30 C 432/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí jméno příjmení bytem adresa žalovaného o zaplacení 20.851,86 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 8.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200 Kč od 28.4.2020 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.151,86 Kč od 28.4.2020 do 10.6.2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.151,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.151,86 Kč od 11.6.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 763,98 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu s úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese: [adresa žalovaného].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu v rozsahu částky 8.700 Kč s příslušenstvím s ohledem na skutečnost, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, zpět. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v tam uvedeném rozsahu zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně a žalovaný připojili dne [datum] své podpisy na listinu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, na jejímž podkladě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby, a to zejména měsíční zálohy ve výši 1.500 Kč. Žalobkyně do tohoto odběrného místa dodávala elektřinu. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 12.151,86 Kč za spotřebu elektřiny v období od 28.6.2019 do 25.3.2020, a to se splatností do 27.4.2020. Z této faktury soud též zjistil, že žalovanému byla za uvedené období dodána elektřina v částce 21.251,86 Kč, přičemž žalovaný za toto období na zálohách zaplatil žalobkyni částku ve výši 9.100 Kč, když měsíčně hradil zálohy v rozmezí 1.400 Kč až 1.600 Kč. Z této faktury nebyl dosud zaplacen rozdíl ve výši 12.151,86 Kč, když žalovaný na tuto fakturu v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho neuhradil.

6. Z listiny označené jako Předžalobní upomínka ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně touto listinou vyzvala žalovaného mj. k zaplacení částky ve výši 12.151,86 Kč, a to nejpozději do 10.6.2020.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalovaný byl na dobu 3 let s účinností od právní moci tohoto rozsudku omezen ve svéprávnosti, a to mj. tak, že není způsobilý jednat v právních věcech včetně uzavírání smluv, jejich změn a ukončení těchto smluv, disponovat s movitými a s nemovitými věcmi včetně správy svého jmění s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, kde výše plnění nepřesahuje částku 500 Kč měsíčně.

8. Lze uzavřít, že žalobkyně v období od 28.6.2019 do 25.3.2020 dodávala do žalovaným určeného odběrného místa elektřinu, dodala ji tam v hodnotě 21.251,86 Kč, přičemž z této hodnoty byla zatím zaplacena částka ve výši 9.100 Kč, a to prostřednictvím měsíčních záloh. Zbývající částka ve výši 12.151,86 Kč nebyla zaplacena.

9. Po právní stránce soud posoudil následujícím způsobem:

10. Dle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Dle § 588 NOZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2991 odst. 1 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 2999 odst. 1 NOZ platí, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

14. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v rozhodné době omezen ve svéprávnosti, v důsledku čehož nebyl schopen a ani způsobilý právně jednat, a tedy ani uzavírat smlouvy, jak je patrné ze shora zmíněného rozsudku, přičemž toto omezení nadále trvá, dospěl soud k závěru, že účastníci řízení vzhledem ke skutečnostem vyplývajícím z tohoto rozsudku ve spojení s § 581 NOZ nemohli dne [datum] platně v písemné formě uzavřít Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaný k popsanému právnímu jednání z důvodu omezené svéprávnosti, jež ho v běžném každodenním životě výrazným způsobem limituje (omezuje), když žalovaný může v zásadě v běžných záležitostech každodenního života právně jednat ohledně plnění, jež nepřesahuje částku 500 Kč měsíčně, nebyl vůbec způsobilý. Dle soudu není sporu o tom, že Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž podkladě měl žalovaný měsíčně hradit zálohy ve výši 1.500 Kč, jistě nespadá do úzce vymezené výjimky, kde může žalovaný sám platně kontrahovat.

15. Pakliže přesto účastnící řízení dne [datum] připojili své podpisy na listinu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, nemá tato skutečnost žádnou právní relevanci, neboť se jedná od počátku o absolutně neplatné právní jednání, které nevyvolá a ani nevyvolalo žádný ze zamýšlených právních účinků, a to právě z důvodu, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti. S poukazem na § 588 NOZ je soud povinen k takové neplatnosti právního jednání přihlédnout i bez návrhu, což soud učinil. Dle soudu se v tomto konkrétním případě jedná o takové právní jednání, které nesporně odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je toho názoru, že není možné akceptovat situaci, aby mohl platně kontrahovat člověk, jenž je omezen ve svéprávnosti. Takový člověk není způsobilý uzavírat smlouvy, byť by taková skutečnost nebyla na první pohled zcela zjevná. Bylo v rozporu se zákonem, pokud by se na takové právní jednání nahlíželo jako na platné. Takové osobě je naopak nezbytné s ohledem na její onemocnění poskytovat právní ochranu, jež v posuzované věci spočívá v tom, že soud Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], a to bez návrhu, prohlásil od počátku za absolutně neplatné právní jednání. Pakliže by tomu mělo být jinak, jednalo by se o zjevné narušení veřejného pořádku.

16. Na druhou stranu však nelze odhlížet od reality běžného každodenního života, a tedy i od skutečnosti, že třebaže soud určité právní jednání prohlásí za absolutně neplatné, tak na základě takového právního jednání již přesto mohlo být plněno. V mnoha situacích tomu skutečně takto bude, neboť k prohlášení absolutní neplatnosti právního jednání dochází až následně, tj. ex post. A přesně taková situace nastala v posuzované věci. Žalobkyně žalovanému v období od 28.6.2019 do 25.3.2020 poskytla elektřinu v ceně 21.251,86 Kč, kterou žalovaný odebral a spotřeboval, přičemž tento za stejné období zaplatil žalobkyni na zálohách toliko částku ve výši 9.100 Kč. K doplacení zbývá rozdíl ve výši 12.151,86 Kč.

