení, ztráty, či poškození automobilu se odpovědnost vypůjčitele posuzuje dle obecných ustanovení za škodu dle občanského zákoníku (§ 3 bod 4). Z této listiny soud rovněž zjistil, že za každé jednotlivé porušení bodu této listiny (Podmínek) je vypůjčitel povinen žalobci neprodleně zaplatit smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč (§ 4 bod 1). Soud poznamenává, že v této listině ve vztahu ke smluvní pokutě ve výši 10.000 Kč není nikde uvedeno, že by se jednalo o částku bez DPH, tj. že by k této částce bylo ještě nutné připočíst DPH. V jiných ustanovení této listiny je totiž oproti ustanovení o smluvní pokutě výslovně zmíněno, že pokud nastane tam popsaná situace, je vypůjčitel povinen zaplatit nejen předmětnou částku (např. 2 Kč/km, 2.000 Kč – v případě prodlení), nýbrž i DPH. V těchto případech je v listině zcela konkrétně uvedeno, že se jedná o částky bez DPH. Ohledně smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč ovšem nic takového v dotyčné listině obsaženo není.

9. Z náhledu stránky e-shopu [příjmení] [jméno] provozovaného [právnická osoba] [anonymizováno] soud zjistil, že pravé elektrické zpětné zrcátko na osobní motorové vozidlo tovární značky [anonymizováno], model: [anonymizována dvě slova] stojí 4.402 Kč.

10. Z pokladního dokladu vystaveného dne [datum] v [údaj o čase] hod. [právnická osoba], [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce, jakožto odběratel, načerpal motorovou naftu o objemu 66,40 l za cenu 1.753 Kč.

11. Z fotografie založené ve spise na [číslo listu] soud zjistil, stav km – [číslo], a že nádrž vozidla je prázdná.

12. Z fotografie založené ve spise na [číslo listu] soud zjistil, že u osobního motorového vozidla tovární značky [anonymizováno], model: [anonymizováno], je ulomené pravé zpětné zrcátko.

13. Z sms konverzace, která proběhla mezi účastníky řízení, soud zjistil, že žalobce žalovaného opakovaně urgoval o vrácení vypůjčeného vozidla, které bylo nakonec zaparkováno (vráceno) dne [datum] u [jméno] v [obec], a že žalovaný žalobci sdělil, že u vozidla z ničeho nic upadlo zrcátko.

14. Z listiny označené jako Soupis dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že v této listině je položkově rozepsán dluh, který měl žalobci za žalovaným vzniknout v návaznosti na vypůjčení osobní motorové vozidlo tovární značky [anonymizováno], model: [anonymizováno]. Jedná se o dluh v celkové výši 33.622 Kč. Ve vztahu k ceně vypůjčeného vozidla je tam uvedeno, že cena za 14.1.2021 činila 500 Kč bez DPH, za 15.1.2021 činila 1.100 Kč bez DPH, za 16.1.2021 až 17.1.2021 činila 1.800 Kč bez DPH a za 18.1.2021 1.100 Kč bez DPH. Žalovaný při převzetí vozidla zaplatil částku 1.800 Kč (kauci). Za vrácení vozidla bez plné nádrže a za vrácení vozidla na jiném než dohodnutém místě, byla vyúčtována smluvní pokuta – 2 x 10.000 Kč plus DPH.

15. Z listiny ze dne [datum] soud zjistil, že prostřednictvím této listiny byl žalovaný vyzván k tomu, aby žalobci v návaznosti na vypůjčení vozidla zaplatil částku 33.622 Kč, a to do sedmi dnů. Pro případ, že by tak neučinil, byl upozorněn na to, že dojde k podání žaloby.

16. Z kopie obálky soud zjistil, že listina ze dne [datum] byla dána k poštovní přepravě dne [datum], a že dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný je na adrese neznámý.

