30 C 459/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2.515,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.515,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.515,35 Kč od 11.8.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu § 24 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“), kdy žalovaný je povinen zaplatit náklady odborného vyšetření skládajícího se z nákladů za odběr krve, klinického vyšetření, nákladů na laboratorní vyšetření hladiny návykové látky v krvi a nákladů vzniklých v souvislosti dopravou žalovaného do zdravotnického zařízení k výše uvedeným vyšetřením v celkové výši 2.515,35 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Dne [datum] byl žalovaný vyzván k odběru krve spojeného s lékařským vyšetřením k prokázání přítomnosti jiných návykových látek v krvi, než alkohol, přičemž za tímto účelem byl služebním vozem žalobkyně dopraven do [příjmení] nemocnice v [obec], kde byl proveden odběr krve i vyšetření žalovaného. Výsledek toxikologického vyšetření byl pozitivní, určující přítomnost metamfetaminu v krvi žalovaného. [ulice] nemocnice v [obec] ([anonymizována tři slova]) následně jako poskytovatel zdravotních služeb vystavil žalobkyni faktury za odběr žilní krve – 70,15 Kč, za stanovení drog – 1.500 Kč a za klinické vyšetření – návykové a psychotropní látky – 906,20 Kč, tj. celkem za 2.515,35 Kč. Žalobkyně tyto částky uhradila bankovním převodem. Žalobkyni také z důvodu převozu žalovaného služebním automobilem tovární značky: [anonymizováno], model [anonymizováno], [registrační značka], v celkové délce [anonymizováno] km z Obvodního oddělení [část obce] do [příjmení] nemocnice v [obec] při spotřebě automobilu [anonymizováno] l [číslo] km náklady ve výši 39- Kč.

7. Žalobkyně žalovanému tyto náklady vyúčtovala fakturou [číslo] která byla splatná dne 10.8.2022, dále jej ke splnění jeho povinnosti dále upomínala, např. výzvou ze dne 31.8.2022.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Žalovaný se dle § 21 odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek podrobil u poskytovatele zdravotních služeb odběru krve spojeným s odběrným lékařským vyšetřením k prokázání přítomnosti jiných návykových látek v krvi než alkohol. Dle § 24 odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky. Dle § 24 odst. 2 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Dle § 24 odst. 3 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit tyto náklady, k jejichž úhradě mu dle citovaných ustanovení vznikla povinnost, když mu byla předmětným vyšetřením zjištěna přítomnost jiné návykové látky v krvi, čímž se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Žalobkyni tak vedle práva na náhradu těchto nákladů rovněž vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení dle § 1970 NOZ, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

10. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

12. Dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SOP“) je navrhovatel (žalobkyně) v tomto řízení od soudního poplatku osvobozen. Dle § 2 odst. 3 SOP platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je v tomto řízení od soudního poplatku osvobozena, jakož i s přihlédnutím ke skutečnosti, že jejímu návrhu bylo vyhověno, vznikla žalovanému povinnost zaplatit za toto řízení soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Jeho výše byla stanovena dle sazebníku soudních poplatků – položka 1, bod 1, písm. a). S ohledem na právě uvedené proto soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.