17. Z platné právní úpravy plyne, že ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V dané věci je zjevné, že se žalovaný na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatil, když získal majetkový prospěch (elektřinu) plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky řízení nebyla nikdy platně uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Jelikož vydání předmětu bezdůvodného obohacení, tj. dodané a již spotřebované elektřiny, není dost dobře možné, má ochuzený, tj. žalobkyně, právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny v rozsahu, v jakém se žalovaný obohatil.

18. Soud je toho názoru, že žalobkyni v návaznosti na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo dle § 2991 odst. 1, 2 NOZ ve spojení s § 2999 odst. 1 NOZ právo na peněžitou náhradu ve výši 12.151,86 Kč. Jak již bylo zmíněno výše, žalobkyně dodala žalovanému elektřinu v hodnotě 21.251,86 Kč, oproti čemuž žalovaný na zálohách za elektřinu žalobkyni zaplatil částku 9.100 Kč. Rozdíl činí částku 12.151,86 Kč, jež koresponduje peněžité náhradě, na kterou žalobkyni vůči žalovanému vznikl nárok.

19. Pro úplnost soud dodává, že nepřehlédl, že peněžitá náhrada má být ve výši obvyklé ceny (elektřiny). Soud má za to, že peněžitá náhrada ve výši 12.151.,86 Kč nepochybně odpovídá tomuto kritériu. Soud vyšel z toho, že smlouva měla být mezi účastníky řízení uzavřena na dobu 30 měsíců, tj. na dobu určitou, pročež s ohledem na tuto skutečnost byla cena elektřiny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou, které mohou být jednou či druhou smluvní stranou velmi snadno ukončeny, nastavena tak, že cena elektřiny byla žalobkyní žalovanému garantována ve stejné výši po celou dobu trvání takto založeného smluvního vztahu. Jedná se o určitý benefit, který je poskytován tehdy, jestliže je smlouva uzavřena na dobu určitou, čímž se odlišuje od smluv uzavíraných bez takového závazku. Správnost tohoto závěru rovněž podtrhuje i okolnost, že se žalobkyně na žalovaném původně taktéž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 400 Kč za každý měsíc, co měla smlouva původně trvat, avšak netrvala z důvodu pochybení na straně žalovaného. I z této skutečnosti je dle soudu patrné, že žalovanému vyúčtovaná cena elektřiny je minimálně v místě i čase obvyklá, když soud spíše tenduje k závěru, že takovou cenu elektřiny s poukazem na to, že se mělo jednat o smlouvu sjednanou na dobu určitou, lze spíše považovat za cenu nižší, než je (by byla) cena obvyklá.

20. Bezdůvodné obohacení představuje případ, kdy čas plnění není určen ani dohodou stran nebo jinak stanoven. Není-li tedy doba plnění určena, může splatnost (dospělost) dluhu vyvolat věřitel (žalobkyně), když může požadovat plnění ihned a dlužník (žalovaný) je povinen poté splnit bez zbytečného odkladu (srov. § 1958 odst. 2 NOZ).

21. Žalobkyně tím, že žalovaného písemností ze dne [datum] vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 12.151,86 Kč (kromě jiného), a to nejpozději do 10.6.2020, přivodila splatnost (dospělost) dluhu. Žalovaný se v důsledku skutečnosti, že požadovanou částku ve stanovené lhůtě, tj. nejpozději do 10.6.2020, nezaplatil, ocitl následující den, tj. dne 11.6.2020, v prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 NOZ. Za období prodlení, tj. od 11.6.2020, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z částky 12.151,86 Kč úrok z prodlení (1970 NOZ), a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., platné a účinné k prvnímu dni prodlení.

22. Pokud se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení již od 28.4.2020, je nutno konstatovat, že se jej za období od 28.4.2020 do 10.6.2020 domáhala předčasně, neboť právo na úrok z prodlení žalobkyni poprvé vzniklo až dne 11.6.2020. Z tohoto důvodu soud výrokem II. žalobu v tomto rozsahu jako předčasnou zamítl.

23. S ohledem na výše uvedené soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.151,86 Kč, jakožto peněžitou náhradu bezdůvodného obohacení, a úrok z prodlení od 11.6.2020.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když soud jednak část žalobního nároku zamítl a jednak žalobkyně z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 763,98 Kč, přičemž tato částka představuje 16,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,28 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,72 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 835 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.851,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 1.940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3.040 Kč ve výši 638,40 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. v částce 100 Kč.

25. Ve vztahu k aplikaci § 14b a.t. soud doplňuje, že předmětnou žalobu považuje za klasický prototyp formulářové žaloby. Jedná se o standardizovanou žalobu, jejímž prostřednictvím jsou ze strany žalobkyně vždy uplatňovány totožné nároky spočívající v nezaplacené faktuře za elektřinu, v nezaplacené faktuře za smluvní pokutu, jež byla vyúčtovaná za prodlení s úhradou faktury za elektřinu a konečně v nezaplacené faktuře za předčasné ukončení smluvního vztahu. Základ je tudíž shodný. Samotná skutečnost, že vstupní (variabilní) údaje se v žalobách liší, což je vcelku logické, nemůže však bez dalšího založit závěr, že by toliko tato skutečnost zakládala jedinečnost této žaloby oproti jiným žalobám, jež by v konečném důsledku vylučovala aplikaci § 14b a.t. Soud tento názor nesdílí, pročež aplikoval § 14 a.t.

26. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.