17. Z listiny označené jako Faktura – daňový doklad ze dne [datum], kde odběratelem zboží byl žalobce, soud zjistil, že cena zboží s označením [příjmení] [číslo] [příjmení] (vnější zpětné zrcátko) činila 1.440 Kč.

18. Žalovaný částku 33.622 Kč, resp. částku 30.660 Kč, nezaplatil.

19. Ze skutkových zjištění soud učinil následující skutkový závěr:

20. Soud má za prokázané, že účastníci řízení připojili dne [datum] své podpisy na listinu označenou jako Smlouva o výpůjčce vozidla, a že na základě této listiny žalobce přenechal (vypůjčil) žalovanému osobní motorové vozidlo tovární značky [anonymizováno], model: [anonymizováno], [registrační značka], s počátečním stavem km – [číslo], a to v termínu od 14.1.2021 do 15.1.2021, za cenu 1.700 Kč. U této ceny není nikde zmíněno, že by se jednalo o cenu bez DPH. Žalovaný při převzetí vozidla složil kauci ve výši 1.800 Kč. Podpisem na této listině žalovaný, jakožto vypůjčil, souhlasil s podmínkami zapůjčení automobilu.

21. Z listiny označené jako Podmínky zapůjčení motorového vozidla má soud dále za prokázané, že účastníky řízení bylo ujednáno, že žalovaný jako vypůjčitel je povinen automobil vrátit v sídle půjčitele, tj. na adrese: [adresa], [obec], popř. na jiném dohodnutém místě, s plnou nádrží (plně dotankované), a to ve stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Z listiny označené jako Smlouva o výpůjčce vozidla nevyplývá, že by si účastníci řízení sjednali možnost, že žalovaný může vrátit vozidlo na jiném místě než v sídle žalobce. Vzhledem k této skutečnosti platí, že žalovaný měl vozidlo vrátit v sídle žalobce, což ovšem neučinil, čímž porušil ustanovení obsažená v této listině. Předmětné vozidlo bylo totiž vráceno u supermarketu [jméno] v [obec] (viz sms komunikace), který se nachází na adrese [adresa], tj. nikoliv v sídle žalovaného, a to navíc až dne 18.1.2021. Stav km při vrácení vozidla byl [číslo]. Vozidlo bylo dále vráceno bez pravého vnějšího zpětného zrcátka, čímž ze strany žalovaného opětovně došlo k porušení Podmínek zapůjčení motorového vozidla, neboť žalovaný měl vozidlo vrátit ve stavu, v jakém jej převzal. Vozidlo vrácené bez vnějšího zpětného zrcátka zcela jistě nelze považovat za vozidlo, které bylo vráceno ve stavu, v jakém jej žalovaný převzal. Cena nového vnějšího zpětného zrcátka činila 1.440 Kč (viz faktura – daňový doklad ze dne [datum]). A konečně má soud za prokázané, že vozidlo bylo vráceno s prázdnou nádrží (viz fotografie na [číslo listu]). Do vozidla bylo proto z tohoto důvodu natankováno 66,40 l motorové nafty za celkovou cenu 1.753 Kč (viz pokladní doklad ze dne [datum]).

22. Z listiny označené jako Podmínky zapůjčení motorového vozidla má soud rovněž za prokázané, že účastníky řízení bylo dohodnuto, že za každé jednotlivé porušení bodu této listiny (těchto podmínek) je žalovaný, jakožto vypůjčitel, povinen žalobci, a to neprodleně, zaplatit smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč (§ 4 bod 1). Z této listiny však soud nemá za prokázané, že by žalovanému vedle případné povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč za každé jednotlivé porušení této listiny, kromě toho ještě vznikla povinnost zaplatit žalobci z této částky DPH.

