30 C 443/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18.792, Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.792, Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.800, Kč od 15.12.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.252, Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 18.792,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 11.8.2023, dne 13.8.2023 a dne 14.8.2023 tři smlouvy, na jejichž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000,- Kč, 2.000,- Kč a 3.000,- Kč, které byl žalovaný povinen vrátit, jakož i zaplatit smluvní úrok ve výši 4.800,- Kč, které byly splatné dne 14.12.2023. Žalovaný však ničeho nevrátil a nezaplatil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky, s níž byl žalovaný v prodlení. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 1.992,- Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12.000,- Kč, jakožto jistiny, částky 4.800,- Kč, jakožto smluvního úroku, částky 1.992,- Kč, jakožto smluvní pokuty, příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 11.8.2023, dne 13.8.2023 a dne 14.8.2023 tři smlouvy, na jejichž základě mu byly žalobkyní prostřednictvím bankovních převodů poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000,- Kč (dne 11.8.2023), ve výši 2.000,- Kč (dne 13.8.2023) a ve výši 3.000,- Kč (dne 14.8.2023), které byl žalovaný povinen vrátit, jakož i zaplatit smluvní úrok ve výši 4.800,- Kč, které byly splatné nejpozději dne 14.12.2023. Žalovaný však ničeho nevrátil a nezaplatil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky, s níž byl žalovaný v prodlení. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 1.992,- Kč, kterou žalovaný rovněž dosud nezaplatil.

5. Lze shrnout, že žalovaný dosud nevrátil a nezaplatil peněžní prostředky ve výši 18.792,- Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jež byly za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřeny v písemné formě, na jejichž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvní úrok, což však žalovaný porušil, když ničeho nevrátil a nezaplatil. Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ.

7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18.792, Kč sestávající z částky 300, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200, Kč ve výši 252, Kč.

9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.