30 C 459/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2.515,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.515,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.515,35 Kč od 11.8.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu § 24 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“), kdy žalovaný je povinen zaplatit náklady odborného vyšetření skládajícího se z nákladů za odběr krve, klinického vyšetření, nákladů na laboratorní vyšetření hladiny návykové látky v krvi a nákladů vzniklých v souvislosti dopravou žalovaného do zdravotnického zařízení k výše uvedeným vyšetřením v celkové výši 2.515,35 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Dne datum byl žalovaný vyzván k odběru krve spojeného s lékařským vyšetřením k prokázání přítomnosti jiných návykových látek v krvi, než alkohol, přičemž za tímto účelem byl služebním vozem žalobkyně dopraven do příjmení nemocnice v obec, kde byl proveden odběr krve i vyšetření žalovaného. Výsledek toxikologického vyšetření byl pozitivní, určující přítomnost metamfetaminu v krvi žalovaného. ulice nemocnice v obec (anonymizována tři slova) následně jako poskytovatel zdravotních služeb vystavil žalobkyni faktury za odběr žilní krve – 70,15 Kč, za stanovení drog – 1.500 Kč a za klinické vyšetření – návykové a psychotropní látky – 906,20 Kč, tj. celkem za 2.515,35 Kč. Žalobkyně tyto částky uhradila bankovním převodem. Žalobkyni také z důvodu převozu žalovaného služebním automobilem tovární značky: anonymizováno, model anonymizováno, registrační značka, v celkové délce anonymizováno km z Obvodního oddělení část obce do příjmení nemocnice v obec při spotřebě automobilu anonymizováno l číslo km náklady ve výši 39- Kč.

7. Žalobkyně žalovanému tyto náklady vyúčtovala fakturou číslo která byla splatná dne 10.8.2022, dále jej ke splnění jeho povinnosti dále upomínala, např. výzvou ze dne 31.8.2022.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Žalovaný se dle § 21 odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek podrobil u poskytovatele zdravotních služeb odběru krve spojeným s odběrným lékařským vyšetřením k prokázání přítomnosti jiných návykových látek v krvi než alkohol. Dle § 24 odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky. Dle § 24 odst. 2 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Dle § 24 odst. 3 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit tyto náklady, k jejichž úhradě mu dle citovaných ustanovení vznikla povinnost, když mu byla předmětným vyšetřením zjištěna přítomnost jiné návykové látky v krvi, čímž se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Žalobkyni tak vedle práva na náhradu těchto nákladů rovněž vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení dle § 1970 NOZ, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

10. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

12. Dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SOP“) je navrhovatel (žalobkyně) v tomto řízení od soudního poplatku osvobozen. Dle § 2 odst. 3 SOP platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je v tomto řízení od soudního poplatku osvobozena, jakož i s přihlédnutím ke skutečnosti, že jejímu návrhu bylo vyhověno, vznikla žalovanému povinnost zaplatit za toto řízení soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Jeho výše byla stanovena dle sazebníku soudních poplatků – položka 1, bod 1, písm. a). S ohledem na právě uvedené proto soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.