23. Žalovaný byl písemností ze dne [datum] vyzván k zaplacení částky 33.622 Kč, a to do sedmi dnů. Tato písemnost byla dána k poštovní přepravě dne [datum]. Dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný je na adrese neznámý. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho na dlužnou částku ve výši 33.622 Kč, resp. 30.660 Kč, nezaplatil.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

25. Dle § 2321 zákona č. 89/2021 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

26. Dle § 2324 NOZ platí, že nájemce zaplatí nájemné po ukončení užívání dopravního prostředku; je-li však nájem ujednán na dobu delší než tři měsíce, platí nájemce nájemné ke konci každého kalendářního měsíce.

27. Dle § 2913 odst. 1 NOZ platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

28. Po právní stránce se jedná o spor vyplývající z nájemní smlouvy dle § 2321 NOZ, jež byla účastníky řízení platně uzavřena v písemné formě, s tím, že část smlouvy byla dle § 1751 odst. 1 NOZ určena odkazem na obchodní podmínky žalobce, na jejímž základě se pronajímatel, jakožto žalobce, zavázal přenechat nájemci, jakožto žalovanému, na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalobce svou povinnost splnil, žalovaného k dočasnému užívání přenechal dopravní prostředek. Žalovaný ovšem smluvně převzatou povinnost nesplnil, když dopravní prostředek (osobní motorové vozidlo tovární značky [anonymizováno], model: [anonymizováno], [registrační značka]) v určený čas, na dohodnutém místě a s plnou nádrží nevrátil, jak plyne ze shora rozvedených skutkových zjištění. V důsledku této skutečnosti žalobci vzniklo důvodné právo požadovat po žalovaném nájemné za období od 15.1.2021 do 18.1.2021. Žalobce na nájemném za toto období požadoval po žalovaném po zohlednění kauce ve výši 1.800 Kč částku 3.267 Kč. Soud žalobci tuto částku přiznal, byť se domnívá, že dle textu nájemní smlouvy mohl po žalovaném požadovat větší částku. Soud vyšel z toho, že denní sazba dle nájemní smlouvy činí 1.700 Kč: 4 dny x 1.700 Kč = 6.800 Kč – 1.800 Kč (složená kauce) = 5.000 Kč. Pakliže však žalobce po žalovaném požadoval nižší částku, což je jeho právo, soud neshledává žádný důvod, proč by žalobě v požadovaném rozsahu neměl vyhovět.

29. V tomto směru soud poznamená, že v nájemní smlouvě není zahrnuta žádná zmínka o tom, že by se k částce 1.700 Kč měla ještě připočíst DPH. Soud proto z tohoto důvodu při svém výpočtu nekalkuloval s DPH. Soud zároveň nepřehlédl výpočet obsažený v Soupisu dluhu, kde jsou rozepsány denní sazby, které činí od 500 Kč do 1.100 Kč. Soud nezpochybňuje, že je možné, že žalobce za tyto sazby předmětné vozidlo pronajímá. Pro danou věc je ovšem podstatné, že žalobce k žalobnímu návrhu, jakož ani později, nepřiložil ceník či jinou obdobnou listinu, na jejichž podkladě by si soud mohl ověřit, jakým způsobem žalobce došel k sazbám popsaným v soupisu dluhu, tj. zda např. žalobce aplikoval víkendovou sazbu atd. Tyto informace nejsou taktéž obsaženy ani v žalobním návrhu. Ve světle těchto skutečností vyšel soud z toho, že denní sazba nájemného činí 1.700 Kč. Jestliže dle názoru soudu žalobci na nájemném vzniklo právo na zaplacení částky 5.000 Kč, přičemž žalobce požadoval toliko 3.267 Kč, soud se již dále nezabýval otázkou, zda žalobce v této částce 3.267 Kč kalkuluje s DPH, neboť žalobci by bez ohledu na tuto skutečnost náleželo právo na zaplacení vyšší částky, než která byla žalobcem požadována.

