30 C 466/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky a manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela o společném návrhu na rozvod manželství

I. Manželství , Jméno manželky, , roz. , Anonymizováno, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , Datum narození manžela, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželé se společným návrhem došlým soudu dne , datum, domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že mezi nimi panují dlouhodobé neshody, problémy ve vzájemné komunikaci, čímž došlo k citovému odcizení a podstatnému narušení manželského soužití. Manželé nežijí ve společné domácnosti od července 2024. S ohledem na tyto skutečnosti manželé společně navrhli, aby soud jejich manželství rozvedl.

2. Mezi účastníky řízení jsou shodná následující právně významná tvrzení, na jejichž podkladě dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:

3. Manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne , datum, v , adresa, . Dne , datum, účastníci řízení podepsali (s úředně ověřenými podpisy) Dohodu o vypořádání společného jmění manželů, o společném bydlení a o výživném rozvedeného manžela. Ani jeden z účastníků řízení nechce manželské společenství obnovit.

4. Vzhledem k tomu, že účastnící řízení učinili nesporným jejich záměr se rozvést, přičemž soud toto tvrzení shledal pravdivým, když je dále nutné vzít v potaz, že účastnící řízení soudu předložili Dohodu o vypořádání společného jmění manželů, o společném bydlení a o výživném rozvedeného manžela s úředně ověřenými podpisy, soud za této situace nepřikročil k účastnickému výslechu účastníků řízení dle ustanovení § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.ř.s.“), neboť provedení těchto výslechů považoval za nadbytečné. Účastníci řízení ostatně ani provedení takových výslechů ve svých písemných podáních nenavrhovali.

5. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud zjistil, že na základě soudem schválené dohody účastníků řízení byly nezletilé děti svěřeny do péče manželky. Z odůvodnění rozsudku soud nezjistil, že by rozvod účastníků řízení měl být v rozporu se zájmy nezletilých.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

7. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), platí, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 téhož ustanovení taktéž platí, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

8. Podle ustanovení § 756 NOZ platí, že soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

9. Podle ustanovení § 757 odst. 1 NOZ platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dle odst. 2 téhož ustanovení též platí, že dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

10. Podle ustanovení § 758 NOZ platí, že manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

11. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků řízení vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a že nelze očekávat jeho obnovení. Tvrzení účastníků řízení o rozvratu jejich manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství pokládá soud za pravdivé. Soud má tedy za prokázané, že došlo k rozvratu manželství.

12. Účastníci řízení spolu jako manželé nežijí dle ustanovení § 758 NOZ více než šest měsíců. Soud při tzv. nesporném rozvodu v návaznosti na společný návrh manželů nezkoumá platnost a účinnost dohody uzavřené mezi manžely ve smyslu ustanovení § 757 odst. 1 písm. c) NOZ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. R 53/2010), ale jen její obsah a formu, tzn. označení účastníků, písemnost, ověřené podpisy apod., zaměřuje se na to, zda tyto písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravují pro dobu po rozvodu vypořádání mj. vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení. Z tohoto pohledu účastníky řízení předložená dohoda splňuje veškeré citované požadavky.

13. S ohledem na skutečnost, že byly splněny všechny zákonné podmínky obsažené v ustanovení § 757 odst. 1, 2 NOZ, soud rozhodl výrokem I. tak, že manželství účastníků řízení dle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ rozvedl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 23 z.ř.s., když dle tohoto ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Soud v dané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od tohoto závěru.