30. Tím, že žalovaný předmětné vozidlo vrátil s prázdnou nádrží, ačkoliv jej měl v souladu s Podmínkami zapůjčení motorového vozidla (§ 2 bod 5) vrátit s plnou nádrží, vzniklo žalobci důvodné právo na zaplacení částky ve výši 1.753 Kč, tj. částky, kterou musel žalobce vydat k načerpání plné nádrže.

31. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobce na zaplacení částky 1.440 Kč. Jak bylo shora opakovaně zmíněno, žalovaný měl vozidlo vrátit ve stavu, v jakém jej převzal (§ 2 bod 5). Pokud jej však žalovaný vrátil bez pravého vnějšího zpětného zrcátka, je zjevné, že vozidlo bylo žalovaným vráceno v rozporu s Podmínkami zapůjčení motorového vozidla, přičemž v takovém případě se odpovědnost žalovaného posuzuje dle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu, tj. dle NOZ (§ 3 bod 4). Vrácením vozidla bez pravého vnějšího zpětného zrcátka žalovaný porušil smluvně převzatou povinnost, čímž v důsledku svého protiprávního jednání způsobil žalobci škodu ve výši 1.440 Kč, tj. ve výši částky, kterou žalobce musel vydat na pořízení nového pravého vnějšího zpětného zrcátka.

32. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody dle § 2913 NOZ jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti a vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. Jelikož se žalovaný dopustil protiprávního jednání, které spočívá v porušení Podmínek zapůjčení motorového vozidla, tj. ve vrácení vozidla bez pravého vnějšího zpětného zrcátka, došlo na straně žalobce ke vzniku škody, a to v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, pročež v důsledku těchto právních skutečností vzniklo žalobci s odkazem na § 2913 odst. 1 NOZ důvodné právo požadovat na žalovaném náhradu škody, a to ve výši 1.440 Kč.

33. Pokud se týká nároku na zaplacení smluvní pokuty, a to za každé jednotlivé porušení Podmínek zapůjčení motorového vozidla, soud shledal, že ujednání o smluvní pokutě bylo v Podmínkách zapůjčení motorového vozidla za použití § 1751 odst. 1 NOZ ve smyslu § 2048 NOZ účastníky řízení řádně sjednáno. Z provedeného dokazování je patrné, že žalovaný se dopustil (minimálně) dvojího porušení Podmínek zapůjčení motorového vozidla, která spočívají v (i) nevrácení vozidla s plnou nádrží a v (ii) nevrácení vozidla v sídle žalobce. Za každé z těchto porušení vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu, tj. právo na zaplacení částky 20.000 Kč (2 x 10.000 Kč).

34. Lze učinit dílčí závěr, že se žalobce na žalovaném důvodně domáhal zaplacení částky v celkové výši 26.460 Kč (3.267 Kč + 1.753 Kč + 10.000 Kč + 10.000 Kč + 1.440 Kč).

35. Soud se nicméně neztotožňuje s žalobcem v tom směru, že ohledně smluvní pokuty ve výši 20.000 Kč, mu ještě vzniklo právo na zaplacení DPH v zákonné výši z této částky. Jak bylo zmíněnou výše, text Podmínek zapůjčení motorového vozidla ohledně smluvní pokuty hovoří velmi jasně, a to tak, že žalobce má toliko nárok na zaplacení smluvní pokuty. Podmínky zapůjčení motorového vozidla již dále nijak nestanovují, že by žalobce měl i nárok na zaplacení DPH ze smluvní pokuty. Podmínky zapůjčení motorového vozidla na jiných místech sice počítají s touto eventualitou, nikoliv však u smluvní pokuty.

36. Nadto nelze přehlédnout, že smluvní pokuta je účtována za porušení nájemní smlouvy, resp. Podmínek zapůjčení motorového vozidla. Předmět DPH je upraven v § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 30.9.2021. Zjednodušeně řečeno – DPH podléhá toliko dodání zboží za úplatu a poskytnutí služeb za úplatu. Smluvní pokuta jako taková ovšem není předmětem DPH, neboť se nejedná se o úplatu za dodání zboží či za poskytnutí služby. Smluvní pokuta z tohoto titulu není předmětem DPH, proto odběratel (žalobce) nemá nárok na odpočet této daně na vstupu.

37. Pakliže se žalobce s ohledem na výše uvedené skutečnosti přesto na žalovaném domáhal zaplacení DPH ve výši 4.200 Kč, tj. ze smluvní pokuty ve výši 20.000 Kč, domáhal se tohoto dílčího nároku neoprávněně, pročež soud tento nárok jako nedůvodný zamítl.

38. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že se žalobce taktéž nedůvodně domáhal na žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 4.200 Kč od 19.1.2021 do zaplacení. Je tomu z důvodu, že úrok z prodlení představuje akcesorický (vedlejší) závazek stojící vedle hlavního závazku, s nímž sdílí jeho osud. Pakliže hlavní závazek nikdy nevznikl, tj. žalovanému nikdy nevznikla povinnost zaplatit žalobci částku 4.200 Kč, má tato právní skutečnost jediný možný logický následek, a to, že žalovanému též nikdy nevznikla povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z této částky. Pokud jej žalobce požadoval, nedomáhal se tohoto nároku po právu, pročež soud tento nárok jako nedůvodný zamítl.

39. Z § 2324 NOZ plyne, že je-li nájem ujednán na dobu nejdéle tří měsíců, platí se nájemné po skončení užívání věci. V projednávané věci byl nájem ujednán na dobu kratší tří měsíců, tudíž žalovaný měl nájemné ve výši 3.267 Kč uhradit po skončení užívání věci, tj. dne 18.1.2021, kdy došlo ke skončení nájemného vztahu a kdy nastala splatnost tohoto nároku. Jelikož žalovaný nájemné po skončení užívání věci (vozidla) neuhradil, ocitl se následující den, tj. 19.1.2021, ohledně nájemného v prodlení (§ 1968 NOZ), pročež žalovanému za období prodlení vznikla povinnost zaplatit žalobci z této částky úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

40. Obdobná povinnost žalovanému vznikla i ohledně smluvní pokuty 20.000 Kč (2 x 10.000 Kč), když dle Podmínek zapůjčení motorového vozidla je žalovaný povinen za každé jednotlivé porušení těchto podmínek žalobci neprodleně zaplatit smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že čas plnění pro případ porušení Podmínek zapůjčení motorového vozidla byl tímto, tj. slovem neprodleně, účastníky řízení ve smyslu dle § 1958 odst. 1 NOZ ujednán, tak v okamžiku, kdy žalovaný tyto podmínky porušil, mu bez nutnosti výzvy ze strany žalobce vznikla povinnost neprodleně, tj. ihned, zaplatit smluvní pokutu. Jinak řečeno – žalobce nemusel svým právním jednáním vyvolat splatnost smluvní pokuty, neboť její splatnost byla určena slovem neprodleně. V případě porušení Podmínek zapůjčení motorového vozidla měl žalovaný smluvní pokutu zaplatit neprodleně poté, co tyto podmínky porušil, čímž žalobci jednak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, a jednak nastala splatnost této smluvní pokuty. Jelikož žalovaný Podmínky zapůjčení motorového vozidla porušil (2 x) dne 18.1.2021, vznikla mu týž den povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 20.000 Kč (2 x 10.000 Kč). Jelikož žalovaný smluvní pokutu dne 18.1.2021 nezaplatil, ocitl se následující den, tj. dne 19.1.2021, v prodlení (§ 1968 NOZ), pročež žalovanému za období prodlení vznikla povinnost zaplatit žalobci ze smluvní pokuty úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

41. Lze učinit dílčí závěr, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit z částek 3.267 Kč (nájemné) a 20.000 Kč (smluvní pokuty) úrok z prodlení, a to v obou případech od 19.1.2021.

42. Pokud se žalobce domáhal úroku z prodlení z částek 1.753 Kč (dotankování motorové nafty) a 1.440 Kč (škoda – ulomené vnější zpětné zrcátko) rovněž od 19.1.2021, je nutno konstatovat, že se žalobce těchto nároků od tohoto data domáhal předčasně. Oproti výše zmíněným nárokům v těchto případech splatnost nevyplývá přímo ze zákona (NOZ), resp. nebyla účastníka řízení ujednána, tudíž bylo nezbytné, aby žalobce přivodil (vyvolal) splatnost těchto nároků, což žalobce učinil výzvou ze dne 22.2.2021. Výzva byla žalovanému doručena dne 2.3.2021, resp. dostala se do sféry jeho dispozice, přičemž následující den, tj. dne 3.3.2021, mu počala běžet 7denní lhůta k zaplacení dlužných částek, která marně uplynula dne 9.3.2021. Jelikož žalovaný tyto dvě částky ve výši 3.193 Kč do 9.3.2021 nezaplatil, ocitl se následující den, tj. dne 10.3.2021, v prodlení (§ 1968 NOZ), tj. nikoliv již dne 19.1.2021, od kterého žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení. Žalobce se proto zaplacení úroku z prodlení z částky 3.193 Kč od 19.1.2021 do 9.3.2021 domáhal předčasně a tedy i nedůvodně. Žalovanému za období prodlení vznikla povinnost zaplatit žalobci z těchto dvou částek úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

43. Pokud se týká částky ve výši 2.962 Kč, ohledně níž bylo řízení výrokem I. tohoto rozsudku zastaveno, soud uvádí, že žalobce vzal žalobu zpět toliko co do jistiny, nikoliv však již co do úroku z prodlení z této částky. Žalobce se původně domáhal zaplacení nejen jistiny, tj. částky ve výši 4.402 Kč, nýbrž i příslušenství z této částky, tj. úroku z prodlení. Pakliže žalobce vzal žalobu zpět co do částky 2.962 Kč, neboť oprava pravého vnějšího zpětného zrcátka stála 1.440 Kč, je zjevné, že se žalovaný ve vztahu k částce 2.962 Kč nemohl nikdy dostat do prodlení s její úhradou. Žalobce tuto částku, jakožto náhradu škody za vzniklou újmu, nikdy nevynaložil, tudíž žalovanému ani nemohla nikdy vzniknout povinnost újmu zaplatit, pročež se žalovaný zároveň ohledně této částky nemohl nikdy ocitnout v prodlení se splácením peněžitého dluhu dle § 1968 NOZ. Pokud se žalobce za této situace přesto nadále domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 2.962 Kč od 19.1.2021 do zaplacení, domáhal se zaplacení tohoto nároku nedůvodně.

44. Soud závěrem z hlediska přehlednosti uvádí, že výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky ve výši 2.962 Kč zastavil. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu co do částky ve výši 4.200 Kč (DPH ze smluvní pokuty), co do úroku z prodlení z této částky od 19.1.2021 do zaplacení, co do úroku z prodlení z částky 2.962 Kč od 19.1.2021 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 3.193 Kč od 19.1.2021 do 9.3.2021 zamítl. Výrokem III. tohoto rozsudku soud žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhověl, pročež žalovanému uložil povinnost žalobci částku ve výši 26.460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.267 Kč od 19.1.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.193 Kč od 10.3.2021 do zaplacení.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný jen částečně, když navíc posuzováno z procesního hlediska zavinil částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.598,83 Kč, přičemž tato částka představuje 66,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.682 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33.622 Kč sestávající z částky 2.460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 2.460 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 2.460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t.

46. Pro úplnost soud uvádí, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu vzal v potaz nejen samotnou jistinu, nýbrž i její příslušenství (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

47. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.